Hinduismus
Je to souborné označení obsáhlého komplexu náboženských a filosofických tradic, praktik a zvyklostí asi 800 milionů lidí, žijících v Indii, Nepálu, Bangladéši, Bali, Pákistánu a na Srí Lance . V poslední době také v Latinské Americe, Evropě a USA.
Hinduismus je chápán jako způsob života. Je to stezka povinností , po níž je dáno člověku kráčet ve společnosti řízené bohem.Toto náboženství se začalo formovat od příchodu Árijců v 2. tisíciletí přnl. Vývoj hinduismu se odráží v jeho rozdělení na 6 hlavních filosofických směrů , a to :mímansy, védanty, njánji, vaišéšiky, sánkhji a jógy.Hinduismus má několik základních svatých knih. Nejdůležitější jsou Védy, které vznikaly kolem 1500 – 1000 přnl.Dělí se na čtyři spisy: Rgvéd – ta je nejstarší, Sáma véd, Jadžurvéd a Atharvavéd. Védy obsahují filosofický základ hinduismu. Ovlivnily také vznik jiných textů , zvláště Upanišad, Bráhman a Manuova zákona. Upašinady obsahují komentáře k védám, objevuje se zda nauka o Áthmanu (=já, duchovní podstata člověka) a o Bráhmanu (duchovní podstata světa). Cíl je uvědomit si ,že mezi nimi není rozdíl.Toho je příklad vegetariánství: člověk je roven zvířeti a tak ho nemůže sníst. Hinduismus věří v cyklus reinkarnací. Podle toho, žije každý jedinec několikrát. Duše, která je nesmrtelná, se po smrti převtělí do jiného těla ( člověka, zvířete, rostliny). Podle skutků, které v předchozím životě udělal – to se nazývá Karmanový zákon neboli Karma. Cílem je vysvobození z těchto cyklů – mókša, tj. spojení Áthmanu (Já) s Bráhmanem. K tomu vede několik cest:
1.Poznání a meditace
2.Vykonávat svoje povinnosti a neulpívat na nich
3.Cesta oddání a láskyplné služby bohu a další.
Hinduismus má spousty bohů, kteří se všemožně převtělují. Nejznámnější bohové jsou Rudra – křikloun, Višnu - bůh slunce a Šakti – ženská božstva. Později je to Šiva – ničí, aby mohlo vzniknout nové, Višnu – bůh udržovatel a Brahma – stvořitel světa. Bohové se postupně mění a přibývají. Hinduisté mají pro každou příležitost některého z tisíce bohů.
Hinduistou se člověk nestává, ale rodí. Není možné se této víry vzdát. Každý se narodí do jedné ze 4 varn, která obsahuje několik kast, ale postupem času 4 hlavní varny a 4 hlavní kasty splynou. Nejvyšší varna -kasta jsou Bráhmani – kněží, studující svaté texty. Níže jsou kšatriové – bojovníci, do této kasty patří i vládci, ještě níž jsou vajšiové – obchodníci. Dále pak šúdrové – služebníci, to jsou dnes např. metaři ulic. Úplně nejníže jsou nedotknutelní – to jsou např. cizinci. Systém kast je oficiálně zakázaný od r. 1947, ale běžně se praktikuje. Sňatky jsou přípustné pouze uvnitř jedné kasty.
Život hinduisty
Po narození je představen bohům. Při té příležitosti navštíví rodinu duchovní učitel, Guru, a vloží do úst kojence medovou kaši politou máslem. 10. Den dostane dítě jméno. Ve 4 letech dítěti vyholí hlavu a jeho vlasy obětují rodinným bohům. Nové vlasy, které mu vyrostou, budou znamením nového života. Chlapci z rodin, které patří do jedné ze tří prvních kast, se mezi 7. a 10. Rokem podrobují obřadům zasvěcení (úpanájaa), kterým se začlení do kasty. Guru, kterého vybral otec, ovine malému hindovi pravou paži a hlavu posvátnou šňůrou na znamení, že od nynějška je dvakrát narozený. Od osmi let by ho měl vychovávat Guru, nazývá se Brahmačarin = žák. Od 18 let je to Grhasta = hospodář – stará se o rodinu, měl by mít syna. Manželský obřad trvá několik dní. Manželka do svého nového obydlí přináší domácí oheň, usedá na červenou hovězí kůži a potom se s manželem podělí o obětní jídlo. Ženatý muž se stává hlavou rodiny a jeho povinností je zplodit syny,aby zajistil potomstvo, bdít nad domácím krbem a vykonávat domácí náboženské obřady.Poté, co nejstarší syn syn dospěl, by se měl věnovat duchovním činnostem – nazývá se vánaprastho. Později se dostane do fáze Sanjásin = ten, co vše odhodil. Věnuje se očištění své duše, žije jako poutník. Správný hinduista má v životě trojjediný cíl –
Dharma – dodržování mravnostního řádu Dharma
Artha – blahobyt
Káma – žádost, (láska), užít si v životě.
Veškeré dění v životě hindů má posvátný charakter. Vyberou si boha a svobodně ho vyznávají. Světí svátky a účastní se poutí, aby se přiblížili bohu a získali dokonalejší reinkarnaci. V každém domě je oltář u kterého se modlí při svítání a západu Slunce.Do chrámu, který je v každé čtvrti nebo vesnici, chodí navštěvovat bohy, nosí jim obětní dary(parfém, svíčky, ovoce), nebo naslouchají čtení véd. Kněz každý den boha“probudí“ a předloží mu dary , aby byl příznivě nakloněn.
Svátky mají v jednotlivých oblastech Indie nejrůznější podoby. Často jsou připomínkou příběhů velkých epopejí Mahábhárata a Rámájana. V listopadu - prosinci se na severu země slaví svátek Nového roku Díválí nebo též svátek světel. Za okny domů, kolem chrámů a před sochami se zapalují olejové lampičky a na počest boha Višnua se pořádá ohňostroj. Svátek Holí v únoru - březnu oslavuje příchod jara. Tento veselý svátek je zasvěcen bohu lásky Kámovi. V ulicích proudí zástupy, zapalují se světla radosti a na znamení vesny se věřící polévají obarvenou vodou a posypávají červeným práškem. Světí se také místní svátky: svátek desetiruké bohyně Kálí, Ganešy se sloní hlavou nebo hrdiny Rámájany, Rámy. Při procesích z chrámu vyjíždějí vozy s obrovskými sochami božstva a opět se tam vracejí. Většina svátků končí očistnou koupelí božstev, při které je bůh zbaven všeho nečistého, co vzešlo od lidí.Nejdůležitější poutní místo je asi město Varánásí u řeky Gangy. Sem chodí hindové omývat své hříchy, protože věří, že řeka pramenila v nebi a je schopna očistit je od hříchů. Důležitá je také řeka Brahmaputra. Jako poutní místo využívají také Kathmánské údolí v Nepálu.
Vesmírné cykly
- jednotkou je juga (=věk), postupně se zhoršují.
1. Krta - juga (= zlatý věk) - nejdelší - svět stojí pevně na čtyřech pilířích.
2. Tréta - juga(= stříbrný věk) - kratší - svět stojí už jen na třech pilířích.
3. Dváparajuga (=přichází napětí) - oběvuje se zlo - svět stojí ještě na dvou pilířích.
4. Kalijuga (=temný věk) - špatný věk - už jen jeden pilíř.

Kalijuga je náš věk. Trvá 432 000 let a začal bitvou na Kurském poli (5000 - 2000 př.), která je popsána v Mahábharátě (bharáta= Indové) - bitva Indů mezi sebou. Zapojují se i bohové. Součástí Mahábharáty je dlouhá báseň: Bhagavadgíta (= zpěv vznešeného). Na konci tohoto věku (Kalijuga) přijde Višnu jako Kalkí a zničí svět.

Svět se znovu rodí a zaniká. To se opakuje asi 100 000-krát = jedna Mahájuga ( velká juga, 155,52 . 1012 let) a to je doba života boha Brahmy (světa, stvořitele světa ze sebe). Indové jsou špatní dějepisci, protože počítají historii na tak dlouhá období a našim krátkodobým dějinám nepřikládají

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=1433