Evropská unie

V současné době - EU = 15 států: Velká Británie, Irsko, Portugalsko, Španělsko, Francie, Nizozemí, Belgie, Lucembursko, Dánsko, Německo, Rakousko, Itálie, Švédsko, Finsko, Řecko. Tyto státy spolu tvoří unii, tzn. něco na způsob jednoho federálního státu, jak je tomu např. v USA.
O přičlenění k EU usiluje ČR, Maďarsko, Polsko, Slovinsko, Estonsko, Malta (ta již delší dobu).

Evropa - etymologicky - buď z keltského "wrab" nebo semitského "ereb" - obojí označuje západ.
Existují mýty o Evropě:
Hésiodos - přelom 8. a 7. st. př. Kr. - popisuje ve své epické básni Theogonia (O původu bohů) Evropu jako jednu z bohyň, Oceánidek, které doprovází Dia.
Mýtus o únosu Evropy - Evropa byla krásná dívka, dcera fénického krále Agenora, Zeus si ji vyhlídl, přeměnil se v býka a Evropu unesl na Krétu, Evropa založila na Krétě dynastii Mínos (srv. náboženství Kréty uctívalo býky, mýtus o Minotaurovi v bludišti).
Mýtus o Jafetovi - Jafet byl syn Noe, dostal západní zemi (Evropu) do držení.

Evropa - kontinent, tvořící jeden celek s Asií. Jako Evropu označují tuto část světa poprvé Hippokratés a Hesiodos v 5. St. př. Kr. Aristotelés ve své Politice v 7. svazku popisuje Evropu (jako část kontinentu os Atlantského oceánu po Ural) a Evropany. Teprve v 8. st. n. l. se slovo "Evropan" užívá jako označení osoby, která sdílí společné (evropské) křesťanské hodnoty. Je to v kronice, ve které se popisuje vítězství Karla Martella nad Maury (732) jako vítězství Evropanů. Důraz na toto evropanství kladla franská říše Se zánikem franské říše došlo k zániku této myšlenky evropanství.
Myšlenka evropské jednoty se objevuje až ve 13. století, a to pod vlivem strachu z tureckého (muslimského) ohrožení.

Nejvýraznější světoví autoři usilující o sjednocení jednotlivých států do jednoho celku ( kvůli udržení míru)…

Pierre du Bois (1306): války mezi křesťanskými státy mají být zakázány, kdo chce válčit má odejít válčit do Svaté země proti nekřesťanům. Na mír má dbát koncil svolaný papežem, koncil má řešit spory mezi jednotlivými státy (tzn. soudcové budou z řad duchovních).

Abbé Castel de Saint-Pierre (1713): Evropský svaz se nevměšuje do vlády jednotlivých národů. Bez souhlasu tříčtvrteční většiny Svazu národů nesmí spolu panovníci vyměňovat území ani uzavírat smlouvy. Obchodní zákony jsou pro všechny národy stejné. Proti tomu, kdo není vyhlášen nepřítelem Svazu národů, není možné vést válku. Vše rozhoduje Svazová rada.

Immanuel Kant (1784): foedus pacificum = Mírový spolek - snaží se ukončit jednou provždy všechny války; pactum pacis = mírová smlouva - snaží se ukončit jednu válku.

(Až do velké francouzské revoluce (1789) se mluví o tom, že se mají sjednotit "panovníci", po ní se požaduje sjednocení "národů".)

Henri de Saint-Simon (1814): složení evropského parlamentu: evr. parlament = Velký parlament - nadřízený národním parlamentům. Mají v něm být pouze osoby s dalekosáhlými kontakty, nezatížené pouze národními zájmy. Každý milion Evropanů má vyslat obchodníka, vědce, správního úředníka a administrátora do Dolní sněmovny Velkého parlamentu. 6O milionů - 240 volených členů. Na 10 let. V. parl. Bude rozhodovat spory mezi vládami. Bude řídit veškeré podnikání, vzdělávání, morální kodex; úkoly - zalidnit zeměkouli evropskou rasou, udělat z celé zeměkoule takovou Evropu.

Napoleon Bonaparte (1821): spojit Evropu nerozlučitelnými federativními pouty, zvěstovat dobrodiní křesťanství a civilizace divochům. Gordický uzel národů se nemá roztínat, ale rozvazovat. (Dopis synovi ze Sv. Heleny)

R. N. Coudenhove-Kalergi -po otci Rakušák, po matce Japonec, žil v jižních Čechách, založil ve 20.letech 20. století panevropské hnutí, jehož cílem bylo vytvoření Spojených států evropských. (Autor zavádí název "Pan-Evropa") Od 30. let 20. století není vedoucí integrační silou.

