Skinheads, extrémní hnutí u nás
HISTORIE SKINHEADS
Skinheads jsou v současnosti často probíraným tématem. To co nejvíce a neblaze proslavuje tuto skupinu je především násilí a propagace fašismu a rasismu. Tento referát je o vzniku Skinheads o jeho původních myšlenkách a o tom v co se Skinheads změnily. Někdo se domnívá, že jde o frustrované mladíky, kterým prostě chybí láska a přízeň okolí, jiní si pletou skiny s “pankáči" nebo mezi nimi pro jistotu vůbec nerozlišují.
V případě skinheads se jedná o široce rozvětvené hnutí s nezanedbatelným vlivem na celou společnost. Ve svém příspěvku se pokusím tento složitý jev lépe přiblížit a usnadnit jeho pochopení.
Počátky hnutí skinheads bychom našli ve druhé polovině šedesátých let ve Velké Británii. V té době dochází k významným změnám na trhu práce. V důsledku modernizace narůstá nezaměstnanost a staré sociální struktury se rozpadají. V dělnických čtvrtích velkých měst (například v londýnském East-endu) vzniká nové hnutí dělnické mládeže. Jeho příslušníci kladli důraz především na svůj dělnický původ a ostře se vyhraňovali proti hnutí hippies, tvořenému hlavnì mládeží ze středních vrstev.
Přijala část pracující mládeže za svou uniformu dlouhé "edvardovské" pláště a úzké kalhoty. Byli známí jako Teds (TEDDY BOYS). Byli oddání Rock'n Rollu, byli podivně učesaní s patkami a esíčky pečlivě napomádovanými na čele. Chovali se jako skupina oddělená od konvenčního života. Na počátku šedesátých let byli nahrazeni tzv. MODS a jejich protějšky "rockery".
V počátcích roku 1964 člověk poznal Mods, kteří připomínali Skinheads tím, že měli krátké ostříhané vlasy, nosili košile značky Ben Sherman, trička Fred Perry a Levisky. Mods se nakonec rozdělili do dvou odlišných skupin. Jedna skupina tzv. umělecká škola či módní mods vyvinula způsob oblečení, který stále více oslňoval zatímco druhá skupina tzv. tvrdí mods, či gang mods se přeměnili na SKINHEADS. Fanatické dodržování detailů u Mods se stalo důležitým prvkem i u Skinheads.
V letech 72-76 nebylo o skins příliš slyšet.
Dlouhé horké léto roku 1976 vidělo vznik mimořádné nové kultury - PUNKu. Noví skins při svém návratu zachovali nejextrémnější prvky starého stylu a ještě je rozšířili. Hlavy byly ostříhány dohola nebo krátké vlasy odbarveny. Někdy byl ve vlasech vybarven nápis Union Jack apod. Vrátily se vysoké boty a šle. Nenosily se obleky, objevilo se různé tetování, i na obličeji. Veřejnost byla otravována nacistickými pozdravy. Tlak veřejnosti a teenagerů již v podstatě vedl k dohodě s punky, ale tito skins věděli,že nikdo nebude tolerovat jejich svévolné skupinové násilí. Vzniká nová hudba skinheads - OI!. To se stává novým hnutím ulice spojující jak skins tak punks.
K výraznému zvratu dochází koncem sedmdesátých let, kdy britská národně-socialistická strana Národní fronta (the National Front) zneužila hnutí Skinheads ve svůj prospěch. Národní fronta (NF) rekrutovala mladíky z ulice a využívala je pro své pouliční bitky. Protože Skinheads měli pověst ostrých hochů, někoho napadlo, že když mladí “bojovníci" z řad NF napodobí image skinheads, stanou se ještě obávanějšími. Tak vznikla nová odnož hnutí Skinheads. Zatímco “tradiční Skinheads" byli nepolitickým hnutím dělnické mládeže a našli bychom u nich určité styčné body s punkery (např. hudba), noví skinheads se hlásili k extrémní pravici. Napětí mezi oběma skupinami postupně narůstalo. Zároveň docházelo k další diferenciaci uvnitř hnutí. Část nepolitických Skinheads se přiklonila k levici a začala nahlížet na třídní boj skrze politiku práce a zaměstnanosti.
