Úvodem
Třebaže myšlenka samotného divadla v české řeči se zrodila již v 80. letech 18. století, zápas o její realizaci vzplanul až o 60 let později, krátce po porážce buržoazně demokratické revoluce v roce 1848.
V roce 1850 se utvořil "Sbor pro zřízení českého Národního divadla v Praze", řídící orgán velké národní akce, jehož prvním předsedou se stal František Palacký.

Sbor se ihned obrátil s výzvou ke sbírkám ke všem vrstvám české společnosti. Ve slavnostním manifestu ze dne 3. října 1850 "Slovo k upřimným přátelům národu Českého" byla zároveň poprvé veřejně formulována idea Národního divadla, smysl a účel této instituce a budovy.

Za vedení Palackého, který však po roce z předsednické funkce odešel, protože za Bachova absolutismu byl na něj vyvíjen silný tlak, zajistil Sbor pozemek na nábřeží. Roh křižovatky ulic - dnes Národní třída a Divadelní, místo, kde můžeme dnes Národní divadlo v Praze najít.




Cesta k divadlu
Cesta za Národním divadlem nebyla vůbec jednoduchá. V době Bachova absolutismu činnost Sboru časem ustala. Teprve po obnovení ústavního života v Rakousku, na počátku 60. let, se znovu vykročilo.

V tuto chvíli přichází do čela Sboru František Ladislav Rieger. Protože již česká společnost nezbytně samostatnou divadelní scénu potřebovala, bylo z Riegrova podnětu na zadní části pozemku zakoupeného pro Národní divadlo narychlo vystavěno v roce 1862 Prozatimní divadlo. Proti tomuto aktu se zvedla velká vlna odporu, která prosazovala postavení řádného reprezentačního divadla.

Akce za vybudování divadla se pohnula podstatně dopředu až od roku 1865, kdy se vedení Sboru zmocnili mladší měšťanští politikové. Novým předsedou Sboru se stal JUDr. Karel Sladkovský, za jehož vedení bylo pak Národní divadlo v náročné koncepci skutečně vybudováno.




Položení základního kamene
Nové vedení Sboru pro zřízení divadla českého Národního divadla v Praze vyzvalo hned v roce 1865 k užší soutěži na projekt budovy několik významných architektů.

Roku 1866 přijalo pak projekt prof. architekta Josefa Zítka a pověřilo jej také vrchním architektonickým řízení stavby.

V roce 1865 se začalo zvolna pracovat na staveništi. Přípravná fáze vrcholila 16. května roku 1868, kdy byla velkolepě zorganizována slavnost kladení základních kamenů. Základní kameny byly dovezeny z osmnácti míst našší republiky. (např.: Blaník, Buchlov, Hostýn, Lipník, Radhošť, Trocnov, Vyšehrad, Žižkov)

Slavnostní projev přednesl JUDr. Karel Sladkovský, prvý poklep provedl první předseda Sboru František Palacký. Následovali Franz Schmeykal, František Ladislav Rieger a další politické osobnosti Čech a Moravy. Za vědu vystoupil Jan Evangelista Purkyně, za hudbu Bedřich Smetana, za dělnictvo František Ladislav Chleborad, za budovatele Josef Zítek a stavitel Antonín Havel, mimo ně ještě představitelé spolků vědeckých a uměleckých organizací.




Výstavba Národního divadla
Už 9. listopadu téhož roku byly dokončeny základy Národního divadla a koncem roku 1877 bylo již divadlo pod střechou.

Stavba pak pokračovala pomalu pro neshody a krizi ve Sboru a nesoulad dalšího přílivu peněz se sbírek, bazarů, loterií a dalších akcí s potřebami krytí skutečných stavebních nákladů.

Náklady v roce 1877 už přesáhly milion zlatých, dvojnásobek proti původnímu rozpočtu, ale Sbor musel ještě zajistit prostředky na instalační práce, topení a větrání, osvětlení a hlavně na veškeré výtvarné práce a výzdobu celého divadla.

Sbor, vedený od července 1877 opět Františkem Ladislavem Riegrem, vyvinul poslední aktivitu, získával další peněžní dary a zdarma poskytovaný stavební materiál. V letech 1878 - 1881 se pak už pracovalo výhradně na výzdobě divadla, a to jak vnitřní, tak i vnější.




Budova Národního divadla
Josef Zítek uzavřel divadelní prostor, hlediště a jeviště do jednoho celku, zastřešeného mohutnou kupolí. Do Národní třídy předsunul rizalit hlavního vstupu s vnějším schodištěm a masivním podstavcem vestibulu, nad kterým se lehce vypíná velkolepá pětiosá lodžie s korintskými sloupy, které nesou Kladí a vysoký zdobený vlys, zakončený nad bohatě profilovanou římsou balustrádou s deseti sochami Apolóna a Múz , vymodelované roku 1877 sochařem Bohuslavem Schnirchem . Nároží vytvořil Zítek ze dvou schodišťových pylonů, zakončených Schnirchovým sousoším trig řízených Viktorií

Pojetí vnější architektury odpovídal i vnitřní prostor hlediště, královského lóže, vstupního vestibulu, hlavního foyeru a foyeru na 1. galerii. Zítkovi pro řešení interiéru, po dimenzování jeviště a hlediště, kde navíc zápasil s příliš velkým počtem požadovaných míst, mnoho prostoru nezbývalo. Omezil proto plochu vstupního vestibulu. Vzniklo slavnostní shcodiště, spojující vestibul s přízemím, schodiště mezi prvním a druhým balkónem a věžové schodiště ze vstupního vestibulu na druhý balkón a první a druhou galerii.

Monumentalitě budovy byla obětována velikost chodeb, šaten a zejména prostor pro herce a divadelní techniku.




Otevření Národního divadla
V sobotu 11. června 1881 bylo téměř dokončené divadlo otevřeno slavnostním představením Smetanovy opery Libuše na počest návštěvy korunního prince Rudolfa II. a belgické princezny Stefanie.

V novostavbě se ještě odehrálo dalších 12 představení a divadlo bylo prozatimně uzavřeno, aby se mohly dokončit poslední zbývající práce. Definitivní otevření bylo stanoveno na 11. září 1881.

K tomuto definitivnímu otevření nedošlo, neboť 12. srpna asi šv šest hodin odpoledne při montáži hromosvodu vypukl neopatrností klempířů na střeše požár, který zničil původní měděnou kopuli hlediště a jeviště divadla.




Obnovení Národního divadla
Po této pohromě se projevila velikost, obětavost a houževnatost českého národa. Stavební odbor Sboru získal sbírkami a dary během pouhých 47 dní milion zlatých a umožnil tak odstranit škody a dokončit stavbu budovy ND.

Po požáru byl Josef Zítek vyzván, aby vypracoval projekt budovy. Už během prvních třinácti představení v původní Zítkově stavbě se ukázaly četné provozní závady divadla. I když byl původně požadovaný enormní počet míst snížen ze 2500 na 1800, nemohl se Zítek ubránit komínovému tvaru hlediště ani špatné viditelnosti z 1. a 2. galerie a z krajních lóží ve 3. pořadí.

10. února 1882 předložil Josef Zítek projekt obnovy. Sbor zamítl projekt jako nevyhovující a po ostré kritice tisku autor ND Josef Zítek rezignoval.




Znovuotevření Národního divadla
18. listopadu 1883 bylo obnovené divadlo otevřeno národní slavností: František Ladislav Rieger předal prvnímu řediteli Františkovi Adolfu Šubrtovi a hercům ND před novou premiérou Libuše obnovenou a rozšířenou novostavbu. Jaroslav Vrchlický při této příležitosti, pronesl výstižnou básnickou výzvu:
" Ať vítěz lid sem kráčí "


Závěrem
Národní divadlo není dnes jen ona historická budova, o které jsem zde mluvil. Je to instituce, k níž patří ještě další významné budovy:

Tylovo divadlo , bývalé Stavovské, kde měla premiéru Mozartova opera Don Giovani.
Po osvobození bylo připojeno Smetanovo divadlo a v roce 1958 experimentální scéna Laterny Magiky .
Dnes můžeme vedle historické budovy ND vidět i budovu Nové scény , jejíž činnost byla zahájena hrou Strakonický dudák .

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=5300