Winston Churchill (1946) - základní krok k sjednocení Evropy: je nutné vytvořit něco jako Spojené státy evropské. Je třeba, aby jednotlivci upřednostňovali právo před bezprávím. (Společnost národů ztroskotala, protože v ní zastoupené státy se vzdaly svých původních ideálů. Německo má být odzbrojeno a má se zapomenout na válečné hrůzy.) "Prvním krokem ke znovuotevření evropské rodiny musí být partnerství Francie a Německa."(!) Cíl: vystavět silnou OSN a vytvořit Spojené státy evropské. První krok k tomu - zřízení Evropské rady. Francie a Německo musí společně převzít vedení, ostatní velmoci musí Evropu podporovat.

Mezi významné postavy, které se zasadily o myšlenku jednotné Evropy, patří i řada Čechů:

Jiří z Poděbrad (1464) - politické zdůvodnění jeho smlouvy + hl. orgány organizace evropských panovníků: zdůvodnění: křesťané se mají spojit proti nekřesťanům (Turkům). Orgány: obecné konsistorium (soud), společné rozhodování o vojenských taženích, společná měna pro vojáky, na 5 let by se měli scházet vyslanci jednotlivých států v některém městě tak, aby se střídaly po pětiletí státy, kde se scházejí, každý stát bude odvádět desátky do společné pokladny, měla by být rovnováha hlasů jednotlivých panovníků.

Manifest sjezdu slovanského k národům evropským (Frant. Palacký - 1848)- vliv franc. revoluce + představa o uspořádání Evropy: vliv f.r.: Slované žijí v porobě, teď žádají svobodu, práva člověka i člověčenstva, zavrhují privilegia a nadpráví, žádají rovnost před zákonem, stejná práva a povinnosti pro všechny - svobodu, rovnost, bratrství. Uspořádání: císařský stát se má proměnit v spolek národů rovnoprávných. Evropa by realizaci národnostních států v rámci Rakouska měla přispět. Poláci mají získat zpět samostatnost. Srbové, Chorvati, Slováci a Rusíni mají přestat být utlačováni Maďary, ostatní Slované Turky.

T.G. Masaryk (1917) - Zásady nového uspořádání Evropy: svět je na straně Spojenců, ti jsou obranní, pacifičtí, přiznávají práva národům, jsou demokratičtí.. Zastaralé monarchie jsou mravně izolovány, středověké, theokratické, militaristické, protinárodní, aristokratické. Němci vychází z pangermanismu, ten je nutno zlomit. Menší slovanské národy musí být osvobozeny, Rusko přerozeno. Rakousko-Uhersko je nutno rozčlenit na národnostní státy, a tím tak izolovat Němce. Demokracie = organizace společnosti na humanitním základě, na práci. Státy by se rozsahem měly rovnat národům (státy čistě národní "ještě nebudou"). Ihned má být svolán Kongres míru, na který se dostaví představitelé bojujících národů. Je třeba odmítnout, že se státy nemají míchat do záležitostí druhého státu, je-li ohrožena demokracie. Theokracie má být zrušena, církve svobodné a nezneužitelné pro politické cíle. Všechny státy mají být odzbrojeny. Všechny národy mají právo na přístup k moři.Svobodný trh. Nejdůležitější: reorganizace území východních států. Neněmecké národy Pruska budou osvobozeny. Vznikne samostatný Polský stát, Československý stát (s Malorusi), Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Srbsko a Černá Hora, Albánie, Turecko, Řecko, Itálie (Ke všemu se vyjadřuje!), Rusko, Arméni, kolonie zůstanou jak jsou, jen Němci o ně přijdou. De facto - tři nové svobodné státy: Polsko, Československo a Finsko. Národy se obnoví především duchovně.
(Masaryka chtěl hrabě Coudenhove-Kalergi jako prezidenta Spojených států evropských.)

Václav Havel - myšlenka evropské konfederace: 2 dimenze: 1) futurologická - vše spěje k integraci (globalizaci), tím spíše Evropa - Evropská konfederace je víceméně nevyhnutelná; 2) aktuální - už teď je třeba pracovat na unifikaci a kompatibilitě některých systémů, např. energetických, dopravních, komunikačních aj. Prozatím není nutné zabývat se bezpečnostní tematikou. (Je to věc spíš NATO.) Do této konfederace je třeba nějakým způsobem vtáhnout ES a Radu Evropy.

Jiří Dienstbier - ještě jako kotelník napsal v 80. Letech 20. století knížku Snění o Evropě.


Sjednocení (alespoň některých) evropských států se stalo realitou ale až ve 20. století. Jaká byla k němu cesta -

1. světová válka = šok pro celý svět. Snaha udělat cokoli pro to, aby se nic podobného již nikdy neopakovalo.
1919 - vznik Společnosti národů
1923 - z iniciativy Coudenhove-Kalergiho založena Panevropská unie
2. svět. válka
1947 - Marshallův plán, účastnilo se ho 17 evropských států
16. 4. 1948 - 16 států podepsalo dohodu o vytvoření Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC), v roce 1960 z ní vznikla Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). V roce 1989 měla 24 členů.
5. - 8. 1. 1949 - rozhodnutí o vytvoření RVHP. Později se přidalo ještě NDR, Mongolsko, Kuba a Vietnam.
4. 4. 1949 - 12 evr. zemí + USA a Kanada - smlouva o vytvoření NATO.
5. 5. 1949 - smlouva o vzniku Rady Evropy.
8. 4. 1951 - smlouva o Evropském společenství uhlí a oceli (ESUO).
14.5.1955 - vznik Varšavské smlouvy

25.3.1957 - podepsána Římská smlouva o založení EHS
- současně - smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii - Euratom
4.1. 1960 - dohoda o vytvoření Evropského sdružení volného obchodu
8.4.1965 - podepsána tzv. slučovací smlouva o vytvoření Komise Evropských společenství; převzala pravomoci EHS, ESUO a Euratomu; vstoupila v platnost 1.7.1967.
1.1.1973 - do ES vstoupily Dánsko, Irsko, Velká Británie
3.7.1973 - zahájena ve Helsinkách Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE); 1.8.1975 podepsán závěrečný akt
10.6.1979 - první přímé volby do Evropského parlamentu (dál volby po pěti letech)
1.1. 1981 - do ES vstoupilo Řecko
23.2. 1982 - Grónsko (autonomní součást Dánska) vystoupilo z ES
14.2.1984 - Evropský parlament schválil návrh dohody o přeměně ES v Evropskou unii, tzn. politickou konfederaci se společným zákonodárstvím, jednotným občanstvím a s nadnárodními výkonnými a zákonodárnými orgány
1.1. 1986 - do ES vstoupily Portugalsko a Španělsko
17.12.1986 - Jednotný evropský akt (= Zákon o jednotné Evropě); vstoupil v platnost 1.7.1987
10.4.1987 - Gorbačov v Praze pronáší myšlenku "celoevropského domu"
25.6.1988 - deklarace o ustanovení oficiálních vztahů mezi ES a RVHP
19.12.1988 - dohoda o obchodu s průmyslovými výrobky mezi ES a ČSSR
7.5.1990 - RE udělila statut hosta Československu a NDR; podepsána dohoda o obchodní a hospodářské spolupráci mezi ES a Československem
4.-5. 1. 1991 - podepsán návrh dokumentů, jimiž zanikne RVHP a bude vytvořena Organizace mezinárodní hospodářské spolupráce (RVHP zanikla 28. 6. 1991)
15.2.1991 - Československo-maďarsko - polské jednání ve Visegrádu
21.2.1991 - ČSFR přijata za člena Rady Evropy
25.2. 1991 - protokol o pozastavení platnosti dohod v rámci Varšavské smlouvy a o zrušení její vojenské organizace k 31.3.1991
4.6. 1991 - ČSFR, Maďarsko a Polsko - memorandum o spolupráci s OECD
9.-11.12. 1991 - Maastricht - dohoda o Evropské unii (předpokládající hospodářskou, měnovou a politickou unii, jednotný postup v zahraniční i obranné politice a vytvoření jednotné měny nejpozději do 1.1.1999 - na měnové politice se nebude podílet Velká Británie); podepsána v Maastrichtu 7.2.1992; vstoupila v platnost 1.11.1993
16.12.1991 - podepsány Evropské dohody o přidružení ČSFR, Maďarska a Polska k ES
1.1.1993 - vstoupil v platnost vnitřní trh - mezi členskými státy ES
1.1.1995 - Finsko, Rakousko a Švédsko se připojily k EU
28.11.1995 - ČR jako první z východoevropských zemí podepsala dohodu s Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD)
23.1.1996 - ČR podala žádost o členství v EU
25. 1. 1996 - Rusko přijato do Rady Evropy
29.5.1997 - vznik Euroatlantické rady partnerství (EAPC)
18.6.1997 - Amsterodamská smlouva

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=1581