Každý ví, že peníze hrají v ekonomice nesmírně důležitou roli.Ale jaká je to vlastně role???Představme si starobylou vesnici, kde lidé neznají peníze.Farmář Alf potřebuje boty. Jde tedy k ševci Bertovi a nabízí mu za boty svou pšenici. Jenže švec Bert zrovna nepotřebuje pšenici – potřebuje kabát.Alf shání dva dny krejčího Cyrila, ale když mu nabídne pšenici za kabát, zjistí, že ani Cyril zrovna nepotřebuje pšenici – potřebuje opravit střechu. Řekne Alfovi, že v sousední vesnici žije tesař Daniel, který by mohl chtít pšenici. Alf jde tedy do sousední vesnice a najde tesaře Daniela.Ten už pšenici potřebuje a výměnou za ni opraví Cyrilovi střechu.Cyril dá Alfovi kabát,ale Bert už kabát nechce.Jeho žena se nemohla dál koukat jak chodí v roztrhaném kabátě a sama mu jeden ušila. Znechucený Alf tedy jde domu s nepotřebným kabátem a stále v roztrhaných botách.

Tento příběh popisuje naturální směnu,neboli směnu zboží za zboží.U té je základním předpokladem oboustranná shoda potřeb. Naneštěstí je velmi nepravděpodobné, že by se sešli dva lidé s oboustrannou shodou potřeb – že by každý z nich potřeboval zboží toho druhého.Tato nevýhoda naturální směny vede k tomu,že se lidé nechtějí specializovat. Raději si všechno dělají sami,než aby podstupovali takový „nákup“ jako Alf. A tak se naturální směna stává brzdou specializace a dělby práce. Jenže je to právě specializace, která vede lidi k jejich zdokonalování, zručnosti, shromažďování znalostí ve svém oboru. Bez rozvoje dělby práce bychom ustrnuli na úrovni primitivních společností dávnověku.

Naštěstí lidé už v raném stadiu civilizace přišli na to,jak zjednodušit směnu. Objevili peníze a naturální směna byla nahrazena peněžní směnou. O penězích se říká, že jsou „olejem, který promazává směnu“. To je však nedocenění peněz – peníze směnu neusnadňují, ony ji umožňují. Směna by bez nich mohla existovat jen ve velmi úzkém a omezeném rozsahu. Proto můžeme peníze bez nadsázky považovat za jeden z největších objevů lidstva.

Peněžní směna nevyžaduje oboustrannou shodu potřeb, protože peníze fungují jako prostředek směny. To je jejich základní funkce. Aby se „něco“ mohlo stát takovýmto univerzálním prostředkem směny, muselo splňovat důležitou podmínku: lidé „to“ chtěli kdykoliv přijmout. Ne však proto, že by „to“ chtěli sami spotřebovat, ale protože věděli, že i ostatní lidé „to“ chtějí kdykoli přijmout. Chléb chtějí všichni lidé, protože jej jedí, nikoli proto, že by věděli, že jej od nich kdokoli kdykoliv přijme. Proto se chléb nestal penězi. Naproti tomu zlato chtěli lidé nikoli proto, aby si z něj zhotovili šperk nebo zlaté zuby, nýbrž proto, že vědí, že je od nich kdokoli kdykoliv přijme. Proto se zlato stalo penězi. V tom tkví podstata peněz: každý je přijímá, protože ví, že je každý přijímá.

Prvními skutečně rozšířenými penězi se staly drahé kovy – stříbro a zlato. Jejich nejdůležitější vlastností byla jejich dlouhodobá vzácnost. Každý věděl, že je stříbra a zlata málo a že se proto množství zlatých a stříbrných mincí nemůže příliš zvětšit. Důvěra v trvalou vzácnost a tudíž trvalou hodnotu drahých kovů vedla lidi k tomu, že je ochotně přijímali.

Kovové mince se používaly jako peníze po dlouhá staletí. S rozvojem bankovnictví v Evropě však začaly být postupně nahrazovány papírovými penězi. Ale papír přece není vzácný! Jak mohl nahradit stříbro a zlato ve funkci peněz? Právě vývoj papírových peněz nám dokazuje, že nezáleží na tom z čeho jsou peníze dělány, nýbrž na tom, zda lidé věří, že budou ve směně přijímány. Papírové peníze vznikaly zpočátku jako bankovky soukromých bank. Taková banka nejprve fungovala jako jakási „úschovna zlata“. Kdo si u ní uložil zlaté mince, dostal potvrzení o tomto vkladu v podobě papírové bankovky. Šlo-li o důvěryhodnou banku, lidé měli důvěru, že smění kdykoli bankovky za zlaté mince. A právě tato důvěra vedla k tomu, že tyto papírové bankovky začaly obíhat. To byly papírové peníze směnitelné za zlato. Později však došlo k úplnému odpoutání papírových peněz od zlata. Do oběhu začaly přicházet bankovky centrální banky, které stát povýšil na zákonné platidlo. Tyto bankovky již nebyly směnitelné za zlato. Ale jak mohly takové bankovky fungovat jako prostředek směny? Proč by lidé měli věřit, že je od nich bude kdokoli kdykoli přijímat ve směně? Lidé přijímají bankovky centrální banky, protože věří státu. Věří, že učiní-li stát něco zákonným platidlem a uznávají-li to soudy jako prostředek k zaplacení dluhu, pak to jistě bude každý přijímat. Důvěra v tyto bankovky už není založena na zlatě. Je založena na důvěře v zákon a ve státní moc.

Později se vedle bankovek začaly používat šeky a platební karty. Vznikly tak, že banky začaly svým zákazníkům nabízet platební služby. Kdo má u banky vklad, dostane šekovou knížku nebo platební kartu a může jimi platit v obchodech. Takové placení je pohodlné a výhodné, protože u sebe nemusíte nosit větší hotovost. Dnes máme tedy dva druhy peněz jakožto platební prostředky – oběživo (mince a bankovky) a bankovní vklady. Rozdíl mezi nimi je jen v tom, že zatímco oběživo jde z ruky do ruky, šeky, popř. platební karty umožňují převody peněz rovnou z účtu na účet.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=3800