ROMANTISMUS V ČESKÉ I SVĚTOVÉ LITERATUŘE

Preromantismus (2. pol. 18. stol.)

- (Sentimentalismus) přecitlivělost – důraz na cit. Jedná se o návrat k přírodě a přirozenosti člověka. Oslavuje člověka čistého, nezkaženého, který žije prostým životem – příkladem je venkovský člověk.
- Vzorem je venkovský nezkažený člověk, obdivuje schopného podnikavého člověka. Přechod mezi klasicismem a romantismem.

Francouzská literatura

Jean – Jacques Rousseau

- filozof, pedagog, spisovatel. Domníval se že člověk je od přírody dobrý a nezkažený a kazí ho až civilizace a touha po majetku.

Dílo:
1. „Nová Heloisa“ – román napsaný v dopisech o tragické lásce, líčí se tam city.
2. „Emil čili o výchově jedince“ – o přirozeném rozvoji člověka, pedagogické románové pojednání.

Antoine – Francois Prévost

- kněz

Dílo:
1. „Manon Lescaut“ – román, Manon rodiče poslali do kláštera kde se setkává s rytířem a zamiluje se do něj. Manon chce, ale také starý a bohatý pán a ona váhá mezi majetkem a láskou. Nakonec se nastěhuje k panu Devalovi, ale podvádí ho s rytířem.

Německá literatura

Vzniká literární hnutí „Sturm und Drang“ (bouře a vzdor), které vystupuje proti společenské nespravedlnosti, útlaku, nesvobodě a pokrytectví – každý člověk má právo na vlastní vůli, myšlení a jednání – tito spisovatelé se nechtěli nechat omezovat žádnými pravidly, jak je předepisoval klasicismus.

Johann Gottfried Herdev

- filozof a estetik

Dílo:
1. „Myšlenky k filozofii dějin lidstva“ – v tomto díle vyjádřil myšlenku práva každého národa na svou individualitu. Obraz národního charakteru spatřoval v lidové poezii a věřil, že budoucnost patří Slovanům.



Johann Wolfgang Goethe (1749 – 1832)

- Goethe se narodil v německém Frankfurtu nad Mohanem. Na otcův příkaz studoval v Lipsku a Štrasburku práva. Pracoval jako právník, císařský rada a ministr ve Výmaru. Zajímal se o biologii, fyziku, optiku a geologii, měl velké malířské nadání a neobyčejné spisovatelské schopnosti. Známe jej jako jednu z vůdčích osobností hnutí Sturm und Drang.

Dílo:
1. „Prométheus“ – báseň, provolává obraz lidského vzdoru proti bohům.

2. „Utrpení mladého Werthera“ – děj tohoto dvoudílného deníkového románu se odehrává na záměrně nejmenovaném místě v Německu od května roku 1771 do prosince roku 1772. Autor při psaní využil některých skutečných událostí. Hlavním hrdinou je mladý Werther, který miluje dívku Lottu. Na čas od ní odchází, protože Lotta miluje jeho přítele Alberta, za něhož se pak provdala. Werther ale bez své lásky nemůže žít a po návratu do kraje plného vzpomínek se zastřelí. Druhý díl obsahuje Wertherovy dopisy příteli Vilémovi a Lottě. Přiznává se že bez ní nemůže žít. Toto Goethovo dílo je symbolem nenaplněné, nešťastné lásky, ale přesto skutečné a ryzí. Po zveřejnění románu se mnoho mladých Němců sžilo s osudem Werthera. Jeho příběh vyvolal řadu sebevražd, ale i módu, ve které se lidé odívali jako Werther.

3. „Hermann a Dorothea“ – epos, ve kterém se vrátil do roku 1796 – do doby Francouzské revoluce. Epos se skládá z devíti zpěvů, z nich má každý dva nadpisy. Jeden se týká obsahu básně a druhý je jménem múzy. Majitel hostince U zlatého lva má syna Hermanna. V tu dobu utíkají za městem uprchlíci bez jídla a šatstva. Hermannova matka posílá syna za nimi s trochou potřebných věcí. Hermann se zde zamiluje do uprchlické dívky Dorothey a nechce už žádnou jinou. Otec ale nechce sňatku povolit. Odolá až nátlaku své ženy. Pozná, že kdyby nesouhlasil, tak Hermann půjde raději na vojnu. Svolí ke sňatku a Hermann i s přáteli odjíždí pro nevěstu. Goethe se vrátil svým eposem k lidovým tradicím. Báseň má národní charakter. Ukazuje život ve městě a povinnosti, které měly děti k rodičům – úcta a poslušnost.

4. „Faust“ – roku 1808 vyšla první část dramatu, druhý díl vyšel až v roce 1832. Faust představuje Goethovo mistrovské celoživotní dílo. Vzorem k napsání byla lidová pověst o doktoru Faustovi, jenž v touze po poznání zaprodal svou duši ďáblu. První díl dramatu se odehrává v 16. století, má 25 scén. Děj postupně líčí Faustovu nespokojenost a touhu poznat více. V noci přešel ďábel – Mefistofeles a uzavírá s Faustem krví zpečetěnou smlouvu. Ďábel získá Faustovu duši tehdy, když mu ukáže věci, které ještě neviděl. Mefistofeles vrátí Faustovi jeho ztracené mládí a Faust zažívá nové příběhy. Seznamuje se s mladou Markétkou, do které se zamiluje. Markétka zavraždí své dítě a musí být souzena. Faust nese ale na jejím činu vinu a pokouší se Markétku osvobodit. I přes to že Markétku miluje podlehne Mefistofelovu našeptávání a nechá Markétku být. Tu zachraňuje nakonec boží vůle. Druhý díl má pět jednání, ve kterých se Faust – zničen smrtí Markétky – dostává do cizokrajných končin. Stane se oblíbeným u císařského dvora, protože vynalezne papírové peníze a tím císařství zachrání. Společně s ďáblem a umělým člověkem Homunkulem navštíví mýtické Řecko. Se spartskou královnou Helenou uzavírá sňatek. Narodí se jim syn Euforion, ale umírá. Nakonec je Faust představen už jako starý vladař. Snaží se zúrodnit bažiny u moře. Mefistofeles ztrácí Faustovu duši, protože se svými činy pokusil lidstvu pomoci. Po smrti je jeho duše spasena. Goethe ve Faustovi řeší otázky zla a dobra. Věří ve vítězství lidské humanity a vzájemné solidárnosti. Faust nese rysy tragické i komické a má blízko k hrdinské epice.

