Velkomoravská říše
Osnova:
1. Úvod - vznik Velké Moravy
2. Vláda knížete Rostislava a Cyrilometodějská mise
3. Rozvoj říše za vlády knížete Svatopluka
4. Spor o organizační strukturu církve
5. Zánik Velké Moravy
6. Kultura Velké Moravy
7. Závěr – význam a přínos Velké Moravy
Součástí stěhování národů byl příchod Slovanů do střední a jižní Evropy. Kolem roku 800 vznikla na našem území dvě knížectví. Moravské knížectví v čele s knížetem Mojmírem I. a Nitranské knížectví v čele s Pribinou.
Počínaje knížetem Moravanů Mojmírem I. se setkáváme s první dynastií, která zosobňuje raně středověký stát . V dějinách se Mojmír I. objevil roku 830 jako panovník říše, pro kterou se později ujal název Velká Morava.
Velkomoravská říše byla prvním útvarem na našem území, který je možno označit jako ranou formu státu. Z původního jihomoravského jádra se postupně rozšířila a zahrnula oblasti v Čechách, Slezsku na dnešním Slovensku a v Podunajské nížině (viz příloha 1 - mapa). K významným událostem patřil Mojmírův útok na nitranského knížete Pribinu a tím připojení Nitry k Velké Moravě.
Roku 846 se s podporou východofranského krále Ludvíka II. Němce ujímá vlády nad Velkou Moravou Mojmírův synovec, kníže Rostislav. Vzrůstající Rostislavova moc však záhy narazila na zájmy Ludvíka Němce a tak se roku 855 ocitla Velká Morava ve válečném stavu s Východofranskou říší.
Kolem roku 860 se na Rostislavově dvoře rozhodli získat podporu pro posílení státu a křesťanství. Jelikož neuspěli, vysílají roku 863 poselstvo do Cařihradu, k světské a duchovní hlavě císaři Michalovi III.
Michal III.,byzantský císař a patriarcha Fótios se rozhodli vyslat na Moravu misii v čele se soluňskými bratry Konstantinem Filosofem (Cyrilem) a Metodějem. Jejich úkolem bylo vytvořit na Moravě církev východního typu s vlastním liturgickým (bohoslužebným) jazykem.
Roku 867 byl zabit císař Michal III. a strana patriarchy Fótia byla poražena, musela cyrilometodějská mise řešit otázku vysvěcení svých žáků poutí do Itálie. Hlavní problém nastal s užíváním staroslověnštiny jako bohoslužebného jazyka. K tomu však mise překvapivě získala souhlas papeže, který jmenoval Cyrila biskupem. Po brzké Cyrilově smrti ( 14.2.869) se z papežského rozhodnutí stal Metoděj arcibiskupem sirmijským a misijním biskupem pro Slovany. Jeho posláním bylo budovat církevní provincie v oblastech na východ.
Napjaté vztahy mezi Velkomoravskou a Východofranskou říší se nijak nezlepšovaly. V roce 870 byl kníže Rostislav zajat svým synovcem Svatoplukem, který ho vydal do franských rukou. Pro údajnou zradu byl dokonce ve franském zajetí oslepen.
Svým vystoupením proti Rostislavovi si Svatopluk nezískal přízeň Franků nadlouho. Už v roce 870 ho zajali a Velkou Moravu vojensky obsadili. Svatopluk však sáhl ke lsti, domluvil se s moravskými předáky, kteří si nepřáli cizí nadvládu, franské vojáky porazil a vytlačil za hranice své říše. V těchto dramatickým chvílích zůstala moravskými spojenci česká knížata
( Přemyslovec Bořivoj). V roce 874 byl dojednám mír ve Forchheimu. Svatopluk se zavázal, stejně jako Čechové, odvádět Frankům tribut ( tj.“výkupné“ za další vpády) a složit slib věrnosti. Východofranská říše si tím zajistila vliv a mír na východní hranici a Svatopluk si zase otevřel cestu k vlastním výbojům.
V dalším období těžil Svatopluk s civilizačního náskoku Velké Moravy vůči slovanským sousedům a začal rozšiřovat svou svrchovanost spolu s šířením křesťanství. Důležité místo opět zaujal sirmijský arcibiskup Metoděj, od něhož převzal na Svatoplukově dvoře křest Přemyslovec Bořivoj. V Čechách to vyvolalo povstání na jehož potlačení se podílelo moravské vojsko. Po Bořivojově smrti (asi r 889) převzal Svatopluk bezprostřední vládu nad Čechami. Tento stav potvrdil (r 890) při mírové smlouvě v Velkou Moravou východofranský král Arnulf. Svatoplukovo nadvládu tím uznali i některé lužické a slezské kmeny.
Složitým způsobem probíhalo vytváření organizační struktury moravské církve. Příčinou byl dvojí původ kněžských misií – byzantské a franské. Celý spor vyřešil roku 880 papež ve prospěch Metoděje i Velké Moravy. Řím si uvědomoval význam slovanských misií pro šíření vlastního vlivu, ocenil Metodějovo postavení a na tomto základě zřídil moravské arcibiskupství pod jeho vedením a staroslověnština byla povolena jako liturgický jazyk. Zároveň však papež zajistil rovnovážný podíl latinského duchovenstva na církevní organizaci Velké Moravy.Jeho představitelem se stal v hodnosti nitranského biskupa Šváb Wiching.
Spory mezi latinskými a slovanskými kněžími se znovu vyhrotily v době Metodějovi smrti ( 6.4.885). Ten označil za svého nástupce Gorazda. Řím však požadoval za jeho uznání určité ústupky týkající se také liturgického jazyka. Protože slovanská strana odmítla na dohodu přistoupit, vyvolala tím Svatoplukův hněv a Gorazd byl se svými stoupenci z Moravy vyhnán.
Na konci 9. století se objevila nová hrozba z východu, byly to kočovné maďarské kmeny, které si hledaly prostor k usídlení v dolním Podunají. V roce 893 porazily Bulhary a vytlačily je za Dunaj.
Panovníkova smrt byla vždy ve středověku zkouškou pro stabilitu státu. Také po Svatoplukově smrti ( r.894 ) se ukázalo, že jeho říši mimo moravské území spojovala především jeho osobnost. V Čechách se opět dostala k vládě domácí knížata (Přemyslovec Spytihněv I.) Ve spojení s východofranským králem Arnulfem se snažil prosadit vedle Mojmíra II. jeho mladší bratr Svatopluk, ale byl odražen. Morava se dostávala pod tlak Maďarů a vyčerpaná společnost se vracela k pohanství.
Roku 903 nebo 904 (prameny se rozcházejí) utrpělo moravské vojsko velkou porážku od Maďarů, kteří pak zpustošili moravská hradiště. Hovoří se dokonce o vylidnění Moravy. Poslední nadějí k obnově mojmírovského státu mohlo být bavorské vojsko, ale to bylo roku 907 v bitvě u Bratislavy rovněž zničeno.
Maďarský vpád těžil z krizového stavu Velké Moravy, jeho důsledky však byly natolik razantní, že se i jádro státního území rozpadlo a obyvatelstvo se vrátilo k předstátnímu stavu.
Morava sice nebyla, na rozdíl od jižního Slovenska, bezprostředně ovládnuta Maďary, zanikla však vláda dynastie a rozpadla se církevní organizace.
Přes značnou koncentraci politické moci patřila Velké Morava k raným typům států, které se rozvíjely především kořistnickým způsobem. Její velký územní rozsah byl ve skutečnosti okruhem kmenové závislosti kolem menšího, ale pevného centrálního jádra. Maďarský vpád zničil právě toto jádro a zvrátil do této doby převládající trend státnosti s centrem na řece Moravě. Místo něho převzaly iniciativní roli při dotváření státu a národnosti přírodně lépe chráněné Čechy. Zánikem Velkomoravské říše se tedy rozdělily dějiny Čechů a Slováků až do opětovného spojení v roce 1918.
Bližší pohled na kulturu a hospodářství Velké Moravy umožňuje archeologie. Byla odkryta dvě velká sídelní centra s řadou sakrálních staveb ( drobné kostelíky i větší baziliky). První v oblasti Staré Město-Uherské Hradiště-Modrá a druhé v Mikulčicích.
Architektura prozrazuje různé kulturní vlivy, podobně jako šperkařství. Postupně se začal vytvářet moravský styl přepychových šperků, jenž se šířil především do Čech a jižního Polska. Nejvyšší aristokracie sídlila ve velkých areálech na vlastních dvorcích, obklopených obydlími svých bojovníků, služebnictva a řemeslníků. K některým areálům patřil i kostelík.
Byla užívána různá platidla, ne však mince. Směna zboží měla dálkový charakter, byla doložena i směna zboží se Středomořím.
Velká Morava byla křižovatkou obchodních cest. Stala se prvním společným státem Čechů, Moravanů a Slováků. Nelze ji však stavět na úroveň říše východofranské či dokonce Byzance.
Cyrilometodějská misie si získala primát založením slovanského písemnictví, které se pak rozvíjelo v Bulharsku,Chorvatsku, Srbsku a celé východní Evropě. Konstantin vytvořil písmo hlaholici a církevně slovanský jazyk ( staroslověnštinu), díky kterému se mohlo křesťanství šířit ve srozumitelném jazyce. Do staroslověnštiny byly přeloženy části Bible a soubor právních norem Zákon sudnyj ljudem. V oblasti Moravy vznikla veršovaná skladba Proglas
(předmluva k evangeliu) a tzv. Panonské legendy ( Život Konstantinův a Život Metodějův).
Historickým úspěchem Velké Moravy bylo, že se tento stát vůbec vytvořil a že prokázal schopnost najít svoji roli v rozšiřujícím se systému křesťanské Evropy.
Použitá literatura: Lubomír E. Halík – Kronika o Velké Moravě
kolektiv autorů – Dějiny zemí Koruny České I.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát