Česká republika a EU
Česká republika a EU Česká republika se v současné době uchází o členství v EU. Je to velice složitý proces, při kterém obě strany zasednou mnohokrát ke stolu, kde budou jednat o sladění právních podmínek v jednotlivých zemích EU a zemí, které čeká členství, dále se také jedná o stavu průmyslu, ekonomiky, o přírodních zdrojích, dodržování lidských práv, dopravě, postavení jednotlivých kandidátských zemí ve světové ekonomice.

PRVNÍ SMLOUVY
Prvními dohodami mezi Českou republikou a Evropskými společenstvími byly Dohoda o obchodu, obchodní a hospodářské spolupráci podepsaná 7.května 1990 a Prozatímní dohoda mezi Společenstvími a ČSFR, která vstoupila v platnost 1.března 1992.
Rozdělení ČSFR zastavilo ratifikaci Evropské dohody podepsané s ČSFR dne 16.prosince 1991 a vyvolalo potřebu uzavřít samostatnou Evropskou dohodu s ČR a SR. Evropská dohoda s ČR byla podepsána dne 4.října 1993 a vstoupila v platnost dne 1.února 1995. Cílem Evropské dohody je integrace ČR do Evropské unie. Evropská dohoda pokrývá prakticky všechna témata, jimiž se zabývá Smlouva o Evropském společenství (tzv. Římská) a Smlouva o Evropské unii (tzv. Maastrichtská).
Již v den podepsání Evropské dohody bylo zřejmé, že budou muset být započaty práce na její novelizaci. Tato novelizace byla provedena formou Protokolu k Evropské dohodě. Důvodem této novelizace byl vstup Rakouska , Finska a Švédska do Evropské unie dnem 1.ledna 1995 a mezinárodní závazky vyplývající ze závěrů Uruguayského kola GATT/WTO pro EU i pro ČR.
Jednání o obsahu Protokolu byla ukončena v březnu 1996 a návrh Protokolu byl technicky parafován (tzv. konzervace obsahu) oběma smluvními stranami dne 24.ledna 1997 v Praze. Od té doby řešila EU na své straně otázky procedurálního postupu schvalování Protokolu (Evropská dohoda ČR/EU byla schvalována parlamenty jednotlivých členských států EU, tj. i jakákoli její úprava podléhala schvalování parlamenty členských zemí). Na jaře letošního roku Evropská komise vyjmula obchodní otázky Evropské dohody z procedury schvalování v parlamentech členských zemí a pravomoci parlamentů byly přeneseny na Radu EU. V souladu s tímto závěrem vláda České republiky schválila dne 10.6.1998 český alternát Protokolu. Za Radu EU byl Protokol podepsán 26.10.1998, za ČR byl vládou pověřen podepsáním Protokolu velvyslanec České republiky při Evropské unii Josef Kreuter, který Protokol dne 27.10.1998 podepsal. Tímto bylo umožněno, aby Protokol k Evropské dohodě ČR/ES v souladu se svým článkem 7 vstoupil dne 1.12.1998 v platnost a stal se tak nedílnou součástí Evropské dohody ČR/ES. Evropská dohoda zůstává až do vstupu ČR do Unie základním dokumentem upravujícím vztahy ČR a EU v předvstupním období.

PŘIHLÁŠKA DO EU
ČR podala přihlášku na přijetí do Unie v lednu 1996. Podle běžné procedury pro přijímání nových členských zemí následovalo vyjádření Komise (Posudek), v němž se Komise vyjadřuje ke způsobilosti dané země stát se členem EU ( červenec 1997) .Tento posudek je součástí dalšího významného dokumentu zvaného Agenda 2000. Agenda 2000 byla schválena Radou ministrů v červenci 1997. Obecně bylo konstatováno, že ČR se může stát členem, pokud splní požadavky specifikované v Posudku. Lucemburský sumit z prosince 1997 rozhodl, že koncem března 1998 budou otevřena jednání se všemi deseti kandidátskými zeměmi, ale s pěti zeměmi budou zahájeny negociace v dubnu 1998.
V roce 1994 byl ustaven Výbor vlády pro evropskou integraci (VVEI) a Pracovní výbor pro provádění Evropské dohody (PVED). Výbor vlády a pracovní výbor se původně zabýval jen otázkami spojenými s prováděním Asociační (Evropské) dohody, po podání žádosti o vstup ČR v lednu 1996 se začaly oba výbory zabývat všemi otázkami spojenými s budoucím vstupem. Podáním přihlášky do Evropské unie tak ČR vstoupila do přednegociačního stadia.
V dubnu 1996 rozeslala Komise všem uchazečským zemím Dotazník, který měl sloužit k tomu, aby Komise získala představu o způsobilosti dané země k budoucímu vstupu do EU. Vyplněný dotazník byl českou stranou předán Komisi v červnu 1996.
V prosinci 1996 bylo Vládním výborem rozhodnuto, že každý orgán ústřední správy zpracuje poziční dokument, v němž vyhodnotí postoj ČR k převzetí příslušné části acquis communautaire (soubor práva ES), která se dotýká kompetence, svěřené tomuto resortu zákonem."

JEDNÁNÍ O VSTUPU
V červenci 1997 byl Komisí předán Posudek na ČR jako reakce na zaslaný Dotazník. V druhé polovině roku 1997 byl sestaven Negociační tým pro jednání s EU , v jehož čele stojí představitel MZV a členy jsou zástupci jednotlivých rezortů.
Vláda ČR schválila dne 31.5.2000 rozšířenou verzi Národního programu přípravy ČR na členství v EU. Tento dokument vytyčuje úkoly, které by měly ČR pomoci na cestě do Evropské Unie. V prvé řadě se zmiňuje o dokončení převzetí práva EU, dále pak pojednává o sladění s vnitřním trhem EU a zaručuje se za příslušné odborníky a instituce, kteří dbají na dodržování právních požadavků a začleňují Českou republiku do strukturální politiky EU a do ostatních rozvíjených programů. Časový rozvrh přípravy na přistoupení k EU je rozdělen do dvou skupin - krátkodobé priority, které by měly být splněny do konce roku 2000, a střednědobé priority, kterých by mělo být dosaženo v letech 2001 - 2002. Plán je stanoven do 1. ledna 2003, kdy se počítá se vstupem ČR do EU.
Nová verze Národního programu 2001 vychází především z poznatků, jichž příslušné ústřední orgány státní správy nabyly v procesu screeningu a negociací o podmínkách přistoupení k EU. Zohledňuje však též kritická hodnocení ze strany EU obsažená v Pravidelné zprávě Evropské komise o ČR z roku 2000, jakož i závěry z vyhodnocování Národního programu 2000. V nově přijatém Národním programu jsou promítnuty cíle a principy strategických horizontálních i sektorových koncepčních dokumentů, které vláda ČR schválila, resp. vzala na vědomí v posledních letech.
Česká republika hodlá dokočit vstupní rozhovory do konce roku 2002. S rozšířením se počítá pravděpodobně v roce 2004, pokud některá z deseti nejpřipravenějších uchazečských zemí nevypadne.

Co je Evropská unie?

Evropská unie je v současnosti mezinárodní seskupení patnácti států, které uzavřely dohodu o hospodářské spolupráci a společném trhu. Členské země tak vytvářejí území s volným pohybem zboží, pracovní síly, kapitálu, služeb a osob.

Hlavní předností členství je společné využívání přírodních, lidských a finančních zdrojů a ochrana společného trhu. Svým občanům se Evropská unie snaží zajistit trvalý mír, stabilitu a prosperitu. Jejím posláním je stálý a harmonický rozvoj. Čistě ekonomický cíl - vytvoření společného trhu - tak postupem doby doplnily i společná sociální politika, dohled nad životním prostředím, rozvoj slabších regionů či sladění zahraniční a bezpečnostní politiky.
Evropská unie v současnosti sestává z 15 států. Jsou to Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Irsko, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Španělsko, Švédsko a Velká Británie.

Vznik Evropské unie
Usilování o vznik jednotné Evropy, které se objevilo mnohokrát v minulosti s cílem předejít různým konfliktům, katastrofám a válkám, začalo zrát v 50 letech minulého století. V době tzv. studené války mezi supervelmocemi SSSR a USA, byl kontinent politicky a mocensky rozdělen a myšlenka evropské integrace se začala uskutečňovat mezi suverénními západními státy.
VZNIK EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ
Prvním reálným výsledkem jednání o evropské integraci bylo podepsání bezpečnostního Bruselského paktu mezi Francií, Velkou Británií a třemi státy Beneluxu v roce 1948. O rok později vzniká Rada Evropy, která měla být původně základem pro federalistické uspořádání Evropy.
V roce 1957 vzniklo v Římě Evropské hospodářské společenství (EHS). Společenství tvořilo 6 zemí: Francie, Německo, Itálie, Belgie, Nizozemsko a Lucembursko. Od podpisu Římských dohod členské státy vytrvale pracovaly na dalším prohlubování evropského společenství. Nejužší spolupráce bylo dosaženo v oblasti volného trhu a po jistých komplikacích ze strany Francie také v zemědělské politice. Úspěchem bylo také vytvoření Evropského měnového systému. Velkého pokroku bylo dosaženo také ve vytváření společných evropských institucí a specifikaci jejich kompetencí.
Kromě EHS vznikly i další organizace - Evropské sdružení pro atomovou energii (EAEC, zvané též Euratom) založené v roce 1957 a Evropské sdružení uhlí a oceli (ECSC, zvané též Montánní unie) v roce 1951.

ROZŠIŘOVÁNÍ
Dalšími členy se později staly: Velká Británie, Dánsko a Irsko (všichni v roce 1973), Řecko (1981), Španělsko a Portugalsko (oba v roce 1986).

MAASTRICHTSKÁ SMLOUVA
EHS, Evropské sdružení pro atomovou energii a Evropské sdružení uhlí a oceli byly souhrnně označovány jako Evropská společenství (ES). Na základě tzv. Maasrtichtské smlouvy (podle místa přijetí Maastrichtu) se v roce 1993 z ES vytvořila Evropská unie (EU). K dalšímu rozšíření (zatím poslednímu) o Rakousko, Švédsko, Finsko došlo v roce 1995.
Rozšiřování EU

KODAŇ 1993
V prosinci 1993 vyjmenovali státníci tehdejší dvanáctky tři základní požadavky, které musejí uchazeči splňovat, aby se mohli stát členy Evropské unie. Jsou to: stabilita institucí zajišťujících demokracii, nadvládu práva, ochranu lidských práv a respektování práv národnostních menšin, existence tržní ekonomiky, stejně jako schopnost vypořádat se s konkurenčními tlaky a tržními silami uvnitř EU, schopnost převzít závazky plynoucí z členství, zejména tzv. acquis commumautaire, včetně ztotožnění s cíly politické, hospodářské a měnové unie.

AMSTERODAM 1997
Amsterodamská smlouva prohlubuje integraci, nemění však nic na institucích a způsobech rozhodování v nich. Amsterodamská smlouva vnesla první prvky diferenciace mezi členskými státy - tím, že se Velké Británii a Dánsku umožnilo nepodílet se na jednotné měně

LUCEMBURSKÝ SUMMIT EU V PROSINCI 1997
Kandidáti byli rozděleni do dvou skupin. Summit potvrdil výběr šesti zemí, jak ho navrhla Evropská komise v červenci téhož roku. Jmenovanou šestku tvoří Estonsko, Kypr, Česko, Maďarsko, Polsko, Slovinsko. Kritériem výběru byl názor, že právě tyto země mají šanci splnit podmínky členství ve střednědobé perspektivě. Toto rozhodnutí znamenalo kompromis mezi privilegovanou trojkou (Česko, Maďarsko, Polsko) a regatou všech dvanácti kandidátských zemí. Tento summit potvrdil stanovisko Evropské komise, protože těchto šest zemí již v březnu zahájilo rozhovory o přistoupení k Evropské unii.
Ekonomiky Litvy, Lotyšska, Rumunska a Bulharska ještě příliš zaostávaly. Slovensko v očích Komise zanedbávalo první kodaňský požadavek demokratičnosti institucí a maltská vláda mezitím přihlášku zmrazila.
Kvůli Turecku vznikla na Lucemburském summitu Evropská konference, střídavá schůzka hlav států a vlád a ministrů zahraničí zemí EU, kandidátských zemí a Turecka. Konference Turky příliš nenadchla, protože chtěli dosáhnout statutu kandidátské země.

HELSINKY 2000
Zasedání Evropské rady v Helsinkách přizvalo k předvstupním jednáním i druhou šestku zemí (Litva, Lotyšsko, Bulharsko, Rumunsko, Malta a Slovensko). Turecku byl přiznán statut kandidátské země. Od tohoto zasedání se bude posuzovat pokrok jednotlivých zemí individuálně, nikoliv ve skupinách.

MADRID 2001
Zasedání Evropské rady v Madridu přineslo řadu změn v rozhodování v institucích Evropské unie. Právě těmito změnami podmiňovala EU své další rozšíření východním směrem.

Složení
Evropská rada
Stojí na vrcholu právního systému EU. Nepodílí se přímo na každodenním běhu unie, avšak udává základní směr vývoje. Ustavena byla až mnohem později než ostatní instituce. Schází se pouze 2x za rok, a to reprezentatni jednotlivých členských států, tedy prezidenti, nebo předsedové vlád.

Evropská komise
Je základním výkonným orgánem EU. Skládá se z komisařů, přičemž každý je zvolen z jednoho státu jím samotným avšak nesmí svým jednáním v Komisi reprezentovat zájmy tohoto státu, nýbrž zájmy celé unie. Komise má rovněž monopol na navrhování zákonů, které pak schvaluje Rada minstrů.

Rada ministrů
Jinak také nazývána Rada EU nebo prostě Rada (nezaměňte s Evropskou radou). Jejím hlavním úkolem je projednávat a schvalovat zákony navržené Komisí (po diskusi s Parlamentem). Skládá se z ministrů toho, o čem se právě jedná (z každého členského státu). Má tedy nejednotné složení a proto aby mohla fungovat, připravuje zasedání a zajišťuje její běh COREPER a Generální sekretariát

Evropský parlament
Zpočátku měl pouze poradní funkci později byly jeho pravomoce rozšířeny. Skládá se z reprezentatnů všech politických stran, které se zde skružují do tzv. frakcí. Její obsazenstvo volí přímo občané členských států. Je proto symbolem demokratičnosti EU.

Evropská centrální banka
Při postupném přecházení na společnou měnovou politiku bylo nutno zřídit měnovou instituci Evropské unie. Tou je právě ECB. S nástupem Eura a evropského systému centrálních bank se ECB stala dominantou, jež v podstatě "spravuje a kontroluje veškeré finance cené Evropy"

Evropská investiční banka
Napomáhá financovat ty oblasti EU, které to potřebují (například však i kandidátské státy). Poskytuje úvěry apod.

Evropský soudní dvůr
Jeho hlavním úkolem je společný výklad evropského práva. Právní systém jednotlivých členských států je totiž rozdílný a v případě sporů rozhoduje právě Evropský soudní dvůr. Mimo to také projednává případy, které je nutno řešit v rámci celé EU. Jednodušší případy však projednává tzv. Soud první instance, jež byl zřízen za účelem odlehčení Evropskému soudnímu dvoru.

Evropský účetní dvůr
Má za úkol vést nezávisle na obecném mínění a vůli EU její účetnictví. To má zabránit možnému zmanipulování.

Hospodářský a sociální výbor
Má pouze poradní funkci, a to v oblasti hospodářské a sociální.

Výbor regionů
Je to poradní fórum zástupců oblastních a místních orgánů s poradní funkcí ostatním rozhodovacím a výkonným orgánům Společenství.

Konvent
Byl zřízen po rozhodnutí zatím posledního (ale doposud největšího) přijetí dalších států do EU. Má dát prostor ke společnému jedníní členských a kandidátských zemí o dalším postupu. Jeho základním účelem je hlavně urychlení jednání a jeho větší pružnost od dosavadně uplatňovaného postupu.


Právo EU
Formy zákonů vydávané Unií
Právo v EU se dělí na tzv. primární a sekundární. Primární právo je reprezentováno třemi zakládajícími smlouvami společenství. Jsou to Smlouva o ESUO, Římská smlouva o EHS, Římská smlouva o ESAE a Smlouva o Evropské unii. Sekundární právo je pak realizováno tzv. právními akty společenství. Těmi jsou Nařízení, Směrnice, Rozhodnutí a Stanoviska a doporučení.

Pilíře EU
Pilíře EU jsou 3 základní věci na kterých celá EU stojí. Prvním pilířem jsou zakládající smlouvy, druhým společná zahraniční a bezpečnostní politika a třetím spolupráce ve věcech vnitra a justice. V těchto věcech si EU již vytvořila jistou pozici. Její dodržování a prohluborání pak má vést ke konečné cílené co největší jednotnosti EU.

Kandidátské státy
BULHARSKO
oficiální název: Republika Bulharsko
počet obyvatel: 8 800 000
rozloha: 110 912 km2
hlavní město: Sofija
státní zřízení: republika
úřední jazyk: bulharština
ČESKO
oficiální název: Česká republika
počet obyvatel: 10 400 000
rozloha: 78 864 km2
hlavní město: Praha
státní zřízení: republika
úřední jazyk: čeština
ESTONSKO
oficiální název: Estonská republika
počet obyvatel: 1 600 000
rozloha: 45 100 km2
hlavní město: Tallin
státní zřízení: republika
úřední jazyk: estonština
KYPR
oficiální název: Kyperská republika
počet obyvatel: 603 000 (737 000 včetně turecké části)
rozloha: 5 896 km2 (9 251 km2 včetně turecké části)
hlavní město: Nikósie (Levkosia)
státní zřízení: republika
úřední jazyk: řečtina, turečtina
LITVA
oficiální název: Litevská republika
počet obyvatel: 3 900 000
rozloha: 65 300 km2
hlavní město: Vilnius
státní zřízení: republika
úřední jazyk: litevština
LOTYŠSKO
oficiální název: Lotyšská republika
počet obyvatel: 2 800 000
rozloha: 64 100 km2
hlavní město: Riga
státní zřízení: republika
úřední jazyk: lotyština
MALTA
oficiální název: Republika Malta (Repubblika ta´Malta, Republic of Malta)
počet obyvatel: 370 000
rozloha: 316 km2
hlavní město: Valletta
státní zřízení: republika
úřední jazyk: maltština, angličtina
MAĎARSKO
oficiální název: Maďarská republika (Magyar Koztársaság)
počet obyvatel: 10 300 000
rozloha: 93 033 km2
hlavní město: Budapešť (Budapest)
státní zřízení: republika
úřední jazyk: maďarština
POLSKO
oficiální název: Republika Polsko (Rzeczpospolita Polska)
počet obyvatel: 38 800 000
rozloha: 312 685 km2
hlavní město: Varšava (Warszawa)
státní zřízení: republika
úřední jazyk: polština
RUMUNSKO
oficiální název: Rumunsko (Romania)
počet obyvatel: 23 200 000
rozloha: 237 500 km2
hlavní město: Bukurešť (Bucuresti)
státní zřízení: republika
úřední jazyk: rumunština
SLOVENSKO
oficiální název: Slovenská republika
počet obyvatel: 5 400 000
rozloha: 49 035 km2
hlavní město: Bratislava
státní zřízení: republika
úřední jazyk: slovenština
SLOVINSKO
oficiální název: Republika Slovinsko (Republika Slovenija)
počet obyvatel: 2 000 000
rozloha: 20 254 km2
hlavní město: Lublaň (Ljubljana)
státní zřízení: republika
úřední jazyk: slovinština
TURECKO
oficiální název: Turecká republika (Turkijye Cumhuriyeti)
počet obyvatel: 63 400 000
rozloha: 779 452 km2
hlavní město: Ankara
státní zřízení: republika
úřední jazyk: turečtina

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=6678