BOŽENA NĚMCOVÁ A KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ

Počátky realismu v české literatuře - 40. - 50. léta 19. st.
Na rozdíl od romantiků - snaha o zobrazení skutečného života, prolínání doznívajícího romantismu s realismem. K. H. Borovský a B. Němcová - zaměření na zkoumání spolčenosti, sociálních a politických problémů, kritiku, ...

Karel Havlíček Borovský (1821 - 1856)
Nejvýznamnější kritik, novinář, satirik období 40.let, byl také spisovatel, symbol neohroženosti, nebojácnosti. Narodil se ve vesnici Borová, studoval na gymnáziu v Německém Brodě, 1840 - kněžský seminář v Praze - chtěl být knězem, aby mohl být v kontaktu s lidmi, jeho představy o semináři se lišily s realitou, byl vyloučen - neudělal úmyslně zkoušku, stal se úředníkem. Na přímluvu přátel se dostává do ruské rodiny jako vychovatel. Psal epigra-my na církev, na krále, vládu, múzy, svět, vlast a absolutistický systém. Epigram = krátká satirická báseň útočící na společnost s pointou.
Co sám nerad, nečiň jinému!
Pravil kantor žáku kdesi,
trhaje ho za pačesy.
Po návratu z Ruska začal pracovat v novinách, poznal ruský lid. 1846 - redakce Pražských novin (na doporučení přátel), 1848 - vzdal se práce v redakci a vydával sám vlastní list Národní noviny - stali se novinami liberální stra-ny (F. Palacký). Program liberálů se stal Austroslavismus (v novinách vysvětlovaný). Do parlamentu se přibližuje spíš k radikálům - Čechy - bachovský absolutismus. Samostatný stát - 1849 - poražena revoluce, vláda zakázala Národní noviny - Borovský přišel o obživu, opustil Prahu a odstěhoval se do Kutné Hory. Tam vydával týdeník Slovan. Je sledován vládou, policií, 2x povolán před porotu, byl na 2 roky tajně v noci zatčen, dovezen do vy-hnanství do Brixenu v jižním Tyrolsku. Po čtyřech letech mu bylo dovoleno jet do Prahy a za rok na to umírá. Satirická tvorba:
Křest sv. Vladimíra - děj nás zavádí do Ruska, vychází ze staré ruské legendy. Car Vladimír nechal utopit sochu boha Peruna, který mu nechtěl zahřmít na počest jeho svátku.
Tyrolské elegie - elegie = žalozpěv, popisuje cestu kočárem do vyhnanství. Borovský interpretuje ironicky svůj tragický příběh s humorným komickým nadhledem. Zdůrazňuje myšlenku, že člověk je proti státní moci bezbran-ný, ale na jeho straně zůstává spravedlnost (morální).
Král Lávra - Zaměření ha hloupost, tupost absolutismu. Napsáno na motivy národní irské pohádky O hloupém králi. Král Lávra se nechává každý rok holit a potom toho holiče popraví. Jednou ho nepopravil na žádost matky. Holič se šel vyzpovídat do vrby. Muzikant si z té vrby (větvičky) udělal kolík do basy a když hrál u královského dvora, ozvalo se: „Král má oslí uši!“. Král přestal nosit dlouhé vlasy a poddaní ho začali mít rádi.
Zásady literární kritiky Borovského (napsal stať Kapitoly o kritice - zásady dobré kritiky)
1. Kritik nemá jenom hanět nebo jen chválit, měl by být objektivní
2. Kritik musí mít k práci odpovědný přístup
3. Kritik nemusí umět sám umělecká díla napsat
4. Dobrá kritika nepotřebuje podpis známého autora

Božena Němcová
Vlastním jménem Barbora Panklová, narodila se ve Vídni, zemřela v Praze, matka Terezie Novotná - Češka, otec Hanz Pankl - němec, panský štolba (sloužil kněžně Zaháňské). Chodila do české školy, v 17-ti letech byla provdá-na za Josefa Němce (o 15 let staršího), on pracoval jako úředník finanční stráže, původem Čech, vlastenec, za své názory kárán. Narodili se jim 4 děti - nejstarší, nejnadanější Hynek - 1853 zemřel. Karel - zahradník, Theodor - učila ho, Jaroslav - malíř (neuspěl, nastupuje éra fotografie => stal se fotografem, retušérem, po smrti Němcové odešel do Ruska. Josef Němec byl často překládán, účastnil se akcí, Červený Kostelec, Litomyšl, ... Po 5-ti letech manželství odešel do Prahy, pobyl tam 3 roky, ovlivnilo to tvůrčí činnost Němcové, seznámila se s Tylem, Erbe-nem, Fričem, Čelakovským, Reisovou - od nich získala poznatky o české literatuře. Po přeložení manžela do Domažlic, začala sbírat lidovou slovesnost. Opakovalo se to i po přeložení do Nymburka. R. 1850 v únoru byl manžel přeložen na necelý rok do Liberce, potom do Uher - Němcová do Prahy, kde je do konce života. 12 let prožila sama s dětmi. 1854 - největší vrchol bídy - největší literární tvorba, 1853 - po smrti svého syna psala Ba-bičku, píše pohádky, povídky. R. 1861 se rozešla se svým mužem. 1862 - umírá ve 42 letech.
Tvorba: začala básněmi pod vlivem přítele Nebeského, brzy ale přešla k prozaické tvorbě, kde ji v poč. ovlivnil Erben a Němcová se zabývala sbíráním pohádek a jejich zpracováním. Materiál sbírala v různých krajích, kam se stěhovala s pronásledovaným manželem. Mezi pohádkami Němcova a K. J. Erbena je rozdíl. Erben zachycoval původní podobu pohádek, ale Němcová je přetvářela, domýšlela a zpracovávala kladněji.
Národní báchorky a pověsti (1845), první sborník pohádek. Hlavní myšlenky jsou: rovnost všech, vítězství dobra nad zlem, spravedlivá vláda.
Slovenské pohádky a pověsti - napsány za pobytu na Slovensku. Odlišují se formou. Slovo vypravěče je české, ale přímé řeči postav jsou slovenské (snaha sblížit Čechy a Slováky).
Obrazy života slovenského - sebrány na Slovensku - zvyky, písně, kroje
Obrazy z okolí domažlického - protějšek k předchozímu dílu, vznikly za pobytu na Chodsku (1848). (J. Š. Baar - Paní komisarka).
Babička - nejznámější a nejrozsáhlejší povídka. Poprvé vydána v r. 1855. Psána v těžké době. Němcová byla pronásledována, žila v odloučení od manžela od kterého dobrovolně odešla a zemřel ji syn Hynek. V podtitulu - Obrazy venkovského života => není to dílo jenom autobiografické. Němcová vychází ze vzpomínek z vlastního dětství, ale rozšiřuje ho o poznání života lidu. Kompozice - rámec tvoří slovo autorské - úvod a závěr. Má dvě dějové linie: 1. život na Starém bělidle - sem patří příběhy jednotlivých postav a 2. vylíčení života v jednotlivých ročních obdobích. Hlavní postava - Babička. Je to realistická postava, typ starých venkovských žen tehdejší doby. Je to kladná postava - pěkný vztah k lidem i zvířatům, šetrná, pracovitá, pořádná, ... Byl to dobrý člověk. O vy-tvoření dobrých typů člověka se snažila i v jiných povídkách. Zajímavá je postava kněžny. Je silně zidealizovaná, vytvořena podle Kateřiny Zaháňské. Byla zidealizovaná záměrně, popsala ji tak, jaká by podle ní měla být. Působi-ly na ni vlivy utopického socialismu, k němuž se dostala za pomoci F. M. Kácela a ty uplatnila u postavy kněžny. Němcová se domnívala, že se situace zlepší, když vyšší stavy budou lidu pomáhat.
Pohorská vesnice - vystupuje zde kníže Hanuš Březenský, který je ještě více zidealizovaný než kněžna v Babičce. Je zde ale realisticky vylíčen život venkovanů i slovenští drotáry.
Chyže pod horami - vypráví o lásce bohatého měšťana - Čecha a o slovenské gazdově družce. Chtěla přispět ke sblížení Čechů a Slováků. Němcová ji považovala za velice důležitou, dala tuto povídku do almanachu Máj pro budoucí generaci.
Divá Bára - emancipační snahy
V zámku a v podzámčí - TV, nejkritičtější povídka. Je zde realisticky zobrazen život poddruhů. Protiklady.
České pohádky: Mariška - ukazuje domácnost zchudlého sedláka, Noční stráž, Čert a Káča, O Smolíčkovi, Princ Bajaja.
Baruška, Rozárka, Karla, Sestry

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=1622