Druhy obchodních smluv
Druhy obchodních smluv
Právo se jako systém právních předpisů dělí na dvě základní skupiny: právo veřejné a právo soukromé. Do oblasti veřejného práva řadíme např. právo trestní, správní, finanční a daňové – ta odvětví, která upravují vztahy, v nichž vystupuje stát jako mocensky silnější partner, tj. že má právo druhému účastníkovi něco nařídit, zakázat, omezit jej či potrestat. Soukromé právo je typické tím, že ve vztazích, které upravují právní předpisy, jsou si účastníci právních vztahů rovni. To znamená, že jestliže se uzavírá např. kupní smlouva se státem jako s prodávajícím, má stát ve vztahu založeném touto smlouvou stejnou právní pozici jako jakýkoliv jiný prodávající.
Uzavírání smluv a jejich právní úprava spadá do soukromého práva a stěžejní význam má občanské a obchodní právo. Smlouvy jsou typické dvojstranné právní úkony. Ti, kdo smlouvu uzavírají se označují termínem smluvní strany, někdy také účastníci. Smluvní strany jsou ti, kteří stojí na různých stranách určitého vztahu. Účastník je ten, kdo smlouvu uzavírá. Účastník je buď současně i smluvní stranou, anebo tvoří smluvní stranu společně s dalšími účastníky. Aby mohl účastník uzavřít smlouvu, musí mít právní subjektivitu a musí být způsobilý k právním úkonům.
1. Kupní smlouva
Kupních smluv je několik druhů. Společným znakem všech kupních smluv je to, že z kupní smlouvy vzniká prodávajícímu povinnost předmět koupě prodávajícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu kupní cenu. U kupní smlouvy nepředepisuje zákoník písemnou formu, takže ji lze uzavřít i ústně. Vzhledem k tomu, že je obtížné získat důkaz o uzavření takové smlouvy, k plnění dochází tzv. „z ruky do ruky“ (k dodání nebo předání zboží a k zaplacení kupní ceny dochází současně).
Kromě klasické kupní smlouvy existuje i několik druhů zvláštních kupních smluv:
Smlouva o prodeji podniku . Touto smlouvou se prodávající zavazuje převést na kupujícího vlastnické právo k věcem a současně i jiná práva a jiné majetkové hodnoty sloužící k provozování podniku. Kupující se zavazuje převzít závazky prodávajícího související s podnikem a zaplatit kupní cenu. Podnikem se rozumí soubor hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání. K těm náleží movité i nemovité věci a jiné majetkové hodnoty patřící podnikateli a sloužící k provozování podniku. Smlouva o prodeji podniku musí být uzavřena písemně.
Smlouva o prodeji najaté věci se zpravidla sjednává jako součást nájemní smlouvy, v této souvislosti se jedná o tzv. leasingovou smlouvu. Tato smlouva musí být uzavřena písemně. Touto smlouvou se strany dohodnou, že nájemce je oprávněn koupit najatou věc či soubor najatých věcí během platnosti nájemní smlouvy nebo po jejím zániku.
Směnná smlouva. Její podstatou je výměna věci nebo věcí za věc či věci jiné. V tomto případě při plnění závazku dodat zboží má každá strana postavení prodávajícího a při převzetí zboží má každá strana postavení kupujícího.
2. Smlouva o úvěru
Smlouvou o úvěru se zavazuje ručitel (osoba poskytující úvěr), že na požádání dlužníka (osoby poskytující úvěr) poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Smlouva obsahuje vedle označení stran také určení výše poskytovaného úvěru a smluvení závazku poskytnuté peněžní prostředky vrátit s úroky, nikoliv však výše úroku.
3. Licenční smlouva k předmětům průmyslového vlastnictví
Smlouva, kterou opravňuje poskytovatel nabyvatele ve sjednaném rozsahu a na sjednaném území k výkonu práv z průmyslového vlastnictví a nabyvatel se zavazuje poskytnout za to určitou úplatu či jinou majetkovou hodnotu. Smlouva musí být uzavřena písemně.
Nejpodstatnějšími částmi smlouvy je vedle označení smluvních stran také vymezení rozsahu (předmětu licence) poskytovaných práv, vymezení území, na kterém je nabyvatel oprávněn právo vykonávat, a stanovení úplaty formou tzv. licenčních poplatků nebo jiné hodnoty (např. dodáváním části produkce).
