ERNEST HEMINGWAY
(21.7.1899 – 2.7.1961)


Ernest Miller Hemingway se narodil 21.července 1899 v Oak Parku (Illinois) na chicagském předměstí jako jedno za šesti dětí Clarence Edmonse Hemingwaye a Grace Hall Kellyové. Otec byl zdatný praktický lékař, který byl milovníkem loveckých toulek v lese,lovec a vášnivý rybář, matka v provinčním prostředí výrazně rozvíjela své kulturní ambice, zejména hudební a literární. Rodina byla velmi řádná, přísně protestantského vyznání.Letní období vždy trávili u Wallonského jezera v Michiganu, kde se formovaly i Hemingwayovy celoživotní lovecké záliby a důvěrný vztah k přírodě. Hemingway byl dlouho jediným synem početné rodiny a otec bral chlapce s sebou nejen na lovy, ale i na cesty za pacienty mezi místními Indiány. Mladého Hemingwaye nelákala škola, ale praktický život.

Po ukončení střední školy, kde se intenzivně věnoval sportu a zároveň se pokoušel o verše, povídkové črty a sloupky do novin, odjel kvůli problémům s matkou do Kansas City, kde se stal roku 1917 reportérem listu Star. V dubnu téhož roku však vstoupily Spojené státy do světové války. Hemingway se v mladickém věku několikrát pokoušel přihlásit jako dobrovolník, vždy ho však komise odmítla pro trvalé zranění levého oka z boxerského utkání ve škole. Proto se na radu redakčního kolegy přihlásil do Červeného kříže.Jako zdravotník se dostal s americkými oddíly do Itálie, kde odvážel raněné do týla. Snaha proniknout až k prvním liniím ho přiměla k tomu, že se přihlásil jako vedoucí kantýny a rozvážel potraviny až k palebné čáře. 8. července 1918 ho zasáhl rakouský šrapnel a série kulometných střel.- Během rekonvalescence se zamiloval do zdravotní sestry Agnes von Kurowsky, byl však odmítnut. Po propuštění z nemocnice se účastnil bojů až do příměří v listopadu 1918. Jako reportér přihlížel ještě roku 1922 bojům mezi Turky a Řeky. Nejvíce ho však při vyrovnávání s válkou a smrtí ovlivnily prvotní zážitky, umocněné ještě vlastním zraněním. Pojetí světa, které mu bylo od mládí vštěpováno, leželo v troskách. Protestantské hodnoty měl ale hluboce zakořeněné, a proto se nepodvolil všeobecnému chaosu. Místo toho měl snahu uspořádat svět znovu, pořádně a po svém.

Po válce, po návratu do USA, se Hemingway věnoval novinářské práci a v roce 1921 se oženil s Hadley Richardsonovou ( s ní měl roku 1923 nejstaršího syna Johna, zvaného „Bumby“). S Hadley odjel jako zahraniční dopisovatel do Evropy, do Paříže, odkud zajížděl do Švýcarska, Itálie a poprvé také do Španělska. Tehdy se také začíná usilovně věnovat literatuře. Trpké a bolestné zkušenosti z italské fronty posílily u mladého a sebevědomého Hemingwaye obrovský odpor k válce a sklony k filozofickému hloubání nad motivy statečnosti a nezdolnosti člověka, umocnily jeho touhu prozkoumávat lidské reakce v klíčových životních situacích. Již tehdy, na počátku 20. let, se v jeho mysli ustavují všechny hlavní otázky, ke kterým se pak stále znovu vracel v celé své kariéře – odvěký protipól života a smrti, láska a statečnost, osamělý boj člověka s násilím okolního světa i vlastními slabostmi, stále nové objevování přírody a lidského nitra.

V Paříži strávil Hemingway valnou část poválečných žurnalistických let. Jako mnozí další tam hledal nové cesty v umění a literatuře. Ovlivňuje ho okruh umělců soustředěných kolem experimentátorky G. Steinové, která se bouřila proti tradičnímu vyprávěcímu stylu a hlásala nový pohled na estetickou kvalitu řeči – slova, věty i dialogu. Již od prvních Hemingwayových povídek je patrný Hemingwayův dar zmocnit se i na malé ploše určité vyhraněné situace, napsat „živý “ dialog, který jakoby tryskal z hovorového jazyka.

První Hemingwayovou vydanou knihou byly TŘI POVÍDKY A DESET BÁSNÍ. O další ranné prózy Hemingway přišel, když byl jeho ženě Hadley odcizen na nádraží kufr s rukopisy, a Hemingway musel ztracené povídky psát znovu. Tyto byly roku 1924 vydány jako kniha ZA NAŠICH ČASŮ. Tato kniha svědčila o autorově silné smyslové a emotivní vnímavosti.

Výrazem hořké deziluze poválečné intelektuálské a středostavovské generace, která v divokých zábavách a pitkách skrývá hluboké pocity zklamání a bezvýchodnosti se stal Hemingwayův první román I SLUNCE VYCHÁZÍ z roku 1926. Jeho hrdina Jake Byrnes , kterému válečné zmrzačení brání v naplnění jeho lásky k lady Brett, marně hledá jak žít. Pro depresivní životní pocity vyjádřené v tomto románu snad nejlépe hodila slova G. Steinové, která pro Hemingwayovy vrstevníky užila poprvé slov o „ztracené generaci“. Její více méně náhodná slova se pak stala charakteristickým označením pro zúžený obzor mladých intelektuálů, kteří se po osobní válečné zkušenosti těžko propracovávali k širšímu společenskému pohledu.
Snad nejšťastnější, pařížská léta, jak Hemingway alespoň později sám vzpomínal, skončila rozchodem s první manželkou v roce 1927. Z dalšího manželství s Pauline Pfeifferovou se narodili další dva synové, Patrick a Gregory. Na přelomu 20. a 30. let se Hemingway věnoval už méně žurnalistické činnosti, ale více vlastní tvorbě a svým dalším životním láskám, loveckým i sportovním, které mu přinášely i inspirující momenty pro spisovatelskou práci.

Hemingwaye vzrušovaly okamžiky, kdy člověk stojí tváří v tvář smrti, kdy se musí umět rozhodnout, prokázat svou mužnost, odvahu a čest. Takovou prověrkou individua je i válka – a právě ze zkušeností z 1. světové války vytěžil svůj první slavný román SBOHEM, ARMÁDO. Příběh romantické a tragicky ukončené lásky poručíka amerického ambulantního sboru Henryho Fredericka a anglické ošetřovatelky Catherine se rozvíjí uprostřed válečného běsnění na italské frontě. Frederick odsuzuje válku jako nesmyslná jatka, kde prostí lidé pokládají životy za cizí zájmy, za zájmy mocných, a proto z ní prchá. Román dokončil Hemingwayovu slávu, citová reakce na hrůzy války i osobní tragédie milenců odpovídaly náladě tehdejších generací, pro které válka dosud nepřestávala být děsivým životním mezníkem. Hemingway píše také další povídky a vydává 2 soubory - MUŽI BEZ ŽEN – 1927, a VÍTĚZ NEBERE NIC – 1933.

Hemingway v této době hodně cestoval, lovil ve Wyomingu, dvakrát zajel do Španělska, kde se stal nadšeným ctitelem býčích zápasů. Už ve 20. letech začal pracovat na knize svých pozorování a úvah o býčích zápasech SMRT ODPOLEDNE, kterou vydal s dokumentárními fotografiemi. V polovině 30. let podnikl nákladné safari v Africe. Literárním výsledkem bylo několik povídek a nekonvenční knížka loveckých zážitků ZELENÉ PAHORKY AFRICKÉ z roku 1935. Vyprávění, v němž se Hemingway projevuje jako nadšený a náročný lovec a nesentimentální obdivovatel přírody, zahrnuje i útržky o Hemingwayově životě a práci. Uměleckou tvorbu pokládá Hemingway za přirozenou složku svého individuálního intenzivního prožívání života.

30. léta na Hemingwaye velmi zapůsobila, a to jak důsledky krize, tak i nástup fašismu v Evropě. V roce 1937 vydává román MÍT A NEMÍT, příběh o tragickém vzestupu a konci individualisty Harryho Morgana. Morgan, majitel rybářské lodi v Havaně, marně zápasí o udržení nezávislého postavení a obživu své rodiny, a pozdě si uvědomuje, že člověk sám nemá šanci překonat zlo.
V roce 1937 odjíždí Hemingway do Španělska, kde až do roku 1938 působí jako zahraniční korespondent North American Newspaper Aliance na republikánské straně. Spolupracuje tam rovněž na dokumentárním filmu o válce a zemědělské reformě ve Španělsku. Ještě na španělské půdě vzniká jeho jediná divadelní hra PÁTÍ KOLONA, ve které se ostře staví proti fašismu. Na jaře 1938 píše povídku STAŘEC U MOSTU,která je předzvěstí nového románu. Začínána něm intenzivně pracovat v roce 1939 na Kubě, kde se usadil nedaleko Havany. Vzniká román, dotvrzující Hemingwayovo humanistické, antifašistické životní krédo. Jeho hrdinou je opět výrazný jedinec. Hemingway je totiž z rodu těch spisovatelů, u nichž osobní subjektivní zážitek a zkušenost hrají hlavní úlohu. Většina jeho hrdinů nese stopy autora samotného, jsou to hrdinové intelektuální, vyhraněné individuality, postavy obdařené nefalšovanou věrohodností, jež tryská jen z bezprostřední zkušenosti.

Nový, nejdelší Hemingwayův román KOMU ZVONÍ HRANA je koncentrován do tří dnů v bojujícím Španělsku. Robert Jordan, americký učitel španělštiny, dobrovolník v občanské válce a nesmlouvavý odpůrce fašismu, plní za frontou mezi partyzány odvážný úkol, který mu byl dán. Třebaže dopředu ví, že bude nesmírně těžké úkol splnit, statečně se do něj pouští. Zároveň poznává ženu, které se hluboce zamiluje, je jim však souzeno pobýt spolu jen tři dny. Robert, na rozdíl od Henryho v románu Sbohem, armádo, prožívá své poslední dny s nadějí do budoucna, ví, proti čemu a zač bojuje, uvědomuje si také, jak připomíná už motto knihy, že „žádný člověk není ostrov sám pro sebe“. A sám román přerůstá z individuální historie v širší, neschematický obraz protifašistického zápasu španělského lidu.
Ještě ve Španělsku se Hemingway sbližuje se svou další, třetí ženou, reportérkou a spisovatelkou Marthou Gellhornovou. Léta 2. světové války trávil převážně na Kubě, kde se společně s několika přáteli na své lodi La Pilar pokoušel o individuální válečné štěstí při pátrání po německých ponorkách, pronikajících i do oblastí Karibského moře. Navštívil však jako válečný dopisovatel rovněž Čínu a roku 1944 odjel jako reportér časopisu Collier´s do Londýna. Odtud podnikal výpravy na frontu v Normandii a účastnil se bitvy v Ardenách a osvobození Paříže. V této době rovněž poznal svou čtvrtou ženu, Mary Welshovou.
Prvním poválečným dílem po desetileté odmlce je PŘES ŘEKU DO STÍNU STROMŮ, příběh lásky těžce nemocného amerického plukovníka k mladé italské aristokratce v Benátkách po skončení 2. světové války. V hrdinově chování se odráží řada Hemingwayových osobních pocitů a úvah té doby, ale román zůstal ve stínu působivějších děl dřívějších. Světový ohlas po válce sklidila až rozsahem nevelká, ovšem vybroušená novela STAŘEC A MOŘE, oslava věčného zápasu člověka s přírodou, kterou si stále musí podmaňovat, i hold lidské statečnosti a družnosti. Vydání novely přispělo k tomu, že roku 1954 byla Hemingwayovi udělena Nobelova cena.

V poválečných letech se Hemingway dál věnoval řadě svých celoživotních zálib, sportovních, loveckých i rybářských, znovu odjel do Afriky, kde v roce 1953 při letecké havárii téměř zahynul, navštěvoval Španělsko, kam ho stále přitahovalo umění toreadorů a atmosféra býčích arén, žil, psal a lovil na Kubě i v USA. Na svých nových prózách pracoval převážně na Kubě. Nebyl však již dost zdráv, stále více zápolil se zdravotními potížemi i rostoucími stavy deprese, a třebaže často hovořil o svých literárních plánech a psal, žádné větší dílo až do své tragické smrti nenapsal.Sám připravil do tisku jen knihu vzpomínek na optimistická pařížská léta svého mládí, ke kterým se rád vracel – POHYBLIVÝ SVÁTEK.

Kromě obou nejznámějších slavných románů Sbohem, armádo a Komu zvoní hrana zůstanou klasickým odkazem Hemingwayova vypravěčského umění bezesporu povídky. Své tři jednotlivě vydané sbírky Hemingway shrnul a doplnil, a roku 1938 vydal v knize PÁTÁ KOLONA A PRVNÍCH DEVĚRAČTYŘICET POVÍDEK. Hemingwayovy povídky nejsou stavěny na dějovosti nebo vyhrocené pointě, důraz je kladen na podtext.

Hemingway více než kterýkoli jiný spisovatel prožíval svůj život před očima široké veřejnosti. Přispíval k tomu jeho osobitý temperament, jeho záliby, které ho přiváděli stále mezi nové lidi, důraz na osobní prožitek a silně autobiografické prvky jeho díla. Vztah mezi životem a dílem byl u něj mnohem těsnější než u jiných autorů. Hemingway byl nesporně osobností, jež silně ovlivnila svou prací a názory moderní prózu. „Hemingwayovský hrdina“, hemingwayovský podtext“, takzvaná „teorie ledovce“(smysl příběhu, jeho celá šíře je skryta pod hladinou, nad níž ční pouze zlomek ledovce, prosté věty, holá fakta), „objektivní styl“ či hemingwayovská povídka“ se staly skutečnými literárními pojmy, předměty nápodoby i vážných kritických úvah. Hemingwayovo dílo není vždy vyrovnané, jednotlivé prózy, postupy i výroky vyvolávaly kritické polemiky, faktem však zůstává, že Hemingway patří mezi přední tvůrčí osobnosti světové prózy 1. poloviny 20. století, že Hemingwayova umělecká zamyšlení nad velkolepostí života i jeho úskalími ho staví mezi velké humanistické autory.

Na sklonku svého života se Hemingway dal opět na cestování, chtěl navštívit známá místa, ovšem začaly u něj propukat psychická onemocnění – byl depresivní, sklerotický a měl sklony k paranoie. Několikrát byl hospitalizován a léčen, ovšem bezúspěšně. Měl rovněž sklony k sebevraždě a v neděli 2. července 1961 se v obzvláště silné depresi před svým domem v Ketchumu v Idaho Ernest Miller Hemingway zastřelil.

Kompletní seznam děl E. Hemingwaye

88 Poems, 1979
A Farewell To Arms, 1929
By-Line, 1967
Complete Stories, 1954
Dateline: Toronto, 1985
Ernest Hemingway On Writing, 1984
Ernest Hemingway, Cuba Reporter: Kansas City Star Stories, 1970
Ernest Hemingway's Apprenticeship: Oak Park 1916-1917, 1971
Fiesta/Slunce také vychází (The Sun Also Rises), 1926
Hemingway's African Stories, 1969
Komu zvoní hrana (For Whom The Bell Tolls), 1940
Mít a nemít (To Have And To Have Not), 1937
Muži bez žen (Men Without Women), 1927
Ostrovy v proudu/Ostrovy uprostřed proudu (Islands In The Streem), 1970
Pátá kolona (The Fifth Column), 1938
Pohyblivý svátek (A Moveable Feast), 1964
Pravda za rozbřesku (True At First Light), 1999
Přes řeku do stínu stromů/Přes řeku a do lesů (Across The River And Into The Trees), 1950 Rajská zahrada (The Garden Of Eden), 1986
Sbohem, armádo! (A Farewell To Arms), 1929
Selected Letters 1917-1961, 1981
Smrt odpoledne (Death In The Afternoon), 1932
Stařec a moře (The Old Man And The Sea/Der alte Mann und das Meer), 1952
The Complete Short Stories Of Ernest Hemingway, 1987
The Dangerous Summer, 1983
The Enduring Hemingway, 1974
The Essential Hemingway, 1947
The Fifth Column And Four Stories Of The Spanish Civil War, 1969
The Hemingway Reader, 1953
The Nick Adams Stories, 1972
The Only Thing That Counts: The Ernest Hemingway-Maxwell Perkins Correspondence, 1996 The Portable Hemingway, 1942
The Short Happy Life Of Francis Macomber, 1963
The Short Stories Of Ernest Hemingway, 1938
The Spanish War, 1938
The Torrents Of Spring, 1926
The Wild Years, 1962
Three Novels, 1962
Three Stories And Three Poems, 1923
Two Christmas Tales, 1958
Vítěz nezískává nic (Winner Take Nothing), 1933
Za našich časů (In Our Time), 1923
Zelené pahorky africké (The Green Hills Of Africa), 1935

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=4120