Aristoteles
384 – 322 pnl
nejlepší Platonův žák na Akademii, narodil se ve Stageiře v Thrákii, odchází do Athén, ctil si Platona, ale potom se od něj odklání
po smrti Platona žije u Filipa Makedonského v Malé Asii, vychovává syna Alexandra, potom návrat do Athén
vlastní filozofická škola Lykeion – peripatetická škola = procházet se, ve sloupořadí, diskuse, z financí od Alexandra knihovna, přírodovědecká sbírka rostlin a zvířat /Alexandr nařídil všem, aby Aristotelovi posílali vzorky/
sbíral ústavy za účelem srovnání
měl být popraven, obžalován z bezbožnosti, utekl, aby se Atéňané nemohli už více prohřešit proti filozofii, umírá osamocen v exilu
Dílo:
Přednáší žákům i veřejnosti, 2 druhy spisů, roztřídění díla v 1. st. pnl v Alexandrijské knihovně
/obtížnější a více názorné/
odborné spisy:
1. o logice – Organon = nástroj k pravému filozofickému myšlení, nachází se Aristotelova dialektika
2. přírodovědné – Fyzika, O nebi, O duši, O vzniku živočichů
3. metafyzické – o obecných příčinách věcí, meta ta fyzika = to, co přesahuje přírodu, zabývá se bytím, existencí věcí, věci jako jsoucna
4. etické – 10 knih, etiky Nikomachovy /jeho syn/
5. politické
6. o literatuře a rétorice – 3 knihy O řečnictví, 1 kniha O básnictví
vědec, nejvyšší je poznání filozofické, snaha o přísný logický důkaz
logika: Aristoteles založil logiku jako vědu, nazýval ji analytika -> logos = rozum – nauka o správném myšlení, o formách a metodách správného myšlení za účelem dojití k vědeckým poznatkům, naše myšlení se děje v pojmech /význam slova/, správné myšlení = správné pojmy /vznikají abstrakcí/, získáváme definicí:
- rodový pojem: má vyšší obecnost
- druhový pojem: vyjadřuje specifické rozdíly
existuje 10 pojmů = kategorie, které nad sebou nemají žádný nadřazený pojem
původní a základní pro pojmy ostatní
- substance /jsoucno, které je neměnným nositelem všech proměnlivých vlastností
: první – individuální, konkrétní bytí, smyslově vnímatelné /tato bytost/
: druhé – rody, druhy /člověk obecně/, rod – živá bytost, neexistují odděleně od podstat prvních
„Druhými podstatami jsou nazývány ty, v nichž jako v druzích a rodech spočívají podstaty první.“ Nejsou to reálné věci, ale jsou to znaky, vlastnosti z nich abstrahované.
- kvantita /vlastnosti/
- vlastnictví
- relace: vztah, souvislosti v realitě, závislost bytí
- kvantita
- místo, čas
- poloha
- činnost, trpnost
pojmy spojujeme v soudy /věty/, 8 různých soudů:
kladný /to je/, záporný /to není/, obecný /všechny květiny s barvou/, částečný /některé květiny nevoní/, jedinečný /pouze tato květina je žlutá/, co je /tato květina kvete/, co je nutné /tato květina musí dnes rozkvést/, možnost /tato květina možná dnes rozkvete/
soudy spojujeme v úsudky = nové soudy, skládají se z premis /východisko/ a závěrů
v centru je sylogismus = forma logického úsudku, v němž ze dvou premis nutně vyplývá závěr, který je odlišný od těchto premis, musí přinést novou informaci, skládá se z horní věty obecné, dolní věty speciální, závěr
Př.: Všichni lidé jsou smrtelní. Sokrates je člověk -> Sokrates je smrtelný
Úsudky se spojují v důkazy: učení o důkazu = apodiktika, zásady: totožnosti, vyloučení třetího /mezi bytím a nebytím neexistuje nic třetího/
Existují důkazy, které nelze dále dokazovat, ale rozum je schopen je pochopit
zásada sporu = To co je, nemůže zároveň nebýt.
Klasická aristotelovská definice je pomocí nadřazeného rodu a druhového rozdílu.
Pojmy -> soudy -> úsudky -> důkazy
Indukce: jdeme od konkrétního k obecnému, vědecká metoda, není 100 %, výjimky
Hledal způsob, jak dodat indukci více jistoty, našel -> kolik učenců danou větu považuje za správnou
Smysly nás nezklamou, chyby pochází z chybného myšlení /rozpor s Platonem/, odmítl Platonovu představu, že ideje existují mimo tento svět, ale podstata je přítomna přímo ve věcech
Příroda: při pozorování se ukazuje účel = telos
Všechny věci mají nějaký účel
Teleologie – každá věc má účelnost, k čemu toje
Entelechie – dojde k naplnění účelu, uskutečnění se
Zabýval se botanikou a zoologií, zakladatel zoologie
Látka a forma:
Každá věc je složena z látky /hýlé/ a formy /morfé, eidos, idea/
Látka – pasivní princip, má možnost, klade formě odpor, nezformovaná, touží po formě /=dobro/, u člověka je to tělo
Forma – aktivní princip, tvořivá, pravzor věcí /=idea/, plán konkrétní hotové skutečnosti, cílem věcí, u člověka je to duše
Obě na sebe působí od věčnosti, duše vznikla z těla
Pohyb = proces, kdy látka nabývá formy, pohyb existuje od věčnosti, je bez konce, neustálý vznik, trvání a zánik
Forma se neustále mění, látka se nemění /semínko -> strom -> dřevo -> prkno -> stůl/
Tam, kde je pohyb, musí být pohybující a pohybované, kdo je 1. hybatelem -> Bůh /příčina všeho pohybu, čirá, dokonalá a nejvyšší forma/
Člověk: tělo, duše /látka, forma/, tělo je organon – nástroj duše, duše formuje a pohybuje tělo, duše sídlí v srdci člověka, je zdrojem pohybu, „Bůh nejvyšší formou světa, duše nejvyšší formou živého těla.“
: je ve své podstatě dobrý, jeho úkolem je uskutečňovat svoji původní dobrotu, svůj rozum, jen lidská duše je obdařena rozumem, rozum je formou lidské duše, duše je formou těla
od ostatních živých bytostí se liší mozkem, rukama, chodí vzpřímeně
Musí vykonávat nižší duševní nutnosti, přítomen duch = núz – nesmrtelný, nezaniká s tělem člověka
Společný smysl: sídlo v srdci, spojuje ostatní smysly, dává nám celkový obraz
Duše: rostlinná, zvířecí, lidská
/vyživující, smyslově vnímající, myslící/

bytnost = essence: společná všem věcem, ve všech bytostech, 4 příčiny jsoucna – síly působící ve věcech
1. causa materiális = látka
2. causa formális = forma
3. causa efficiens = působící příčina
4. causa finalis = účel, proč byla věc vyrobena
ctnosti – etické, dianoetické
- etické: vláda rozumu nad smyslovými pudy
- dianoetické: zdokonalení samotného rozumu, vyšší než etické
stát: Člověk je zoon politikon = tvor společenský, k životu potřebuje další bytosti
: politika je užitá etika, etické ctnosti jsou předstupněm politiky, samotná nauka je užitou praktickou částí
ústavy rozlišuje podle počtu vládnoucích:
1. monarchie = vláda jednotlivce
2. aristokracie = vláda několika
3. politea = vláda mnoha
4. tyranie = zvrhlý protějšek monarchie
5. oligarchie = zvrhlý protějšech vlády aristokracie
6. demokracie = zvhlý protějšek politey
nepreferuje žádnou z těchto ústav /nejlepší mísit aristokracii a demokracii, váha na středním stavu/, ideální stát si představoval reálně v mezích řeckého městského státu, otroctví je přirozené, souhlasil s ním, od přírody
stát = společenství lidí, musí být rozčleněno do dílčích společností
kritika a hodnocení:
- Aristoteles už nemá takový myšlenkový vzlet jao Platon, zdravá protiváha
- Přírodovědné spisy obsahují mnoho omylů, jeho spisy považovány za neomylné

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=6487