Žádný organismus, ať rostlinný nebo živočišný, nežije v přírodě sám, nezávisle na svém okolí. Studiem vzájemných vztahů mezi organismy a prostředím, ve kterém žijí, se zabývá zvláštní obor – e k o l o g i e .

Několik základních ekologických pojmů:

B i o s f é r a je vše živé na Zemi.

S p o l e č e n s t v o je soubor vzájemně závislých organismů. Například lze zkoumat společenstvo živočichů dutého stromu nebo společenstvo všech organismů v lese.

E k o s y s t é m jsou určitá společenstva organismů v určitém prostředí. Zahrnuje tedy živou i neživou přírodu se všemi vzájemnými vztahy. Mluvíme například o ekosystému rybníka, louky atd.

B i o t o p je prostředí charakterisrické pro určitý druh. Například biotopem leknínu jsou stojaté nebo mírně tekoucí vody v rovinatých krajích, tetřívek u nás obývá řídké listnaté lesy v pahorkatinách i ve vyšších polohách.

L o k a l i t a je ve srovnání s biotopem zcela určité místo výskytu nějakého rostlinného nebo živočišného druhu.

Rozdíl mezi biotopem a lokalitou: biotopem masožravé rostliny rosnatky okrouhlolisté jsou rašeliniště. A jednou ze známých lokalit rosnatky je Černohorská rašelina na Černé hoře v Krkonoších.

Základní vztahy v přírodě:

Jediným zdrojem energie na naší Zemi je Slunce. A každý organismus může žít jenom proto, že dokáže nějakým způsobem využít sluneční energii. Přímo dovedou využívat sluneční energii jenom zelené rostliny. Nazýváme je producenti , protože vyrábějí složitým chemickým procesem – fotosyntézou – organické látky. Proto jsou zelené rostliny základním článkem potravních vztahů, kterým se říká potravní řetězec. Na zelené rostliny navazují býložravci – konzumenti , pak následují masožravci – predátoři . Býložravci a masožravci se někdy označují jako konzumenti I. A II. řádu.Vše pak uzavírají reducenti , kteří využívají energii z odumřelých těl rostlin a živočichů, rozkládají je a umožňují přechod důležitých látek do půdy. Z půdy je opět získávají rostliny a kruh se uzavírá. Stejně zjednodušené schéma, jen s malými obměnami, platí i pro vodní prostředí. Kromě toho existují zvláštní potravní závislosti, jako je parazitismus – získávání potřebných látek z těla hostitele, nebo různé druhy symbiózy – vzájemně výhodného soužití dvou organismů. Zajímavé jednostranné společenství je komensalismus, kdy výhody získává jen jeden organismus, ale druhému přitom ani neškodí, ani neprospívá.

Za normálních podmínek jsou v určitém ekosystému potravní řetězce v rovnováze. Příroda dokáže sama během několika let srovnat vzniklé výkyvy, jako je například přemnožení drobných hlodavců nebo některého druhu hmyzu – pokud ovšem člověk zásadně nenarušil rovnováhu svou činností. Člověk totiž již dávno přestal být součástí přírodních společenstev, téměř každá jeho činnost přírodu ohrožuje. A přitom bez přírody nemůže žít. Začne ji tedy chránit – vlastně před sebou samým. Nejprve ji však musí poznat.




K l i m a t i c k é z m ě n y

Velké klimatické změny, například doba ledová, se dějí během tisíciletí. Ale závažné změny podnebí mohou nastat i náhle v průběhu několika let. Popel ze sopečných erupcí může zastínit Slunce a tím způsobit ochlazení podnebí. Změny ve větrném režimu mohou zapříčinit přesun srážek na jiné území a přivodit období sucha. To je příroda. Nepříznivý vliv na podnebí má také lidská činnost, která vede ke znečisťování životního prostředí. S k l e n í k o v ý e f e k t je důsledkem tohoto znečistění. Atmosféra působí jako skleník; zadržuje sluneční teplo a ohřívá Zemi. Znečistěný vzduch zachytává více tepla a Země se otepluje. Součástí atmosféry je stratosféra. Částí stratosféry je tenká vrstva plynu, které říkáme o z ó n. Je to určitá forma kyslíku, která pohlcuje škodlivé ultrafialové paprsky záření Slunce, které může u člověka vyvolat rakovinu kůže. Bez ozónové vrstvy by tyto paprsky dopadaly na Zem a zahubily by na ní všechno živé. Chemické látky, freóny, které se používají například v chladničkách a ve sprejích, však tuto vrstvu narušují. Nad Arktidou a Antarktidou již vědci díry v ozónové vrstvě objevili.
Celkové oteplování má za následek také tání ledovců na zemských pólech. Ledovce tají daleko rychleji, zvyšuje se hladina světových moří, jsou trvale zaplavována pobřeží světových kontinentů a v oceánech mizí celé ostrovy.
Také kácení tropických dešťových pralesů má neblahý vliv na klinatické podmínky. Tyto pralesy jsou obrovskou zásobárnou vody, která po jejich vykácení mizí. Proto se také neustále zvětšuje plocha pouští.

Z n e č i s ť o v á n í

Ropa na mořských plážích, automobilové výfukové plyny, emise z továren a lektráren, smetí a mnoho dalších odpadních produktů, to všechno jsou znečisťující látky, protože znehodnocují životní prostředí. Mají nepříznivý vliv na lidské zdraví, ubližují zvířatům a rostlinám. Tyto odpadní složky jsou nežádoucím důsledkem moderního způsobu života. Znečisťování nezůstal ušetřen žádný kout naší Země – ať už na pevnině, v ovzduší nebo na moři. Vědci stále ještě nezjistili o znečisťování všechno, ale přece jen víme dost, abychom to mohli regulovat. Dá se například snížit opětovným zpracováním odpadu nebo využíváním materiálů, které se v půdě rozkládají působením mikroorganismů.

Příklady znečisťování:

D o p r a v o u - výfuky autobusů, osobních a nákladních aut chrlí do ovzduší olovo, které poškozuje nervový systém, oxid uhelnatý, oxid uhličitý a oxidy dusíku, které jsou příčinou fotochemického smogu a spolu s oxidem siřičitým, vznikajícím spalováním uhlí v tepelných elektrárnách, i kyselého deště, který poškozuje stromy a ničí život v řekách. Množství některých škodlivin můžeme snížit katalyzárory připojenými na výfuky motorových vozidel nebo používáním příslušných technologických zařízení v tepelných elektrárnách.Jistou nadějí na výrobu “ekologičtější“ energie jsou elektrárny jaderné, zde vzniká ale zatím dále nevyužitelný odpad. V současnosti vědci experimentují s tzv. “obnovitelnými zdroji energie“ - Slunce, vítr, vlny a pohyb moře.
O d p a d - v mnoha částech světa lidé zakopávají do země toxické – jedovaté – chemické látky a jiné nebezpečné odpadní produkty. Ty potom prosakují do půdy i do vody a ničí v nich život. K mořím se někdy chováme, jako by to byly skládky odpadu – příkladem je silně znečistěné Severní moře. Aby život v mořích a oceánech úplně nezanikl, musíme produkovat méně škodlivé odpadní produkty. Sklo, kovy, plasty či papír, s nimiž přicházíme denně do styku, se mohou po použití znovu zhodnotit ve výrobě, ovšem když je nebudeme vyhazovat, ale sbírat. Zhodnocováním druhotných surovin se zmenšuje odpad, snižuje znečisťování ovzduší a vody, uspoří se energie. V mnoha městech už mají kontejnery na tříděný sběr odpadního skla i jiného odpadu.
C h e m i c k é h n o j e n í - zemědělci hnojí zemědělské plodiny umělými hnojivy, aby lépe rostly, a postřikují je pesticidy, aby se zbavili živičišných škůdců a plevelů. Ale tyto chemické látky ničí i ostatní živočichy, kteří na polích žijí, a také se dostávájí i do vypěstovaných plodin. Zde je řešením používánín přirozených prostředků hnojení, chlévská mrva, zelené hnojení – a také ochrana přirozených nepřátel živočišných škůdců – ptáků.
H a v a r i j n í z n e č i s ť o v á n í - kromě každodenního znečisťování dochází občas i k nečekanému, náhodnému úniku znečisťujících látek. Například když se poškodí tanker a ropa vytéká do moře, kde vytvoří na hladině obrovskou skvrnu. Tento druh znečistění znamená přímo pohromu, protože uhynou milióny ryb a mořských ptáků.

To je malý výčet toho, čím člověk přírodě ubližuje. A právě ekologie je jedinou a největší nadějí pro tuto planetu. Ovšem není to ekologie jako pojem, ale ekologické chování všech jejích obyvatel.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=1498