Úvod, základní pojmy ............................3
Klady a zápory ..................................3
Organizace výuky, metody práce ..................4
Osnovy ..........................................5
Anketa – výsledky ...............................5
Závěrem .........................................6
Anketa – ukázky odpovědí ........................7

Úvod, základní pojmy
Speciální školství je součástí široké oblasti pedagogiky. Speciální pedagogika je věda o speciální výchově a vyučování osob tělesně, smyslově či duševně postižených; je součástí defektologie. Defektologie je nauka o člověku postiženém vadou tělesnou, smyslovou nebo duševní. Subdisciplínami defektologie jsou: etopedie, logopedie, psychopedie, somatopedie, surdopedie a tyflopedie. Dalším důležitým pojmem je speciální didaktika. Ta se zabývá zkoumáním zákonitostí vyučování u mládeže vyžadující zvláštní péči. Zařízení speciálního školství můžeme rozdělit do několika skupin – zvláštní školy, speciální školy pro děti s různým tělesným postižením a také výchovné ústavy, které zajišťují i vzdělávání svých svěřenců. Každá z těchto škol má svá specifika, používá různé metody a organizace práce.

Klady a zápory
Pokud chceme hovořit o významu speciálního školství, měli bychom se asi nejprve zaměřit na klady a zápory, které u těchto speciálních zařízení můžeme najít.
Důležitým kladem těchto zařízení je možnost velice individuálního přístupu k žákům. To je patrné především v zařízeních typu Jedličkova ústavu nebo školy pro sluchově postižené. Individuální přístup je zde možný především proto, že tyto školy jsou menší, s menším počtem žáků ve třídách. A to můžeme považovat za další klad. Díky tomu, že školy jsou menší, učitelé a vychovatelé mají na starosti méně dětí, je možné docílit domáckého prostředí, které je pro děti velice důležité. Děti, které speciální školská zařízení navštěvují, mají často problémy s komunikací, s důvěrou k dospělým lidem a domácké důvěrné prostředí jim pomáhá překonávat různé bariéry.
Samozřejmě tak jako má každá mince svůj líc a rub, tak i u speciálního školství můžeme vedle kladů najít i zápory. Za jeden z nich můžeme považovat poměrnou izolovanost žáků. Většina škol se speciálním zaměřením je internátního typu. Děti zde zůstávají celý týden, jen na víkendy jezdí domů. To pro ně může znamenat určitou nevýhodu, jelikož ztrácí kontakt s realitou. Nemohou se např. běžně zapojovat do rodinného dění, neplní běžné domácí povinnosti atd. A navíc tomu často pomáhají rodiče tak, že když dítě přijede na víkend domů, nemusí vůbec s ničím pomáhat, aby si odpočinulo. A to není dobré. Toto se jim alespoň částečně snaží vynahradit vychovatelky v internátech. Děti si samy uklízí, zdobí si své pokoje apod., každý podle svých možností, snaží se všichni i přes své handicapy. Izolaci od majoritní společnosti se pak učitelé i žáci snaží odstraňovat navštěvováním různých uměleckých či sportovních kroužků a také pořádáním mnoha soutěží a představení. Důležitost komunikace s okolím si naštěstí dnes uvědomuje čím dál větší počet lidí, proto mají zmíněné soutěže a představení mimořádné úspěchy. Z mnohých uveďme alespoň příklad Speciální školy pro sluchově postižené v Liberci. Ta po mnoho let pořádá sportovní hry, kterých se účastní děti z podobných zařízení z celé republiky. Také další soutěž, Chrastavská sloka pořádaná Výchovným ústavem dětí a mládeže v Chrastavě, sklízí mimořádné úspěchy, a to i u veřejnosti. Málokdo by tušil, že i „kluci z pasťáku“ můžou tak poutavě recitovat básničky a zpívat písničky. Důležitost konání takovýchto akcí je jasná – pomáhá zdolávat nedůvěru a přispívá tak k přibližování speciálních zařízení veřejnosti.
Jak již bylo napsáno, záporným rysem speciálních škol může být izolovanost žáků, kteří se mnohdy vůbec nedostávají do kontaktu s „normálními“ dětmi. Tento problém pomáhá řešit integrace postižených žáků do klasických tříd. Samotná integrace je velice problematické téma. Má mnoho výhod, ale i nevýhod. Dnes už je možné zařadit postižené dítě do klasické třídy, ale zařazení často brání mnoho faktorů – např. nedostatek financí, neochota učitele či ředitele školy, nezájem a nechuť rodičů, kteří nechtějí, aby jejich dítě chodilo do stejné třídy s postiženým, ...
Je jistě dobře, že začíná být víc a víc kvalifikovaných a nadšených učitelů, kteří se snaží odbourávat často malicherné překážky a snaží se integračním snahám vycházet vstříc.

Organizace výuky, metody práce
Nyní, po zhodnocení positiv a negativ speciálního školství, se můžeme věnovat organizačním formám a metodám práce s dětmi.
Třídy speciálních škol mají třídy s velmi malými počty žáků. Oproti klasickým třídám je rozdíl markantní – je běžné, že klasickou třídu navštěvuje i více jak 25 dětí. Naopak ve třídách speciálních škol počet nepřesahuje 10 žáků. Menší počty žáků jsou tedy jasnou výhodou.
Také organizace práce a metody se u klasických a speciálních tříd liší. Ve speciálních třídách a školách je důraz kladen především na individuální přístup. Také je nutné častější střídání aktivit, jelikož děti ze speciálních tříd nedokáží delší dobu udržet svou pozornost. Někdo by mohl namítnout, že ani žáci v klasických třídách se často nedokáží dlouho soustředit. To je samozřejmě pravda, ale podmínky práce neumožňují učitelům klasických tříd střídat více aktivit. A pokud by i pro toto prostor byl, učitelé sami nemají rádi práci navíc a inovaci, proto se přidržují osvědčených a nenáročných metod. A to je přirozeně škoda, jelikož jakákoli změna či nápad může našemu školství jen prospět.
Rovněž prostředí je často ve speciálních třídách specifické. To je zřejmé např. ve škole pro sluchově postižené. Zde jsou lavice ve třídách uskupeny do podkovy. Důvod je prostý – neslyšící děti potřebují vidět na svou učitelku, aby mohly bez problémů odezírat a sledovat posunky i mimiku obličeje. Pak mohou lépe porozumět.
Stejně jako je důležitá odlišnost organizace výuky a metod práce, tak jsou důležité i pomůcky. Jak by se neslyšící dítě mohlo učit bez naslouchadel? A co postižený žák, který se bez pomoci asistenta nemůže hýbat? Speciální pomůcky a asistenti jsou důležití pro nerušený chod vyučování.

Osnovy
Někdo by si mohl myslet, že stejně jako speciální pomůcky, odlišnou organizaci vyučování a metody práce potřebují speciální školy také vlastní upravené osnovy, které by žákům lépe vyhovovaly. Ale opak je pravdou. Ve většině zařízení speciálního školství se vyučuje podle běžných osnov odpovídajících danému typu školy. Jen ve vyjímečných případech určité typy škol využívají upravené osnovy. Nejlépe je to patrné na příkladu speciální školy pro sluchově postižené – zde je škola rozdělena do tří částí:
1. základní škola pro nedoslýchavé – zde platí osnovy klasických základních škol
2. zvláštní základní škola pro neslyšící – zde se vyučuje podle běžných osnov pro zvláštní základní školy
3. zvláštní základní škola pro neslyšící s mentálními poruchami – zde se již učí podle modifikovaného kurikula, protože je jasné, že tito žáci by nezvládali učivo obsažené v osnovách pro normální zvláštní školy
Podobné rozdělení funguje i u školy při Jedličkově ústavu. Jen místo třetí části (zvláštní školy pro mentálně postižené) zde děti navštěvují pomocnou školu a i zde se učí podle speciálních osnov. U prvních dvou částí platí stejné dělení jako u školy pro sluchově postižené.

Anketa – výsledky
Byla uspořádána malá anketa, která by alespoň přibližně měla ukázat názory veřejnosti na důležitou součást speciálního školství, a tou je integrace postižených dětí do běžných škol.

pro integraci – 83 %
proti integraci – 17 %
nejčastější klady – tolerance, vzájemná spolupráce, zařazení postižených do běžného života
nejčastější zápory – šikana, zpožďování plnění osnov
faktory zabraňující integraci – nedostatek peněz, málo bezbariérových přístupů, nekvalifikovaní pracovníci, nezájem veřejnosti

Závěrem
Po prozkoumání mnoha oblastí speciálního školství dospíváme k závěru, že různá zařízení typu školy pro sluchově postižené, pro děti tělesně handicapované a další jsou v dnešní době velice důležitá. Nechceme přece, aby tyto děti ztratily právo na vzdělání, právo na poznávání světa kolem nich a taky právo na komunikaci s okolím.
Dnes už není možné zavírat různě postižené děti do ústavů, byť by to bylo sebepohodlnější. Naopak jejich integrace mezi majoritní společnost je velice důležitá a čím víc je tento způsob náročnější, tím víc je chvályhodnější.
Je jasné, že právě zařízení speciálního školství tuto nesnadnou cestu nastoupila a snaží se svým svěřencům ukazovat svět v těch jasnějších barvách. Obdiv si zaslouží ti, kteří v těchto zařízeních pracují a pokoušejí se navzdory všem možným překážkám svou práci vykonávat svědomitě, s nadšením a láskou. Doufejme, že postupem času bude víc a víc ochotných a nadšených lidí, kteří se budou snažit, aby všichni, bez ohledu na svůj zdravotní stav, žili plnohodnotný život.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=7308