Tak jednoduché slovo, zopakujte si ho víckrát a zjistíte, že vám jeho význam jaksi uniká. Každý má své priority, každý si staví svůj žebříček hodnot.

Od narození jsme k něčemu vedeni.Vliv na nás má rodina, přátelé, místo, kde žijeme, kultura a někdy i náboženství.
Podle těchto výchovných subjektů pak přemýšlíte čeho chceme v životě dosáhnout, kdy toho dosáhneme a co budeme mít za cíle dál. Zjistíte, že život je příliš krátký pro naše plány.
Proto časem své plány měníte. Denně děláte kompromisy. Denně nestíháte to, co bychom stihnout chtěli. Stále jste uspěchaní. Ale tento způsob života je o přežívání, nikoliv o žití.
Najdete si práci, která nás nebaví, ale jsme za ni lépe placeni, aby jste byli schopni uživit rodinu. Nejdete se bavit, protože nemáte čas, musíte se věnovat rodině. Omezujete své potřeby kvůli ostatním ? Cítíte se provinile, že stíháte minimum z toho co jste stihnout chtěli ?
Že nejste dost dobří?
Ne, to není lidmi. Je uspěchaná doba a společnost se jí pouze podřizuje. Lidé žijí od výplaty k výplatě, přežívají. Konzumní to společnost. Co zbývá? Podřídit se? Ne, děkuji!
Vím co mě v budoucnu čeká, vím čeho se mám předem obávat. Obdivuji ty lidi co zvládají svět dospělých, zvládají dennodenní problémy, kterým musí čelit v práci i v rodinně. Každý den žijí ve strachu, aby je nepropustili ze zaměstnání, aby někdo neublížil jejich dětem, aby nenastal ekonomický krach a rodina neživořila a spousta dalších obav, které jsou součástí každého dospělého člověka jako zaměstnance, rodiče.
Život začíná uvědoměním sám sebe. Život začíná po základní škole, jste tzv.:,, hozeni do vody a plav!“
Čeká Vás spousta nových poznatků, které musíte vstřebat, spousta nových lidí a také nastupující povinnosti. Ztratíte jistotu. Jistotu, že zvládnete nejbližší události. Jedná se s Vámi jako s dospělými osobami, což sebou nese i jisté povinnosti. Začínáte se zapojovat do koloběhu života, který s sebou přináší nové skutečnosti, jenž musíte přijmout chtě-nechtě.
Dospělý život má svůj počátek u vzdělání.
Pokud se vydáte do života pouze s dokončenou základní školou nebo v lepším případě s nedokončenou SŠ nebo SOU, tak Vás nečekají moc perspektivní práce. Většinou Vás čeká nějaká podřadná práce, která Vám nebude přinášet žádné uspokojení. Uspokojení z práce je velmi důležité, dokonce ho zařadil Abraham Maslow do své tabulky lidských potřeb jako čtvrtou nejdůležitější potřebu. Pokud budete dělat nějakou podřadnější práci nepočítejte s platem, který bude závratně vyšší než životní minimum. Jsou jen dvě šance jak se vymanit z této nepříliš dobré situace. Můžete si najít bohatý protějšek, což je velmi malá šance a nebo zvítězit sami nad sebou a jít dále studovat.
Lepší případ je dokončení SŠ, VOŠ a nebo VŠ. Při troše průbojnosti a zdravého sebevědomí máte otevřené dveře prakticky kdekoliv. Nastává situace, kde se opět sžíváte s něčím novým, nepoznaným. Máte kolem sebe nový kolektiv, ale nejsou to už ti lidé jako na škole, kde jste si byly všichni prakticky rovni. Když máte štěstí přijmou vás mezi sebe. Když ovšem to štěstí nemáte, tak se můžete setkat se závistí, pomluvami. A musíte být silná povaha, aby jste obstály, konkurence je vždy a všude. Být průměr je jednoduché, ale být nejlepší je souzenou pouze jednomu a záleží na Vás, jak se zařídíte podle tohoto hesla.
Lze se jím řídit, tak, že nemůžete být nejlepší ve všem. Být nejlepší v práci? Na úkor čeho?
Na úkor rodiny, pokud je Vaší prioritou práce. Ale po Vás přijde někdo další, někdo třeba i lepší. V práci jste vždy nahraditelní, v rodině ale ne. Rodina po Vás zůstane. Rodina Vám dá něco co práce ne, nevyhodí vás v 60 do důchodu, protože jste staří a nedá na Vaše místo někoho jiného. Budete pro ní jedineční, ale pouze tehdy, když ona bude jedinečná pro Vás. Nyní jste se dostali ve svém životě dál. Najdete si člověka s kterým by jste chtěla strávit zbytek života. Je to jako sázka do loterie, mnohdy máte i pocit, že je vše tak složité a věci se vyvíjí jinak než jste si zpočátku představovali. Když se dostanete k mezníku Vašeho vztahu, tak se nabízejí dvě otázky. Jste spolu dost dlouho, tak je nejvyšší čas se vzít. Nebo naopak nejvyšší čas se rozejít a hledat dál spřízněnou duší. Pokud vztah vydrží svatbu, tak stojí na začátku cesty mladí novomanželé plní ideálů.
Nejdřív vás bude zajímat, kde sehnat vhodné bydlení. Když už najdete vhodné bydlení, tak je nevhodná cena. Chodíte do práce, vyděláváte na byt a omezujete svoje potřeby, aby jste příliš neutráceli, neboť zábava není tak levná záležitost.
Když si po dlouhodobém šetření koupíte byt, tak Vás čeká opětovné šetření na jeho zařízení.
Když s velkým úsilím splatíte všechny dluhy, půjčky, splátky a úroky, tak ani nyní si nemůžete dovolit příliš utrácet. Máte totiž podmínky, které jsou přípravnou fází příchodu nového života. Dostanete biologickou potřebu mít potomka. Čeká Vás devět měsíců než se narodí ten malý človíček, jsou protkány nití nejistoty, očekávání, štěstí, ale i strachu a obav. Také je zde spousta nezodpovězených otázek, na které si musí rodič počkat než se jeho dítě narodí nebo i déle.

,,Bude naše dítě zdravé?“
,,Budeme schopní jej uživit?“
,,Zvládneme jej dobře vychovat?“
,,Budeme na něj mít vždy dost času?“

Toto jsou otázky zřejmě všech nastávajících rodičů. Nyní už nenesou zodpovědnost pouze za sebe a své činy, ale hlavně za dítě, kterému by měli být příkladem a stát vždy při něm.
Narození dítěte však s sebou nese další následky, které zasahují spíše do partnerského vztahu.
Potomek může partnery ještě více spojit dohromady nebo mezi nimi prohloubit propast.
Žena je v těhotenství náladová, přibere a svou péči po porodu věnuje dítěti, což někdy nepochopí manžel. Ješitnost muže předurčuje k tomu, že chtějí být středem pozornosti.
Což ne vždy jde, když na sebe strhne všechnu pozornost novorozeně.
Když své dítě vychováváte tak se snažíte mu vštípit ty nejlepší vlastnosti a morální zásady.
Ovlivňujete ho při každém kroku, jste pro něj to nejdůležitější v začátku života než najde svoje místo ve světě, svojí první práci, přátele, známost. Učíte ho chodit, mluvit, děláte s ním úkoly, jste mu oporou. Obdivuji každého, kdo má děti a stará se o ně.
Takto by to mělo být, ale vždy tomu bohužel tak není. Jsou spousty dětí, co žijí v dětských domovech. Týrané děti ať už psychicky nebo fyzicky. Nezodpovědný a sobecký člověk by se neměl v žádném případě stát rodičem. Být rodičem je velká zodpovědnost a sebeobětování.
Postupem vyprovázíte dítě do školky, zavazuje si svou první tkaničku. Pak základní škola, první domácí úkoly. Dostává se do puberty, dělá věci a rozhodnutí, kterým se bude za pět let smát. Nastává výběr SŠ nebo SOU a také případ, který rodič zcela vylučuje je, že by se jeho dítě nemuselo dostat na žádnou školu. Doufáte, že zrovna Vaše dítě něco dokáže. Vkládáte do něj ideály a nenaplněné sny.Váš vliv na dítě se snižuje, dítě se staví na vlastní nohy a Vy už jen můžete pozorovat jeho život z ústraní, těšit se z jeho radostí, smát se s ním i plakat, být mu nablízku…

Dítě na prahu dospělosti?
Do jaké kategorie zapadám? Proč mě všichni řadíte do světa dospělých? Ne, děkuji. Chci zůstat dítětem než budu schopna se orientovat v tomto krutém světě. Světě plném násilí, nenávisti, bídy a utrpení. Ale také mám velké naděje, naděje v budoucnost, lepší život, svou důvěru vkládám do vás, do vás, do dospělých.
,,Nezklamte mě!“

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=1948