OBSAH:

1. Úvod
a. Evropská unie po konci studené války 3
b. Vývoj České republiky po roce 1989 3

2. Přípravy na rozšíření
a. Situace v zemích EU 3
b. Situace v ČR 4

3. Vliv rozšíření na ekonomiku 5

4. Regionální politika 6

5. Sociální politika 6

6. Životní prostředí 7

7. Volný pohyb osob 8

8. Podpora vstupu
a. Veřejné mínění 9
b. Euroskepticismus a Eurooptimismus 10

Závěr 10
Seznam použitých materiálů 10



PŘÍLOHY:
I. Přehled kapitol k vyjednávání
II. Graf podpory vstupu ČR do EU
III. Vývoj zaměstnanosti cizinců v Rakousku


1. Úvod

Členské státy Evropské unie poprvé rozhodly v roce 1993 v Kodani, že země střední a východní Evropy by mohly vstoupit do EU, pokud splní určitý počet kritérií. Česká republika na to reagovala v roce 1996 podáním žádosti o členství; v tomto období (od března 1994 do června 1996) požádalo o členství v EU deset zemí ze střední a východní Evropy a tři další země ze středomoří. Dne 31. března 1998 patnáct členských států Evropské unie (EU) zahájilo samostatná jednání se šesti zeměmi ucházejícími se o členství v EU - Maďarskem, Polskem, Estonskem, Českou republikou, Slovinskem a Kyprem - o podmínkách přistoupení těchto zemí k EU.
Rozšíření je pro EU historickou výzvou. Posun hranic modelu mírové, dobrovolné integrace mezi svobodnými národy do sousedních zemí překoná dřívější rozdělení Evropy. EU bude nakonec zahrnovat více než 100 milionů nových občanů a nabízet větší příležitosti hospodářského růstu. Kulturní různorodost Evropy bude zdrojem kreativity a EU se bude moci pochlubit větší váhou a vlivem na světové záležitosti. Rozšíření rovněž staví před EU politické, ekonomické a institucionální výzvy.

1.a. Evropská unie po konci studené války

Postupným prohlubováním a rozšiřováním integrace (v roce 1995 k EU přistoupili Rakousko, Finsko a Švédsko) se Unie stala rozhodující evropskou organizací, která je vedle USA a Japonska jedním ze tří hlavních ekonomických center na světě.
Po pádu železné opony však Evropa ztratila jeden ze stmelujících elementů – a to doposud v těsném sousedství přetrvávající hrozbu komunismu. Navíc byla po rozpadu východního bloku zcela nečekaně rozšířena o další stát – bývalou Německou demokratickou republiku. Kromě toho byly mezi přidružené země, a zároveň tedy čekatele na vstup, zcela nově zařazeny ještě donedávna nepřátelské země, jejichž připojení přinese zcela jistě závažné politické a ekonomické důsledky pro všechny zúčastněné strany.

1.b. Vývoj ČR po roce 1989

Po pádu komunismu se Česká republika, reprezentovaná první polistopadovou diplomacií Jiřího Dienstbiera, začala orientovat na návrat do Evropy – zmínka o tom, že „počítáme se začleněním do evropské integrace“ se objevila již v Programových zásadách Občanského fóra (z 26. listopadu 1989). Heslo Zpátky do Evropy jasně stanovilo cíl budoucího československého zahraničně-politického směřování.

2. Přípravy na rozšíření

2.a. Situace v zemích EU

Kodaňská kritéria
Zatímco v předchozích vlnách rozšíření nebyla ze strany Evropské unie pro kandidátské země stanovena žádná speciální kritéria, která by bylo třeba splnit kromě obecně platných podmínek stanovených v zakládacích smlouvách, v případě zemí střední a východní Evropy, které požádaly o vstup a jejichž výchozí ekonomická i politická situace se značně odlišovala od předchozích kandidátů na členství, stanovila Evropská unie základní požadavky na zasedání Evropské rady v červnu 1993 v Kodani: „K přistoupení dojde, jakmile bude země schopna převzít závazky vyplývající z členství a zároveň bude schopna splňovat hospodářské a politické podmínky.“ Tyto požadavky jsou označovány jako tzv. Kodaňská kritéria:
1. Politická kritéria
a) stabilita institucí zajišťující demokracii (zaručení demokratických svobod ústavou, politická pluralita, svoboda slova a vyznání, nezávislé soudní a ústavní orgány, svobodné a korektní volby)
b) zákonnost (dostatek soudců s potřebnou kvalifikací, záruky jejich nezávislosti, pevný právní základ pro autonomii místní samosprávy)
c) dodržování lidských práv a práv menšin (dodržování lidských práv je v uchazečských zemích v zásadě garantováno; s výjimkou situace romské menšiny ve většině uchazečských zemí, která je důvodem ke znepokojení, je integrace menšin do příslušné společnosti všeobecně uspokojivá.)
2. Hospodářská kritéria
a) existence fungujícího tržního hospodářství (volná hra tržních sil, liberalizace trhu, existující právní systém, dosažení makroekonomické stability)
b) schopnost vyrovnat se s konkurenčními tlaky a tržními procesy uvnitř Unie (ekonomická stabilita, dostačující lidský i fyzický kapitál, podpora malého a středního podnikání, podpora konkurence, dostatečný stupeň a rychlost obchodní integrace)
Poznámka: Průměrná výše hrubého domácího produktu na jednoho obyvatele uchazečských zemí dosahuje přibližně jedné třetiny HDP v Unii (v ČR v letech 1994 - 1996 jen 59,9%, 63,7% resp. 66,6%); některé země trpí vysokým nebo rostoucím obchodním deficitem. Strukturální reforma musí ještě ujít dlouhou cestu, zejména v bankovnictví a finančnictví a v oblasti sociálního zabezpečení; je potřeba provést restrukturalizaci státních průmyslových podniků. Žádná z uchazečských zemí v současné době nesplňuje beze zbytku ekonomické podmínky stanovené na kodaňském zasedání Rady. U některých však lze předpokládat, že by splnění těchto podmínek mohly dosáhnout v příštích několika letech.
3. Ostatní závazky
a) schopnost brát na sebe závazky vyplývající z členství, včetně cílů politické, hospodářské a
měnové unie

Švédské předsednictví
1. ledna 2001 se Švédsko poprvé ujalo předsednictví nejvyššího orgánu EU - Evropské rady. V období do 1. června 2001 se hodlá věnovat prioritně zejména těmto oblastem: procesu rozšiřování, životnímu prostředí a zaměstnanosti (jde o takzvaný program tří E: Enlargement, Environment, Employment).
Za významné téma současnosti považuje Švédsko především pokračující proces rozšiřování, které chápe jako historickou příležitost k upevnění míru, svobody, demokracie a prosperity v Evropě. Předsedající země se chce pokusit vytvořit půdu pro politický průlom v jednání. To mimo jiné znamená přechodně uzavřít tolik kapitol, kolik jen bude možné. Pokrok v této oblasti bude záviset zejména na schopnosti jednotlivých kandidátských zemí splnit acquis communautire. Tento postup bude založen na principu diferenciace mezi jednotlivými zeměmi.
Současně je pro rozšiřování nezbytná podpora ze strany Unie, přičemž hlavní úlohu v ulehčení procesu bude hrát Evropská komise. Úspěšné ukončení mezivládní konference o institucionálních záležitostech na summitu v Nice znamená, že Unie udělala potřebné kroky k tomu, aby byla schopna přivítat první kandidáty v roce 2002, tedy v souladu se závěrem Helsinského summitu.
Poznámka: Acquis communautaire - Vžitý termín označující souhrn zákonů a ustanovení, které byly přijaty během jednotlivých etap integrace a vytváření společného trhu. Používá se především ve vztahu k zemím, které jsou přijímány za nové členy EU. Rozumí se jím, že nová země přijme a vezme za své stávající i budoucí práva a povinnosti spjaté se systémem a institucionálním rámcem EU včetně práv a povinností plynoucích z multilaterálních i bilaterálních dokumentů, jež EU a její členské země podepsaly. (Současné acquis communautaire je odhadováno na 80 000 stránek textu, z toho polovina se týká zemědělství.)

2.b. Situace v ČR

Pro vstup do Evropské unie musí Česká republika, stejně jako ostatní kandidátské země, splnit ekonomická a politická kritéria, která byla stanovena na kodaňském zasedání Evropské rady. Na základě těchto kritérií vypracovává Evropská komise posudky na jednotlivé kandidátské země. Poslední Pravidelná zpráva Evropské komise (EK) z 8. listopadu 2000 vzbudila na české politické scéně velmi rozporuplné reakce, přestože celkově vyzněla pro naši republiku relativně příznivě. Víc než samotná Zpráva pobouřil Dokument o strategii rozšiřování Unie (Paper Enlargement Strategy), který ji doprovázel. Na jeho základě byla z hlediska hospodářské připravenosti na vstup do Unie Česká republika – společně se Slovinskem – zařazena až do třetí skupiny.
Podle dokumentu o rozšíření ČR a Slovinsko mohou být považovány za fungující tržní ekonomiky a měly by tato kritéria též v blízké době splnit, až dokončí a zavedou zbývající reformy. Zařazení kandidátských zemí do skupin podle ekonomické připravenosti by nemělo být považováno za pořadí, v jakém budou v blízké budoucnosti vstupovat do EU.
Nedostatky v přijímání souboru evropské legislativy (acquis communautaire):
- nedostatečný počet přijatých legislativních aktů nutných k harmonizaci národního práva s právem Unie;
- dlouhý průběh přípravy návrhů zákonů na ministerstvech i parlamentní proces, který trvá průměrně osm až deset měsíců
- neprůchodnost zákonů v českém parlamentu (souvislost s postavením menšinové vlády a skutečností, že prioritním oblastem nevěnovaly předchozí vlády dostatečnou pozornost)
Poznámka: Brusel hodnotí záporně i tzv. opoziční smlouvu, která prý negativně ovlivňuje akceschopnost zákonodárného sboru.
- nedostatečný pokrok v oblasti reformy veřejné a státní správy
Poznámka: Zpráva EK tvrdí, že od roku 1998 nedošlo k žádným konkrétním zlepšením ve fungování úřadů.
Fungování českého soudnictví:
- obrovský počet nevyřešených případů
Poznámka: EK v této souvislosti připomíná stanovisko Ústavního soudu z listopadu 1998, že tato zpoždění představují porušení Charty základních práv a svobod.
Rozsah korupce a vzestup hospodářské kriminality
- Pro její potírání chybí dostatečná legislativa a jednotlivé orgány pověřené bojem proti korupci svou práci nekoordinují.
Situace Rómů - EK je znepokojena především růstem počtu stoupenců extremistických hnutí.
Ekonomická kritéria:
- nutnost urychlit reformy (restrukturalizace průmyslu, přijetí patřičných právních norem, urychlení privatizace bank a státních podniků, liberalizace zbývajících regulovaných cen, která se v uplynulém období téměř zastavila)
- zlepšení právního rámce podnikání (kritika přetrvávajících nedostatků v právním regulování bankrotů – neúnosně dlouhá doba procedury, slabá pozice věřitele)
- fungování přijatých zákonů v praxi
- nedostatečnou kontrolou veřejných financí
- stále omezený přístup k obchodním a poradenským službám pro malé a střední podniky
- nutnost hospodářského oživení (zvýšení vývozu českého zboží – zvýšení konkurenceschopnosti české ekonomiky)
- komise varuje před rychlým nárůstem reálných mezd, který by mohl roztočit inflační spirálu a zvýšit rozpočtový schodek


3. Vliv rozšíření na ekonomiku

Rozšíření Evropské unie s sebou ponese zásadní dopad nejen na hospodářství uchazečských zemí, ale samozřejmě i na samotnou Evropskou unii. Na toto téma byla uveřejněna studie s názvem Strategický dopad rozšíření Evropské unie, která varuje, že nadměrné protahování rozšiřovacího procesu může vést k nebezpečným následkům. Podle studie je nutno stanovit pro kandidátské země pevný termín, se kterým mohou počítat jako s termínem vstupu do EU. S mezinárodního hlediska takový závazek EU může signalizovat celému světu, že země střední a východní Evropy jsou stabilními demokraciemi s konkurenceschopnou ekonomikou.
Poznámka: Ke zvýšení přímých zahraničních investic do zemí střední a východní Evropy by mohlo dojít i minimalizací nákladů na administrativu pro investory, tedy přijetím evropské legislativy v kandidátských zemích. Autoři studie však dodávají, že zahraniční investice především v Česku a Maďarsku již dnes svým objemem přesahují investice ve velikosti srovnatelných zemích jako je Dánsko, Portugalsko nebo Rakousko.
Za nejnebezpečnější faktor rozšíření je obecně považována nedostatečná výše HDP v kandidátských zemích, která mnohdy činí ztěží polovinu průměrné výše HDP běžné v EU. Tento handicap může způsobit nutnost velkých přesunů v rozpočtu EU do těchto oblastí a vyvolat odmítavou reakci v zemích EU, které jsou čistými plátci
Harmonizace českého práva s právem ES v oblasti bankovnictví: V oblasti upravené zákonem o bankách a zákonem o ČNB již byly evropské standardy ve značné míře převzaty. V jiných oblastech je potřeba udělat ještě mnoho změn.
Těžiště evropského bankovního práva spočívá v bankovních směrnicích, které jsou již z velké části začleněny do české legislativy. Významně k tomu přispěly také dvě poslední novely tohoto zákona, které zejména zavedly limity kvalifikovaných účastí bank v nefinančních institucích a umožnily orgánu bankovního dohledu neschválit vstup významného akcionáře do banky.
Volný pohyb kapitálu má zásadní význam pro fungování tržní ekonomiky. V kontextu práva ES je nezbytnou podmínkou realizace volného pohybu finančních služeb. Do vstupu ČR do EU budou muset být odstraněny následující případy diskriminace vůči podnikatelům se sídlem v EU:
1. Osoby nebo instituce, které nemají sídlo v ČR nemohou poskytovat některé služby v oblasti bankovnictví (jde zejména o manipulaci s cennými papíry)
2. Čeští klienti získají možnost zřizovat si účty v zahraničí
Princip vzájemného uznávání bankovních licencí, zásada kontroly domovským členským státem: Se vstupem ČR do EU bude také zavedena jednotná bankovní licence a dohled. Banka se sídlem v EU bude moci poskytovat v ČR naprostou většinu bankovních činností, včetně zakládání poboček na základě licence ze svého domovského státu. Dále pak bude podléhat bankovnímu dohledu domovského státu a jeho pravidlům, s výjimkou opatření měnové povahy. Také pojištění vkladů v domovském státě bude uznáváno, banka však může vklady převzaté pobočkou v jiném státě dobrovolně připojistit nad výši povinnou ve svém státě.
Postavení ČNB: Centrální banka musí být v oblasti měnové politiky plně nezávislá na pokynech od orgánů EU, národní vlády nebo jiného orgánu. Hlavním cílem národní centrální banky musí být cenová stabilita. Pokud jde o finanční nezávislost na vládě, je zřejmé, že dosavadní stav, kdy může ČNB na základě rozhodnutí bankovní rady poskytnout České republice krátkodobý maximálně tříměsíční úvěr (úvěr nákupem státních pokladničních poukázek až do výše 5% příjmu státního rozpočtu) není v souladu s právem ES.
Státní pomoc: pomoc, která zvýhodňuje ze státních prostředků některý subjekt, je obecně zakázaná, je-li schopna narušit hospodářskou soutěž nebo obchod mezi státy ES. V určitých oblastech je povolena za podmínky souhlasu Komise ES. Převedeno do bankovnictví, jakákoliv pomoc bankám nebo bankovnímu sektoru (stabilizační programy,záruky,…) z veřejných prostředků bude muset být odsouhlasena Komisí ES.

4. Regionální politika

V oblasti regionální politiky se ČR rozhodla nežádat o přechodná období, to znamená, že 1. ledna 2003, který je považován za referenční datum vstupu do EU, bude veškerá institucionální infrastruktura nutná pro provádění a vynucování acquis communautaire k tomuto dni zřízena a bude funkční.
Vzhledem k existenci předvstupních programů strukturální pomoci EU kandidátským zemím Česká republika vytváří systém odpovídající příslušným nařízením orgánů ES o strukturálních fondech a dalším návazným nařízením s větší intenzitou od roku 1998, aby se mohla plně zapojit do předvstupních programů EU. Z hlediska využívání předvstupních podpor EU probíhají intenzivní práce na zpracování strategických dokumentů a vytvoření institucionálních soustavy pro strukturálních fondy, především pro Evropský fond pro regionální rozvoj (ERDF - European Regional Development Fund).
(Volně citováno z Position paper of the Czech republic)
Právní základna a legislativa v regionální politice:
V rámci reformy veřejné správy a navazujících procesů decentralizace, tj. převodu kompetencí ze státní správy na samosprávu, a její dekoncentrace, tj. převodu pravomocí z vyššího stupně řízení na stupeň nižší, již byly zřízeny vyšší územní samosprávné celky (VÚSC) jako krajský stupeň státní správy a samosprávy. Byl vytvořen zákon o krajích a zákon o volbách do zastupitelstev krajů, které rozšíří delegování výkonu státní správy na nižší úroveň.
Hospodářská úroveň regionů:
Po několika letech transformačního období došlo v České republice ke značnému zvýšení původně nevýznamných regionálních rozdílů v řadě ukazatelů (míra nezaměstnanosti, průměrná mzda, daňové příjmy místních rozpočtů, struktura průmyslu, ekonomické vyhlídky). ČR se bude snažit soustředit úsilí a prostředky na podporu zejména těch regionů, které dlouhodobě vykazují nižší ekonomickou výkonnost a životní úroveň. Současně s vytvořením krajského stupně státní správy vznikla možnost spolupráce jednotlivých krajů s regiony EU.

5. Sociální politika

Česká republika přijímá a je připravena provádět komunitární Acquis týkající se sociální politiky a zaměstnanosti , majíc na zřeteli 1. 1. roku 2003 jako referenční datum vstupu ČR do Evropské unie. Neočekává se, že by do doby vstupu ČR do EU vznikly problémy se vstupem v platnost či prováděním příslušné legislativy. Česká republika proto nevidí žádný důvod pro vyžádání přechodných opatření v této kapitole Acquis. Téměř všechny institucionální infrastruktury pro provádění a vynucování Acquis již existují a jsou funkční. Období do vstupu ČR do EU bude věnováno jejich zdokonalení. Zbývající potřebné infrastruktury budou vytvořeny do data vstupu ČR do EU.
Sociální ochrana má v České republice téměř stoletou tradici a její sociální politika ve smyslu 13. kapitoly Acquis sleduje stejné cíle, jako sociální politika EU.
(Volně citováno z Position paper of the Czech republic)

Evropa se v současné době potýká s řadou sociálních problémů. O důrazu na sociální problematiku svědčí mimo jiné i fakt, že Švédsko, jako země předsedající Evropské radě, zařadila zaměstnanost mezi program „tří E“.
Ministři sociálních věcí členských zemí EU si uvědomují problémy stárnoucí Evropy a snaží se řešit otázky budoucnosti penzijního systému. Během diskuse rady ministrů v březnu letošního roku bylo zdůrazněno několik základních principů, které bude nutno respektovat, aby se systém zůstal i do budoucna udržitelný:
Potřeba veřejných financí
Penzijní systém musí zamezit rozšiřování chudoby mezi jeho uživateli
Solidarita mezi generacemi i uvnitř generací
Růst kvality penzijního systému
Garance výše penzí, která zaručí bezpečný příjem populace v důchodovém věku
Zvýšení zaměstnanosti mezi ženami a osobami v důchodovém věku
Poznámka: Podle odhadů sociologů může v roce 2050 dosáhnout míra osob starších šedesáti let až 40% celkové populace. Znamenalo by to, že při existenci průběžného financování penzijního systému by byla z příjmu jednoho aktivně pracujícího člověka hrazena penze jednoho penzisty.
Stagnace porodnosti v devadesátých letech a zvýšení podílu populace v důchodovém věku je problémem i pro Českou republiku. Pro vyřešení tohoto problému je nutná reforma stávajícího penzijního systému, případně prodloužení věkové hranice pro odchod do důchodu, které však samo o sobě nebude schopno efektivně řešit problém stárnutí populace. Ke zvýšení životní úrovně důchodců je nutné zavedení efektivně fungujícího systému penzijního připojištění, který by umožnil lidem v produktivním věku se spolupodílet na budoucím sociálním zabezpečení.
V oblastech pracovního práva a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci česká právní úprava dosahuje v řadě ohledů srovnatelné úrovně s úrovní požadovanou v EU nebo vytváří dobrý základ pro dosažení plné slučitelnosti. Vládou schválený harmonogram legislativních prací k dosažení plné slučitelnosti práva ČR s právem ES (zejména příprava novelizace zákoníku práce a zákonů o zaměstnanosti a dalších podzákonných aktů) předpokládá, že Česká republika bude schopna do vstupu do EU převzít všechny členské závazky v těchto oblastech. Potřebné změny právních předpisů ČR budou přijaty do roku 2002.
V oblasti rovných příležitostí pro ženy a muže analýza právních norem ČR a ES ukázala, že platný právní řád ČR je v zásadě slučitelný s principy rovných příležitostí, avšak nezajišťuje beze zbytku úplnou transpozici sekundárního práva ES do vnitrostátních podmínek.
Nelegislativní opatření na podporu rovných příležitostí budou prováděna v rámci Programu postupů a priorit vlády. Pokud jde o institucionální zajištění agendy rovných příležitostí, je v současné době centrálně koordinována Ministerstvem práce a sociálních věcí za aktivní spolupráce všech ostatních ministerstev a ústředních orgánů. K zajišťování individuálních práv na rovné zacházení však bude potřebné odborně vybavit všechny kompetentní státní orgány, které se budou podílet na uplatňování a vynucování komunitárních právních norem (úřady práce, okresní úřady, inspektoráty bezpečnosti práce, soudy).
Zaměstnanost je pro Českou republiku vysokou prioritou. Míra nezaměstnanosti je sice srovnatelná s úrovní zemí EU a na základě prognóz má klesající tendenci, v řadě regionů však stále přesahuje hranici 10%. Vláda České republiky schválila programový dokument politiky zaměstnanosti ("Národní plán zaměstnanosti ČR") obsahující základní cíle vládní politiky zaměstnanosti pro období přípravy na členství ČR v EU. Dokument již v sobě zahrnuje reakci ČR na změny Smlouvy o ES přijaté v rámci Amsterodamské smlouvy.
V řešení problému nezaměstnanosti sehraje také určitou úlohu meziregionální spolupráce v rámci EU.

6. Životní prostředí

Přijetí a dodržování evropských norem ochrany životního prostředí je jedním z nejsložitějších a nejnákladnějších problémů vstupu země do EU. Je zřejmé, že Česká republika nebude schopna splnit všechny požadavky Unie v oblasti životního prostředí, zejména co se týče problematiky třídění odpadů, kvality vody, kontroly průmyslového znečištění a zřejmě i v oblasti ochrany přírody.
Zejména vinou nekonečné hospodářské transformace odsouvá česká veřejnost problémy ekologie do pozadí, což s sebou nese přetrvávající nízkou ekogramotnost obyčejných lidí. Jen málokdo ví, jaké změny budou muset nastat se vstupem země do EU. Přesnější informace o budoucích změnách nemají ani okresní a lokální orgány státní správy. Nejvyšší připravenost na zavedení evropských standardů vykazují především průmyslové podniky s převažujícím vývozem do EU.
Hlavním problémem u nás, ale i v některých sousedních zemích, které se rovněž ucházejí o vstup do Unie, je nedostatek finančních prostředků na ekologizaci a modernizaci výrobních podniků, nízká ekogramotnost veřejnosti, ale i absence představy o celkovém rozsahu a charakteru potřebných změn.
Pro vstup do Unie byly stanoveny přesné podmínky, které budou muset být splněny. Již v současnosti je však jisté, že právě tato ustanovení budou pro kandidátské země největším oříškem a zřejmě si i vyžádají nejdelší přechodná období. Jde zejména o tyto požadavky:
Kvalita vzduchu: V této oblasti se ČR rozhodla nežádat o přechodné období, neboť je přesvědčena o své schopnosti splnit veškeré požadavky acquis communitaire. Pokrok je očekáván zejména v těchto oblastech:
kontrola emisí těkavých organických sloučenin, vznikajících při skladování a distribuci benzínu
obsah olova v benzínu
obsah emisí plynných výparů ze spalovacích motorů
Třídění odpadů: Na základě výsledků mnoha studií požádala Česká republika v této oblasti o jednání o přechodném období do roku 2005. Do té doby by mělo být dosaženo cílových hodnot v recyklaci.
Kvalita vody: Bude zapotřebí přechodných období zejména pro problematiku odpadních vod, ochrany vody proti znečišťování zemědělskými produkty (přechodné období do roku 2006), znečištění zaviněné prosakováním nebezpečných látek do podzemních vod a ve zlepšení kvality vody určené pro konzumaci (přechodné období do roku 2006)
Ochrana přírody: Zákony a opatření jsou kompatibilní se standardy EU, pouze v oblasti péče o divoké ptactvo žádá Česká republika o odbornou konzultaci pro případnou žádost o přechodné období (možná do roku 2005).
Kontrola průmyslového znečištění: Kvůli vysokým finančním nákladům spojených modernizací a ekologizací průmyslových podniků žádá ČR o přechodné období do roku 2012.
Očekávají se problémy v začleňování Směrnice o integrované prevenci a kontrole znečišťování. V české legislativě totiž neexistuje jednotný systém pro oblast ŽP. Současné zákonodárství se zakládá na sbírkách zákonů, které řeší jednotlivé oblasti více méně izolovaně. Přijetí směrnice bude proto vyžadovat administrativní i legislativní změny.

7. Volný pohyb osob

Česká republika chápe volný pohyb osob jako integrální součást vnitřního trhu ES a je připravena uplatňovat
acquis communitaire v této oblasti. Jediný problém v začleňování legislativy EU do legislativy ČR se očekává v oblasti volného nabývání nemovitostí zakotveného v Amstrodamské smlouvě. Z tohoto důvodu žádá ČR o přechodné období pro provádění nařízení rady o volném pohybu pracovníků, pokud jde o stejné zacházení v otázkách bydlení včetně vlastnictví bytu a domu, které potřebuje migrující pracovník pro sebe a svoji rodinu.
Česká republika je připravena provádět acquis communautaire v oblasti vzájemného uznávání profesních kvalifikací. Právní předpisy budou novelizovány tak, aby byly k datu vstupu ČR do EU plně slučitelné s legislativou ES. Nový připravovaný školský zákon, ve kterém budou stanovena i pravidla pro nostrifikaci příslušných závěrečných vysvědčení vydaných zahraničními školami, bude k datu vstupu ČR do EU plně slučitelný s požadavky směrnic ES.
(Volně citováno z Position paper of the Czech republic)
Na straně našich západních sousedů se stále častěji objevují obavy z masového přílivu pracovních sil, přestože je úroveň migrace – navzdory poměrně velkému rozdílu v příjmech – zatím relativně nízká. Většina občanů i firem podporuje zavedení přechodného období na volný pohyb pracovních sil z nových zemí; možné ohrožení ze strany kandidátských zemí vnímají zejména odbory, které požadují až sedmiletou lhůtu omezující pohyb pracovních sil.
Tématem potenciální migrace pracovních sil z českého pohraničí do zemí EU se zabýval v roce 1996 projekt Přírodovědecké fakulty a univerzity v Tampere s názvem Vliv transformačních procesů na emigrační potenciál ve vybraných zemích střední a východní Evropy. Výsledky poukazovaly na to, že navzdory emigrační tradici Češi upřednostňují setrvání v zemi původu. Zatím se tak nevyplnily varující prognózy o “odlivu mozků” a dalších pracovníků z ČR po roce 1989. Jak se ukázalo, důležitou roli sehrálo několik faktorů: malé zkušenosti s migrací, spíše rozvážné (nežli okamžité) řešení problému, zda vycestovat do cizího prostředí, či nikoli, nepříliš dobrá znalost cizího jazyka a podobně. Z mentality Čechů a ze zatím relativně nízké nezaměstnanosti (v porovnání s jinými zeměmi východní Evropy) se tudíž dá usuzovat, že ani v nejbližších letech nedojde k odlivu pracovních sil směrem na západ.
Jiné závěry ovšem přinášejí některé dokumenty a studie EU. Přestože například informační zpráva The Free Movement of Persons for the Pursuit of Economic Activity in the Context of Enlargement z dubna 2000 také nepředpokládá žádný dramatický nárůst migrace a její negativní dopad na pracovní trh, množství analytiků před přílivem východoevropských pracovních sil varuje.
Poznámka: Zatímco počet trvale vycestovaných osob z České republiky od roku 1990 permanentně klesá, počet dočasných vycestování stoupá. Mezi takzvané pull faktory, které vedou české občany k hledání zaměstnání v zahraničí, patří požadované právo na svobodu pohybu, znásobené vzrůstající nezaměstnaností, klesající životní úrovní a u některých skupin i možností vyšších mezd. Jak již bylo uvedeno, Češi nemají příliš velký zájem vycestovat trvale. V zahraničí si tedy hledají buď práci krátkodobou, nebo – což platí převážně o lidech žijících v pohraničí – takzvaně pendlují (vyjíždějí za prací denně či týdně). Většina z nich má namířeno do sousedních zemí, jako je Německo a Rakousko. Podle odhadů lze předpokládat, že takto zaměstnaných pendlerů je v ČR okolo 16.000, z toho více než dvě třetiny pracují v Německu.



8. Podpora vstupu

8.a. Veřejné mínění

Vstup České republiky do EU označilo za velmi naléhavý 22% respondentů sociologického průzkumu poradenské firmy Gabal Analysis and Consulting, těsná většina dotázaných (32%) zároveň považuje ČR za schopnou připravit se ke vstupu během 3-5 let. Oproti tomu se však 31% občanů domnívá, že před sebou máme mnoho práce, kterou do vstupu nestihneme. Těch, kteří jsou již teď přesvědčeni o plné připravenosti ČR ke vstupu do EU jsou pouhá tři procenta a patnáct procent si myslí, že bychom o vstup do Unie vůbec neměli usilovat. Zbylých 18% procent dotázaných soudí, že bychom vstup měli odložit, neboť na něj nejsme dostatečně připraveni.
Občané se po vstupu do Unie nejvíce obávají vyšších finančních nákladů a vyšší kriminality, zlepšení naopak očekávají v možnostech pracovat v zahraničí a ve zvýšení výkonnosti české ekonomiky. Pouze jedno procento očekává okamžité zlepšení, převažuje očekávání zlepšení do pěti, respektive do deseti let.
Poznámka: Grafy viz Příloha II.

Podpora vstupu ČR do EU podle věkových skupin:
Podíl kladných hlasů je ve věkových skupinách v podstatě vyrovnaný, s výjimkou nejstarších dotázaných. Se stoupajícím věkem se zvyšuje podíl odpůrců vstupu.
Mezi lidmi postproduktivního věku není evropská integrace (narozdíl od střední generace) příliš žhavým tématem. Spíše se jich dotýkají každodenní životní problémy, které jsou konkrétnější a aktuálnější než náš vstup do Unie. Úroveň informovanosti o těchto otázkách je obecně nízká (26% obyvatel ČR neví, jaké výhody nebo nevýhody integrace přinese), ale v případě nejstarších občanů ještě nižší (31%). Je nutné si uvědomit, že navíc 19% z nich má pocit, že integrace nepřinese žádné výhody (celorepublikový průměr je 12%). To znamená, že polovina našich obyvatel nad šedesát let má pocit, že vstup do EU nemá smysl nebo neví, jaký smysl má. V rámci celé populace je to zhruba jedna třetina.
Tato neinformovanost se promítá i do postojů vůči Evropské unii. Zatímco ze všech občanů by bylo 51% pro vstup a 22% proti, z nejstarší generace by hlasovalo 40% pro a 32% proti. Osmiprocentní rozdíl kladných a záporných “hlasů” je mizivý.
To, že česká ekonomika bude mít ze vstupu prospěch, si myslí 49% všech obyvatel, ale jen 37% lidí v postproduktivním věku. Za jejich skeptickým postojem vůči evropské integraci se skrývá řada hořkých zkušeností, které je vedou k opatrnosti.
Co se týče politické orientace, 36% obyvatel nad šedesát let se považuje za orientované levicově, 30% za středově a 27% za orientované pravicově (republikový průměr je 22% - 34% - 35%). Čtvrtina nejstarší generace by volila ČSSD, 26% by volilo KSČM, 17% KDU-ČSL, 11% ODS a 4% US.
Informovanost (včetně informovanosti o EU) je u příznivců pravicových stran obecně vyšší. Přímá vazba na politickou orientaci ale neexistuje. Je to dáno jen tím, že pravicové strany volí lidé mladšího věku, s vyšším vzděláním, s větším zájmem o informace.
Ačkoli to podle úrovně informovanosti tak nepůsobí, je touha po informacích o evropské integraci u nás poměrně vysoká. Problémy působí spíš to, že informace jsou rozporuplné nebo složité. Lidé je pak nedokážou vnímat, nejsou schopni na ně reagovat, a proto nejednou rezignují. Důvodem je nejen stav vzdělanosti, ale i nedostatečná práce médií. Ta by měla zdůraznit informace týkající se přímo života občanů.
Názory na vstup do EU nejstarších občanů ČR:
Postavení a parametry života (sociální, ekonomické, zdravotní atd.) lidí nad šedesát let, jako každé generace, jsou dány jejím životním cyklem – 90% z nich je ekonomicky neaktivních. Zbytek tvoří dělníci, zaměstnanecké profese a podnikatelé. Je zřejmé, že se na dění ve společnosti nejstarší občané dívají jinak než zbytek populace.
Každá generace má za sebou určité zkušenosti. Ta nejstarší spojuje své aktivní období s padesátými, šedesátými a sedmdesátými léty. Situace, ve které tehdy žila, ji určitým způsobem formovala, ovlivňovala, a proto na dnešní svět pohlíží prizmatem svých zkušeností. K nejrůznějším věcem nemůže nejstarší generace přistupovat jinak, než k nim přistupuje, a výsledkem jsou její konkrétní postoje a názory.
Za důležité otázky považují lidé v postproduktivním věku ceny potravin a léků, připlácení na lékařské ošetření, výši nájmu (včetně cen energie). Důchodovou reformou se necítí být ohroženi, protože buď o ní nejsou informováni, nebo jsou přesvědčeni, že se dotkne až dnešní starší generace (lidí ve věku 45 – 59 let).
Poznámka: Svoji životní úroveň považuje za špatnou 37% populace. Toto hodnocení mezi nejstaršími občany zastává 45%. Důvodem je to, že 90% z nich je odkázáno na důchody. Přitom dnešní důchody zatím nedosahují reálné úrovně důchodů v roce 1989.
Ovlivnit mínění nejstarší generace mohou spíše jednotlivci než společenství. Podle politické či náboženské orientace regionu budou relevantní názory faráře, místního doktora či komunálního politika. Příslušnost ke spolku nebo organizaci je významná spíš z hlediska pocitu sounáležitosti s komunitou, s lidmi s podobnými zájmy či osudem.
Existuje rozdíl mezi problémy obyvatelů domovů důchodců a starých lidí žijících ve vlastní domácnosti. Důvodem je určitá sociální izolovanost v domovech důchodců, omezení problémů na základní potřeby a otázky. Odlišně na věci pohlížejí i obyvatelé vesnic a měst. Názory v menších lokalitách ovlivnily “tvrdší” životní i pracovní podmínky.

8.b. Eurooptimismus a euroskepticismus:

Při příležitosti podpisu asociační dohody vyhlásil federální premiér Marián Čalfa záměr dovést Československo do ES do roku 2000. Tento výrok lze označit jako deklarativní vyjádření, ke kterému byl předseda vlády de facto nepřímo donucen porevoluční euforií (na obou stranách) a povinností přiblížit konkrétní horizont občanům očekávajícím všeobecné zlepšení. Podobná shovívavost ovšem není namístě při hodnocení vyjádření vlád následujících. Navzdory celkově pozitivní tendenci směřující k integraci do evropských struktur se objevuje několik až příliš patrných negativ.
První z nich souvisí se šířením falešných nadějí a očekávání, podle nichž rozpad ČSFR neovlivní rychlost přistoupení k ES. Tuto interpretaci podporoval i jednostranný důraz na ekonomiky obou nově vzniklých států, které se údajně “nebudou příliš lišit. Oba už [totiž] předem uzavřely dohodu o celní unii, chtějí mít společnou měnu” a “chtějí spolupracovat”. Podle oficiálních výroků se tedy veřejnost nemusí do budoucna obávat negativních vlivů vnitropolitického vývoje.
Vystřízlivění přinesla ekonomická recese po roce 1998 a následná nelichotivá hodnocení Evropské komise: pravidelné zprávy Evropské komise z let 1998 a 1999, které se týkaly České republiky, byly značně kritické. Přestože to z nich jednoznačně nevyplynulo, řada komentátorů tehdy zařadila ČR až na poslední místo v rámci tzv. lucemburské skupiny, tedy až za Maďarsko, Polsko, Slovinsko, Estonsko a Kypr; povinný europtimismus byl vystřídán euroskepticismem.
Euroskepticismus je dnes mimo jiné vytýkán předsedovi parlamentu Václavu Klausovi, který se rozhodl prosazovat referendum o vstupu do EU v době, kdy již Česká republika pokročila ve vyjednávání a dostala se do stadia, ve kterém má uzavřeno již dvanáct kapitol z třiceti nutných pro vstup.
(Volně citováno z článku Karle Víta Vztahy ČR a EU v devadesátých letech, uveřejněného časopisem integrace)



Závěr

Příprava na vstup České republiky do EU je náročný dlouhodobý proces, který zasahuje téměř do všech oblastí běžného života. Začleňování evropské legislativy do našeho právního řádu s sebou neponese pouze formální závazky nebo změny úředních postupů, ale dotkne se všech občanů ČR.
Proto je nemožné postihnout celý proces na desetistránkovém dokumentu. Pokusily jsme se alespoň nabídnout problémy, které jsme považovali za podstatné, o kterých se nejvíce diskutuje (nebo by si diskusi zasloužili), a zařadit je do systému, který by nepřesáhl deset stran tištěného textu. Připouštíme, že v naší práci leccos chybí. Chybí tady proto, že jsme to nepovažovaly za natolik důležité, nebo se sem jednoduše nevešlo.
Z dvaceti devíti kapitol k vyjednávání jsme vybraly pouze pět, ale přesto věříme, že pro vás naše práce nebyla ztrátou času.



Použité materiály: Studie o vlivu rozšíření na ekonomiku (společnost Pricewaterhouse Coopers)
Dokument ze zasedání Evropské rady, konané ve dnech 19. a 20. června 2000 v Santa Maria da Feira
Webové stránky: www.euroskop.cz, www.integrace.cz, www.evropska-unie.cz
Programme of the Swedish presidency of the European union (Oficiální dokument programu Švédského předsednictví)
Agenda 2000 (oficiální dokumenty EU)
Pravidelná zprava Evropské komise o České republice
Position papers of the Czech republic (Poziční dokumenty ČR ke kapitolám k vstupu ČR do EU)
Příloha týdeník Ekonom: Integrace ČR do EU

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=3880