Levi, Vladimír – JÁ a MY
„Ďábel v představách prostého lidu je většinou hubený, s kozí bradkou na špičaté bradě, zatímco tlustý čert bývá dobrácky přihlouplý. Intrikán má hrb a pokašlává. Stará čarodějnice má suchý ptačí nos. Když se lidé veselí a mluví oplzle, objeví se tlustý rytíř Falstaff s červeným nosem a lesklou pleší. Zdravě uvažující žena z lidu je pomenší, tlustá jako kulička a dává si ruce v bok.
Krátce, ctnost i ďábelskost mají špičatý nos, ale veselost má tlustý. Co k tomu říci?“
Ale je to opravdu tak? Lze nás pouze podle vzhledu zařadit? Pravděpodobně ne, protože všem se nám nedostává celistvosti a skládáme se z jednotlivých částic, z nichž každá hraje v každou chvíli svou úlohu. Naše vnitřní skladba je natolik pestrá a mnohotvárná, že se v různých chvílích lišíme sami od sebe neméně než od jiných.
Tato slova Levi dokazuje na příkladu svého přítele. Ten byl v dětství hubeňoučký kluk se špičatým nosem, který se nezdráhal dát dohromady partu za účelem lynčování jednoho spolužáka. Počínaje pátou třídou ale začal rychle růst a tloustnout. Stával se z něj dobrák, do kterého si sice všichni rýpali. On ale nezahořkl a postupem času ho začali mít spolužáci za jeho „porozumění“ rádi. Teď je to humorný kliďas, jednoduše flegmatik. Někdy ovšem na něj sedne deprese a je z něj rázem člověk tichý. Právě proto ho nelze přesně zařadit do žádného druhu temperamentů. A tak je to u většiny z nás. Téměř nikdo z nás není čistý typ.
A přece… Přes to všecko se bez typologií neobejdeme. Potřebujeme je, protože nám přece jen pomáhají při prognózách, pomáhají myslet – pokud ovšem nezapomínáme na to, že jsou umělé a relativní. Při „příčném řezu“ člověkem jsou prostě nezbytné.
Nejstarší rozdělení je na typy sangvinik, cholerik, melancholik a flegmatik. Sangvinik miluje společnost. Je citový a okázalý, dokáže přeměnit každou práci v legraci. Je vždy vstřícný a optimistický. Většinou nic nedotáhne do konce a nedokáže pochopit, že by měl nějaké zásadní
povahové vady. Příliš mluví, je rozvláčný a často přehání.
Cholerik je dynamická osobnost, která dosahuje svých cílů. Stejně jako sangvinik je vstřícný a optimistický. Nikdy není apatický nebo lhostejný. Má silnou vůli, rozhodnost, problémy řeší rychle. Je cílevědomý a skvělý organizátor. Jeho život se řídí základním heslem, že má vždy pravdu a nemůže si ani náhodou připustit, že by se mohl mýlit. Je výbušný. Neumí vysadit z pracovního tempa.
Melancholik se už jako dítě jeví jako hluboký myslitel. Je nenáročný a tichý a má rád samotu. Vyznává pevný řád, oceňuje krásu a inteligenci. Ze všech typů má nejvíce tvůrčího talentu. Melancholik snadno podléhá depresi. Snadno se uráží a ve všem hned hledá problémy. Má nízké sebevědomí, myslí si, že ho všichni pomlouvají, trpí vnitřní nejistotou.
S flegmatikem se vychází nejlépe ze všech povahových typů. Má rád přátele, ale je šťastný i o samotě. Je cílevědomý. Obdivuhodnou vlastností je zachovat si klid, chladnokrevnost a soustředěnost za každé situace. Nikoho neuráží, umí poslouchat, nemá potřebu mluvit. Neumí se pro cokoliv nadchnout. Brání se jakýmkoliv změnám. Nedává najevo své city.
Karl Gustav Jung se zmínil ve své útlé knížce „Psychologické typy“ jako první o extrovertech a introvertech (extrovert znamená „obrácený ven“; introvert je „obrácený dovnitř“). Hlavní myšlenka zněla přibližně takto: jsou dva způsoby, jak se přizpůsobit tomuto světu. První z nich je expanze – rozpínej se a rozmnožuj, navazuj nové kontakty, aktivně se pohybuj, obracej se na všechny, nešetři se a plýtvej sám sebou. Druhý způsob je opakem prvního – omezuj kontakty, uzavírej se a chouli se do sebe, noř se do vlastního nitra, ohrazuj se, seď ve své ulitě, měj všechno potřebné při sobě, šetři se. Tato dimenze se stala jednou z nejpopulárnějších škál moderní psychologie.
Kdo jste tedy? Introvert, nebo extrovert? Sangvinik, cholerik, melancholik nebo flegmatik? Nebo ani jedno, ani druhé?
Nejspíš asi to poslední. Nedivte se a nesnažte se vměstnat se za každou cenu do nějaké přihrádky. Čím bohatší je osobnost, tím hůř se dá vtěsnat do klasifikačního rámce.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát