Glazarová, Jarmila - Vlčí jáma
Vlčí jáma
Jarmila Glazarová
Dílo, které patří do psychologického románu a do novely, o čtyřech dílech. Všechny díly jsou rozděleny do kapitol. V knize jsou obsaženy vysvětlivky a doslov. Je to 9. vydání a vychází jako vybraný svazek Vybraných spisů Jarmily Glazarové. Dílo bylo vydáno na základě vydání z roku 1973 a román vyšel již v roce 1938.
Příběh Jany je zasazen do konkrétního, reálného a sociálního prostředí. Do osiřelé nešťastné Jany autorka promítá svou životní zkušenost a především svou citovost.
Jarmila Glazarová ( 1901 – 1977 )- narodila se v Malé Skále u Turnova v rodině hospodářského správce. Šťastné dětství ukončila smrt obou rodičů na počátku 1. sv. války. Jarmila i se svou sestrou se dostala do Slezska, kde byly okázány na milosrdenství dobrých lidí. Vychodila hospodyňskou školu a provdala se za lékaře. S ním prožila 12let v harmonickém manželství. Po manželově smrti se začala intenzivně věnovat literatuře.
Vlčí jáma je symbolizována postavou tety Kláry, která je sobecká, uplatňuje svou nízkost, nedostatek inteligence, svou panovačnost a necitelnost, která vyrůstala ve světě, kde platí morální pokrytectví a kde rozhoduje bohatství a moc. Zato Jana hledala klid, lásku a důvěru. Místo toho objevuje neklid, závist nebo nenávist. A rozpor mezi touhou a nadějí a mezi skutečností jí ukazuje nejen teta Klára, ale i milovaný otčím.
CHARAKTERISTIKA POSTAV:
Jana- milá a obětavá slečna, která se postupem času zamilovává do otčíma. Otčím ji
také miluje, ale jejich láska je nenaplněna. Teta Klára ji neustále pronásleduje a nutí jí pracovat, čím dál tím víc. Jana se obětuje pro tetu i pro otčíma,má je oba ráda. Teta ji má ráda, ale moc to neprojevuje. Spíš ji jen trýzní a nikam ji od sebe nepouští. Jana se cítí nešťastně a vysvobození přichází až tetinou smrtí, ale zároveň smutek se smrtí otčímovou.
Robert- otčím, zamiloval se do Jany, ale Kláru nemůže opustit i když ji nikdy
nemiloval. Je úspěšný v práci a čím dál tím víc šplhá na špici úspěšnosti. Svoji nemoc před Klárou schovává. Že je vážně nemocný řekne jen Janě a proto se spolu loučí. Jejich láska byla tedy nenaplněna. Nemůže to doma s Klárou již vydržet a proto jezdí do Prahy a Opavy, kde na podzim umírá. Je ale šťasten, že aspoň jednou za svůj život, poznal opravdovou lásku.
teta Klára- nemilosrdná, trýzní a mučí své okolí, je fixovaná na Roberta a na jeho
úspěšnost. Nemá ráda, když je někdo nemocný, opovrhuje jím. A proto všichni před ní svoje nemoce schovávají. Má ráda sebe a peníze, chronicky miluje Roberta. Po mrtvici je chromá na jednu nohu. Když není doma Robert je závislá na Janě. Umírá ve vystěhovaném domě plném krabic v sedě.
Paula- stará se o koně a o všechnu zvěř na dvorku. Voní senem, je robustné postavy,
má velké oči a velkou pusu. Odejde ze služby, když prodají koně.
Petronila- stará pana, nadává na zvířata a bezdůvodně je mlátí, proto je také pořád
v rozporu s Paulou. V mládí byla krásná, ale všechny nápadníky odstrkovala a když ji jen objali uhodila je. Všichni muži se jí proto vyhýbali. Když se mají domácí stěhovat, začne pít.
Martina- je zbožná jako Petronila, proto si také rozumějí. Když si myslí, že jí
Petronila ukřivdila zpívá si vzdorným hlasem rebelantskou píseň Tovačov. Je propuštěna, když dostane astmatický záchvat.
teta Karolinka- je milá, ráda sdílí volný čas s Janou. Je ráda, když se jí Jana svěřuje.
Doktor- zamiloval se do Jany, lásku jí vyzná, ale je ještě odmítnut. A když teta i otčím
umírají Jana jeho lásku opětuje.
DĚJ:
„První díl"
Kromě svých adoptivních rodičů se Jana setkává také se služkou Paulou, děvečkou Martinou a starou služkou Petronilou. Dále poznává také tetku Karolínku. Ta je velice stará a žije sama, ale obě si jsou navzájem sympatické. Je jaro a Jana se setkává s prací na zahrádce. Každá maličkost ji teď těší. Když Jana poprvé vešla do domu, byla bledá a zkroušená starostmi a bídou. Teď, když jí zčervenaly tváře a vypadá již lépe, jde poprvé mimo dům, a to do kostela. Při povinné procházce si všímá, že lidé nemají tetu rádi. Janina teta, která sama nezná starosti, žije klepy o celém městě. Z toho, jak mluví k Janě, je vidět, že je velice závislá na svém muži. Otčím má možnost dostat nové místo jako šéf veterinářské služby v Opavě, která je od Rozvadova, kde rodinka žije dosti vzdálená. Celá rodina by se musela přestěhovat, pole by se musely pronajmout a další starosti. Nakonec ale teta Klára souhlasí. Robert odjíždí na půl roku do Opavy. Klára zatím vše zařídí a otčím jezdí na víkendy domů. Teta si nedokáže představit, jak to bez svého Roberta vydrží. V rámci příprav teta s Janou navštěvují Robertovu matku. Chtějí všem příbuzným sdělit novinu o Robertově povýšení a jejich stěhování. Ve vzpomínkách Robertovi matky, ale především sestry, se dovídáme o otčímově dětství a jeho chudé minulosti. Při stěhování se vždy narazí na nějaké staré nepotřebné věci. Vzpomíná také teta, jak bohaté a bezstarostné dětství měla a hrozné manželství. To trvalo celkem 7 let. Zpočátku bylo šťastné, ale manžel pomalu umírá na rakovinu jater. Klidný život teď v létě probíhá pouze o sobotách, kdy je otčím s rodinou. Teta a Jana jedou v červenci do Opavy na Matiční den, starou tradiční slavnost. Obě se těší na otčíma. Teta se ale velice nevkusně a staromódně oblékla. Kolemjdoucí lidé se tetě posmívají a ukazují si na ni. Otčím je velice zdrcen. Snad již dále neunese to přetěžké břemeno až příliš bezmezné tetiny lásky. Když otčím přijíždí po 14 dnech opět domů, oznamuje, že odjíždí do jara do Prahy jako odborový přednosta ministerstva zemědělství. Jana si uvědomuje, že se tak rozhodl již v Opavě v Matiční den.
"Druhý díl"
Teta se teď nudí ještě více a stále se zlobí. Žije pouze dopisy. Janu potká velká svízel. Rozbolel jí zub. Teta má ale velký odpor k cizí bolesti, která je viditelná. Místo toho, aby děvče těšila, nadává jí. Nepochopené chudince Janě naštěstí pomůže zubař. Je podzim - doba sklizní brambor a ořechů. Jana nalézá novou zábavu a útěchu v četbě knih. Koně jsou prodány a Paula odchází. Posledními pracemi jsou sklizeň řepy a nakládání zelí. Otčím přestal psát a teta je z toho velice nervózní. Jana se jí snaží všemožně utěšovat, ale zdá se jí to čím dál horší. Náhle otčím bez oznámení přijíždí. Jana se na něho s velikou radostí vrhá. Pociťuje, že žárlí na tetu, která může být s otčímem stále. Snad své city ani pořádně nechápe, ale je z nich zmatená. Otčím opět odjíždí. Dalším rozptýlením je svátek Všech svatých. Teta mrtvé a hřbitov přímo nesnáší. Ale to, že se snaží mít hrob její rodiny co nejlépe vyzdobený, je otázkou prestiže a majetku. Velkou radost Janě přináší rozhovory a doučování s hochy, kteří přes zimu pobývají u tetky Karolínky. Tak plyne rychle a klidně zima. V myšlení otčímově probíhá spor mezi odpovědnými závazky k jeho ženě a touhou po mladé a krásné Janě. U tety se objevuje divná věc. Nemoc. Velmi nepravidelný a chvílemi ustávající tep srdce. Před zimou se zabijačkou doplňují zásoby masa. Blíží se vánoce, a proto otčím přijíždí domů. Konečně je zase trochu klid. Nastává Štědrý den. Všude se peče, vaří a Jana si vynutila vánoční stromek. Ve vzduchu je báječná atmosféra. Otčím vzhlíží k Janě, jako ke krásné bohyni. Otčím a Jana neudrží své city, padnou si do náručí a jejich rty se setkají. Jana je tak nešťastná z těch nezadržitelných citů. Neví co má dělat.
"Třetí díl"
Když se teta doví, že otčím se zase chystá na cestu přijde na ní opět "srdcetřas" (jak tuto nemoc sama nazvala). Otčím jde pro doktora. Ten zjišťuje, že je to stářím. Doktor dochází na pravidelné kontroly. I Jana pozoruje na tetě znaky stáří a všelijakých chorob. Už brzy přijde jaro. Jana s tetou čekají na otčímův povel, aby se začaly všechny přípravy na stěhování. Pak dostane teta dopis s nějakým hrozným obsahem, po němž dostává srdeční záchvat. Když si Jana dopis přečte, zjišťuje, že stěhovat se budou až na podzim, a to kvůli otčímovým povinnostem. Tetu ničilo to věčné čekání a jeho prodloužení bylo tak hroznou ranou. Za několik dní je teta docela v pořádku. Nemůže sice chodit, ale mluví a myslí již zcela normálně. Velice se zlobí na Roberta. Ten náhle opět přijíždí. Když jsou s Janou sami, vysvětluje jí ten odsun. Otčím má těžkou srdeční chorobu. Doktoři mu dávají maximálně 6 - 7 měsíců. Jana je otřesena.
"Čtvrtý díl"
A opět je jaro, blíží se velikonoce. Jana často utíká do ticha a klidu chaloupky tetky Karolinky. Teta Klára má strach, aby si doktor, který za ní dochází, nemyslel na Janu. Vždyť by pak mohla zůstat sama, a to přece nejde. Odhání jej proto do ústraní. Doktor má však nějaké podezření, ale musí čekat "v záloze". Aby Janě nebylo smutno, donese jí Vojta - jeden z hochů od tetky Karolinky, malé štěňátko. Teta naštěstí toho malého příživníka povolí. Jana mu dává jméno Cvoček. V létě přijíždí otčím domů. Teta opět žije pouze stěhováním a vůbec si nevšimla, že jiskra Robertova života již vyhasla. Klára velice naléhá, a proto všichni jedou do Opavy, podívat se na staveniště jejich budoucího domova. Za nedlouhou dobu otčím odjíždí do Prahy. Jana se za ním dívá s velkým smutkem v očích a obavami neboť ví, že 7 měsíců již uplynulo. Stará Petronila ubližuje Cvočkovi a nejraději by jej zabila. Jana je z ní a toho dusivého prostředí, plného nepřátelství, nešťastná a nemohoucí. Na procházce se Cvočkem potkává spřízněnou duši, která s ní cítí - doktora. Ten se jí svěřuje, jak moc jí má rád. Nabízí ji sňatek. Jana se ale cítí být zavázána. Věci se již balí do krabic, ale teta znatelně chřadne. Málo jí a často spí. Martina je vyhozena kvůli astmatickému záchvatu. Cvoček cestuje pryč ke známým, protože teta jej již dále nesnese. Otčím ještě přijíždí domů. Je překvapen všudypřítomným zmatkem. S ostudou se omlouvá Janě, že musí toto vše snášet. Teta je v hrozném stavu, ale tím, že oblečená a obutá sedí, od sebe odhání smrt. Ministerstvo povolává otčíma kvůli moru a jiným nemocem zvířat, které se šíří. Teta stále jen sedí a snad již ani nic nevnímá. Pak náhle jednoho dne zazvoní telefon. Otčím je mrtev. Jana nechce, aby se teta něco dozvěděla. Když přichází k ní, zjišťuje, že je také mrtvá. Umřeli pravděpodobně zhruba ve stejnou dobu. Jana se zhroutila. Když se probere, ocitá se v příjemném prostředí, kde je také její psík Cvoček. Doktor jí slibuje, že se vynasnaží, aby byla šťastná.
JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:
Text knihy je vydán bez sebemenších změn. Používá spisovnou češtinu, nářečí ( hevaj- tady str. 10, vinterok- zimník str. 96, galgan- skoták str. 96, boračku- chudáčku str. 28 …), v celé knize užívá němčinu ( Er lässt sich nicht bedienen. So bescheiden.- nedá se obsloužit, je takový skromný. str. 70 ), přechodníky ( přistoupivší str. 12, navrátivší str.90, přehlušujíc str.16, vytrysknuvší str. 27, dnové str. 110 ). Vysvětlivky jsou označeny malými čísly, které jsou vpisovány do textu děje vždy na konci vysvětlované věty ( "Frau Schillinger, Robert ist zu Hause!"29 ). Vypravěč uvádí situaci a popisuje okolí a činy. Postavy mezi sebou též mluví nářečím i češtinou, ale i němčinou.
ukázka: "Děvušisko jakesi cudze, budě hevaj žrač. Ach ty muj Jezusky dobročivy, něch mje už ten břuch něcha na pokoji! A ta Martina jak chrči, djas hrbaty, ani usnuč nětza!"
VLASTNÍ HODNOCENÍ:
Jana uniká z „vlčí jámy“, z té smutné, temné a nebezpečné pasti. Ti dva, kteří v ní spolu tak dlouho žili, v ní taky skončili svůj život. Dílo má tragický konec, od napínavého začátku až k odhalování charakteristiky všech postav. Autorka odkrývá jejich citové vztahy a pohnutky jejich jednání, které udržuje stále intimní rodinné drama v šeré tmě „vlčí jámy“. Jany se ujímá doktor, který ji vlastně svým způsobem zachránil.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát