Magnetit magnetovec FeFe2O4

Krystaly magnetitu jsou zpravidla osmistěny, vzácněji kosočtverečné dvanácti stěny. Často jsou deformovány, drobné krystaly bývají kostrovitě vyvinuté; typická jsou dvojčata srostlá podle spinelového zákona, tedy podle ploch osmistěnu nebo lamenární tlaková dvojčata; celistvé masy a zrnité agregáty se vyskytují často ve velkém množství jako ruda. Štěpnost: dokonalá podle osmistěnu; hustota: 5,2; barva: železně černá. Krystaly jsou přitahovány magnetem jako měkké železo, kusové masy působí samy jako magnet. Při červeném žáru (580 0C) magnetismus mizí, ale po ochlazení se znovu objevuje.
Jako jemné částečky je magnetit součástí téměř všech bazických vyvřelých hornin. V oblasti oceánských hřbetů trvale přirůstá oceánské dno výlevy čedičů. Krystaly magnetitu v této hornině obsažené se orientují ještě před jejím ztuhnutím podle zemského magnetického pole. Magnetometrickými měřeními lze pak prokázat postupný posun jednotlivých desek zemské kůry vzhledem k magnetickému pólu Země, což je důkazem teorie A. Wegnera o vzniku a přemís´tování kontinentů. Magnetit vzniká téměř vždy při vyšších teplotách. 1. Magmaticky. Dříve vykrystalizované bazické minerály dávají hornině tmavou barvu (gabro, diabas, čedič). Magnetit, který krystalizuje jako jeden z prvních, se může společně s titanitem, ilmenitem a olivínem soustřeďovat již v magmatickém krbu, čímž vznikají velká ložiska: Routivare, Taberg, oblast Smaland/švédsko; Otanmaki/Finsko. Působením snadno těkavých složek vzniklo největší nahromadění železných rud naZemi, a to magnetitové ložisko ve švédsku Kiruně. V rudním tělese o délce přes 15 km a o mocnosti 1km jsou tu uložené zásoby 1,5 miliardy tun železa: Luossavaaraq, Svappavaara, Gellivaara/severní Švédsko. 2.Kontaktně pneumatoloticky: Působením magmatických plynů na uhličitanové horniny s obsahem sulfidů a křemičitanů (tzv. skarnové minerály):Sasko a Schwarze Crux u Schmiedelfeldu, Banátské hory/Rumunsko. 3.Regionální metamorfózou:: Z dřívě pravděpodobně usazeného magnetitu: Sydvaranger/Norsko; naleziště železných rud ve středním Švédsku. 4.Kontaktní metamorfózou: V německém Siegerlandu ze sideritu n kontaktu s čedičem. 5. Vzácné, alevelmi pěkné krystaly se nacházejí v alpských rudních žilách a puklinách: spolu s anatasem ve švýcarském údolí Binntal. 6. Velmi vzácně vzniká magnetit usazováním: železná ruda zvaná mineta v Lotrinsku/Francie; Bodenwöhr . Magnetit zvětrává pomalu na limonit, vzácněji na hematit.

Kámen magnetis znali už staří Řekové. Plinius Starší rozlišoval několik druhů magnetitu, např. mužský a ženský, z nichž jen mužský měl schopnost přitahovat železo. Jako označení magnet, tak starší pojmenování magnetovec i odborný název magnetit zavedený v roce 1845, jsou odvozeny ze starého řeckého slova: Magnetit je nejdůležitější a nejrozšířenější železná ruda. Světová produkce surového železa a slitin železa v roce 1978: 504 miliony tun.

Všechny podobné minerály se liší tím, že nejsou magnetické nebo jen mnohem méně.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=4334