MICHELANGELO BUONAROTTI

V 15 století prchali mnozí řečtí učenci před Turky, kteří postupně obsazovali Byzantskou říši, do Evropy. Přinášeli s sebou tisíciletou tradici vzdělanosti. Díky nim začali přední učenci, zejména z Itálie, studovat texty starověkého světa, jenž se našly v evropských knihovnách. Poučení z minulosti podnítilo nové přístupy ke všem oblastem poznání. Lidé si více vážili vzdělání a svých schopností. Malíři a architekti přestali být považováni za nadané řemeslníky, ale za umělce. Z Italských měst vynikla především Florencie, která se v 15. století stala ohniskem renesance ( znovuzrození), jak se tomuto období, jež v průběhu necelých 100 let proměnilo celou evropskou kulturu, začalo později říkat. Ve Florencii se průkopníci renesance z části inspirovali uměním starého Říma.V žádném případě však nekopírovali starověkou kulturu, ale snažili se ji dále rozvíjet. Architekt Brunelleschi odmítl zdobný gotický sloh minulých století a nahradil jej realistickým spodobněním světa z nedávno objevené perspektivy. Díky vládnoucímu rodu Medicejských, kteří nový styl podporovali, se ve Florencii soustřeďovali velicí umělci období renesance jako Leonardo da Vinchi, Rafael, Michelangelo aj.

Od narození MICHELANGELA BUONAROTTIHO uplyne 6.března 2003 527 let. Spolu s LEONARDEM DA VINCHIM byl největší osobností renesance. MICHELANGELO BUONAROTTI byl vynikající sochař, malíř, architekt a básník. Ve službách papeže Julia II. působí především ve Florencii, Boloni, Benátkách a Římě. Byl typickým představitelem vrcholné renesance. Vynikal silným plastickým cítěním i znalostí anatomie a byl výborný kreslíř. Sám se považoval především za sochaře. Jeho nejznámější sochařská díla byly : DAVID, MOJŽÍŠ, PIETA, PALESTRINA a RANDANINY. Dále je autorem několika náhrobků například Papeže Julia II. a Lorenza Giuliana Mediciho. Vynikal i jako freskař kde proslul zejména výzdobou Sixtínské kaple ve Vatikáně. Jeho nejznámějším malířským dílem je Bitva u Castiny která se nedochovala. Od roku 1546 byl jmenován hlavním architektem baziliky Sv. Petra, je též autorem dalších chrámových i palácových staveb např. Medicejská kaple a knihovna kostela San Lorenzo , úprava kapitolu s palácem senátorů. Zanechám však úvahy o Michelangelovi sochaři, malíři i architektu a věnuji svou pozornost básníkovi, jehož verše nás přes více než pět století uchvacují.

Michelangelo nebyl profesionálním básníkem. Jeho verše vznikaly v letech 1504-1563, jsou poznámkami umělcova života i díla a z valné části samomluvami, které si dlouho stačily sami pro sebe a nepočítali s posluchačem. Proto také zůstávaly jeho básnické skici všeho druhu ležet po léta roztroušeny na rubu různých kreseb nebo došlých dopisů , které měl při psaní po ruce. Někdy označoval své verše pouze za cedule a své přátele nabádal aby je vylepšovali. Tím se také vysvětluje jejich občasná nehotovost. U některých básní se zachovalo až pět, šest i deset různých verzí, nemluvě o řadě sonetů a několika delších skladbách, které zůstaly nedokončeny natrvalo. Kromě básní se dochovaly i Michelangelovy korespondence svým adresátům, otci, bratrům a blízkým přátelům, které byly psány jadrnou každodenní řečí, stručně, věcně, bezprostředně, jako kdyby s nimi mluvil tváří v tvář. Pokud psal o sobě, byl to většinou výčet toho, co se s ním dělo a na čem pracoval. O svých pocitech se nevyjadřoval. O Michelangelových básnických počátcích není známo nic bližšího, neví se toho mnoho ani o jeho vzdělání. Podle životopisu, který sepsal na základě vzpomínek sedmdesátiletého umělce jeho žák a přítel Asconio Condivi, chodil Michelangelo jako chlapec do školy k mistru Francescovi z Urbina, který ve Florencii vyučoval gramatiku, tedy i základy latiny.



Jak dlouho k němu chodil a čemu se u něho naučil o tom se Condivi nezmiňuje, ale za to popisuje jak chlapce už tehdy přitahovalo malířství, což bylo nakonec příčinou toho, proč studia zanechal úplně. A skutečně Michelangelovy italsky psané dodatky k různým latinským dokumentům z pozdějších dob ukazují, že jeho znalosti latiny nebyly valné.

Michelangelo bral umění i svoji dobu mnohem vážněji než řada jeho vrstevníků. V atmosféře dvořanské literatury první čtvrtiny 16.století, která jakoby chtěla dokázat, že jediným smyslem života je bavit se a užívat, zdvíhá se úzkostný Michelangelův hlas. Abychom jeho básně lépe pochopili musíme se nejdříve vžít do doby v které žil.
-Michelangelo Buonaroti žil v době, kdy Itálie byla na vrcholu evropské vědy, techniky a kultury.
-V té době žili i další italští velikáni LEONARDO DA VINCHI a RAFAELLO SANTI
-Rozkládá se renesanční hodnotový řád, jehož příznaky jsou zřejmé již v době vlády Alexandra VI. BORGII.
-Probíhá boj mezi republikány a Medicejskými o charakter florentského státu.
-Roku 1517 vystupuje ve Wittenberku Martin Luther se svými tézemi proti Římské církvi.
-O čtyři roky později začíná francouzsko-španělská válka o Itálii. Žoldnéři katolického panovníka Karla V. dobili a vyplenili papežský Řím a v důsledku toho jsou Medicejští znovu vyhnáni z FLORENCIE a je obnovena republika.
-Nastává období myšlenkového i tvarového neklidu, které zdaleka ještě není barokem a pro něž se stále více vžívá označení manýrismus.

Zde třeba hledat odpověď na otázku, proč je jazyk v MICHELANGELOVÝCH lyrických básních a verších místy neuhlazený, drsný a lidový a proč je v jeho poezii tolik rozporností a myšlenkových protikladů.
Například v básni:

OD PLÁČE SLADKÉHO AŽ K MUKÁM SMÍCHU

Od pláče sladkého až k mukám smíchu,
z věčného míru v klid, jenž pryč se řítí
jsem pad: kde slovo pravdy oněmí ti,
jsou smysly pán tvůj v propadlém tom tichu.

Já nevím, z mého-li to srdce zraje
či z tváře tvé zlo, jež zatracuji
míň, jak mi vzrůstá – či tvé zraky dují
vně pochodní, jež uloupena z ráje?

Ne smrtelná je věc ta krása tvoje,
ji nebe božskou na zem nám sem dalo.
I zbývá srdci, aby dál jen plálo

a rovnat se ti chtělo bez úkoje.
Když nebe pro můj konec volí zbraně,
kdo, zhynul-li, směl vydat by tě haně?


Z literatury: Michelangelo Buonarotti - Oheň jímž hořím
Michelangelo Buonarotti – Požár smyslů
encyklopedie Diderot

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=7100