Veselý kopec

Dne 18.září jsem se vydali na malý výlet na Veselý kopec. Měli jsme sraz v jedné malé vesnici jménem Stružinec. Když jsme se všichni sešli, včetně učitelů, vyrazili jsme směrem na Veselý kopec. Na Veselém Kopci se soustřeďují lidové stavby z celé sběrné oblasti: Hlinecka, Chrudimska, části Poličska, Litomyšlska a Vysokomýtska tak, aby charakter původní pasekářské osady byl narušen co nejméně. Expozice dokumentuje jednotlivé typy domů a usedlostí, zemědělských a technických staveb i drobné objekty doplňující venkovská sídla. Objekty podávají svědectví o životě a práci drobných a středních zemědělců z první poloviny 19. až první poloviny 20. století.

Veselý kopec je osada volně rozptýlených zemědělských usedlostí v typickém krajinném prostředí nad úvalem řeky Chrudimky. Byl osídlován průběžně od 14.století. První pravděpodobnější zprávy jsou z roku 1653. Dnes tvoří hlavní skupinu Souboru lidových staveb a řemesel Vysočina, ve které jsou uchovány ukázky typických zemědělských staveb na zpracování zemědělských produktů.
Stavení na Veselém kopci jsou svážena z okolí již od roku 1970. Ne všechny byly přivezeny, některé jsou i původní. Jako například Zemědělská usedlost č.p. 4, která je zároveň i nejstarší usedlostí na Veselém kopci. Stojí tu již od 17. století. Stodola u této usedlosti stávala do roku 1877 kolmo ke chlévům, ale zabírala moc místa, neboť zabíhala příliš do cesty a bránila volnému průjezdu. Proto byla v uvedeném roce pootočena párem volů do dnešní polohy. Usedlost doplňuje holubník na kůlu přenesený z Hrochova Týnce. Tata usedlost je i v současné době osídlena.
K této usedlosti patří Haltýř. Byl postaven na pramenu vody a je od nepaměti součástí usedlosti. Má dva prostory: v otevřené části je studánka, v části zamykatelné dřevěným zámkem, vlastní haltýř. Zde se na dřevěném roštu ve vodě chladily potraviny, hlavně čerstvě nadojené mléko. Haltýře bývaly v minulosti u mnoha usedlostí do dnešní doby se jich však zachovalo velmi málo.
K této usedlosti patří Suška lnu tzv.pazderna. Je vybavena původním nářadím na zpracování lnu a lněného semene. Pazderny se stavěly dál od usedlosti, protože velice často vyhořely a značnou vzdáleností se mělo zabránit rozšíření požáru na další objekty. Pazderny sloužily také k bydlení nejchudších vrstev venkovských rodin.
Poblíž usedlosti ve stráni se nachází Suška na ovoce. Sušilo se zde ovoce na dřevěných roštech - lískách, uložených nad vodorovným výhřevným kanálem. Nedaleko sušky jsou umístěny klatové úly.
Také se tu nachází statek z Hlinecko s typickou hromadnou zástavbou dvora, obklopeného samostatnými objekty (sýpka, výměnek s chlévem, ovčín). Dále je zde k vidění ojedinělá čtrnáctiboká stodola, v níž je umístěna expozice Starých venkovských povozů. Má mírně nadvýšený vjezd a je neprůjezdná.
Na návsi se nachází Návesní zvonička, která sloužila k ohlašování požáru za doby Marie Terezie. Nedaleko se nachází Chalupa drobného zemědělce z Lezníku. Dvůr tohoto stavení je ze všech stran zastaven obytnými tak hospodářskými objekty. Nad vjezdem do dvora je umístěna sýpka. Poblíž této usedlosti se nachází Maringotka patřící rodině Vojtěcha Kopeckého, která měla loutkářskou tradici, ve které členové této rodiny do dnes pokračují.
Nachází se zde také Hájenka z Kozojed u Chrudimě. Byla postavena pro hajného Auerspergského panství v 18.století. Je to typicky tříprostorový dům se světnicí,síní a komorou. Vzadu je chlév se samostatnym vchodem. Hájenku doplňuje včelín s několika druhy úlů. Po sestupu ze stene přicházíme k Vodní pile z Dolní Sloupnice, zvané jednuška či horizontálka. Stála na původním místě v blízkosti mlýna od roku 1854. Poháněna byla jedním vodním kolem a od roku 1934 turbínou z mlýna. Jediný řezný list je umístěn vodorovně, což mělo oproti pilám se svislým listem tu výhodu, že mohl řezat na obě strany a hlavně klády s velkým průměrem. Posun vozíku s kládou je zajišťován poměrně složitým zařízením pomocí převodů a spojek. Stejně tak důmyslně je řešen zpětný chod vozíku i zvedání listu pily. Na původním místě pila pracovala do roku 1950. Poblíž je Vodní olejna z Damašku u Pusté rybné z konce 18. století. Tato oeljna je dalším zařízením, které využívalo ke svému pohonu hnací vodní síly. První zmínky o této olejně pocházejí z 18. století a lisoval se v ní olej ze lněného semene. Olejna byla na původním místě v provozu do roku 1936. Typická olejna Českomoravské vrchoviny, kde drcení lněného semene zabezpečovala vodní síla a lisování se provádělo ručně. Nadále je zde i Veselokopecký mlýn,Varna povidel a stupník. Před mlýnem jsou tři mlýnská kola s různým druhem použití a to na hladkou, hrubou a polohrubou mouku. Ve mlýně je zařízení na mletí mouky a zároveň na oddělování mouky od plev. V zadní komůrce je varna povidel. Jsou tu tři kotle pod kterými je možné jednotlivě topit a každá má svou měchačku s různým počtem otáček na míchání, aby se povidla nepřipalovala. Metly jsou poháněny hřídelí, která je napojena na mlýnské kolo. V přední části je i malá obytná místnůstka, kde pobýval mlynář. K mlýnu patřil Stupník na drcení smrkové kůry na tříslo pro koželuhy, kteří jej používali na výrobu kůží.
Sekernická dílna otce a syna Vondráčků z Dachova z let 1860 - 1930 je umístěna naproti mlýnu v bývalé roubené kolně se sýpkou. Sekerníci byli řemeslníci, kteří zhotovovali hlavně vodní a paleční kola pro mlýny, zařízení na vodní pohon a další dřevěné mechanizmy. K výrobě vodních a palečních kol sloužil šestiramenný kříž tzv. štok. Další součástí sekernické dílny je hoblice, obřeznice a šlapací soustruh, na kterém se hlavně ostřilo nářadí.
Posledním objektem naší prohlídky byl statek Z Mokré Lhoty.Tvoří ho velké obytné staveni z opukového kamene se síní, světnicí, kuchyní a bývalou černou kuchyní s chlebovou pecí. Součástí stavení jsou rozsáhlé klenuté chlévy, přestavěné v polovině 19. století (klenba tzv. česká placka na středový sloup). Obytná část je propojena s kolnou opukovou zdí se zaklenutým vjezdem a vstupní brankou. Dvůr usedlosti je průjezdný. Nad tímto vjezdem v patře je umístěn roubený dvouprostorový špýchar přístupný ze záhrobně jednoduchými dřevěnými schody. Pod kolnou je umístěna výstava starých zemědělských strojů.
Po prohlídce toho to statku naše prohlídka pomalu končí a my se vracíme na začátek naší cesty k pokladně, kde se můžeme podívat na ovce a kozy. Po malém osvěžení jsme zakoupili upomínkové předměty v obchodě se suvenýry a vracíme se stejnou cestou zpět do Stužince, udkud se ubíráme se do svých domovů.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=6713