· Národní obrození = široké kulturní hnutí, jehož počátky spadají do konce 18. st., a které pokračovalo v 1. pol. 19. st.
· příčina: po bitvě na Bílé hoře dochází k úpadku češtiny (asi na 200 let) – čeština je vytlačována ze škol, úřadů, divadel, literatury, tisku, …
· začínají se vydávat česky psané knihy, proces sebeuvědomování, do češtiny se začíná překládat, …….., začíná se česky psát ! ! !
· hnacím motorem pro znovuobnovení češtiny je LITERATURA
· poměrně klidné období – nežádají se politické změny
· CÍL: pozvednout a zviditelnit český národ
· cíle pouze vlastenecké, ne politické
1. etapa NO = přípravná fáze
Změny ve společnosti:
· začíná se rozvíjet průmysl ( vznik manufaktur)
· zrušeno nevolnictví Þ lidé se mohou volně pohybovat ( stěhovat) Þ velký příliv česky mluvících lidí do velkých měst (hl. do Prahy)
· omezuje se cenzura
· zavedení povinné školní docházky; školství přechází z církve na stát
· obhajuje se čeština, zabývání se jazykem, všechno se teprve připravuje
· lit. se obrací na prostý lid
Literatura:
· českých knih je málo
· rozbory starších textů, slovníkové texty (první byly psány německy)
· později: vznik nové původní literatury a počátky překladů
1) tzv. Obrany jazyka českého
Balbínova obrana – díky cenzuře stažena z prodeje
Karel Ignác Thám – Obrana jazyka českého
2) Kritický dějepis
Gelasius Dobner – odhalil vědeckou nepřesnost Hájkovy kroniky
- psal latinsky, ale hl. německy
František Martin Pelcl – historik; 1. profesor češtiny na KU
- začínal psát německy nebo latinsky, ale ke konci života psal už i česky
Nová kronika česká
3) Jazykovědná díla
- slovníky, mluvnické a jazykovědné příručky
- navazovalo se na češtinu z doby veleslavínské
Josef Dobrovský (1753-1829)
- nejvýraznější osobnost počátku NO
- vědec Þ hledal fakta z nichž vytvořil teoriii
- psal pouze německy nebo latinsky
- kritizován za malou míru vlastenectví
- nevěřil v budoucnost češtiny
- formuloval zásady české „prozódie“ = rady básníkům, jak psát
- zakladatel slavistiky = věda o slovanských kulturách a jazycích
Instutiones linguae slavicae = Základy jazyka slovanského
Geschichte der böhmischen Sprache und Literatur – spojuje vývoj jazyka s vývojem české literatury
Ausführliches Gebäude der böhmischen Sprache = podrobná mluvnice . . .
- systém, zákonitosti a pravidla češtiny
- navazoval na veleslavínskou dobu
Dvoudílný německo-český slovník
4) Literatura jako prostředek osvěty
- především zábavná lit.
Václav Matěj Kramérius (1753-1808)
- nebyl spisovatelem, pouze vydavatelem, nakladatelem a knihkupcem
- jeho knihkupectví bylo střediskem těch, kteří měli zájem o českou lit.
- vydával hl. starou českou lit., dále noviny:
Kramériusovy ck. Vlastenecké noviny = jejich posl. Název
5) Počátky divadla
1738 – v Praze vzniklo první divadlo ( V Kotcích) – bylo německé
1783 – vybudováno Stavovské divadlo - protože to německé nevyhovovalo
– bylo taky německé, ale později tu byla možnost 1x týdně hrát česky
– hrály se lidové frašky (větš. překlady z němčiny), ale i Schiller nebo Shakespeare
– chodili sem spíše chudší lidé
1786 – vzniklo první opravdu české divadlo: Bouda (na Václaváku)
Václav Thám
- vůdčí osobnost Boudy
- zkoušel psát i překládat
- především česká historická témata (hl. z pověstí)
Prokop Šedivý
- současná témata ze života praž. Občanů
Pražští sládci, Masné krámy
6) Poezie
- kladla si vysoké umělecké cíle (na rozdíl od divadla)
- módní anakreontská témata (víno, ženy, láska) – lyrika
- vycházely almanachy – více autorů v celé knize
Sebrání básní a zpěvů – almanach básnické skupiny v čele s Antonínem Jaroslavem Puchmajerem
- celkem 5 almanachů
- téměř všechny oblíbné slovesné druhy a formy (láska, víno, Bůh, příroda, …)
Václav Thám
- odvrátil se od náboženské lit.
Básně v řeči vázané – pouze to vydal
- různí autoři
- měl dokázat dřívější existenci české poesie
Šebestián Hněvkovský
Děvín – epos (humorná parodie z českého dávnověku)
2. etapa národního obrození
(1805 – 1830)
Společnost:
· Čechy jsou součástí R-U (doba kancléře Metternicha)
· do českých měst přichází stále více lidí
· roste vrstva české inteligence
· stále více lidí hovoří česky
· už není snaha získat podporu šlechty
· Jungmannovská generace
Jungmannova generace
· důležitá myšlenka slovanské jednoty (čeština patří do velké skupiny jazyků)
· změna v pojetí vlastenectví – dříve bylo spojováno s územím, nyní s jazykem
· návrat k časoměrné poesii (příbuzenství Čechů se starými Řeky a Indy)
Tvorba:
· stále se píší jazykovědná, vědecká a publicistická díla
· původní literatura vzniká už ve větším rozsahu
· čeština se dostává do všech oblastí kultury i vědy Þ vznik nových terminologických slovníků
· bohatší je i literární čeština (obs. i slova přejatá z jiných slovanských jazyků nebo ze soudobé češtiny – už ne jen veleslavínský základ)
· od r. 1815 se povoluje výuka češtiny na gymnáziích
· přechod od časoměrného verše k silabotónickému
· 1846 – Slovanský sjezd v Praze
1) Jungmannova škola
= skupina vědců a literátů, jejichž cílem bylo vyzdvihnout češtinu na úroveň běžně užívaného jazyka
Jan Presl (biologie), Jan Evangelista Purkyně (biologie), Antonín Marek (logika), Milota Zdirad Polák
Josef Jungmann (1773-1847)
= vůdčí osobnost této generace
- (jazyko)vědec, publicista, překladatel, profesor češtiny na gymnáziu
- do lit. vstoupil jako básník „Puchmajerovské“ generace
- psal česky
Atala, Ztracený ráj, Heřman a Dorota – překlady (z fr., angl., něm.)
Slovesnost – učebnice češtiny pro gymnázia (teorie i čítanka v jednom)
Historie literatury české – tvrdí, že čeština má budoucnost (psáno česky)
Slovník česko-německý – pětidílný, na svou dobu velice kvalitní
- obsahuje „neologismy“ = nově vytvořená slova
Zápisky – jeho názory na vlastenectví
- neměly být publikovány, psal je jen pro sebe
2) Rukopisy Královédvorský (1817) a Zelenohorský (1818)
- spory o pravdivost
- RK měl pocházet ze 13. stol.; RZ z 9. stol.
- za autory označováni: Václav Hanka, Josef Linda
3) František Palacký (1798-1876)
- nazýván „otcem českého dějepisu“
- učitel, zastánce austroslavismu (chtěl českou autonomii v rámci R-U)
- psal verše, věnoval se estetice
Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie – napsáno společně s Šafaříkem
- prosazovali „časomíru“
Dějiny národu českého v Čechách i na Moravě – jeho celoživotní vědecké dílo (jednotlivé díly vycházely postupně)
- končí nástupem Habsburků na trůn (1526)
- český vývoj vidí v souvislosti s Německem
- další autoři na toto dílo museli vyjádřit svůj
názor
4) Ostatní autoři
Pavol Jozef Šafařík (1795 – 1861)
- nejbližší přítel a spolupracovník Palackého
- začínal jako básník, věnoval se dějinám literatury
- redaktor, profesor, ředitel univerzitní knihovny
Tatranská Múza s lýrou slovanskou – slovenská sbírka básní
Dějiny slovanských literatur – srovnává slovanské literatury, hledá společné prvky
Dějiny slovanského jazyka a literatury ve všech nářečích – ukazuje typické znaky
Slovanské starožitnosti – dějepisné dílo (cesta až do slovanské prehistorie)
Jan Kollár (1793-1852)
- patří k nejvýzn. básníkům NO
Básně – sbírka o 4 částech (původně byla rozsáhlejší, ale některé jeho svobodomyslné básně nebyly vydány)
Slávy dcera – soubor jednotlivých básnických znělek
- 4 části: Předzpěv (=alegorie o minulosti a budoucnosti Slovanů), Sála, Labe, Dunaj
- stále nebyl spokojen Þ neustále přidával nové sonety i celé části: Vltava, Rén, Léthé, Acheron (pozdější části už nikdy nebyly tak kvalitní)
- hl. hr. prochází všemi částmi s průvodci Mílekem a Mínou (- dcera Slávy, jeho láska)
- napsal k tomu velmi složitý komentář
František Ladislav Čelakovský (1799-1852)
- především básník (je idyličtější a ne tak patetický jako Kollár)
- sběratel lidové slovesnosti (vydával jí) Þ navázal vědeckou činností
- studia nedokončil kvůli zakázané četbě
- vychovatel, redaktor (musel odejít za kritiku cara), profesor na univerzitě
- psal „ohlasovou“ poezii – autor ustupuje do pozadí, snaží se vyzdvihnout lidovou poezii
Ohlas písní ruských – epické dílo inspirované ruskými národními příběhy
- hrdinské písně (např. Bohatýr Muromec)
Ohlas písní českých – lyrická sbírka s epickými prvky
- nemá velké hrdiny, ale obyčejného českého vlastence
Slovanské národní písně
Mudrosloví národu slovanského v příslovích
5) Divadlo ve 20. letech
- hl. scéna německého Stavovského divadla (čes. představení) – dramaturg J. N. Štěpánek (soupeř V.K.Klicpery)
- hl. témata: rytířské hry (nízké úrovně), z národních dějin (veselohry, . . .), český venkov, milostné příběhy
Jan Nepomuk Štěpánek
- snaha pobavit diváky (hl. zápornou postavou vrchnostenského úředníka)
Čech a Němec – veselohra
Český Achilles, Břetislav – historická dramata
Václav Klement Klicpera
- vyspělejší tvorba: historické rytířské hry, ale i ze současnosti, pohádková témata
- podílel se i na vývoji české prózy – ovlivněn W. Scottem
- snaha o vystižení politické atmosféry – Př.: Král Jan Slepý
Divotvorný klobouk – o lakomém obchodníku Koliášovi
- kritika lakomých a po majetku toužících lidí
Každý něco pro vlast – konverzační hra
- satirický popis společnosti, výsměch prospěchářským vlastencům
Jan za chrta dán – historická hra zpracující kronikářskou látku
Þ následuje 3. etapa NO = český romantismus
Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=6692