JSOU VÍTĚZSTVÍ, KTERÁ JSOU HANBOU.


Jaký význam má vůbec vítězství pro člověka? Znamenají nějaká vítězství hanbu? Jakou cestou k cíli se musí lidé vydat, aby se pak za svá vítězství museli stydět? Co dokáží lidé pro svůj úspěch, vítězství, obětovat?

Vítězství je určitým typem ohodnocení, často i dosažení cíle a také dokázání si své schopnosti cokoli úspěšně zvládnout. Jsou vítězství, která se mohou stát otevřenými dveřmi ke splnění snů a přání, ale naopak mohou být i vítězství, která jsou hanbou. Taková vítězství mohou nastat i velice nevinným způsobem. Když si jde člověk za svým cílem, aby byl úspěšný, často se může stát, že během tohoto stoupání a blížení se k cíli se vyskytne byť jen nepatrná chybička. Celé, původně dobře myšlené, vítězství se zvrtne a úplně obrátí v hanbu.

Jedním z mnoha případů hanebných vítězství, které mě napadají, je například vítězství podvodem. A zase podvodů může být hned několik. Ale když tak nad tím přemýšlím, před očima se mi vybavuje často diskutované a aktuální téma dvou věc, které by k sobě v žádném případě patřit neměly, sport a doping. Ale přesto je realita velice často jiná. Zde se projevuje, co všechno jsou lidé schopni obětovat pro vítězství. I vítězství je pro ně přednější než jejich vlastní zdraví. Myslím si ale, že tito lidé berou podpůrné látky, aby ještě zůstali ve „formě“ a mohli tak stačit lépe trénovaným a výkonnějším. To však ale nikoho neospravedlňuje k takovýmto činům. Stejně se na to většinou přijde a pak se za svá „vítězství“ konečně mohou stydět. Stálo jim to pak za to? Přineslo jim to nějaký klad? Zřejmě ne. Každý musí sám poznat, kdy má dost nebo jestli má dostatek sil na to, aby se vyrovnal ostatním bez dopingu a mohl je zúročit ve vítězství. Dnešní doba však nepřináší mnoho takových lidí, kteří se dobrovolně dokáží vzdát, aniž by nezažili jediný významný úspěch. Mnozí berou život z kariéristického hlediska a tak se těžko vyrovnávají s neúspěchem, nebo se nedokáží vzdát toho, v čem byli slavní a úspěšní. A tak se i nadále v tom snaží pokračovat, byť už na to příliš nemají, a vyhledávají právě takovouto „pomoc“ u podpůrných látek, které zvýší jejich výkonnost. Ve vrcholovém sportu by se tyto situace neměly v žádném případě vyskytovat.

Podvádění není typické pro určitou věkovou kategorii. Už i malé děti lžou, aby mohli zvítězit a vyhnout se tak třeba pokárání rodičů. Asi každý školák udělal nějaký podvod v tom smyslu, že použil při písemné práci „tahák“, aby získal výbornou. To je také jeden druh vítězství, za které je třeba alespoň částečně se stydět. Na to se nesmí zapomínat.

Nečistých cest k vítězství je mnoho a mnoho lidí také dokáže pro dosažení cíle neuvěřitelných věcí. Věřím tomu, že by se jistě našli nějací lidé, kteří pro své uspokojení dokáží třeba jen tak „zahodit“ přátelství nebo i rodinu. Já osobně nedokážu pochopit, jak někdo, kvůli sobě a své úspěšnosti, vymaže ze svého života své blízké. Sobeckost a kariérismus, tyto dvě vlastnosti bych přiřadila k těmto lidem. Doufám, že tento příklad je krajní mezí a že takových lidí není mnoho.

Když se člověk snaží a obětuje pro vítězství část volného času, pak může dokázat zvítězit, aniž by se pak za výsledek musel stydět.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=7415