Pro rozlehlá území amerického kontinentu prostírající se od jižních hranic USA až po Ohňovou zemi v blízkosti Antarktidy se používá název Latinská Amerika. Zavedli jej v minulém století Francouzi a sledovali tím určitý cíl: zdůraznit příslušnost této oblasti k rodině románských národů, k níž sami patří, a na základě takovéto ,,příbuznosti,, posílit svůj vlastní politický a kulturní vliv, současně pak tím znesnadnit pronikání do tohoto území nelatinským národům – Angličanům a Severoameričanům.
Název Latinská Amerika byl tak vlastně této oblasti vnucen. Vnucen jí byl ostatně i její latinský nebo románský ráz. Vtiskli jí jej Španělé a Portugalci, kteří kolonizovali převážnou část jejího území. V Latinské Americe jsou však i státy, kde převládajícím jazykem je angličtina a mluví jí přitom obyvatelstvo převážně černé pleti. Je to například Jamajka ve Velkých Antilách nebo řada států v Malých Antilách. V Surinamu při atlantském pobřeží Jižní Ameriky je úředním jazykem holandština, ale polovina obyvatelstva je tu indického nebo indonéského původu. Mnohem větší než ostrovy angličtiny nebo holandštiny jsou však oblasti, kde lidé mluví původními indiánskými jazyky. Latinská Amerika tedy zdaleka není jen ,,latinská,, je mnohem pestřejší a složitější.


Latinská Amerika je především téměř 21 miliónů km2, 15% zemské souše. Polovinu této rozlohy vyplňují hory. Nejvýraznější je pásmo Kordiller, jež prostupují územím Mexika, tvoří páteř středoamerického pevninského mostu a pokračují do Jižní Ameriky, kde se však nazývají Andy.
Andy jsou pohoří velice bohaté na různé rudy a minerály, avšak život lidí je zde velmi nesnadný. Lidské dílo ničí častá zemětřesení a činnost sopek. Protože Andy jsou mimořádně členité a rozeklané, není jednoduché zde budovat silnice a železnice, po nichž by se dopravovaly vytěžené minerály.
Plošně ještě rozsáhlejší než Andy je Brazilská vysočina na východě Jižní Ameriky. Je to pohoří nižší a mnohem méně členité, ale pro odlehlost a tropické podnebí ještě méně přístupné.
Přírodní podmínky v rozsáhlých vnitrozemských nížinách, jako je nížina Amazonská nebo Orinocká, rovněž kladou značné nároky na jejich hospodářské využití. Je zde nezdravé podnebí, nepropustný tropický prales a nejhorší je hmyz - různé druhy komárů, mravenců, much a různých cizopasníků, kteří mohou učinit pobyt v oblastech jimi zamořených peklem a proti nimž jsou lidé dosud prakticky bezmocní.
Půda v těchto nížinách je většinou neúrodná, udrží živiny, jenom když je porostlá původním přirozeným lesem. Po vykácení lesa dá pouze 3-4 sklizně, a pak je úplně vyčerpaná a bezcenná. Nejúrodnější jsou černozemní půdy Lapatské nížiny, ale tam zase směrem do vnitrozemí klesá množství srážek. Odhaduje se, že z celé obrovské rozlohy Latinské Ameriky se pouze desetina dá využít jako orná půda.
Latinská Amerika má spoustu lesů, je zde soustředěna čtvrtina lesní plochy světa. Lesy jsou však tam, kde nejsou lidé a naopak. Tak například Brazílie, která má v Amazonii kolem 5 mil. Km2 pralesů, naprostou většinu své spotřeby dřeva získává z pěstovaných lesů na jihu země. Právě tak Peru má v Amazonii kolem 600 tisíc km2 lesů (více než je rozloha Francie), ale přeprava dřeva na pobřeží a do hor, kde se soustřeďuje většina obyvatelstva je několikrát dražší než dovoz z Kanady, nebo USA po moři.
Mimořádně různorodé jsou v Latinské Americe podnebné podmínky. Zvláště v andské oblasti se na malou vzdálenost několika desítek kilometrů úplně mění podnebí. Při východním úpatí And a na dně hlubokých údolí je dusné a vlhké tropické podnebí, v polohách kolem 2000 m nadmořské výšky jsou příjemné subtropu a na punách, vysoko položených náhorních plošinách je podnebí velmi drsné, suché a mrazivé. Překonávání podnebných rozdílů velice zatěžuje lidský organismus například pro vysokohorské indiány je pobyt v horkých nížinách vražedný. Rovněž dusné a vlhké podnebí Amazonie s nepatrnými výkyvy během dne a roku velmi zeslabuje duševně i fyzicky osoby, které se narodily jinde. Proto Amazonie až do dnešních dnů odolává masové kolonizaci.
