Potápěčské nehody a nemoci

Protože jsme se bavili o některých plicních chorobách a úrazech, chtěl bych vás seznámit také s některými dalšími nemocemi, které se týkají potápěčů, ale nejen jich.

Nedostatek kyslíku

Může se to stát při hyperventilaci.
To znamená, jestliže se člověk usilovně rozdýchává před zanořením, aby oddálil nutkání k nádechu a prodloužil si tím pobyt pod vodou. Tím způsobí pokles oxidu uhličitého v organismu pod hranici, která je nezbytně nutná pro správné řízení dýchání. Podnět k nádechu pak k dýchacímu centru putuje se zpožděním, během kterého může dojít ke spotřebování veškerého kyslíku a k nástupu bezvědomí. Zásadním signálem k nádechu je zvýšení koncentrace CO2. Úbytek kyslíku jako podnět k samotnému nádechu nestačí, musí být podpořen nadbytkem oxidu uhličitého.

Dalším způsobem je tlak na tepny.
Který podněcuje centrální nervovou soustavu ke snížení dodávky krve a tím i přísunu kyslíku k určitému orgánu. Situace ve spojení s fyzickou zátěží vede ke mdlobám. To kupříkladu používají policisté při uklidnění pachatele. Přiloží mu ruku ke krku a následně omezí přísun kyslíku do mozku.

Také při křeči hrtanu nebo hlasivek – při vdechnutí nějakého předmětu nebo tekutiny.
Následuje dušení.

Barotraumata

Jsou to nejhorší dýchací nemoci, či úrazy, které jsou způsobeny v důsledku změny tlaku v tělních dutinách.
Rozdělujeme je na barotraumata z podtlaku – kdy v dutině vznikl relativní podtlak a barotraumata z přetlaku – v dutině vznikl relativní přetlak.
Těmito podíly tlaků mohou být postiženy:
a) plíce a hrudní dutina
b) dutina středoušní a bubínek
c) vnitřní ucho
d) vedlejší dutiny nosní
e) oči
f) zažívací ústrojí
g)
Zmíním se o barotraumatech plic. Barotrauma plic z přetlaku

Pokud člověk, v našem případě potapěč s dýchacím přístrojem během výstupu dostatečně nevydechuje, nebo dokonce zadržuje dech, zvětšuje se objem zadrženého vzduchu v plicích úměrně s poklesem okolního tlaku. Při takto rozepjatých plicích postačuje minimální hodnota nitroplicního přetlaku k jejich následnému poškození či protržení a vmetení vzduchu do krve, pohrudniční štěrbiny nebo okolních tkání.
Barotrauma plic z přetlaku provázejí následky, které se mohou vyskytnout všechny najednou v různých vzájemných kombinacích, nebo jednotlivě. Jsou to: 1) vzduchová embolie
2) pneumotorax
3) emfyzém

Vzduchová embolie – je vyvolána průnikem vzduchu do krve skrze stěny plicních sklípků a plicních cév. Vzduchové bubliny jsou plicním krevním oběhem unášeny směrem do srdce a odtud do velkého krevního oběhu. Jejich nahromaděním dochází k uzavření cév, které má za následek přerušení dodávky kyslíku a živin do tkání. Tento stav může v několika minutách vést k trvalému poškození životně důležitých orgánů. Projevuje se poruchami řeči a smyslů – kupříkladu při proniknutí vzduchových bublin do mozku, nebo rychlým nástupem bezvědomí. V lepším případě pouze chvěním a mravenčením končetin. Uzávěra srdečních cév může přivodiz infarkt srdečního svalu, pro který je typická silná bolest na hrudi někdy vystřelující do ramen, pocit úzkosti a pocení.

Pneumotorax – se dostaví po vniknutí vzduchu z protržené plíce do pohrudniční štěrbiny. Plíce se vlastní pružností smršťují a jsou z převážné většiny vyřazeny z funkce. Projevuje se zrychleným dýcháním, bolestí na hrudi, kašlem, promodráváním pokožky a nepravidelným tepem. Nápadným příznakem jsou naběhlé krční cévy. Těžší případy vedou k bezvědomí v důsledku selhání dýchacího ústrojí a krevního oběhu.

Emfyzém - je způsoben vniknutím vzduchu do okolních tkání. Při středohrudním emfyzému se bubliny vzduchu hromadí v mezihrudí a utiskují orgány v tomto prostoru. Především srdce a velké cévy. Příznaky jsou podobné jako u pneumotoraxu. Podkožní emfyzém vzniká průnikem vzduchových bublinek do podkožních prostor. Nejčastěji to je v oblasti krku. Postižené místo reaguje na pohmat slyšitelným třaskáním. To se vám určitě někdy stalo při profouknutí eustachovy trubice. A když jste si zmáčkli za ucho, bylo slyšet typické třaskání.

Barotrauma plic z podtlaku

Pokračuje li člověk po stlačení hrudního koše do maximální výdechové hranice v sestupu, začne se část hrudníku vyplněná plícemi chovat jako dutina s pevnými stěnami a při dalším nárůstu okolního tlaku vzniká v této dutině relativní podtlak.
Může se to stát při potápění na nádech při kterém hrozí poškození plic pod tlakem po překročení tzv. hraniční hloubky to je takové, v níž je hrudník na hladině plně nadechnutého člověka stlačen na objem odpovídající usilovnému výdechu.
Příznaky jsou pocity prázdnoty a bolest v plicích.

Otravy plynnými směsi

Otrava CO2 – při zadržování dechu, pobyt ve vydýchaných prostorách (jeskyně…), velkém mrtvém prostoru – při dýchání z dlouhých dýchacích trubic. Příznakem jsou promodralé tkáně, rty a lůžka nehtů.

Otrava O2 – týká se potápěčů, kteří se potápějí pouze s čistým kyslíkem pod hranicí 15 metrů. Kyslík je pod tímto tlakem toxický. Příznaky jsou křeče a bezvědomí.

Hloubkové opojení – dýchání obyčejného vzduchu pod tlakem vyšším, než je 40 metrů. Zde se stává toxickým podíl dusíku v dýchací směsi složené z normálního vzduchu. Příznaky jsou zpomalené reakce, euforie, ztráta soudnosti a ovládání a nakonec bezvědomí.

No a nakonec se pro zajímavost zmíním o nejtěžší a nejčastější potápěčské nehodě a to o


Dekompresní neboli kesonové nemoci

Při potápění s obyčejnou dýchací směsí, která obsahuje velké množství dusíku. Je proto nutné, aby potapěč znal záludnosti tohoto problému. Při výstupu je proto nutné mít změřenu hloubku a délku pobytu ve vodě. Tedy pokud nemáte přístroj, který vám vše vypočítá, je nutné při výstupu setrvávat nějaký čas v určitých hloubkách. Většinou je to ve 3, 6, 9, 12, 15, 18, 21, … metrech.
Při výstupu se se snižovaným tlakem úměrně zvyšuje podíl dusíku v krvi a proto je nutné setrvat v určité hloubce a vyčkat na vyloučení dusíku v krvi.
Toto opomíjejí amatérští potápěči a nastoupí rychlý výstup. Tedy nevyčkají na vyloučení dusíku z krve – vydechováním v určité hloubce a bublinky dusíku jim pak způsobují potíže.
Tato nemoc se vyskytuje v těchto základních formách:


a) kožní forma – bublinky dusíku ucpávají drobné cévy v pokožce, která pak prokazuje zvýšenou citlivost. Střídání zarudlých, bledých míst či skvrnek.
b) svalově kosterní forma – bublinky jsou lokalizovány ve svalech a velkých kloubech. Způsobují úpornou bolest a nutí postiženého držet zasaženou končetinu v typicky pokrčené poloze.
c) forma plicní – bublinky dusíku ucpávají plicní vlásečnice a blokují výměnu dýchacích plynů. Postižený trpí dušností, bolestí na hrudi a v těžších případech upadá do bezvědomí. Hrozí selhání srdeční činnosti.
d) nervová forma – způsobena mechanickým působením dusíku na nervovou soustavu. Projevuje se různými formami ochrnutí, případně ztrátou vědomí.

Při projevených příznacích je dobré pacienta v poloze s nohami nahoru – aby bublinky nepřešly do orgánů – přepravit do dekompresní komory, kde je člověk postupně vystaven zvyšujícímu se přetlaku. Po vymizení příznaků je pacient postupně řízeně uváděn do atmosférického tlaku.
Může se to stát každému při letu letadlem, když před tím prováděl potapěčskou činnost.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=5558