Friedrich Schiller (1749 – 1805)

- Geothův velký přítel, žil ve Výmaru, kde se s Goethem vzájemně doplňovali a inspirovali. Schiller pocházel z Marbachu z rodiny vojenského lékaře. Studoval medicínu a zároveň i práva. Věnoval se ale převážně literatuře a divadlu. Stal se skvělým dramatikem, působil v Mannheimu jako dramaturg a v Jeně na univerzitě vyučoval historii.

Dílo:
1. „Úklady a láska“ – měšťanská tragédie. Děj se odehrává v Německu v 18. století. Syn prezidenta dvorské kanceláře – šlechtic Ferdinand von Walter se zamiluje do Luisy – šestnáctileté dcery chudého hudebníka. Ferdinandův otec nechce o jejich lásce ani slyšet, protože už synovi chystá výhodný sňatek s bývalou milenkou vévody – lady Milfordovou. Ferdinand se své Luisy nechce vzdát, a tak do děje vstupuje svými intrikami prezidentův tajemník Wurm. Luisin otec je ve vězení. Wurm jí namluví, že ho odtamtud dostane pouze tak, že napíše milostný dopis jinému muži. Ferdinand však neví že Luisu Wurm donutil. V žárlivosti ji otráví. Když mu Luisa těsně před smrtí poví pravdu, otráví se také. Hlavním motivem dramatu je nešťastná láska. Autor tak kritizuje německou společnost, nenávist, vypočítavost a intriky bohatých.

2. „Loupežníci“ – drama, děj se odehrává v polovině 18. století. Děj začíná na zámku rodu Moorů, žije zde starý pan Moor a jeho druhorozený syn Franz. Franz je vypočítavý a zlý a chce se stát na zámku pánem. Proto „odstraní“ otce lstí, že jeho starší syn Karel Moor zemřel. Otec se po této zprávě zhroutí. Franz jej uvrhne do vězení, aby tam zemřel. Veřejně prohlásí, že je otec mrtev. Na pohřbu místo něho pochovají psa. Franz se pokouší získat i Karlovu milou – Amálii. Ta ho kvůli jeho podlosti nenávidí. Karel, který mezitím studuje v Lipsku, dostává Francem zfalšovaný dopis, ve kterém se ho otec zříká. Propadá zoufalství a stává se loupežníkem. Se svými druhy vraždí a okrádá bohaté. Jednou se setkává s dávným přítelem Kosinským. Jeho vyprávění v něm vzbudí vzpomínku na milovanou Amálii. S pomocí Kosinského se vrací na zámek Moorů. Otce nalézá ve věži a proto se chce Franzovi pomstít. Ten však ze strachu spáchá sebevraždu. Amálie Karla stále miluje, ale on ji musí zabít, protože slíbil věrnost svým druhům. Přestože je Karel hejtmanem loupežníků, snaží se chovat čestně, bojovat za pravdu a mstít bezpráví. Vnitřní konflikt o své vině řeší tím že se nechá žebrákem odvést k soudu. Dosáhne tak své očisty a žebrák získává odměnu vypsanou na jeho hlavu. Drama vyjadřuje i některé myšlenky hnutí Sturm und Drang – nárok jedince na svobodu, boj proti útlaku a nerovnosti.

Ruská literatura

Ivan Andrejevič Krylov – bajkař

Česká literatura

- důraz se klade na cit, kult přírody, folklóru i šťastné budoucnosti, rozpětí citu, myšlenka slovanské vzájemnosti – J. Kollár, začínají se objevovat snahy o rozvoj národního jazyka, počátky národního obrození.


Romantismus (první polovina 19. století)

- osvícenství a velká francouzská revoluce (volnost, rovnost, bratrství) vyvolaly naděje na osvobození člověka a na nové společenské uspořádání. Myšlenka svobody. Tyto naděje nebyly naplněny, protože se nemohly uskutečnit v daných společenských podmínkách (u nás Metrnichovský absolutismus do roku 1848, cenzura, Napoleonské války), proto v různých zemích vznikají vzpoury, revoluce atd. (roste nespokojenost). Romantismus navazuje na preromantismus, je to nejen první umělecký směr, ale i životní postoj člověka ke společnosti.

Hlavní rysy romantismu:
1. Rozpor mezi snem a skutečností (sen o svobodě)
- Hrdina se cítí osamocen, vyřazen ze společnosti, je výjimečný svým osudem.
- Láska je většinou nešťastná, hrdina si vysní ideál a pak je zklamán, žena je vázána společenskými konvencemi.

2. Autorův subjektivismus
- hrdina splývá s autorem, vyjadřuje jeho názory (autor se ztotožňuje se svým hrdinou). Příroda často vystupuje jako utěšitelka.

Díla jsou často tajemná, osudová, hrůzná, někdy je hrdina životem znuděn tak, že mu nezáleží na životě.

Anglická literatura

George Gordon Byron (1788 – 1824)

- příslušník zchudlé anglické aristokracie, byl stěžejní osobností anglického romantismu. Po smrti svého otce žil s matkou ve Skotsku, pak Skotsko opustil a vrátil se do rodné Anglie, kde zdědil sídlo v Newsteadu a šlechtický titul lorda. Cestoval po Evropě – Švýcarsko, Německo, Itálie, Řecko, Španělsko, Portugalsko, ale většinu času strávil v Itálii, kde od roku 18185 zůstal natrvalo. Nakazil se morem a zemřel.

Dílo:
1. „Childe Haroldova pouť“ – básnický epos, má autobiografické rysy. Má 4 zpěvy. Jeho hrdina putuje v době napoleonských a národních válek (1812 – 1818) přes Evropu do Řecka a Itálie. Hl. hrdina je potomek anglického šlechtického rodu (stejně jako Byron). Název „Childe“ se užíval pro označení šlechtice před jeho pasováním na rytíře. První zpěv nás zavádí do Anglie, kde žije mladý šlechtic Childe Harold. Je znechucený morálkou vyšších vrstev, hodnotami, které zde lidem vládnou a jejich pokrytectvím. Nenachází význam a smysl svého života. Opouští svůj domov a odchází do Portugalska, které je pod nadvládou anglických vojsk, a Španělska, žijícího bojem proti Napoleonovi. Ve druhém zpěvu jde přes Řecko do Albánie, ve třetím zpěvu prochází Bruselem; bojištěm bitvy u Waterloo a údolím Rýna až k Ženevskému jezeru. Pouť končí cestou přes Itálii a zastávkou na pustém pobřeží. Childe Harold je ztělesněním romantického hrdiny. Cítí se osamocený a nepochopený ve společnosti. Jeho duševní svět nedosáhl svého naplnění, podobně jako svět milostný. Proto utíká pryč do exotických krajů, cizích měst a kultur. Volnost nachází v nespoutané přírodě.

2. „Džaur“ – básnické povídky. Starý mnich před svou smrtí vypráví svůj životní příběh. Jde o nešťastnou lásku. V mládí miloval Leilu, ale tu utopil jeho nepřítel Hasan. Džaur přestal věřit v boha, na Hasanovi se pomstil a z nenávisti k bohu vstoupil do kláštera.

Percy Shelley (1792 – 1822)

- utonul v moři při bouři. Byl to básník. Byl vyloučen z Oxfordské univerzity pro atheistické názory.

Dílo:
1. „Odpoutaný Prométheus“ – báseň, je napsána na základě Řecké báje. Prométheus ukradl bohům oheň a přinesl jej lidem, byl odsouzen k věčnému utrpení. Byl přikován ke skále. Prométheus se vzbouřil proti autoritě, je vítězem, ale trpí (titanismus).

Walter Scott (1771 – 1812)

- básník, sběratel lidových skotských balad. Původem ze skotského Edinburku, je pokládán za zakladatele historického románu a povídky. Působil jako advokát, ale zabýval se převážně literaturou.

Dílo:
1. „Ivanhoe“ – [Ajvnhou] – Scottův nejúspěšnější historický román. Děj se odehrává ve středověké Anglii 12. Století. příběh zachycuje tehdejší křižácké výpravy a neustálé spory ve šlechtických kruzích. Wilfred Ivanhoe, statečný rytíř sasského původu, který se účastní křižáckých výprav po boku krále Anglie – Richarda Lví srdce. V době jeho nepřítomnosti vládne jeho bratr Jan Bezzemek, který počítá s tím že Richarda už na trůn nepustí, ale Richard se po návratu převlékl za Černého rytíře a znovu se zmocnil trůnu. Pomáhal mu v tom i mladý Lockslex (ve skutečnosti známý Robin Hood). Ivanhoe se v příběhu zamiluje do Roweny schovanky Cedrika z Rotherwoodu. Její lásku se snaží získat i proradný Norman Guilbert. Rowena se ale nakonec za Ivanhoa provdá. Nenaplněnou lásku k Ivanhoovi cítila židovská dívka Rebeka, která mu ošetřovala rány, když upadl do zajetí. Rebeka musela čelit obžalování z čarodějnictví. Ivanhoe jí pomohl dokázat nevinu a Rebeka pak odešla ze země pryč. Scott při psaní románu využil některých skutečných událostí. V příběhu vystupuje i množství smyšlených postav. Ivanhoe je romantickým dílem, ale protože je to historický román, objevují se v něm i některé prvky realismu.

Emily Brontëová (1818 – 1848)

- anglická spisovatelka. Sestra velmi známé Charlotte Brontëové (1816 – 1855) – „Jana Eyrová“, „Villette“, „Shirley“ – hrdiny Charlotiných románů bojují proti opomíjenému postavení ženy tím, že nechají vyniknout a promluvit své ušlechtilé mravní hodnoty.

Dílo:
1. „Na Větrné hůrce“ – historický román. Odehrává se na Drozdově a Větrné hůrce od druhé poloviny 18. století do počátku 19. století. Základem příběhu je příjezd pana Lockwooda na Drozdov, který si pronajal od pana Heathcliffa z Větrné hůrky. Právě zde se odehrála obrovská láska mezi tvrdohlavou Kateřinou a divokým Heathcliffem. O jejich lásce panu Lockwoodovi vypráví hospodyně Deanová, která na Větrné hůrce dříve sloužila. Kateřina Earnshowová zde vyrůstala se svým bratrem, chůvou, sluhou Josefem a otcem. Jednou otec přivedl z cest Heathcliffa. Od první chvíle se do sebe Kateřina a Heathcliff zamilovali. Kateřina se ale provdala za Edgara Lintona. Heathcliff Kateřinu stále miloval, ale zároveň ji za to nenáviděl. Pomstil se jí sňatkem s Edgarovou sestrou, se kterou měl syna Lintona. Jeho matka brzy zemřela. Edgarovi a Kateřině se narodila dcera Kateřina. Kateřina brzy zemřela a malá Kateřina zůstala s otcem sama. Po jeho smrti odešla na Drozdov a místo Lintona, který zemřel se zamilovala do muže jímž dříve opovrhovala. Závěrem příběhu umírá také Heathcliff, který Kateřinu stále hluboce miluje. Tento román bývá svou velikostí zobrazením lidských citů a dokonalostí srovnáván se Shakespearem. Na hrdinech románu vidíme lidskou bezmocnost, strach, hrdost a nesmrtelnou nenávist. Román na Větrné hůrce byl několikrát zfilmován, poprvé v roce 1939.