Latinská Amerika má patrně největší vodní zdroje na světě. Zvláště řeky stékající z Guayanské a Brazilské vysočiny se dají dobře využít pro stavbu vodních elektráren. Mají hodně vody a velký spád, který překonávají četnými peřejemi a vodopády. Teprve v roce 1937 byl v pralesích východní Venezuely objeven nejvyšší vodopád světa, vysoký 979 metrů. Byl zjištěn letecky a nese jméno Angelův vodopád – podle letce, který řídil objevné letadlo. Nejmohutnější vodopády světa jsou rovněž v Latinské Americe. Nazývají se krásným indiánským jménem Iguacú, což znamená ,,velká voda,,. Jejich středem prochází hranice mezi Brazílií a Argentinou. Vodopády Iguacú protéká o třetinu víc vody než Viktoriinými vodopády v Africe. Je to celá soustava vodopádů a nejvíce vody (do hloubky 72 m ú padá přes Garganta del diablo – Ďáblův chřtán.
Latinská Amerika má ohromné zdroje nerostů. Snad všechny nerosty, které na světě existují, se nacházejí ve využitelném množství v Latinské Americe. Zlato a stříbro sem přivedlo španělské a portugalské dobyvatelé a bohatý příliv těchto kovů do Evropy v 16. století úplně změnil její hospodářství. Dnes jsou však důležitější železné i jiné rudy a ropa.
Latinská Amerika – to je ale především přibližně 530 miliónů lidí. V Latinské Americe přibývá obyvatelstvo nejrychleji na světě. Mládež do 15 let tvoří 40% obyvatelstva a nové miliony mladých lidí každoročně dosahují věku, kdy by mohly pracovat. Pracovních příležitostí však zdaleka není tolik jako uchazečů o práci. Velká část práceschopného obyvatelstva nemá zaměstnání, mnoho lidí žije v nedostatku či ve skutečné bídě.



Státy v této oblasti dělíme na ostrovní a pevninské.
Na severu pevninské části leží jižní soused USA,
Mexiko. Je to největší a nejvyspělejší stát Střední Ameriky. Většina jeho obyvatel žije v náhorních plošinách Kordiller, kde je příznivé podnebí. Tam také vzniklo hlavní město Ciudad de México, jedno z nejlidnatějších měst světa (v aglomeraci téměř 20 mil. Obyvatel). Kromě těžby nerostů, hlavně ropy, zemního plynu a stříbra, se zde rozvinul také zpracovatelský průmysl. Tradičními plodinami pro obživu obyvatel jsou kukuřice a fazole. Pro vývoz se pěstují tropické a subtropické plodiny. Na území Mexika se nacházejí četné památky upomínající původní indiánské civilizace Mayů a Aztéků.
Strategicky důležitý stát je Panama se stejnojmenným hlavním městem. V roce 1914 zde byl zahájen provoz Panamského průplavů, který značně zkracuje námořním lodím cestu mezi Atlantským a Tichým oceánem.
Z ostrovních států je největší Kuba s hlavním městem La Habana. Kube je důležitý vývozce cukrové třtiny a tabáku, na jejím území jsou nádherné pláže.
Krajina podél Amazonky, porostlá největším tropickým deštným lesem na světě, se nazývá Amazonie. Zelené stromy vytvářejí velké množství kyslíku, a proto se o této oblasti někdy mluví jako o plicích světa. Zároveň je to přirozené životní prostředí pro mnohé, dosud nepoznané rostlinné a živočišné druhy. Přesto zde nerozumně dochází k rychlému odlesňování. V Amazonii se těží nerostné suroviny, zakládají se plantáže tropických plodin a napříč lesem vede Transamazonská dálnice. Vyváží se odtud vzácné dřevo hlavně do Evropy a Japonska. Mnohé kmeny původních amazonských Indiánů byly zatlačeny do nejnepřístupnějších oblastí.
Jižní Amerika má značné zásoby nerostných surovin, hlavně ropy,zemního plynu, železné rudy a barevných kovů. Ve stepích-pampách-v povodí řeky Paraná jsou podmínky pro pěstování obilí a pastvu dobytku. Tropické oblasti zase poskytují banány, kávu, cukrovou třtinu a dřevo tropických stromů. Do celého světa se odtud vyvážejí pomeranče.
Na pobřeží Karibského moře leží Venezuela. Je to stát, jehož bohatstvím je ropa a zemní plyn. Vodní elektrárny na Orinocu jsou předpokladem pro růst průmyslu. Hlavní město je Caracas.
Jméno objevitele Ameriky je spjato se jménem země ležící na březích Karibského moře a Pacifiku; Kolumbie.
Hlavní město je Bogotá. Nejdůležitějším vývozním artiklem jsou káva a banány. Značné příjmy z ilegálního pěstování koky, používané pro výrobu drog.
Další dav státy, Guyana a Surinam, mají světově důležité zásoby bauxitu.
Brazílie je průmyslově zemědělský stát, který zabírá téměř polovinu Jižní Ameriky. Má velké zásoby železné rudy, bauxitu a dalších barevných kovů. Na jejím území se rozkládá Amazonie. Brazílie je největším světovým producentem kávy, pro vývoz pěstuje také cukrovou třtinu, pomeranče a sóju. Produkce kukuřice, pšenice a rýže je určena pro vlastní spotřebu. Vypalování tropického pralesa za účelem získání zemědělské půdy se neosvědčilo. Půda v pralesech není příliš úrodná a se ztrátou rostlinného krytu snadno podléhá erozi. Hlavní město je vnitrozemská Brasilia, ale největší jsou velkoměsta jako Sao Paulo a Rio de Janeiro. Proslulý je také přístav Santos, kde se nakládá veškerá vyvážená káva. V Brazílii se mluví portugalsky.
Na rovníku leží Ekvádor (hl. město Quito), přední světový vývozce banánů. Ekvádoru patří tichomořské souostroví Galapágy, tvořené sopkami a známé velice svéráznými živočichy, např. leguány, nelétavými kormorány a obřími želvami.
Na území dnešního Peru (hl. město Lima) se kdysi rozkládala říše Inků. Památku na ni představuje hora Machu Picchu. Peru patří mezi rybářské velmoci.
Vnitrozemská Bolívie, která se dělí se sousedním Peru o jezero Titicaca, proslula především vývozem cínu a antimonu a v poslední době také těžbou ropy. Vede tudy nejvýše položená železnice světa. Hlavním městem je La Paz.
Nejvíce vyspělým andským státem je Chile. Rozkládá se na úzkém a hornatém pruhu podél Tichého oceánu. Na jeho území můžeme vidět tropické krajiny severu i subpolární oblasti na Ohňové zemi a také nejsušší poušť světa Atacama. Chile je známé svým vyspělým rybolovem a vývozem mědi a ledku. Rozvinul se i zpracovatelský průmysl. Hlavní město se jmenuje Santiago.
Na území Argentiny přecházejí úrodné stepi v nehostinnou Patagonii. Více než polovinu země zabírá zemědělská půda. Významným zdrojem příjmů je pro Argentinu vývoz pšenice a masa a kůže z ohromných stád skotu. Dále se tam pěstuje kukuřice, v poslední době také sója a tradiční je produkce vína. Rozvinula se i průmyslová výroba. Nejdůležitějším odvětvím je potravinářský průmysl. Kromě ropy, těžené v Patagonii, jsou zde naleziště barevných kovů a železné rudy. Hlavní město je Buenos Aires, kde žije téměř třetina obyvatel.
Dalším státem, stejně jako Argentina zaměřeným na chov skotu, je Uruguay a hlavním městem Montevideo. Stát i jeho hlavní město leží v ústí La Platy.
Ve vnitrozemí se nachází Paraguay s hlavním městem Asunción. Je to zemědělský stát. Na hranicích s Brazílií je v provozu vodní elektrárna světa Itaipu.


Po zvážení všech možností, jak může být či nebýt kontinent bohatý, jsem došla k závěru,že to není možné posoudit globálně.
Každý má jiný žebříček hodnot, takže se můj úhel pohledu může lišit s tím vaším.
Podle mě největším bohatstvím, jaké může stát, místo, nebo dokonce kontinent mít, je neporušená příroda; a po této stránce Latinská Amerika rozhodně bohatá je. Dovoluji si říct, že dokonce jedna z nejbohatších částí světa.
Po ekonomické stránce na tom není zrovna nejlépe; existují totiž velmoci, jako je USA, které vládnou obchodním trhem. Hlavním příjmem jsou přírodní zdroje jako například nerostné suroviny. Ale ani ty nejsou nevyčerpatelné… Avšak peníze nejsou všechno. Vždyť i dávní předkové žili na tomto území bez peněz a byli šťastní. Stejně tak mohou být obyvatelé Latinské Ameriky šťastní i dnes. Mají totiž něco, co jim my, Evropané, můžeme pouze tiše závidět. To je bohatstvím Latinské Ameriky. Je to průzračná voda, čistý vzduch a uklidňující zeleň.
Jen doufám, že si to její obyvatelé uvědomí a přestanou svět ,,okrádat,, kácením lesů za komerčními účely a podobné devastování přírody. Čím víc ničíme přírodu, tím chudší jsme a tím blíže k zániku lidstva.
Takto to vidím já a jestli nesouhlasíte-vaše věc, jen se prosím zkuste zamyslet nad mými slovy a nad sebou, zda-li také neškodíte přírodě…

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=7225