- základem je pojem valence Þ schopnost slovesa vázat na sebe určitý počet jazykových elementů, kterým určuje (předepisuje) i jejich formu, např. sloveso „spát“ na sebe váže substantivum v nominativu (Þ „Dítě spí.“); sloveso „schylovat se“ na sebe také váže substantivum, ale v dativu s předložkou k (Þ „Schylovalo se k večeru.“); sloveso bát se na sebe váže dvě substantiva – jedno v nominativu a druhé v genitivu (Þ „Pachatel se bojí potrestání“); sloveso darovat tři substantiva (Þ „ Otec daroval synovi peníze“)

- valence slovesa otvírá jistá prázdná místa, pozice, jejichž obsazením se vytváří základní větná struktura
- všechna tato místa nemusí být obsazena
- ty pozice, které nemusí být obsazeny jsou obligatorní ( „Karel ztratil hodinky“)

- rozhoduje o stavbě věty, nejdůležitějším členem věty je sloveso ve tvaru určitém, tento člen se označuje jako centrální větný člen


- nadřazenost predikátu subjektu respektuje i tradiční syntax, při rozboru věty vychází od určitého slovesa a podmět zjišťuje tak, že se na něj ptá slovesem a otázkou Kdo?, Co?
- Přitom člen, kterým se ptáme, je vždy členem řídícím a člen, kterým odpovídáme, je členem závislým

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=4088