Hnutí Skinheads se záhy rozšířilo do mnoha dalších zemí (Irsko, Francie, Rakousko, Itálie, Spojené státy, Německo...). Přestože v každé zemi má svá specifika, základní rysy zůstávají shodné. Od konce osmdesátých let dochází k oživení původního “tradičního" hnutí a jeho hodnot. Zároveň přibývá konfliktů mezi zastánci různých směrů. V současnosti existuje hnutí skinheads v různých podobách téměř v celém světě.
Většina skinů, stejně jako většina dělnické mládeže, je apolitická. Problém, který ničil skiny nebyl politický, ale šlo o nepřátelství fotbalových band. A tak se hnutí "Oi!" posuzovalo vzhledem k nežádoucímu chování menšiny. K britské nacionální frontě se hlásí pouze skupina Screwdriver.
Osmdesátá léta jsou charakterizována přenášením hnutí na kontinent, které je bohužel dost často redukováno jen na fotbalové násilí a projevy nacionalismu. Evropští Skinheads nedosahují čistoty stylu svých ostrovních předchůdců a vzorů, stejně tak jako punk a všechny ostatní subkultury mládeže, které je kopírovaly.
Začíná ale také temné období hnutí skinheads, které přichází s ultrapravicovými příslušníky, kteří o sobě prohlašují, že jsou skinheads, ale ti, kdo dali celému stylu základ je odmítají a nechtějí s nimi mít nic společného. Na ulicích se objevují hajlující holohlavci a to je součastně ten moment, kdy vystupují masmédia s tím, že celé hnutí je od základu rasistické. Veřejnost si při slově skinhead představuje hned nácka, který útočí na přistěhovalce. Zvedá se jakási lavina a každý agresivní maniak si vyholuje hlavu, jež se nazývají skinheady, ale přitom jsou to jen obyčejní rasisté, fašisté, nacionalisté nebo pouze tvrdí násilníci, dělají skinheadskému hnutí jen ostudu. Někdy jsou tito troubové označováni jako BONEHEADS. Tato skupina se stala velmi brzy výraznou a pro novináře přitažlivou. Boneheads převzali módu skins ze 60. let, ale zcela změnili podstatu. Původní skins se takto odívali, protože jejich oděv měl dělnický ráz. Pro boneheads ztratily těžké boty význam příslušnosti k dělnické třídě, brali je jako boty vojenské. A tak to bylo se vším. Dělník se změnil na vojáka. A hraní si na vojáčky se náckům přeci vždycky líbilo. Hudební skupiny blízké boneheads o sobě říkají, že hraji Oi!, ale je to jen rasisticko-fašistická napodobenina stylu. Boneheads jsou využívaní ultrapravicovými stranami typu Národní fronty.
IDEOLOGIE
Je komplexní soubor názorů, morálních postojů i logických úvah vyjadřující zásadní životní postoje i cíle určité sociální skupiny obyvatelstva.
Ideologie tedy vytváří takový světový názor, který mobilizuje, řídí a organizuje určité sociální skupiny k určitému jednání a k cílům, které považuje za ospravedlněné, zatímco jednání a cíle protikladné zatracuje a odmítá.
Ideologie a aktivita neonacistů a fašistů. Nacisté a fašisté jsou obvykle ultranacionalisté, kteří jsou nepřátelští vůči jakékoliv formě demokracie. Odmítají zákonnost a porušují základní lidská práva. Jejich ideologie je namířena proti lidem jiné barvě kůže, jiné kultury, náboženského smýšlení, sexuálního založení případně jiného smýšlení.