Francouzská literatura

Francois Chateaubriand

Dílo:
1. „Atala“ – románová povídka. Starý indián Šakta vypráví příběh své lásky. Byl zajat indiánskými kmeny, v zajetí se zamiloval do dcery náčelníka Ataly, uprchli do pustiny. Ona si uvědomí, že matka jí zaslíbila panně Marii a nemůže si Šaktu vzít. Atala se otrávila a Šakta dožívá život sám.

Viktor Hugo (1802 – 1855)

- syn napoleonského generála. Vystudoval vojenskou školu aktivně se účastnil francouzské politiky a po názorovém střetu s Bonapartem III. odešel dobrovolně do vyhnanství, po 20ti letech se vrátil zpět do Paříže. Ve vyhnanství dal vzniknout Legendě věků.

Dílo:
1. „Legenda věků“ – 3 dílný básnický cyklus. Cesta lidstva k pokroku, toto dílo mělo vliv na Vrchlického a Machara. Hlavní myšlenkou je víra v lepší budoucnost.

2. „Bídníci“ – dvoudílný román. Děj se odehrává v Paříži v první polovině 19. století. Hlavní hrdina je bývalý trestanec Jean Valjean, který se po 12ti letech strávených na galejích vrací k novému životu. Nevěří už společnosti, která jej odsoudila pro krádež kusu chleba, který chtěl donést hladovým dětem. Z vězení vychází zatvrzelý a zlý. Biskup Karel František Lidumil Mariel jej zcela změní v dobrého člověka. do města přichází neznámý muž vystupující pod jménem Madeleine, který zlepšuje výrobu černého sklad a stane se starostou, nakonec se ukáže že je to Valjean. Postará se také o dceru zbídačené prostitutky Fantiny – Cosettu. Je mu více než 50 let a poprvé poznává lásku ke Cosettě – lásku dědečka k vnučce. Stále prchá před policií a jejich vůdcem Javertem. Klid s Cosettou nacházejí v pařížském klášteře Petit Picpus, kde se stává Cosetta schovankou a Jean zahradníkem. Roku 1832 při nepokojích bojuje na barikádě Jean s Mariem. Jean zachraňuje život odsouzenému Javertovi a pomáhá také Mariovi. Javert si uvědomuje Jeanův čin a nezatýká ho, když má konečně příležitost. Z pocitu viny a profesionálního zklamání končí život v Seině. Marius se nejdříve poleká Jeanovu osudu, ale pak jej pochopí a Cosetta se stává jeho ženou.

3. „Chrám matky boží v Paříži“ – historický román, který se odehrává v Paříži v 15. století za vlády Ludvíka XI. Příběh krásné cikánky Esmeraldy, která tančí před chrámem Matky Boží v Paříži. Zamiluje se do ní kněz chrámu – zlý a proradný Frollo, nechává ji unést hrbatým zvoníkem Quasimodem. Esmeraldu ale zachraňuje další obdivovatel – kapitán lučištníků Phoebus. Frollo jej zavraždí a z činu obviní Esmeraldu. Ta neunese mučení a přiznává se k Phoebově smrti, i když nic neudělala. Před popravou Esmeraldu v poslední chvíli zachraňuje Quasimodo a unáší ji do zvonice. Frollo se znovu pokouší Esmeraldu získat. Ta jej však nechce a proto končí její život smrtí. Quasimodo Frolla svrhne z chrámu a sám umírá když držel Esmeraldino tělo, hluboce ji miloval. Quasimodo, přestože je nevzhledný a ošklivý, ukrývá pod povrchem krásnou, čistou a ušlechtilou povahu. Představuje romantický typ hrdiny.

4. „Dělníci moře“

5. „93“

6. „Muž, který se směje“

Stendhal (1783 – 1842)

- vlastním jménem Henri Beyle. Narodil se v bohaté měšťanské rodině v Grenoblu. Účastnil se jako důstojník Napoleonovy armády tažení do Ruska. V Itálii pak po obnovení monarchie působil jako konzul pro jeho smýšlení jej zde pronásledovala rakouská policie.

Dílo:
1. „Červený a černý“ – dvoudílný realistický román s podtitulem Kronika roku 1830. Odehrává se v různých sociálních vrstvách v předrevoluční Francii. Hl. hrdinou je Julián Sorel, syn obyčejného, neurozeného dřevaře. Julián se rozhodne dosáhnout kariéry a lepšího života. Pomocí milostných avantýr a intrik jde za svým cílem. První Juliánovou milenkou se stává manželka venkovského starosty pana de Renal. Julián pracuje v jeho rodině jako učitel. Charakteristickou vlastností Juliána je přetvářka, rychle změní názor tak, aby vyhovoval situaci, nebo tomu, komu se chce zavděčit. V druhém díle románu přichází Julián k markýzovi de la Mole. Svede jeho dceru Matyldu. Čeká s ní dítě a markýz de la Mole souhlasí se sňatkem. V tu chvíli do děje zasahuje zneužitá paní de Renal a její udavačský dopis a tak vyjde najevo Juliánova špatná minulost. Julián se pokusí paní de Renal zastřelit, ale jenom jí zraní. Ocitá se před soudem a dostává trest smrti. Julián dává najevo svou hrdost a ukáže jak opovrhuje společností, do které se ze všech sil dostával. Nakonec umírá. Tento román má silné sociální a psychologické zabarvení. Červená barva symbolizuje lásku, vášeň a boj, černá společenskou despocii.

2. „Kartouza parmská“ – realistický román, který nás zavádí do parmského vévodství na severu Itálie počátkem 19. století. V parmském vévodství vládne kníže Ranuccio Ernest IV., vládne despoticky a jeho přáním je vládnout ve svém malém státečku tak, jako vládne ve Versailles Ludvík XIV. Kolem Ernestova dvora se rozprostírá síť intrik, v níž si opoziční a vládnoucí strana vybírá jednu oběť za druhou. Symbolem zdejšího násilí je městská Citadela, kterou spravuje generál Conti. Hl. hrdinou je sedmnáctiletý Fabrizzio del Dongo, plný vášně, energie a nenávisti k tyranům. Vysnil si své představy o lidském štěstí. V jeho životě hrají rozhodující úlohu dvě ženy. Jednou je krásná, mladá a půvabné Klélie a druhou je dospělá, mateřsky pečující vévodkyně Sanseverinová. Fabrizzio umírá kvůli konfliktu se společností. Klélie, jediná opravdová Fabrizziova láska umírá v důsledku smrti svého syna a psychické zátěže . po její smrti se Fabrizzio uchýlí do kláštera, kde do své smrti stráví pouhý rok. Nakonec se vyprázdní žaláře v parmském vévodství, poměry se zlepší, nový panovník vládne dobře. Fabrizziova a Kléliina láska končí tragicky.
Alfred de Musset (1810 – 1857)

- dramatik, prozaik a básník. Pocházel z urozené pařížské rodiny. Zkusil studium lékařství a práv. Žil bohémským životem. Své názory a ideje promítl do svého neznámějšího románu – „Zpověď dítěte svého věku“.

Dílo:
1. „Zpověď dítěte svého věku“ – romantický román z Francie 19. století. Musset byl při tvorbě inspirován osobním nenaplněným citem k George Sandové. Milostné problémy přiřkl hlavnímu hrdinovi románu, který touží po velké a opětované lásce, ale stále je odmítán a více zklamáván. Šlechtic Oktavián odchází od svého rušného, ale neuspokojivého života na venkov. Zde potkává půvabnou vdovu Brigitu. Přestože je ona o něco starší, Oktavián se zamiluje. Brigita po počátečních rozpacích z mladíkova citu lásku opětuje. Konečně tedy Oktavián našel to, co hledal. Vědomě však vyvolával žárlivé scény, k nimž neměl důvod. Svým nesmyslným chováním od sebe Brigitu vyhnal. Oktavián už pak spoléhal pouze na pomoc Boha.

Americká literatura

Edgar Allan Poe (1809 – 1849)

- básník, prozaik, zakladatel detektivní povídky. Pocházel z Bostonu, z herecké rodiny. Brzy však osiřel a na výchovu zůstal v rodině Allanových. Studoval v Anglii a vysokou školu ve Státech. Poe vedl již ve své době velmi rušný život, nechyběly v něm ani drogy a alkohol. Živil se literární činností a pracoval také jako novinář.

Dílo:
1. „Jáma a kyvadlo“ – sbírka povídek

2. „Vraždy v ulici Marque“ – sbírka povídek

3. „Havran“ – Havran je titulní básní z autorovy sbírky Havran a jiné básně. Báseň byla přeložena do mnoha jazyků. Má 108 veršů. Příběh básně tvoří přílet havrana do pokoje, kde nad knihami sedí básník a vzpomíná na svou mrtvou milou Lenoru. Básník s ním rozmlouvá a hledá odpověď na mnohé otázky, např. zda najde po smrti klid nebo zda se setká s mrtvou Lenorou. Havran vždy odpoví strašidelným: „Nevermore“ – nikdy více. Poe proti sobě klade život a smrt. Pocit strachu a hrůzy je umocněn zjištěním a utvrzováním se o konečnosti lidského života. Verše působí smutně, pesimisticky, až tragicky. Básník žije v blouznění a zoufalství pro svou zemřelou lásku. Poe ovlivnil tvorbou mnoho básníků budoucích let, např. Baudelaira, Bretona, Nezvala a jiné.

Henry Wodsworth Longfellow

Dílo:
1. „Píseň o Hiawathovi“ – romantický epos. Vychází ze starých indiánských pověstí. Vládce života Manitů posílá na zem Hiawatu, aby zabránil rozbrojům a aby mezi sebou neválčili. Je nositelem lásky, přátelství a míru. Hiawata umírá a odplouvá na ostrov blažených.


Ruská literatura

Alexandr Sergejevič Puškin (1799 – 1837)

- pocházel z bohaté šlechtické rodiny, vystudoval lyceum (škola pro šlechtické syny). Přátelé – revolucionáři (děkabristé) – děkabristé proto že povstali v prosinci – děkábr. Byl poslán do vyhnanství na Kavkaz. Car kontroloval každé jeho dílo. Puškin umírá na následky těžkého zranění při souboji.

Dílo:
1. Kavkazské romantické poemy
a) „Kavkazský zajatec“

b) „Bachčisarajská fontána“

c) „Cikáni“ – hl. hrdinové šlechtic Aleko a cikánka Zemfíra. Aleko kvůli Zemfíře odchází od rodiny a putuje s cikány. Zemfíra ale jeho lásku odmítne, protože se zamilovala do jiného cikána. Aleko ji za to zabije (když ji nemůže mít on, tak ji nebude mít nikdo). Vůdce rodu Aleka vyžene. Hlavní myšlenka – každý má právo na svobodný život.

2. „Evžen Oněgin“ – veršovaný román. Děj se odehrává v 19. století v Moskvě a na ruském venkově. Prolínají se v něm prvky romantismu a realismu. Hl. postavou je Evžen Oněgin, mladý, inteligentní a společenský šlechtic, ale je lehkomyslný, rozmařilý a znuděný. Oněgin přichází na venkov, kde má po umírajícím strýci zdědit majetek. Po jeho smrti ve vesnici Evžen zůstává a usazuje se tu. Seznamuje se se statkářem Vladimírem Lenským, snílkem a básníkem. Pozná také dcery statkářky Larinové – Olgu a Taťánu. Olga je snoubenka Lenského, ale chová se koketně a vyzývavě. Šlechetná a upřímná Taťána se do Evžena zamiluje. Píše mu psaní, ve kterém mu vyznává lásku. Evžen však stojí pouze o Olgu, kvůli níž v souboji zabije Lenského. Pak z vesnice odjíždí pryč a cestuje po Rusku. Po letech si vše uvědomí, zvážní a zmoudří. V Petrohradě na plese potkává vdanou Taťánu. Okouzlí jej její vyspělá krása a půvab. Nyní se jí vyznává ze svých citů on, ale Taťána i když připouští že jej nepřestala milovat zůstává s manželem Greminem a Evžena odmítá. Evžen Oněgin – je to typ zbytečného člověka, vzdělaného, nadaného, který nedělá nic užitečného ani pro sebe ani pro jiného.

3. „Kapitánská dcerka“ – historická povídka. Povstání nevolníků proti církvi, vedl ho Kozák z Ukrajiny Pugačov. Je to příběh důstojníka Griňova, po cestě najde člověka, který je nahý, Griňov mu dá svůj kožich. Ve vojenské pevnosti se Griňov zamiluje do Máši. Pevnost přepadla Pugačova armáda, zabije otce Máši, ale Griňova nechá žít, protože mu zachránil život (tím že mu dal kožich). Propouští Máši i Griňova. Ze zajetí uprchl důstojník, který obvinil Griňova před carevnou z velezrady. Máša se dostane k carevně a vypráví carevně Griňovův příběh. Carevna mu udělí milost.

4. „Piková dáma“ – povídka, popisuje osud člověka zaprodaného nadpřirozeným silám.

5. „Výstřel“ – povídka

6. „Boris Godunov“ – drama, sleduje boj o ruský trůn.

Michail Jurjevič Lermontov (1814 – 1841)

- básník, prozaik a dramatik, psal básně lyrické, milostné i revoluční. Narodil se v Moskvě ve šlechtické rodině. Z vysoké školy byl vyloučen pro nedostatečný prospěch a účast při demonstracích. Musel odejít do vyhnanství. Zemřel při souboji.

Dílo:
1. „O básníkově smrti“ – báseň, obviňuje cara a šlechtu z Puškinovi smrti. Za trest byl poslán do Dagestánu.

2. „V údolí Dagestánu“ – báseň ve které si předpověděl svojí vlastní smrt.

3. „Démon“ – romantická poema, anděl, zavržený pohan je odsouzen k věčné samotě, touží po lásce, zamiluje se do pozemské dívky princezny Tamary. Ale Tamara přišla o snoubence a odchází do kláštera. Démon k ní promlouvá a přesvědčí jí a ona se stává jeho milenkou, ale Démonův polibek Tamaru zabíjí.

4. „Hrdina naší doby“ – román stojící na pokraji romantismu a realismu. Má částečné autobiografické prvky. Román tvoří pět novel: Bela, Maxim Maximyč, Tamaň, Komtesa Mary a Fatalista. Je v nich představen hlavní hrdina – výjimečně nadaný šlechtic Pečorin. Sám z vlastního rozhodnutí se stává společenským vyvrhelem. Ztělesňuje typ tzv. zbytečného člověka, který nenachází štěstí ani v lásce ani v přátelství. V první novele se dozvídáme o lásce Bely k Pečorinovi. Vypravěčem je kapitán Maxim Maximyč, Pečorinův bývalý nadřízený. O vztahu mezi těmito dvěma muži vypovídá druhá novela. Zbylé tři představují Pečorinův deník. Zachycuje hrdinův život plný vzrušení a dobrodružství, kde nechybí ani milostná vzplanutí a nebezpečné okamžiky. V souboji Pečorin zabíjí svého přítele Grušnického. Poslední novela – Fatalista – je spíše filozoficko-společenskou úvahou nad lidským životem, osudem náhodou, snahou člověka a jeho činy. Pečorin měl mnoho dobrých vlastností, ale nechyběla mu ani sobeckost, pohrdání, posměch a cynismus.

Polská literatura

Adam Mickiewicz (1798 – 1855)

- největší osobnost polského romantismu. Pocházel z chudé litevské rodiny. Narodil se v Zaosie u Nowográdku. Studoval ve Vilniusu a univerzitě a věnoval se spisovatelství. Musel odejít do vyhnanství do Ruska. Zde se spřátelil s Puškinem. Procestoval mnoho zemí Evropy (např. Francii, Itálii). Nakazil se cholerou a zemřel v Cařihradě.

Dílo:
1. „Pan Tadeáš“ – epos o nepřátelství dvou rodů.

2. „Konrád Wallenrod“ – básnická povídka, hlavní hrdinka obětuje svůj život aby pomstila národ.

3. „Gražina“ – povídka. Příběh se odehrává v Nowográdku v 15. Století. Hl. hrdinka Gražina má za manžela knížete Litavora. Chce mu zabránit, aby se spojil s nepřátelskými německými křižáky a tak ovládl Litvu. Proto se Gražina převléká za svého muže a jde s litevskými vojsky bojovat proti silnějším Němcům. Do boje zasahuje „černý rytíř“ s jehož pomocí Litva vítězí. Gražina umírá. Na jejím pohřbu „černý rytíř“ sundává svou masku a ukáže se že je to Litavor. V neštěstí skočí do plamenů a umírá se svou milovanou ženou. Mickiewicz chtěl tímto dílem podpořit Polsko, které v té době ohrožovalo Rusko.

Maďarská literatura

Sandor Petöfi

- básník, lyrik, revolucionář, padl v revoluci.

Dílo:
1. „Píseň národu“ – báseň


ROMANTISMUS V ČESKÉ LITERATUŘE

Karel Hynek Mácha (1810 – 1836)

- narodil se v Praze, vystudoval práva, rád cestoval, hrál ochotnické divadlo, kde se seznámil se svou láskou Eleonorou Šomkovou (Lori) – dívka z měšťanské rodiny, Mácha si z Lori vytvořil ideál, ale ona ten ideál nesplňovala, po narození syna Ludvíka musel Lori existenčně zajistit, začal pracovat v advokátské kanceláři v Litoměřicích. Krátce po narození syna zemřel na zánět plic. Zemřel v den své svatby s Lori, bych pochován v Litoměřicích, ostatky byly převezeny na Vyšehrad do Prahy. Jeho 2 pohřeb je symbol českého vlastenectví.

Dílo:
1. Psal básně – zpočátku je psal Německy, později Česky. Chtěl vytvořit originální český historický román – čtyřdílný román „Kat“ – „Křivoklát“ (o Václavu IV). Stihl napsat pouze první díl románu „Křivoklát“.

2. „Marinka“ – Marinka vyšla v Květech roku 1834. Marinka má 4 obrazy, před nimiž stojí „ouvertura“ formou znělky. Básník zde obdivuje krásu májové přírody, která však kontrastuje s nenaplněnou láskou člověka. v Kanálské zahradě básníka oslovuje žebrající houslista a předává mu dopis od své nemocné dcery Marinky. Ta jej písemně žádá, aby ji přišel navštívit. Básník se tedy vydává do nejchudší čtvrti Na Františku. Umírající dívka jej okouzlí svým půvabem, krásou a jemností. Vzájemně si rozumí, především díky dívčině hudebnosti a obdivu básníkových veršů. Marinka umírá a o jejím pohřbu básník vypráví svému nemocnému příteli. Povídka končí nešťastnou smrtí Marinčina otce. Mácha ukázal bídu a strádání chudých lidí.

3. „Cikáni“ – povídka, zvláštní příběh šlechtického levobočka (nemanželské dítě), kterého vychovali cikáni.

4. „Večer na Bezdězu“ – v této próze Mácha označuje večery za dobu dětství a mládí, protože v tomto čase se zdá země stejně nevinná jako dětská duše. S nocí přichází jinošství, s jitrem se jinoch mění v muže a s polednem se dostavuje stáří. Také v podvečer se autor ocitá ve zříceninách Bezdězu. Básník pozoruje šeřící se krajinu a nastávající ticho. Zdá se mu že v oknech zříceného kláštera vidí hlavy mrtvých mnichů. Vydává se do vsi a cestou potkává poutnici s mrtvým dítětem. Nikdy už ji pak neviděl, jen na hřbitově přibyl nový hrob.

5. „Máj“ – lyricko-epická báseň, vyšla v roce 1836, nebyla pochopena Máchovými současníky (Tyl, Čelakovský). Má 4 zpěvy mezi ně vložena 2 intermezza. Hlavní hrdina Vilém. Viléma jako dítě vyhnal otec, ujali se ho loupežníci, když dospěl, tak se stal jejich vůdcem (strašný lesů pán). Zamiloval se do Jarmily, která byla svedená jeho otcem, ale Vilém nevěděl že je to jeho otec a tak ho zabil. Za vraždu svého otce byl uvězněn a popraven. Jarmila spáchá sebevraždu skokem do Máchova jezera.

a) 1. zpěv – obraz krásné májové přírody (romantika), všude plno lásky, vyzařuje štěstí. Jarmila je smutná, čeká na břehu jezera na Viléma, ale on nepřichází, přichází jeho přítel a Jarmile říká, že Vilém zabil svého soka a je ve vězení a bude popraven (sťat a lámán v kole). Vilém proklíná Jarmilu a Jarmila spáchá sebevraždu (utopila se). Děj končí trojím zvoláním Jarmilo, Jarmilo, Jarmilo. Uzavřela se první lidská tragédie.

b) 2. zpěv – Vilém ve vězení přemýšlí nad svým osudem. Začíná motivem mrtvé hvězdy, která bloudí bez cíle vesmírem a na tu navazuje Vilém, který už před sebou nevidí žádný cíl, končí mu život Vilém přemýšlí nad svým životem. Necítí se vinen, přemýšlí o tom co bude po smrti. Nevěří v posmrtný život, je ateista – nevěří v boha.

c) 3. zpěv – začíná motivem krásné ranní májové (2. Máj) přírody. Viléma vyvedli z vězení, rozhlíží se po kraji a pláče, loučí se s obláčky, s krajinou, se zemí. Následuje poprava, kat stojí již připraven a utnul mu hlavu a hlava a tělo padá k zemi, jeho tělo vpleteno v kolo a hlava nad ním. Závěrem jsou obrazy marnosti, beznaděje, konce života, pesimismus. Trojí zvolání Viléme, Viléme, Viléme. Dovršena druhá lidská tragédie.

d) 4. zpěv – rys subjektivismus autorův, po 7 letech přijíždí Mácha na místo Vilémovi popravy, sedí na pahorku a přemýšlí o svém životě a uvědomuje si, že ani on stejně jako Vilém nedosáhl uskutečnění svých životních představ. Končí zvoláním Hynku, Viléme, Jarmilo, na konci používá stejné obrazy jako ve 3 zpěvy (mrtvé milenky cit), pesimismus, beznaděj „na tváři letí smích, hluboký v srdci žal“.


Básnické prostředky:

a) epiteton constans – básnický přívlastek, zdůrazňuje nějakou vlastnost, nebo znak, který je v daném pojmenování vlastně označen.
b) Epiteton ornans
c) Oxymóron – básnická figura slučující dvě slova protikladných významů (např. „mrtvé milenky cit“).
d) Onomatopoie – zvukomalba, slovo nebo slova napodobující zvuk, např. citoslovce a jejich odvozeniny (štěkot, vrčení, pískot); dokresluje obraz popisovaného jevu.
e) Pleonasmus – básnická figura, která označuje slovy podobného významu jedinou skutečnost, tak dochází k pozvolné akumulaci synonym; pleonasmus zpomaluje výpověď.

Máj nebyl pochopen, vytýkán nedostatek vlastenectví, uznává ho generace Májovců (Neruda, Hálek, Světlá).

„Svatý Ivan“ – první česká píseň, nebyla příliš úspěšná.

Karel Jaromír Erben (1811 – 1870)

- po studiu filozofie a práv v Praze pracoval Erben v Královské společnosti nauk jako sekretář Českého muzea, od roku 1851 byl archivářem města Prahy. Pracoval pro Palackého. Zemřel v Praze.

Dílo:
1. přeložil z Ruštiny „Nestorův letopis“

2. Sběratelská činnost – navazuje na Čelakovského.
a) sbíral národní písně – „Prostonárodní české písně a říkadla“

b) pohádky – „Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních“

3. vlastní básnická činnost
„Kytice z pověstí národních“ – obsahuje 13 balad, z nichž se ještě každá rozpadá do kapitol. Příběh bývá zádumčivý, s pohádkovými motivy, postavami a často má špatný konec. Lidé jej přijímají smířlivě, protože si ho zaslouží jako následek neposlušnosti, nedobré povahy, svých prohřešků či vzdorování osudu. Nad nadpřirozenými mocnostmi vítězí rozum a opravdová láska. 11 z nich vyšlo už před roku 1853 časopisecky.

a) „Kytice“ – na hrobě své zemřelé matky, jejíž duše se převtělí v kvítek mateřídoušky truchlí sirotce. Pouze však ti, co milují vlast, mohou najít cestu ke květině, a tedy i k matce.

b) „Poklad“ – na Velký pátek jsou lidé do kostela na mši. Za nimi jde matka s dítětem. Tam, kde dříve býval kámen, stojí skála s otevřeným vchodem. Matka vchází dovnitř a zaslepena zlatem a stříbrem, zapomíná na své dítě. Odloží jej, aby mohla poklady lépe odnášet. Ty se jí ale doma přemění v kamení, jeskyně zmizí i s dítětem a matka musí rok trpět a musí držet pokání aby se se svým dítětem opět na Velký pátek shledala.

c) „Svatební košile“ – dívka, která již tři roky čeká na návrat svého milého z vojny, vyhrožuje sebevraždou, jestli se jí hoch nevrátí brzy. Milý přichází, ale mrtvý. To ale ona pozná až na hřbitově, kam ji dovedl. Zachraňují ji pouze pokání a modlitby.

d) „Polednice“ – matka přivolala v hněvu na zlobivé dítě Polednici, ta přišla, ale matka ve strachu dítě udusila.

e) „Zlatý kolovrat“ – pohádkový příběh o hodné Dorničce, kterou matka se sestrou zabijí, kdy si ji chce vzít za ženu král. V lese však Dorničku uzdraví čarovný dědeček. Její končetiny a oči vymění za kouzelný kolovrátek, který nakonec zazpívá celou pravdu. Král poznává situaci a za ženu si bere Dorničku.

f) „Štědrý den“ – popisuje zvyky lidí na tento sváteční den. Sestry Marie a Hana chtějí poznat osud a vysekají proto díru do jezera. Hana vidí svou svatbu a Marie pohřeb. To se také vyplní, z čehož vyplývá že člověk by neměl chtít znát co mu není určeno.

g) „Holoubek“ – mladá žena zabije svého manžela a za tři dny chystá novou svatbu. Myslí si, že mrtvý nic neví. Ten se však vrací v podobě holoubka a žalostně zpívá. Žena to nevydrží a utopí se.

h) „Záhořovo lože“ – mladý hoch odchází do pekla a po cestě potkává zločince Záhoře. Poutníka pustí dál pouze pod podmínkou že mu pak poví vše o peklu. Ten svému slibu dostál. Záhoře se zmocnil strach z pekelných trestů a slibuje pokání. Po devadesáti letech došel odpuštění. Hlavní je však myšlenka, že i nenapravitelné činy mohou získat odpuštění, je-li zasloužené. V této baladě Erben reagoval na Máchova Viléma.

i) „Vodník“ – dcera jde i přes zákaz matky k potoku. Tady jí chytí vodník a učiní z ní svou ženu. Dívka mu porodí chlapce, ale stýská se jí po domovu. Vodník ji pouští pod podmínkou, že se večer vrátí. Kvůli matce tak ale neučiní a vodník ji trestá smrtí syna.

j) „Vrba“ – manžel chce vyléčit ženu z bezduchého spánku. Pokácí vrbu se kterou žena sdílí svůj život. Tak obě zahubí a ze syna udělá sirotka.

k) „Lilie“ – na hrobu mrtvé dívky vyroste bílá lilie. Pán si ji odnáší domů a z květiny se stává dívka, která však nesmí na světlo. Po pánově odjezdu ji ale jeho matka neuhlídá a dívka se opět změní v uvadlou lilii.

l) „Dceřina kletba“ – rozmluva matky s dcerou, která zabila své dítě. Vinu však přikládá matce a manželovi.

m) „Věštkyně“ – v nešťastných chvílích přináší národu naději v lepší časy. Vyvozuje tak z nebeských a přírodních zákonitostí.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=4078