Vladislav Vančura
Vladislav Vančura (1891 – 1942)
- prozaik, dramatik ale i scénárista a režisér
- povoláním byl lékař na Zbraslavi, za okupace byl v ilegálním odboji
- v době heydrichiády byl zatčen a popraven
Dílo
20. léta
- vliv na něj měla proletářská literatura, prózu psal esteticky působivou, formálně neobvyklou a originální
- román Pekař Jan Marhoul – tragický osud zchudlého benešovského pekaře; poctivý, pracovitý dobrák, rozdával všem, kteří to potřebovali. Zničen v nelidském bezcitném světě sobectví (přítomnost vypravěče)
jazyk: prolínání stylových rovin – knižní výrazy,
archaismy x lidové prvky ,
hovorová řeč x biblický styl, narušena
dějová linie.
- román Pole orná a válečná – odsouzení nesmyslného
válečného vraždění, nesouvislý děj – volné řazení
scén z fronty i zázemí (inspirace poetismem,
lyrickým polytematickým pásmem). Postavy
příslušníků šlechtické rodiny Danowitzů, idiota
Františka Řeky-nádeníka z jejich statku (je blázen
a vrah) ironický závěr: je se všemi poctami
pochován jako neznámý vojín-hrdina.
- novela Rozmarné léto – viz. dále
30. léta
- baladický román Markéta Lazarová – z doby
loupežnického středověku (autor prý hledá v
minulosti to co nenachází v současnosti);
renesanční typy lidí – žijí naplno, bez poloviča-
tosti, milují život, ale neváhají ho obětovat za
dobrou věc. Mladá, krásná a zbožná Markéta je unesena loupežníky, ale i tak se zamiluje do
jednoho z nich loupežníka Mikuláše ( láska překonává všechny překážky)
- kompoziční prostředky-narušení dějové linie
vypravěčem (autorův komentář) – mluví k sobě, k postavám, oslovuje čtenáře (nutí k přemýšlení)
„Nešťastná Markéto, není ta modlitba zoufalá? (k Markétě)
Poznáváte, jak se prosebnice vynáší?“ (k čtenáři)
- povídka-Luk Královny Dorotky
- romány -Útěk do Budína, Tři řeky
Konec starých časů – vyprávění o
dobrodruhovi, který se vydává za knížete
všechny okouzluje svými příběhy, ale na
závěr je odhalen a mizí.
za okupace
- Obrazy z dějin národa českého – historické
pásmo, oddělené povídky nebo cykly (známá
novela Kosmas), význam národní minulosti- povzbuzení pro čechy v době okupace.
Monumentální styl, dokonalý jazyk.
dramata
- Jezero Ukureve – příběh z afrického exotického
prostředí (protest proti kolonizaci)
- veselohra Josefína – námět podobný Shawově
Pigmalionu z prostředí konzervatoře.
- jako scénárista a režisér, se podílel na filmech
Před maturitou, Marijka Nevěrnice, aj,
Vančurův přínos:
osobitost, originálnost, důraz na svébytnost uměl.
díla (neopakovatelnost), není důležitý námět, ale
působ zpracování (dokonalost formy, stylu)
působivý jazyk – různé stylové roviny; obraznost,
parodie, ironie, sklon ke knižnosti, složitá
souvětí, čerpáno z doby renesance
účelnost uměleckého díla, vědomí souvislostí
(„Život je výchova a cíl literatury“)
boj s měšťáctvím, nemorálností, protest proti
válce
3 typy postav: tiší a mírní dobráci, renesanční
uživatelé života, nespokojenci a rebelanti.
Rozmarné léto
V roce 1926 napsal Vladislav Vančura úsměvnou
humoresku „Rozmarné léto“.
Kniha si získala čtenáře nejen krásným, leč prostým dějem, ale i zajímavým jazykem (spojení archaismů a knižních prostředků s prostředky hovorovými).
Vančura zde jazykově čerpá z doby renesance.
Kniha vyžaduje po čtenáři vnímavost, ale odměnou
za to mu jsou krásné věty, kapitolky a samozřejmě
celá kniha je jazykově i dějově velmi působivá.
Stáří a poloha ústavu Antonína Důry
V tuto chvíli zpěvem a rozmarnou hrou byl počat
děj tohoto vypravovaní v plovoucím domě Důrově.
Prám Antonínův, na němž jsou zbudovány lehké stavby plovárenské, jest upoután, kde se hřbet Orše
poněkud čeří větře písčinu zvící padesáti sáhů.
V těchto místech břeh směrem k městu je pokryt
vrbinami, končícími se před zahradami jirchářů
a výrobců oplatek. Zarůstá příliš každého léta zachovávaje vzhled ježatosti téměř neušlechtilé. Nikdo
jich neštípí, a těm, kdo jdou k řece, nezbývá než maličko stezek, žel úzkých. Na počátku cest je zařazeno po tyči zhruba omalované, jež, jako oslice
sedlo, nese nápis:Říční lázně.
„Ach ovšem,“ děl purkrabí, jemuž se kdysi v století čtrnáctém namanulo jednati zpříma, „ach ovšem, koupejme se!“ Řka to, prošel křovisky až k písčině a vykonal, co byl již řekl. Od těch dob,
pokud paměť sahá, se užívalo těchto míst podle jejich určení.
Postavy
- major Hugo, abbé Roch, Antonín Důra, Kateřina, Anna, Arnoštek
Děj
- ve městě Krokovy Vary, „ město bodré a počestné“
během tří deštivých, červnových dnů, tři staří přátelé
abbé Roch, atlet Antonín Důra a major Hugo,
spočívají v Říčních lázních i přes výrok Antonína Důry „ Tento způsob léta, zdá se mi poněkud nešťastným.“ Ano i přesto, že je červen, obloha je zatažená a poprchává. I když se na první pohled zdá, že se v tomto městě nemůže nic stát, přijedou komedianti – provazolezec Arnoštek a krásná Anna.
Samozřejmě, že každý usiluje o srdce Anny, ze začátku se pro každého vše vyvíjí slibně, ale nakonec bezvýsledně. Pouze to přináší rozruch a pomluvy.
Komedianti odjedou vše se vrátí do starých kolejí a tři přátelé se opět vrací spočívat do „svých lázní“.
Rozmarné léto bylo i úspěšně zfilmováno režisérem Jiřím Menzelem. Hrají: Vlastimil Brodský, Rudolf Hrušínský, Jana Preissová a další.
Ilustrace v knize vydané nakladatelstvím Slunovrat
edice české klasické prózy a poezie z roku 1981.
Původní ilustrace od Josefa Čapka
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát