(Osnabrück 22. 6. 1898 - Locarno 25. 9. 1970)

Německý spisovatel a dramatik, vlastním jménem Erich Paul Remark se narodil v Osnabrűcku, 22. června 1898 Anně Marii Remarkové, rozené Stallknechtové, manželce knihvazače Petra Franze Remarka, náboženství katolického, žijícího v Osnabrucku. Navštěvoval katolický seminář, z něhož odešel v r. 1916 (to mu bylo 18 let ) jako dobrovolník na západní frontu, kde bojoval jako prostý voják a v roce 1918 byl několikrát zraněn. Díky tomu je celé jeho dílo poznamenáno odporem k válce a antimilitarismem. A to i přesto, že se narodil v 'kolébce fašismu', popisuje ho jako "rakovinu tohoto století". Tvrzení, že frontu nikdy neviděl nebo že byl za války privilegovaným důstojníkem šlechtického původu, patří k výmyslům reakční německé protipacifistické žurnalistiky. Z války se vrátil jako příslušník „ztracené generace“ ( což je termín Getrudy Steinové a celkem přesně vystihuje, že na válečných polích ztratila Remarquova generace a s ní Evropa mladého 20. století své dětství). Po demobilizaci vystřídal řadu různých povolání, například působil jako redaktor v berlínském plátku "Sport im Bild", pracoval jako učitel, agent firmy s náhrobními kameny, účetní, obchodní cestující, automobilový závodník, reklamní agent, varhaník, a v neposlední řadě se stal světoznámým spisovatelem.
V roce 1925 se oženil s Jeanne Zambonovou (Jutta Zambona). Jejich manželství však trvalo pouze do roku 1932, kdy emigroval do Švýcarska. Po nástupu nacismu v r. 1933 byly jeho knihy vyhlášeny za "zvrhlé umění" a veřejně páleny, on sám byl v roce 1938 zbaven německého občanství.V roce 1939 emigroval do USA. (V následujících letech žil střídavě v Americe a ve Švýcarsku). Po 2.světové válce se vrátil do Švýcarska a usadil se v Porto Roncu na jezeře Maggiore. Pak se znovu oženil, a to s americkou filmovou hvězdou Paulette Goddard, bývalou manželkou Charlieho Chaplina. Remarque nenáviděl válku, zároveň však vztahoval všechny hodnoty k válečným zážitkům, neboť neměl žádné pravdivější zkušenosti. Není proto divu, že se mu ústřední hodnotou stal holý život a jediným důležitým mezilidským vztahem pro něho zůstalo kamarádství. Po letech prožitých v emigraci zemřel Erich Maria Remarque ve švýcarském Locarnu 25.9.1970.
Ve svých třiceti letech se přes noc stal mužem slavným a světoznámým. Svého úspěchu dosáhl románem „Im Westen nichts Neueses“ (Na západní frontě klid), vyšel r. 1928 ve Vossische Zeitung a v lednu 1929 v knižní podobě. Úspěch se dostavil okamžitě. Román byl během jediného roku přeložen do 12 jazyků a zfilmován. Po vydání tohoto románu se rázem stal jedním z nejčtenějších autorů 20. století. (Jen tak pro zajímavost během 3 let se prodalo 3.5 milionů výtisků.) Kniha se již rok po jejím vydání dočkala filmového zpracování režisérem Lewisem Milestonem.
I jeho další romány o Německu, emigraci a 2. světové válce tuto oblibu ještě vystupňovaly, ale už nedokázaly překonat stín jeho prvního a přece veleúspěšného díla.
Dílo:
- NA ZÁPADNÍ FRONTĚ KLID (1929) V knize sleduje osudy vypravěče Pavla Baumera, jenž se pod vlivem fanatismu svého profesora přihlásil se svými spolužáky z gymnázia dobrovolně do armády. Prodělává výcvik plný šikanování a poté zažívá zákopové boje na západní frontě. Závěrečné odstavce knihy konstatují, že hlavní hrdina padl v říjnu 1918.
- CESTA ZPÁTKY (1931) „Der Weg zuruck“ kde Remarque líčí politický a mravní rozklad v poraženém Německu
- TŘI KAMARÁDI (1938) „Drei Kameraden“
- MILUJ BLIŽNÍHO SVÉHO (1941) „Liebe deinen Nachsten“
- JISKRA ŽIVOTA (1951) „Der Funke Leben“ (o hrůzách koncentračních táborů)
- VÍTĚZNÝ OBLOUK (1946) „Arc de Triomphe“, – román německého emigranta v Paříži, odehrávající se v letech 1938-1939.
- ČAS ŽÍT, ČAS UMÍRAT (1954) „Zeit leben a Zeit zu sterben“
- ČERNÝ OBELISK (1956) „Der schwarze Obelisk“
- NEBE NEZNÁ VYVOLENÝCH (1961) „Der Himmel kennt keine Gunstlinge“
- NOC V LISABONU (1962) „Die Nacht von Lisabon“, O tragédii utečenců před nacismem
- STÍNY RÁJE (1971) „Schatten im Paradies“
- BUH MĚŘÍ VŠEM STEJNĚ
- POSLEDNÍ DĚJSTVÍ - drama


Porovnání děl „Na západní frontě klid“ (1928) a „Čas žít, čas umírat“ (1954)
Protiválečný román „Na západní frontě klid“ proslavil spisovatele Remarqua po první světové válce. Román „Čas žít, čas umírat“ vyšel po druhé světové válce, přesto mají oba romány mnoho společného, ale i odlišného.
Oba zachycují vojáka na frontě, doma o dovolené a po návratu na frontu. Ale dějiny se posunuly, tentokrát dobývalo svět hitlerovské Německo ve jménu nacistických idejí a spisovatel vypovídá o jejich ničivé zrůdnosti.
Soukromá generační msta bývalého studenta Mittelstaedta z Remarquova prvního úspěšného románu se proměnila v brutální mstu fašisty Alfonse Bindinga, která je dokladem demoralizující moci nacismu (Čas žít, čas umírat).
I hlavní hrdinové obou děl se liší. Paul Baumer z bojišť první světové války je představitel své generace, solidárně spjatý s kamarády. Remarqueův voják z druhé světové války Ernst Braeber je – obdobně jako ostatní postavy tohoto románu – sám. Jako německý voják prošel Francií, prožil válku v Africe a ocitl se na východní frontě, kde Němci po počátečních úspěších nezadržitelně ustupují. Doma, ve zbytcích bombardovaného města, uprostřed beznaděje i fanatismu, nabývá spolu se svou dívkou Alžbětou schopnost žít nový život – potom ale musí opět odjet na frontu.


Tři kamarádi


Erich Maria Remarque napsal Tři kamarády již v emigraci. Román se odehrává v 30. letech tohoto století, kdy se v Německu dostává k moci v demokratických volbách Adolf Hitler.
Jeho hlavní hrdinové – Gottfried Lenz, Otto Koster a Robert Lohkamp se stali přáteli na život a na smrt za 1. světové války. Jako demobilizovaní vojáci neměli v poválečném rozvráceném a vyhladovělém Německu život o mnoho lehčí. Kamarádství jim však pomáhá obstát v boji o holé živobytí a dokáží se postarat i o dívku jednoho z nich i poté, co těžce onemocní.
Celý příběh je psán v tzv. „ich“ formě, kdy se autor stylizuje do postavy hlavního hrdiny, kterým je právě Robert Lohkamp, zvaný Robby.

Na začátku knihy Robby vzpomíná na těsné poválečné období, kdy pracoval jako dělník v Durynsku a reklamní šéf továrny na gumu. Na svých posledních narozeninách se znovu setkal s Kostrem a Lenzem. Potom začal pracovat v autoopravně Koster a spol., kde spol. tvořili Robert s Gottfriedem, ačkoliv dílna patřila vlastně jen Kosterovi. V dílně vybavili starý vůz, který kdysi koupili levně v dražbě, závodním motorem. Dali mu jméno Karel. Děj se začíná triumfálním závodem Karla. Při něm poznali Patricii Hollmanovou, do které se Robert pomalu zamiluje. Aby vydělali nějaké peníze, koupili ojetý cadillac, který vzorně opravili a nakonec se jim ho podařilo draze prodat úředníku Blumenthalovi. Společně oslavili Kosterův úspěch. S Karlem totiž vyhrál automobilový závod. Krátce na to získali od pekaře zakázku na opravu nabouraného forda. Po tomto jednorázovém výdělku však už v dílně nebyla práce a proto v dražbě koupili starší taxík. Původně ho chtěli opravit a prodat, ale potom se rozhodli, že si ho raději ponechají a budou s ním provozovat živnost. Během této doby se Robby úzce sblížil s Pat, netušil však, že Patricie trpí tuberkulózou. Protože nastaly těžké časy a kamarádi neměli peníze, uvítali příležitost, která se jim naskytla. Odkoupili zpět cadillac - obratem ho prodali pekaři a vzali si od něho jako protiúčet forda, kterého mu předtím opravili. Ten pak vymění za citroen.. S tímto autem odjel Robby s Pat na dovolenou k moři ke slečně Müllerové. V této době už Pat nebylo nejlépe, často jí byla zima nebo byla brzy unavená. Na dovolené nemoc vyvrcholila záchvatem. Robert měl přivézt jejího lékaře, ale protože od ní nechtěl odjet, požádal o to Kostera. Ten se tak ukázal jako správný kamarád a s maximálním nasazením Dr. Jaffého přivezl s Karlem v rekordním čase. Teprve nyní se Robby dovídá o vážné nemoci, kterou Pat trpí. Za dva týdny se Pat zotavila natolik, aby se mohli vrátit zpět. Aby jí nebylo samotné smutno, pořídil jí Robert psa. Dr. Jaffé zjišťuje, že Pat bude muset odjet do sanatoria, alespoň na zimu. Robert stále doufal v její náhlé uzdravení, ale v polovině října byl její odjezd nevyhnutelný. Dílna se dostala do krize – na zakázku opravili auto, ale majitel se dostal do finančních potíží a vůz do konkurzního soupisu. Protože auto nebylo pojištěné, přišli tak o poslední peníze a museli proto prodat citroena. Finanční situace se stále zhoršovala. V zimě lidé málo jezdí a tak bylo málo oprav. Štědrý den slavili všichni v baru u Alfonse, zatímco Pat byla stále v sanatoriu. Asi o měsíc později jdou všichni tři kamarádi na box a při návratu je Gottfried na ulici zastřelen mladíkem, který si ho ale s někým spletl. V únoru museli Koster a Robert prodat dílnu a jelikož se Pat přitížilo, odjeli za ní do sanatoria. Aby měl Robert dost peněz a mohl tam s ní zůstat, musel Koster prodat Karla, kterého nikdy prodat nechtěli. Po několika smutných dnech se Pat ještě mnohem víc přitížilo a o několik dní později brzy ráno Patricie Hollmanová, v náručí Roberta, umírá.
A tak zbyli už jen Robby a Koster.

Jelikož autor poměrně často tématicky přeskakuje, je kniha rozdělena do 28 jakýchsi sekcí, označovaných římskými číslicemi. Rozdělení je užito většinou v místě, kdy je potřeba oddělit děj týkající se všech tří kamarádů od toho, který se týká jen Patricie a Roberta.

Charakteristika tvorby:
Remarquova literatura má svoje typické znaky: lyrický popis, drsnost spolu se sentimentalitou, jiskřivé dialogy, filozofické části, vrstvení motivů. Myšlenkovou osu jeho románů netvoří čin, ale rozhodování. Dosahuje tak jednak napětí v krizových momentech - čtenář neví, jakou možnost si hrdina zvolí a jednak autentičnosti děje, který dozrává pomalu, stupňovitě, ne náhlým poznáním, ale jen pozvolným hromaděním. Hrdinou je vždy člověk v době války toužící po ostrově klidu a v době míru po lásce a štěstí. Čtenáře ihned osloví, vyniká dobrými, lidsky ušlechtilými vlastnostmi
Úspěch Remarquových děl se zakládá na napínavém ději, na účinné charakteristice osob a na jeho nekompromisním humanistickém, antifašistickém a antimilitaristickém postoji.
Je to vlastně romanopisec jednoho problému či jednoho okruhu problémů. Podstatou Remarquovy tvorby je obraz generace, která byla vtažena do války.
Závěrečná kritika:
Přes nesmírnou popularitu Remarquova díla, nelze pominout i jeho zřejmé nedostatky. Někdy až příliš vycházel vstříc vkusu průměrného čtenáře: využíval postupu triviální literatury, často opakoval motivy, uměle konstruoval dějové konflikty a nevyhnul se ani laciné sentimentalitě.


Poznámka:
Gertruda Steinová (1874-1946) americká spisovatelka, žila ve Francii, průkopnice experimentální prózy.



Použitá literatura:

Kolektiv autorů: Malá encyklopédia spisovatelov světa. Obzor, Bratislava, 1978.
Prokop, Vladimír: Přehled světové literatury 20. století. O.K.-Soft, Sokolov,
1999.
Remarque, Erich Maria: Tři kamarádi. Svoboda-Liberatas, Praha, 1993.
Remarque, Erich, Maria: Čas žitia a čas umierania. Vydavatelstvo politickej
literatúry, Bratislava, 1966.
Remarque, Erich Maria: Čas žít, čas umírat. Odeon, Praha, 1984.
Remarque, Erich Maria: Jiskra života. Naše vojsko, Praha, 1989.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=135