Specifickou oblastí jsou smlouvy o know how. Jde například o poznatky a znalosti různých technických postupů, řešení, výrobních programů, které nejsou chráněny právem. Majitel ochranné známky nemůže bránit jinému subjektu, aby know how (pokud je mu jeho obsah znám) užíval, proto majitel informace utajuje. Proto ten, kdo má o informace zájem, usiluje o uzavření smlouvy o know how.
4. Schovací smlouvy
Smlouva o uložení věci. Smluvními stranami mohou být jen podnikatelé. Opatrovatel se zavazuje, že bude pro uložitele dočasně bezplatně opatrovat věc, kterou má u sebe v souvislosti s obchodním stykem a uložitelem. Podstatnými součástmi smlouvy jsou tedy její bezúplatnost a skutečnost, že věc se již u opatrovatele nachází.
Smlouva o skladování. Skladovatel se zavazuje převzít věc, aby ji uložil a opatrovatel se zavazuje zaplatit mu za to úplatu (skladné). Základními částmi smlouvy je určení smluvních stran, určení předmětu skladování a úplatnost smlouvy. K platnosti smlouvy není třeba písemná forma, smluvními stranami jsou zpravidla dva podnikatelé.
5. Smlouva o dílo
Zhotovitel se zavazuje k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení. Dílem se rozumí zhotovení určité věci, montáž určité věci, její údržba, provedení opravy nebo úpravy věci.
Podstatnými částmi smlouvy je určení díla, které je předmětem smlouvy, určení ceny díla.
Zákon dělí charakter díla do tří velkých skupin – vytvoření nové věci (pokud nespadá pod kupní smlouvu), provedení změn již existující věci a hmotně zachycený výsledek nehmotné činnosti.
6. Smlouvy zprostředkovatelského typu
Mandátní smlouva. Smlouva, kterou se zavazuje mandatář, že pro mandanta na jeho účet zařídí určitou obchodní záležitost uskutečněním právních úkonů jménem mandanta nebo uskutečněním jiné činnosti a mandant se zavazuje zaplatit mu za to úplatu. Mandantní smlouva nemusí mít písemnou formu. Základními částmi smlouvy je označení smluvních stran, určení obchodní záležitosti, která má být zařízena a úplatnost. Konaná záležitost může mít dvojí povahu – uskutečnění právních úkonů na základě písemné plné moci (např. uzavírání smluv, vystupování před soudy, vyřízení reklamace), faktická činnost (není třeba zplnomocnění), např. zjišťování informací, vyhledávání smluvních partnerů.
Komisionářská smlouva. Smlouva, kterou se komisionář zavazuje, že zařídí vlastním jménem pro komitenta na jeho účet určitou obchodní záležitost a komitent se zavazuje, že mu za to zaplatí úplatu. Jedná se tedy o zvláštní typ mandátní smlouvy. U této smlouvy není nutná písemná forma. Podstatnými částmi této smlouvy je označení smluvních stran (podnikatelé), určení obchodní záležitosti, která má být vyřízena a úplatnost. Postavení komisionáře od mandatáře se liší tím, že komisionář jedná pod vlastním jménem.
Smlouva o zprostředkování. Zprostředkovatel se zavazuje, že bude vyvíjet činnost směřující k tomu, aby zájemce měl možnost uzavřít určitou smlouvu s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli úplatu (provizi). Z platnosti smlouvy zákon vyžaduje písemnou formu. Nejdůležitější částí smlouvy je určení smlouvy, o jejíž uzavření má zprostředkovatel usilovat a určení provize.
Smlouva o obchodním zastoupení. Obchodní zástupce se zavazuje, že bude pro zastoupeného vyvíjet činnost vedoucí k k uzavírání určitého druhu smluv, a zastoupený se zavazuje zaplatit mu za to provizi. Smlouva vyžaduje písemnou formu.
7. Smlouva o kontrolní činnosti
Smlouva, kterou se zavazuje vykonavatel kontroly provést nestranné zjištění stavu určité věci nebo ověření výsledku určité činnosti a vydat o tom kontrolní osvědčení a objednavatel kontroly se zavazuje zaplatit mu za to úplatu. 3
Podstatnými částmi smlouvy je vedle určení smluvních stran určení předmětu kontroly, vydání kontrolního osvědčení a úplatnost smlouvy. Smlouva nemusí mít písemnou formu.
8. Smlouvy uzavírané v dopravě
Zasílatelská smlouva. Zasílatel se zavazuje, že příkazci na jeho účet obstará přepravu věcí z určitého místa na jiné místo a příkazce se zavazuje zaplatit mu za to úplatu. Smlouva nemusí být uzavřena písemně.
Smlouva o přepravě věci. Dodavatel se zavazuje odesílateli, že přepraví věc (zásilku) z určitého místa na místo jiné a odesílatel se zavazuje, že mu za to zaplatí úplatu (přepravné).
Předmětem smlouvy o přepravě je uskutečnění přepravy, předmětem zasílatelské smlouvy je pouze obstarání této přepravy.
9. Smlouva o nájmu dopravního prostředku
Smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci dopravní prostředek k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje zaplatit mu za úplatu (nájemné). Smlouva vyžaduje písemnou formu.
Důležitými částmi smlouvy je určení konkrétního druhu dopravního prostředku, dočasnost užívání a úplatnost smlouvy.
10. Smlouva o provozu dopravního prostředku
Touto smlouvou se zavazuje provozce přepravit náklad určený objednatelem a za tím účelem vykonat určeným dopravní prostředkem buď jednu nebo více předem určených cest nebo během smluvní doby vykonat cesty podle určení objednatele a objednatel se zavazuje zaplatit úplatu. Smlouva vyžaduje písemnou formu.
11.Smlouva o tichém společenství
Smluvními stranami je tichý společník a podnikatel. Tichým společníkem může být jakýkoliv právní subjekt, bez ohledu na to, zda je či není podnikatel. Touto smlouvou se zavazuje tichý společník poskytnout podnikateli určitý vklad a podílet se tím na jeho podnikání a podnikatel se zavazuje k placení části zisku vyplývající z podílu tichého společníka na výsledku podnikání. Smlouva vyžaduje písemnou formu.
Podstatnými částmi smlouvy je označení smluvních stran, určení vkladu tichého společníka a určení podílu (zisku) společníka na výsledku podnikání.
12. Smlouvy z bankovních obchodů
V těchto smlouvách je vždy jedna ze smluvních stran banka.
Smlouva o otevření akreditivu. Akreditiv je důležitou formou zajištění platebních závazků. Prostřednictvím akreditivu má plnit banka peněžitý závazek místo dlužníka, avšak na jeho účet. Smlouvou o otevření akreditivu se zavazuje banka příkazci, že na základě jeho žádosti poskytne určité osobě (oprávněnému) na účet příkazce určité plnění, jestliže oprávněný splní do určité doby stanovené podmínky, a příkazce se zavazuje zaplatit za to bance úplatu. Smlouva vyžaduje písemnou formu.
Smlouva o inkasu. banka na sebe přebírá závazek za úplatu obstarat pro příkazce přijetí plnění určité peněžní pohledávky od určitého dlužníka nebo obstarat jiný peněžní úkon (např. vystavení směnky, předání šeku …)
Smlouva o bankovním uložení věcí. Uložitel se zavazuje za uložení a správu hodnot bance poskytovat úplatu. Výše úplaty není podstatnou částí smlouvy.
Smlouva o běžném účtu. Banka se zavazuje zřídit do určité doby na určitou měnu běžný účet pro majitele. Běžný účet slouží k provádění bezhotovostního a hotovostního platebního styku.
Smlouva o vkladovém účtu. Smlouvou o vkladovém účtu se zavazuje banka zřídit tento účet pro jeho majitele v určité měně, platit z peněžních prostředků na účtu úroky a majitel účtu se zavazuje vložit na účet peněžní prostředky a přenechat jejich využití bance.
Prameny: Karel Eliáš, Přemysl Raban a kol.: Obchodní smlouvy
Vladimír Fessl: Obchodní smlouvy I
Ludvík Kopáč: Obchodní kontrakty, II. díl
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Stáhnout -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát