Renesanční filozofie přírody
Znovuzrození antiky, 14. st. ve Florencii, u nás později - 14. –16. st.,
kalokaghatia, v centru stojí člověk = humanismus, v církvi reformace, věda má sloužit člověku, víra v Boha je velmi silná, rozvíjí se přírodní vědy, filozofie se odvrací od dogmat, první názory na uspořádání vesmíru - heliocentrický názor nahrazuje geocentrický
Erasmus Roterdamský, J. Hus, M. Luther /15. – 16./, Wickleff, Zwinglli /15. – 16./, J. Kalvín
Zámořské plavby, kompas, střelný prach, J. Gutenberg – knihtisk, krevní oběh, první pitvy
Mění se představy o světě o člověku, objevují se přístupy:
- naturalismus: přirozenost bez askezí vztah k přírodě, člověk přírodu chápe jednotnou s Bohem = panteismus, senzualismus, empirismus
- indidvidualismus, antropocentrismus = člověk je tvůrce svých dějin, upřímný ve vztahu k Bohu, přímý vztah, musí žít mravně
- racionalismus: kladení důrazu na rozum
L. da Vincci – Mona Lisa /Louvre/, Botichelli, Michelangelo – David, Mojžíš, Orlando di Lasso, da Palestina
1. přírodní filozofie:
Mikuláš Kusánský: 15. St.
Němec, teolog, diplomat, filozof
De docta ignorantia = O učené nevědomosti
Kdo je to Bůh, jak ho můžeme poznávat, rozlišuje 3 jsoucna:
1. jsoucno je Bůh – absolutní, nekonečné, vidí zde mnoho protikladů – dialektika, sbližuje ho s přírodou
2. svět – universum, které je od Boha odvozené slovžené, plno vztahů
3. svět jednotlivých věcí – jsou konečné, nade vším je Bůh
svět tvoří zprostředkovatele mezi Bohem a věcmi
heliocentrický názor, zaměřil se na kvantitu, snažil se vše změřit, napsat vztahy
poznání: stupňovité od počitků /smysly/ po zpracování rozumem, racionalista, od jednodušších ke složitějším
hermetická filozofie – snaží se vnímat všechno jako součást jednoho celku /umění, poetika, náboženství/, souvislosti, pochopit svět jako celek
Theofrastus Paracelsus z Hohenheimu:
- lékař, zkoumání člověka = mikrokosmos, který můžeme pochopit pouze v jednotě s makrokosmem
Johannes Kepler /1571 – 1630/
Astronomia Nova /1609/, kvantifikování věcí, dvorní astronom Rudolfa II., zákony o pohybu planet, dráha Marsu elipsová ne kruhová
1. Planety se pohybují po eliptických drahách kolem Slunce, které se nachází ve společném ohnisku elips
2. Plochy opsané myšlenou spojnicí planety a Slunce za stejnou dobu jsou vždy stejné.
3. Druhé mocniny oběžných dob planet jsou v témže poměru jako 3. mocniny velkých poloos jejich drah
Optika, lom a šíření světla, učitel matematiky, dalekohled, souhvězdí Hadonoše
Studium v Adelbergu, Maulbronne
Mikoláš Koperník: /1473 – 1543/
Heliocentrická teorie, polský astronom, vesmír je konečný, O pohybu nebeských těles
Velmi vzdělaný
Giordona Bruno /1548 – 1600/
Narozen v Nole u Neapole, pobýval v exilu, Švédsko, Francie, Německo
Italský myslitel, dominikánský mnich, upálen v Římě, 8 let vězněn, kritika nesnášenlivostí
Nekonečnost Boha, kritika církve /majetek/
Mnohost, rovnocennost světových soustav, didaktické básně, dialogy, panteista, sonety, komedie
Analytický přístup: kvantitavní, vše změřit
Galileo Galilej 16./17.st.,
Astronom, za své názory spor s inkvizicí, nakonec odvolal, aby si zachránil život
svět se snaží vysvětlit na základě mechaniky
písmenka jsou matematické útvary, příroda je psaná jazykem matematiky, kdo ji neumí, nic se o přírodě nedozví
= Kolumbus nebe
teleskop /Slunce, Měsíc - krátery/ - empirik, na základě vlastních zkušeností – fakta
Experimenty – hypotézy
Deista = uznává existenci Boha, ale do světa nezasahuje
Důsledně odděluje vědu od náboženství – morálka
13a
Renesanční filozofie společnosti
2. fáze: sociální filozofie renesance
velký zájem o zkoumání společnosti
Nicolo Machiavelli: /15. – 16. St./
Ital, cíl sjednocení Itálie, na trůně Lorenzo di Medici – Machiavelli jeho rádcem
Valdař: panovník – chytrý, lstivý, může užít jakýkoliv prostředek ve prospěch státu
„Z hrobu se nikdo nemstí.“
Nepříjemné věci provádět rychle, může lhát, využívat slabosti lidí
Hugo Grotisu /de Groat/
Holanďan, právník, teolog, hájí úlohu mezinárodního práva, právo se děje z vůle boží
Utopisté – vize o harmonické společnosti
T. Morus /More/
Společnost: uspořádána podle soc. norem, pracovat všichni, výdělky spravedlivě rozdělovat, dílo Utopia
F. Bacon
Nová Atlantida: včele ostrova by měli stát vědci, 1x/12 let – průmyslová špionáž do světa na zkušenou – obohatit ostrov
T. Campanella
Slunečný stát – socialistická obec
T. Hobbes
Smluvní teorie státu, společenská smlouva
Leviatan /=zvíře, příšera z Bible/
Giombatista Vico: /17. – 18. St./
Koncepce historického koloběhu, ve vývoji se střídají určité etapy a opakují se etapy:
1. božská – Bůh tvoří svět
2. heroická – vznik státu, k moci se dostávají urození – aristokracie /ligarchie/
3. lidská – demokracie, svoboda, spravedlnost, pesimista, úpadek, koloběh se opakuje na vyšším stupni úrovně
Francis Bacon
Navrací se k materialistické filozofii, experimentální filozofie novověku, Scientia est potentia = vědění je moc
Musí se rozvíjet vědy – lidstvo se stane silnějším,
- lord, kancléř za krále Jakuba I., obviněn z úplatkářství, zbaven úřadů
Nové Organon: lidské poznání, rozvoj vědy, věnuje se metodologii, pravou metodou je indukce, nejdříve důsledná analýza = rozklad celku na určité části, zkoumání kvalitativních vlastností, rozbory forem pohybu, kdy se vlastnost vyskytuje – pozitivita, absence
Srovnávání jevů, stupňů ve vývoji
Proč se dopouštíme chyb? = teorie idolů, omylů,cílem poučení a odstranění chyb
1. idol rodu – chyby vyplývající z nedokonalosti lidského rodu, nedokonalé poznávací nástroje /sluch, zrak, rozum/, vyplývá z lidské podstaty, snaha o zdokonalení
2. idol jeskyně – omezenost každého konkrétního člověka /každý je ve své jeskyni a vidí svět svým pohledem/, zlepšení kolektivní zkušenosti
3. idol tržiště – vyplývají z lidského soužití, komunikace, řeč má dominantní úlohu, nesprávné používání slov – neporozumění, nepoužívat floskule = prázdné fráze
4. idol divadla – slepou vírou v autority, nevěřit všemu, co řeknou autority, podporuje mírnou skepsi
stoupenec teorie dvojí pravdy, snaha osvobodit filozofii od víry
Thomas Hobbes /16. – 17. st./
Anglický materialistický filozof, emigrace do Paříže za revoluce
Leviatan, Základy filozofie státu a společnosti
Zabývá se metodologií, rozvíjí Baconovy názory, proti církevním autoritám za rozvoj vědy
Prvotní je hmota /těleso/ - vnější jsoucno nezávislé na našem myšlení, tělesa můžeme poznávat smysly a rozumem
Hmota ve smyslu první látka – prima materia - neexistuje sama o sobě = naše abstrakce
Základní vlastnosti /atributy/ = akcidence
· Rozprostraněnost = zaujímání prostoru
· Pohyb, klid
Připouští proces poznání, tělesa působí na smysly
2 druhy vlastností /kvalit/:
primární - objektivní, subjektivní, závisí na poznávajícím subjektu, smysly
sekundární – rozumové, analýza,…
pohyb chápe mechanicky – přemisťování, odmítá existenci duší = zvláštní substance
myšlení bez myslícího není možné, myšlenka sama o sobě neexistuje
víra v Boha = výplod fantazie
klasifikace věd, zabývá se etikou – naturalistická /příroda/, eudaimonistická /blaženost/
osobní zájem řídí naše chování, dobro a zlo relativní, záleží na významu pro subjekt
kritériem mravnosti a ctnosti je zákon, člověk by se jím měl řídit, za ideální státní formu považuje monarchii, stoupenec spol. smlouvy, analýza ostatních státních forem
prostý lid je třeba držet na uzdě – přispívá náboženství – hraje regulační úlohu
panovník se má snažit o blaho lidu, tak mají vypadat i zákony
všichni mají poctivě pracovat, podporuje zemědělství, rybolov, důležitá šetrnost, rozvoj věd
Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=6502