Josef Hlávka

Jméno dosud největšího mecenáše národa českého v novodobém jeho rozpětí kulturním třeba postaviti do řady nejznamenitějších postav českých techniků.

Josef Hlávka narodil se dne 15. února 1831 v Přešticích a od r. 1841 studoval 5 let gymnasia v Klatovech, odkud přešel na přípravku pro studia technická v Praze, tj. na stavovskou reálku o dvou ročnících, připojenou tehdy k polytechnickému ústavu v Praze, na němž pokračoval ve studiích ve školních létech 1847 – 1851, věnuje se oboru stavitelství pozemního. V létech 1851 – 1854 studoval architekturu na Akademii výtvarných umění ve Vídni, kde si osvojil též praktickou zručnost zednickou u stavitele Františka Šebka, Čecha, od něhož obdržel výučný list zednický. Roku 1854 přijal jej Šebek trvale do své kanceláře jako architekta a pověřil jej záhy úřadem ředitele své stavební kanceláře. Zde obdržel r. 1856 Hlávka soutěžné státní stipendium na dvouletou cestu po Itálii, Řecku, Francii, Anglii a Německu, které mu bylo prodlouženo po uplynutí lhůty cestovní na třetí rok. Studijní cesty této Hlávka znamenitě využil a usadil se pak trvale ve Vídni, kde dosáhl roku 1860 stavební koncese. Převzav od stavitele Šebka stavební kancelář i veškeré podnikatelské zařízení do vlastní režie, soutěžil již v roce 1860 o stavbu velkého kostela Lazaristů ve Vídni VII., kterou obdržel a dle plánů prof. Schmidta r. 1862 dokončil. Rychlým a přesným vedením této stavby dobyl si Hlávka nejlepší pověsti stavitelské, takže byl již v r. 1861 vyzván, aby soutěžil o výstavbu nové dvorní opery ve Vídni. Provedení této monumentální stavby, jejíž stavební náklad i s vnitřním zařízením dostoupil výše 6 mil. zl. r. m., svěřeno Hlávkovi, který dokončil stavbu v 8 létech se značným ziskem finančním. Současně se stavbou Velké Opery provedl Hlávka ještě řadu monumentálních staveb ve Vídni, množství staveb soukromých domů ve Vídni, kostel v Köpfingu v Horních Rakousech a velké stavby církevní v Černovicích v Bukovině. R. 1863 vypracoval Hlávka též plány na zemskou porodnici u Kateřinek v Praze ve slohu gotickém v soustavě pavilonové.

Činnost Hlávkova byla provázena úspěchy finančními i uznáním mravním takže byl jmenován r. 1863 korespondentem, r. 1864 konservátorem a později členem bývalé rakouské ústřední komise pro zachování uměleckých a historických památek ve Vídni; r. 1866 se stal skutečným členem Státní Akademie výtvarných umění ve Vídni. R. 1867 byla mu udělena na pařížské výstavě jedna z hlavních cen pro architekturu, obdržel též rakouské řády a vyznamenání státní a při ukončení stavby dvorní Opery titul stavebního rady. Udělena mu též rakouská státní medaile zlatá pro umění a vědu. Té doby byl Hlávka již milionářem. R. 1866 koupil pro svou matku Annu Hlávkovou poblíž svého rodiště velkostatek Lužany s Vlčím za 330.000 zlatých. V těchto 9 létech vystavěl 142 objektů, většinou staveb palácových. Intensivní prací touto však utrpěla nervová soustava Hlávkova tou měrou, že pozbyl ovládání svých údů a nemohl choditi, dávaje se voziti v kolečkovém křesle. Teprve r. 1880 ozdravěl opět do té míry, že mohl choditi a účastniti se lehčích odborných prací a správy svého velkostatku.

Od té doby zdomácnělo jméno Hlávkovo v Čechách, zvláště když se po smrti své první choti Marie, rozené Čermákové, v roce 1882 trvale usadil v Praze a zahájil svou činnost jako český mecenáš. Blahodárnou činnost tuto vyvíjel s nejlepším porozuměním pro kulturní potřeby českého národa a s dorozuměním vynikajících vůdců tehdejší české politiky, z nichž zejména Dr. F. L. Rieger a prof. Dr. Albín Bráf vedli činnost tuto směry nejušlechtilejšími.

Prvním dobrodějným skutkem Hlávkovým bylo r. 1882 věnování 22.000 zl. k založení “České universitního nadání Josefa a Marie Hlávkových”, r. 1883 věnoval 25.000 zl. České vysoké škole technické k založení “Českého technického nadání Josefa a Marie Hlávkových” pro studia na výtečných dílech a vynikajících učilištích cizozemských, r. 1884 založil při Král. České Společnosti nauk u příležitosti stého zasedání “Jubilejní fond pro vědeckou českou literaturu” s nadační listinou 20.000 zl., kterou ve třech létech zvýšil na 35.000 zl. R. 1886 vstoupil Hlávka ve druhý sňatek se Zdeňkou Havelkovou, dcerou Matěje ryt. Havelky, která v intencích ušlechtilých snah svého chotě dala v r. 1887 podnět k založení “Fondu manželů Hlávkových k udílení cen za básnické plody české”. V létech 1887 a 1888 snažil se Hlávka za tehdejších poměrů politických u místodržitelství v Praze i u vlády ve Vídni o zřízení České Akademie věd, literatury a umění v Praze, za kterýmž účelem složil do rukou nejvyššího maršálka sněmu českého, knížectví Jiřího Lobkovice, věnovací listinu se 200.000 zl., žádaje, aby sněm na základě tohoto věnování zaujal se o zřízení České Akademie. Sněm Český přijal zásadně toto věnování dne 9. října 1888 a přislíbil Akademii stálý roční příspěvek 20.000 zl. Snaha Hlávkova došla konečně v r. 1890 svého uskutečnění a v červenci 1890 byl Hlávka zvolen prvním presidentem Akademie, jímž zůstal až do své smrti. U příležitosti prvního slavnostního zasedání Akademie dne 17. května r. 1891 založil Hlávka jistinou 15.000 zl. “Fond na zřízení jízdecké sochy sv. Václava před budovou musejní na Václavském náměstí”, která později pojetím slavného sochaře Myslbeka byla uskutečněna. V dubnu 1893 předložil Hlávka ministerstvu vyučování návrh na zestátnění pražské akademie malířské spolu s vyjádřením, že věnuje 100.000 zl. na založení Českého jubilejního nadání pro výtvarné umění, z jehož úroků by se zřídila studijní a cestovní stipendia posluchačů České vysoké školy výtvarných umění. R. 1901 věnoval 150.000 zl. na vystavění domu pro spolek “Studentské koleje českých škol vysokých, pražských, pod patronací obce pražské”. Sbírkami a dary byl doplněn “Fond studentských kolejí”, takže od 1. listopadu 1904 zaopatřuje v novém domě kolejí u kostela sv. Václava na Zderaze 214 nemajetných posluchačů vysokých škol ročně za mírný poplatek bytem i stravou. Z posledních činů Hlávkových bylo r. 1906 založení Národohospodářského ústavu připojeného k České Akademii základem 200.000 K. Celkem věnoval Hlávka za svého života různým nadáním 1,466.000 K, přispívaje kromě toho 1.000 K ročně na vydávání “Sborníku světové poesie” a soupisu památek historických a uměleckých v kraji Českém od pravěku až do 19. století.

Za své velkodušné skutky byl Hlávka vyznamenán vysokými a čestnými řády i tituly státními i občanskými. Mimo vyznamenání státní povolán byl r. 1891 za doživotního člena Panské sněmovny ve Vídni, r. 1895 byl mu udělen titul státního vrchního stavebního rady, r. 1900 byl jmenován čestným doktorem filozofie Jagellonské university Krakovské, r. 1901 vyznamenán čestným doktorátem věd technických České vysoké školy technické v Praze. U příležitosti 76. narozenin r. 1907 jmenován byl čestným měšťanem hlavního města Prahy. Byl též členem umělecké rady ministerstva osvěty a vyučování ve věcech výtvarných umění, místopředsedou českého odboru Moderní galerie král. Českého, členem České zemské umělecko – historické komise, říšským a zemským poslancem za kurii velkostatku.
Svou lásku k národu projevil nejlépe svou poslední vůlí sepsanou dne 25. ledna 1904 v Lužanech, na 11 tištěných stránkách půlarchového formátu se “Statutem” tištěným na dalších 32 stránkách. Universálním dědicem svého několikamilionového jmění ustanovil Hlávka nově založené “Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových”, které “má ten jediný úkol, aby svými každoročně vykázanými čistými příjmy, po úhradě všech legatárních a statutárních povinností a dle přesného ustanovení přiloženého “Statutu” podporovalo: v první řadě a sice podílem 70% veškerou vědeckou, literární a uměleckou činnost národa českého a učinilo výsledky této činnosti, jakož i výsledky veškeré vědecké činnosti světové, kulturnímu životu národu přístupnými, aby mohl z nich ve všech směrech výkonné své činnosti přímo těžiti. V druhé řadě a sice podílem 30% snaživé a způsobilé studenty vysokých škol pražských tím způsobem, aby poskytnutím částečného (bude – li možná) úplného zaopatření se mohli plnou svou silou věnovati výhradně jen úplnému svému vzdělání, na kterém se jak jich vlastní tak i budoucnost celého národa zakládá. A ježto úkolům těmto slouží částečně již Česká Akademie pro vědy, slovesnost a umění v Praze a Studentská kolej Českých vysokých škol pražských, má po čas trvání obou těchto institucí “Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových” vstoupiti s nimi (podle Statutu) v také spojení, aby oba tyto ústavy mohly úkoly shora uvedené, pro které jich síly až dosud nestačily, ve všech směrech dokonaleji vykonávati a o jich úplné dosažení se přičiniti.”

Vyplniv své životní poslání způsobem nejdokonalejším, zemřel Josef Hlávka po krátké nemoci v Praze dne 11. března 1908, zanechav svému národu památku kultury nejvzácnější.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=4914