Vladimir Nabokov
(1899-1977)

Narodil se v Petrohradě, v rodině jednoho ze zakladatelů Ústavní demokratické strany, aktivního účastníka Únorové revoluce a člena Prozatímní vlády, tím si jeho rodina vysloužila dobré postavení ve tzv. společenské elitě. I když spisovatelův otec Vladimír Dmitrijevič zpřetrhal své svazky s dvorem, zaplatil za to i kratším pobytem v kriminále, na sociálním postavení to nic nezměnilo. Ačkoliv Nabokov v pamětech uvádí, že vyrůstal Rusku, ve skutečnosti pobýval spolu s matkou a sourozenci v nejrůznějších západoevropských lázních a letoviscích. Od malička hovořil anglicky a francouzsky a teprve v šesti letech byl přivolán učitel ruštiny. Navštěvoval elitní petrohradskou střední školu tzv. Teniševské učiliště, kam se nechával vozit jedním z prvních ruských automobilů. O politiku se jako syn populárního politika ostentativně nezajímal. Naopak patřil k vrstvě mládeže horující pro moderní sporty. Literární zájmy však neměl nijak vybrané. V sedmnácti letech zdědil po strýci miliónové jmění. V roce 1917 končí své studium na učilišti.
Nabokův otec posílá manželku a své čtyři děti na jih, zanedlouho se však přistěhoval za nimi a společně se usadili v Simferopolu, po nějakém čase se pak stěhují na Jaltu. Žijí zde téměř bez prostředků, jejich skvosty si přivlastnil domovník. Na počátku dubna 1919 odpluli na řecké lodi Naděje pryč ze Sevastopolu. Od léta tohoto roku studuje francouzskou literaturu a entomologii na Univerzitě Cambridge. Spolu se svým bratrem získává stipendium na Trinity Collage v Cambridgi.
Dne 28.března 1922 byl jeho otec, právník,zastřelen jako náhodná oběť při nezdařeném atentátu na ruského liberálního politika Miljukova. V roce 1923 se vrací se svou matkou do Berlína, má v kapse diplom prestižní university opravňující ho k výuce francouzského jazyka a literatury.Kromě toho vládne excelentně angličtinou, a tak se živí soukromými hodinami jazyků a tenisu.
Básnický talent v sobě Nabokov nalezl již na gymnáziu vlastním nákladem (za otcovy peníze)vydává pod jménem Sirin několik básnických sbírek. Zejména mezi jeho spolužáky však budí značnou nevoli a posměch. Svých jazykových schopností využívá při ruském překladu Alenky v říši divů.
V roce 1925 se oženil s Věrou Slonimovou, s níž bude mít později jedno jedinné dítě, syna Dmitrije(1934). Židovský původ jeho ženy bude mít po nástupu fašismu v Evropě vliv i na spisovatelův život a jeho konečné rozhodnutí se odstěhovat a usadit v Americe. Ale do roku 1937 než Berlín opustil, aby ochránil ženu, dítě a sebe před nacisty, zde napsal-stále ještě v ruštině- osm románů, které měly velký ohlas v ruských emigrantských kruzích:
Mášenka (1926), Král, dáma, kluk (1928), Lužinova obrana (1930), Vyzvědač (1938),
Camera obscura (1933), Zoufalství (1936), Dar (1937-8), Pozvání na popravu (1938).
Po opuštění Berlína se usadí jen na velmi krátkou dobu v Paříži. Když i Francii uchvátí fašisté a začnou zde perzekuce židovského obyvatelstva, prchají Nabokovovi 1940 do USA. Spisovatel se tak opět ocitá v emigraci, po evropské fázi v pořadí již po druhé. Pracuje zde v Muzeu srovnávací zoologie na Harvardově universitě a jeho specializací jsou motýli. Kromě toho píše recenze do tisku, jako hostující profesor přednáší literaturu na Weslley Collage a překládá do angličtiny významná díla ruské klasické literatury (Puškin,Lermontov). V roce 1945 získává americké státní občanství.
Přestože jej pohlcují spíše existenční starosti a díky mnohostranné pracovní vytíženosti nemá na vlastní literární tvorbu tolik času, kolik by potřeboval, stihne napsat román Bend Sinister(1947), který je autorovou bezprostřední reakcí na dva totalitní režimy-stalinské Rusko a hitlerovské Německo.
Na jaře 1947 dostává dopis od vedoucího katedry románských jazyků Cornellovy university.
“…Uvolnilo se nám místo profesora ruské literatury. Děkan mě pověřil výběrem vhodného kandidáta…jako dávný obdivovatel Vašeho díla, jsem si ihned vzpomněl na Vás.“
Nabokov místo přijal a přes všechny počáteční těžkosti (v prvním roce se na přednáškový cyklus o Puškinovi zapsal pouze jeden student) setrval na něm deset let, až do roku 1958. Jeho pozici na univerzitě zachránilo, když byl po několika semestrech osloven, aby ke svým kurzům rus. liter. přidal přednáškový cyklus o západní literatuře. Brzy poté se stal řádným profesorem a jednou z nejoblíbenějších osobností university. V tomto období byla také napsána a publikována Lolita (knižně vyšla nejdříve v jenom malém pařížském nakladatelství roku 1955, a teprve o tři roky později v USA.)
Bylo to šťastné období v životě spisovatele, z něhož vychází i další román Pnin 1958, ohlasy na něj byly vynikající. Ovšem aby si jej čtenář mohl náležitě vychutnat a pochopit, musí číst velmi pozorně a mít za sebou určitou průpravu získanou čtením jeho jiných děl.
Jednou někdo řekl, že dobrým čtenářem Nabokova by mohl být jedině jiný Nabokov.
V tomto případě je do textu s rafinovaností autorovi vlastní vpletena do široké sítě motivů z jednoho nejstrašnějších historických zkušeností 20.století, téma velké a bolavé, které krutě poznamenalo miliony lidských životů, jež se ho dotklo osobně- téma holocaustu.

Mezinárodní úspěch Lolity mu do života vnesl rozruch a klid zároveň. Vysoká prodejnost románu mu zajistila dostatek finančních prostředků a usnadnila jeho rozhodnutí odejít z Cornellovy university. Dva roky na to, v roce 1960, jednašedesátiletý Nabokov opouští Ameriku, zemi, ve které sice vyrostla jeho literární sláva, ale jejíž hektické životní tempo, shon a ruch stárnoucího spisovatele již poněkud unavuje. Klid nalézá ve švýcarském Montreaux. Zde prožívá svých posledních šestnáct let života. Ani v tomto období nepřestává tvořit, dokončil zde anglický překlad Evžena Oněgina, a také další čtyři romány: Bledý oheň,Ada aneb Žár, Průzračné věci, Koukej na Harlekýny. Těsně před smrtí začal psát román Obraz Laury, který již nedokončil, protože 2.července 1977 v Montreaux umírá.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=4176