Prakticky každá ideologie se snaží být teoreticky zdůvodněna – opírá se o vědu či filozofii, zároveň je ovlivněna subjektivním pohledem a záměrem tvůrců a nositelů té které ideologie.
Pojem zavedl v 19. stol. Destutt de Tracy pro vědu zkoumající ideje. K. Marx a F. Engels chápali ideologii jako zkreslené, falešné a převrácené vědomí a spojovali ji s reálnými zájmy tříd působícími na vědomí lidí. Konec ideologii v souvislosti se vznikem postindustriální společnosti, avšak ukazuje se, že ani rozpad sovětského imperiálního socialismu, ani hospodářský “blahobyt” Západu neznamená konec věku ideologií.
Fašismus
v původním významu ideologie politického hnutí vedeného B. Mussolinim v Itálii po 1. světové válce; strana Bojové italské svazy (italsky fascio, svazek) založena v březnu 1919. Fašismus vznikl v okruhu nacionalistických odpůrců liberalismu i tradičního socialismu, nespokojených se zisky Itálie z války po boku vítězné Dohody. Založen na negaci existujícího politického systému a směsici idejí od anarchosyndikalismu k antiklerikalismu s důrazem na obnovu “velikosti Itálie” a militantní “akci”, smìřující k novému celonárodnímu společenství. V Itálii státní ideologie od pochodu na Řím v roce 1922 až do 1944;
ideologie, politické hnutí a forma vlády ideově příbuzná italskému fašismu; otevřená teroristická diktatura s antiliberálním, protidemokratickým a protikomunistickým zaměřením. Vychází z nacionalismu nebo rasismu (ovlivněn sociálním darwinismem) se zaměřením antimarxistického socialismu. Odmítá politickou kulturu vycházející z liberálních tradic; stát (národ) je nejvyšší hodnota a je chápán jako jednota morální, hospodářská a politická. Jeho řízení se většinou odvíjí na vůdcovském principu a na diktatuře jedné politické strany či hnutí (viz též TOTALITARISMUS). Fašismus se stal ve 20. stol. všeobecně rozšířeným jevem (Německo, Itálie, Rumunsko, Bulharsko, Maďarsko, Slovensko aj. Fašistické hnutí i v demokratických zemích, vznikajícím zejména v důsledku hospodářských a politických krizí; nejvýrazněji uplatněn v německém nacismu.
Neofašismus
ideologie a politická hnutí navazující po druhé světové válce na ideologii původního FAŠISMU. V politickém spektru většinou zaujímají neofašistická hnutí pozici krajní pravice (často s levicovým sociálně demagogickým populismem). Ústavy většiny státù neofašismus zakazují, avšak v pluralitních společnostech existují strany s neofašistickými prvky i menší politická seskupení otevřeně neofašistická.
Nacionální socialismus
též nacismus – ideologie založená na syntéze prvků rasově zdůvodňovaného šovinismu (právo nadřazeného německého národa na dobytí životního prostoru), antisemitismu (židovský národ jako primární nepřítel) a antimarxisticky definovaného socialismu (sociálně spravedlivé národní společenství namísto třídně rozdělené společnosti). Nacionální socialismus vznikl po 1. světové válce v Německu (strana NSDAP, vůdce A. Hitler) a od roku 1933 se stal státní ideologií diktátorského režimu velkoněmecké tzv. třetí říše, usilující o uskutečnění programu nacionálního socialismu ozbrojenou agresí, která vedla k rozpoutání druhé světové války. Při dobývání Evropy využíval národní socialismus ideově spřízněných hnutí a režimů, od srpna 1939 do června 1941 i spojenectví se stalinismem v SSSR. Totalitní ideologie; je považována za radikální formu FAŠISMU.
Neonacismus
ideologie a politická hnutí navazující na německý NACISMUS viz nacionální socialismus.
Republikáni
obecné politické hnutí, jehož cílem je nastolení (respektive udržení) republikové formy státu. Od 50. let. 19. stol. První byla REPUBLIKÁNSKÁ STRANA v USA, poté i republikánské strany v dalších zemích, jejíž ideologie je založena na takovém výkladu lidských práv, který klade důraz na vlastní schopnosti člověka - talent, průraznost, efektivnost konání, získání kapitálu. Člověk je sám za sebe zodpovědný. Republikáni kladou důraz na soukromé vlastnictví, tolerují rasové a náboženské rozdíly, jsou výraznì zaměřeni proti levicovým tendencím. V politickém spektru strana republikánů řazena mezi strany pravého středu. V evropských zemích se nìkteré republikánské strany staly extrémně pravicovými, nìkdy i s fašizujícími prvky.
Antisemitismus
zločinná ideologie hlásající nenávist k Židům. Má většinou iracionální charakter nenávisti průměrných a deklasovaných vůči komunitě, která se odlišuje od ostatní společnosti a na niž se svaluje zodpovědnost za problémy, jimiž společnost trpí. Jeho počátky sahají do starověku. Ve středověku byli Židé obviňováni z ukřižování Ježíše Krista, označováni za původce morových epidemií a stali se obìtí četných pogromù. V průběhu 19. stol. vznikl novodobý antisemitismus, založený na protivědeckých rasistických teoriích, které rozlišovaly mezi tzv. árijskou a semitskou rasou, za niž byli považováni především Židé. V nacistickém Německu byli hlasateli antisemitismu A. Hitler, A. Rosenberg, Julius Streicher (1885 – 1946). Nacisté využívali také starší falzifikace oèeròující židovský národ, napø. tzv. Protokoly siónských mudrců, šířené ruskými antisemity. Antisemitismus vyvrcholil v nacistické genocidě (ŠOA). Pod rouškou ANTISIONISMU byl šířen také v bývalém SSSR. Antisemitismus jako primitivní svìtový názor stále přežívá.
Antisionismus
protižidovská ideologie hlásaná v bývalém SSSR a ostatních socialistických státech; odmítá nebo dezinterpretuje ve jménu internacionalismu úsilí židovského národa o vybudování a ochranu vlastní státnosti (SIONISMUS). Ve skutečnosti jde o jednu z forem ANTISEMITISMU.
Apartheid
ideologie odděleného vývoje rasových skupin, v praxi přecházející do politiky rasové segregace a diskriminace, sledující cíle vytvořit a upevnit nadvládu jedné rasové skupiny nad jinou. Apartheid obvykle zahrnuje zákonodárná a jiná opatření, jejichž smyslem je zabránit rasové skupině nebo skupinám v účasti na politickém, hospodářském, sociálním a kulturním životě zemì. Příslušníkům takových skupin jsou odpírána základní lidská práva a občanské svobody. V roce 1973 sjednaná Mezinárodní úmluva o potlačení a trestání zločinu apartheidu prohlásila apartheid za zločin proti lidskosti. Systém apartheidu po 2. svìtové válce byl uplatňován především v Jihoafrické republice.
Totalitarismus
použití násilí s cílem totální realizace státní ideologie ve všech oblastech společenského života. Znamená zásadní popření základních zásad liberalismu, občanských práv, individuální svobody, zákonnosti a politického pluralismu. Totálním se stává stát tehdy, když dochází k potlačení zájmù (stranických, hospodářských, regionálních) totálním státním zájmem (napø. v marxismu zdůvodněným odkazem na celospolečenské zájmy). Charakteristické pro totalitarismus je používání teroristických prostředkù označovaných napø. jako revoluční násilí, spojené s charismatickou koncepcí vlády “vůdce” a “strany”. V moderní historii existovaly dva typy totalitarismu: fašismus (resp. nacismus) a komunismus (stalinismus). Přes odlišné ideologické založení mají oba typy shodné základní rysy jak ideové (likvidace demokratických svobod, zrušení vázanosti státních orgánù zákonem, sociální demagogie, neuznávání morálních zásad ap.), tak funkční (omezení významu zastupitelských orgánù, centralizace moci, militarizace, masivní represe ap.).
