Herakleitos z Efesu
(asi 540-480 př.Kr)

Žil v Efesu v Malé Asii a byl významným politikem – údajně si dopisoval i s králem Dareem. Byl to původem i způsobem myšlení velmi vznešený muž, aristokrat. Byl hrdý na to, že odmítal demokracii a v boji s politickými protivníky či v krizových obdobích doporučoval svérázný, leč již vyzkoušený prostředek – pověsit všechny spoluobčany.
Otráven politikou a lidmi odchází do hor, kde se živil travou a bylinami. Údajně si tím přivodil vodnatelnost, kterou opět léčil svérázným způsobem – balil se do dobytčího trusu. Prameny se shodují v tom, že ho tato samoléčba stála život. Rozcházejí se však v detailech: Jedni tvrdí, že zemřel poté, co si pokrytý hnojem lehl na slunce, druzí hovoří o tom, že ho - pokrytého dobytčími výkaly – považovali psi za mrtvolu a sežrali ho i s kůží a vlasy.
Pro svůj styl psaní, složitý a plný aforismů, i pro svůj způsob života byl nazýván současníky a dalšími generacemi filosofů “temným“. Z jeho díla “O přírodě“ se zachovalo 130 zlomků, mnohé víme z výroků a hodnocení ostatních.
Tak např. Sokrates říkal, že by potřeboval delfského potápěče, aby jeho knize “O přírodě“ porozuměl. Hegel naopak – přes obtíže s interpretací zlomků – tvrdil, že “hlubokomyslný“ Herakleitos představuje “pravý počátek filosofie“.
Herakleitos však své současníky a předchůdce také kritizoval. Formou anekdoty uštědřil výtku i Homérovi: “Klamou se lidé ve vztahu k pochopení zřejmého podobně jako Homér, který byl nejmoudřejší ze všech Řeků. Neboť jej oklamali chlapci chytající vši tím, že říkali: Co jsme viděli a chytili, to pustíme, co jsme ale neviděli a nechytili, to přinášíme.“
Své současníky považuje za lidi spící a úkolem filosofů je proto probudit je.
Za povšimnutí stojí i výrok: “Prozkoumal jsem sám sebe.“ Nejde o psychoanalytické zkoumání v dnešním slova smyslu. Niternost je obrácena jakoby vně – v lidském já nachází pravé pochopení skutečnosti. Zároveň vyjadřuje obdiv nad hloubkou ducha při pohledu do svého nitra. „Hranice duše nevypátráš, ať tam putuješ jakoukoli cestou. Tak hluboký má logos.“
Podstatu toho, co je nutné zkoumat, co vládne ve všem jsoucím, nazývá Herakleitos přírodou=fysis. Zdánlivě nepochopitelný je jeho výrok: “Fysis se ráda skrývá“. Příroda vládne ve všem, ale většinou se neprojevuje otevřeně. Až síla filosofie ji zbavuje skrytostí. Skutečnost totiž Herakleitos chápe jako k sobe rozpornou: den – noc, zima – léto, válka – mír, smrtelné – nesmrtelné apod.
Protiklady nachází i v jednotlivém jsoucím: „Mořská voda je ta nejčistší a nejšpinavější, pro ryby pitná a zdravá, pro člověka nepitná a škodlivá.“
Symbol protikladů spatřuje v řece: „Těm, kteří do téže řeky vstupují, přitéká vždy jiná voda.“ „Do téže řeky vstoupíme nevstoupíme, jsme i nejsme.“
Stejně rozporný je i člověk sám v sobě. Pro vnitřní protikladnost ve všem skutečném vidí jako symbolické slovo válka. „Válka je otcem všeho, králem všeho, jedny činí otroky, druhé svobodnými.“
Protikladnost však není u Herakleita tím posledním – protikladné se spíše k sobě vztahuje – všechny věci jsou svým protikladným chováním spjaty: „Živý se dotýká mrtvého, bdělý se dotýká spícího.“
A protiklady se často navzájem obrátí: „ Chladné se oteplí, teplé se ochladí, vlhké se vysuší, suché zvlhne.“

další poznámky:
- Pythagorův současník
- představitel tzv. Iónské školy
- za prvopočátek všech přírodních jevů považoval oheň
- „Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky“- dialektické chápání světa
- „Pantha rhei“ = vše se mění, vše plyne
- materialistický filosof = podstatu věcí vidí v hmotě = v proměnlivé pralátce ohně

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=5197