RASISMUS
Rasismus, nacionalismus a další různé formy radikalismu jsou tématy starými jako lidstvo samo a zároveň neustále aktuálními, protože v posledních 100 letech byly výrazně politicky zneužívány, zejména okrajovými politickými hnutími a stranami levicového i pravicového zaměření. Každodenní setkávání se s projevy těchto společensky nežádoucích forem chování (a to u všech věkových skupin obyvatelstva, s vyjímkou předškolních dětí, nejčastěji ovšem u mladistvích ve věku od14 – 25 let a jsou to hlavně chlapci) prostřednictvím sdělovacích prostředků nebo osobních zkušeností nutí každého z nás, aby tyto formy chování a jevy s ním spojenými reagoval.
Současným problémem většiny občanů České republiky, podobně jako i v dalších bývalých socialistických zemích, je, že neumí dostatečně razantně proti těmto jevům a formám společenského života vystoupit, protože jim chybí nejen argumenty, ale zejména zkušenosti.
Co je to vlastně rasismus?
Pojem „rasismus“ nelze přesně definovat. Dá se říct, že: „Rasismus“ je přesvědčení, že rasové rozdíly mají politický význam buď proto, že by rasy měly žít odděleně, nebo proto, že jednotlivé rasy mají různé kvality, a proto se hodí pro různé společenské role.
Rasismus je výrazem nepřátelství nebo diskriminace vůči osobě nebo skupině osob z rasových důvodů.
„rasa“ - soubor lidí se společnými dědičnými genetickými znaky, jež je jako biologické faktory odlišují od jiných lidí.
Rozlišovat lze následující modality (formy existence) rasismu:
ü rasistické postoje
ü rasistická mínění
ü rasistické stereotypy (předsudky)
ü rasistické způsoby argumentace (naivní/teoretické) a ideologie
ü rasistické texty, písně, vtipy, filmy, plakáty, karikatury, ilustrace
ü rasistické kulty a symboly jako jsou přehlídky SA, hitlerovský pozdrav, vlajky a znaky s hákovým křížem, slavnostní přehlídky Hitlerjugend nebo akce „skinů“
ü situační rasistické jednání, jako je vandalismus, násilí, ponižování, obtěžování
ü instituciální rasismus s vylučovacími praktikami, jako je diskriminace, apartheid, vyřazování,
ü zbavování svéprávnosti, vyhánění, vražda, které jsou často podporovány rasistickými zákony
Jaké nebezpečí hrozí pro společnost?
Když evropské státy vytvářely svá koloniální impéria, měl rasismus zdůvodňovat porobu a někdy i vyhlazování původního obyvatelstva. Četné zastánce rasových teorií lze nalézt v Velké Británii, Francii, USA a Německu. Rasistické principy vycházejí z mylné představy, že kulturní a psychické charakteristiky celých populací národů, národností a kmenů jsou závislé na svém rasovém původu. Tento původ je odlišný a také různé lidské rasy prý pocházejí z různých druhů člověka.
Především je třeba dělat rozdíly mezi rasismem teoretickým a praktickým.Pokud jde o rasismus praktický, můžeme rozlišovat rasismem z moci zákona, se kterým se bylo možno setkat v nacistickém Německu a neformální, vyplývající z postojů některých lidí vůči jedincům s odlišnými rasovými znaky.
ČERNÝ RASISMUS- rasismus romského etnika zaměřený vůči převládajícímu bílému obyvatelstva.
Je to vlastně vyjádření pocitů bezmocnosti, názorů, že se Rómové nemohou vyrovnat bílím obyvatelům, konkurovat jim normální cestou. Volí tedy nejrůznější výpady, majetkové újmy, ale i znásilnění bílé ženy.
Jen v hlavním městě páchají Rómové 80% loupeží a více než 95% kapesních krádeží…Přestože podíl Rómů v počtu obyvatel ČR tvoří 5%, na celkové kriminalitě se podílejí více než 17% a u loupeží dokonce 47%. Jedná se takřka výhradně o trestnou činnost proti bílím.
Není tedy divu, že značná část obyvatel, přestože se rozhodně distancuje od rasismu, ze strachu sympatizuje se skinheads a při některých střetech se staví na jejich stranu. Výpady menších i větších skupin skinů proti Rómům nejsou vůbec neobvyklé a skins se rozhodně nechovají mírumilovně. Někdy jen zůstanou u nezávislých hesel a výhružek, kdy se ohánějí baseballovými pálkami, dřevěnými holemi, noži a podobně, jindy přímo zaútočí.
Násilí někdy doopravdy brutální na obou stranách. Věková hranice se prudce snižuje, mladší se snaží napodobit a předčit zkušenější. Z původní ideologie si vzali snad jen rasismus.
Někteří staří skinheads, když viděli, co se s jejich hnutím děje, znechucení odchází. Jsou tu ale i tací, kteří stále věří a snaží se své hnutí očistit. Zdálo by se, že je to práce bezvýsledná a že skins zůstanou v podvědomí lidí jako rasisti.
Skinheads se ale nevzdávají a snaží se obnovit tradici roku 69, zároveň nechtějí ustrnout a snaží se celé hnutí dál formovat tím pozitivnějším směrem.
A tak v Americe roku 1986 vzniká nová iniciativa skins, jež si říkají SHARP (Skinheads proti rasovým předsudkům). Snaží se vracet hnutí ke kořenům. Samozřejmě to přineslo i mnoho nových kapel - WARZONE, AGNOSTIC FRONT.... Jsou ostře zaměřeni proti fašismu, bystře politicky uvažují a chodí samozřejmě stylově oblečeni. Historii hnutí mají doslova v malíčku. Do Anglie se dostali přes zpěváka antifašistické Oi! kapely THE OPRESSED.
S.H.A.R.P. skins se nehlásí ani k levici ani k pravici.
SHARP se rychle rozšířili, protože dávali novou radikální možnost k očištění skinheadského hnutí.
V české republice se skinheads nejviditelněji objevují po roce 1989. Nemůžeme říci, že by toto hnutí neexistovalo již za komunismu, ale jeho příchod na veřejnost je opravdu spojen s příchodem demokratického režimu. V těchto dobách se začalo výrazněji formovat i hnutí punk, které jak je již dnes skoro nepochopitelné se skiny dokonce spolupracovalo. Myšlenky byly v té době ještě nevyhraněné, spíše až zmatené. Nikdo nevěděl, která skupina mu co nabídne a jak se například svým zevnějškem rozlišuje. Tak se stávaly takové situace, kdy mladík s dlouhými vlasy nosil kožený kabát s nápisem skinheads.
V české republice dochází mezi skinheady k trestným činům a přestupkům, které jsou především spjaty s demonstracemi a různými srazy, s koncerty, různými oslavami pořádanými v tzv. "uzavřeném prostoru", s vydáváním neregistrovaných tiskovin, s veřejnou propagací fašismu, nacismu, rasismu a projevy sympatií k těmto ideologiím, s projevy antisemitismu, znesvěcováním židovských synagog a hřbitovů, s veřejným hanobením obyvatel romského původu pro jejich rasu, barvu pleti a způsob života, se sprejováním, různými sgrafity, s používáním symbolik, s verbálními a fyzickými útoky namířenými proti anarchistům a autonomům a především, s verbálními a fyzickými útoky s rasovým podtextem.
Nejvíce jsou páchány trestné činy výtržnictví, ublížení na zdraví, omezování osobní svobody, porušování domovní svobody, násilí proti skupině obyvatelů a jednotlivci, hanobení národa.
Tato hlavní skupina je roztříštěna do několika menších organizací:
Česká ultrapravicová scéna
Začíná se formovat po roce 1989, i když určité náznaky existovaly již dříve - například hudební skupina Orlík měla ve svém repertoáru písnì s rasistickými texty. V současné době u nás existují čtyři mezinárodní a asi šestnáct českých organizací a skupin.
Za dominantní prvek většiny z nich lze považovat rasismus, u nìkterých se projevuje nacionalismus a xenofobie. Dalším charakteristickým rysem je nestálost a živelnost, často vznikají různé skupiny, které po krátkém čase opět zanikají nebo se přetvářejí v jiná sdružení. Nìkteré skupiny a organizace působí pouze regionálně, jiné mají celostátní působnost. I přes různost skupin a jejich zdánlivou nejednotnost existuje úzké propojení mezi elitami, které jsou v případě potřeby schopné velmi efektivní spolupráce.
K nejnebezpečnějším skupinám patří české pobočky mezinárodních organizací, které svým charakterem odpovídají tvrdým, ultrapravicovým skinheads.
Bohemia Hammer Skinheads (BHS)
Organizace působící v Brně od května 1993 jako pobočka mezinárodní organizace Hammer Skinheads. Jedná se o neregistrovanou organizaci s členskou základnou o velikosti 100 - 800 lidí. BHS se hlásí k nacismu, rasismu a antisemitismu. Jejich heslo, tzv.deset slov, zní:
“My musíme chránit existenci našich lidí a budoucnost našich dětí".
BHS jsou přísně organizováni podle jednotné mezinárodní struktury. Jádro tvoří malá skupinka tzv. aktivistù, kolem něho vnikají tzv. podpůrné skupiny, tvořené kandidáty na členství. Čekací doba trvá několik měsíců. Během této doby je každý kandidát důkladně prověřován. Pokud se mu podaří zdárně projít, stává se aktivistou. Místní organizace BHS existují v desítce českých měst. Činnost organizace spočívá v publikaci ilegálních tiskovin a distribuci videokazet hudebních skupin. Jeden ze zakladatelů a vůdců této organizace provozuje v Brně dvě tetovací studia, v nichž lze zakoupit i nejrůznější předměty propagující nacismus a fašismus.
Blood and Honour a White Arian Resistance
Mají vazbu na militantní skupinu BHS, jejichž pobočky už existují i u nás. Jejich činnost spočívá především v přípravě k terorismu a k tzv. rasové válce. Za tímto účelem vydaly několik publikací, jejichž názvy zřetelně vypovídají o jejich charakteru: Výcvikový manuál pro pouliční boj, Moderní zbranì, Improvizovaný arzenál, Zbranì pro každého a jejich použití.
Národnì socialistické hnutí Evropy.
Mezinárodní organizace působící u nás. I tato organizace se řadí k tvrdé ultrapravici, propagující nacismus, rasismus a antisemitismus. Členskou základnu tvoří asi 200 lidí.
Kromě těchto mezinárodních organizací existují v České republice ještě asi čtyři menší militantně zaměřené skupiny s regionální působností. Charakter jejich činnosti se podobá výše zmíněným mezinárodním organizacím.
V České republice jsou hojně zastoupeny i nacionalistické a klerofašistické skupiny. K nejvýznamnějším z nich patří Vlastenecká liga a Vlastenecká fronta. Obě jsou registrovány na Ministerstvu vnitra ČR jako občanská sdružení.
Vlastenecká liga (VL)
Existuje od roku 1993, má asi 200 členù, z toho 15 - 20 aktivních. Působí v několika českých městech. Nepropaguje “primitivní" rasismus a vytváří si tak přijatelný image i možnost dosáhnout ohlasu u těch, kdo odmítají neonacismus, neofašismus nebo otevřený rasismus. Dokonce se jí podařilo oslovit nìkteré intelektuály.
Vlastenecká fronta (VF)
Vznikla v Brně ve stejném roce jako Vlastenecká liga. Členskou základnu tvoří 50 - 150 lidí převážně z Brna a okolí. VF vydávala časopisy Dnešek a Pochodeň dneška s přílohou Národ. Pochodeň dneška byla zakázána, avšak záhy vznikl nový časopis s názvem Pochodeň zítřka. VF úzce spolupracuje s francouzským nacionalistou Le Penem. V roce 1996 se organizace dostala do finančních potíží, navíc ji oslabily spory ve vedení. Následkem toho se její činnost začala přesouvat do Prahy.
Bývalý předseda VF studoval na Filosofické fakultě Masarykovy university v Brně. Kromě toho mu patří jeden brněnský “army shop", kde se prodává vojenské a skinheadské oblečení, nášivky s fašistickými a rasistickými symboly, rasisticky zmíněny tiskoviny, kazety a CD.
Hnutí národního sjednocení
Novější organizace klerofašisticky orientované. Působící především v Brně kde se zaměřilo mj. na kampaň proti výstavbě mešity - plakátová akce a proti arabská demonstrace z roku 1996. Plakátová akce proběhla v létě roku 1996. V centru Brna se tehdy objevily desítky plakátù se siluetou mešity a hesly “Mešita? Ne, děkujeme." Svůj názor podpořili autoři těchto plakátů zdánlivě logickými, avšak ve své podstatě naprosto zvrácenými argumenty ve stylu “čím více cizinců, tím více rasového násilí..."
Národní Aliance
Často se o ní mluví v souvislosti s jejím členem Ladislavem Skoupým. Ve výčtu nacionalistických organizací nelze opomenout Sládkovo Sdružení pro republiku - Republikánskou stranu Československa, která má již po několik let zastoupení v Českém parlamentu. Aktivity a názory této politické strany, pohybující se často až na samé hranici zákona, nemusím jistě čtenářům přibližovat.
Mnozí naši spoluobčané však M. Sládka stále považují za neškodného baviče nebo dokonce za přijatelnou alternativu k vládě, která se neosvědčila. Přitom si neuvědomují nebo snad nechtějí uvědomit, že Sládek a další členové jeho strany otevřenì hlásají rasovou nesnášenlivost a nebezpečnou nacionalistickou ideologii. Navíc Sládka a jeho stranu nezřídka podporují skinheadské skupiny i toho nejtvrdšího ražení a skinheadi tvoří také nezanedbatelnou část členské základny SPR-RSÈ.
ZáVĚR
Jako každá skupina – organizace se vyvíjí v každé zemi jinak a do jiných směrů.
Do dnes se s problémem s rasismem a hnutí skinheads ani země EU. V Německu jsou vidět demonstrace proti azilové politice. Velká Británie prožívá nasilí mezi skupinou pravicových radikálů s palestinskou menšinou.
Můj pocit z nynějších skinheads je jen se rvát a vyvolávat konfliktní situace. Pokud chci sledovat dění politické a nepolitické situace, tak mi nezbývá nic jiného než to sledovat v masmédiích. I když ohlásí demonstraci není dobré jim být na blízku. Doufám, že i k nám časem dorazí ideologie se zastánci hnutí S.H.A.R.P. než dnešní vlna mládeže co si přezdívají skinheads.
Použitá literatura
oficiální stránky Slinheads
internetové noviny idnes.cz
Národnostní otázka v národnostním boji, Bagramov Eduard, r.1986
Rasismus, jeho základy a vývoj,Černý Václav, r. 1995
Zločiny proti Evropě, Král Václav r. 1964
Denní tisk
Příruční slovník naučný – 7 dílný – Praha 1962 – 1967
Ministerstvo vnitra ČR
Policejní písemnosti
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát