Gogol, Nikolaj Vasiljevič - Petrohradské povídky
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Petrohradské Povídky
Gogolovy práce obsažené v této knížce vyšli rusky poprvé souborně před 121 lety, v roce 1842, jako třetí svazek autorových prvních sebraných spisů. Byl k nim tehdy připojen i úryvek nedokončeného románu Annunziata, který Gogol nazval Řím a který měl přirozeně své místo v autorových sebraných spisech, tak jako bude mít jednou místo v českém vydání Gogolových spisů. Kromě povídek petrohradského cyklu obsahuje tento svazek navíc ještě povídku Kočár, která sice k petrohradským povídkám nepatří - její děj se odehrává v provinciálním městečku, zčásti na usedlosti hlavního hrdiny Čertokuckého -ale svými základními rysy se petrohradským povídkám blíží, a bývá k nim proto přiřazována.
Souborné ruské vydání však nebylo prvním vydáním těchto povídek. Předcházelo mu vydání Něvské třídy, Portrétu a Bláznových zápisků ve sborníku Gogolových prací, nazvaném Arabesky, vydaném v roce 1835 a povídky Nos a Kočár, dostali ruští čtenáři prvně do rukou v roce 1836 v Puškinově časopise Sovrememnik a jedině Plášť vyšel poprvé až v Petrohradských povídkách.
Gogol začal psát už v roce 1831, v době, kdy dokončoval svůj cyklus z ukrajinské vesnice Večery na dědince a kdy už měl za sebou krátkou rokapůlroční úřednickou kariéru v Petrohradě, která mu byla zdrojem poznání světa petrohradského úřednictva. Psal a předělával své povídky celých deset let mezi roky 1831-41, tedy v době, kdy napsal i Revizora nebo první díl Mrtvých duší. Vydání každé povídky také provázely vleklé tahanice s carskou cenzurou.
První z českých překladatelů povídek byl K.H. Borovský, který přeložil povídky Nos a Plášť velmi brzy po prvním souborném ruském vydání, v době, kdy žil v Moskvě. Petrohradské povídky měli velký úspěch a stali se inspirací některých pozdějších umělců. Například Šostakičova opera Nos nebo výrazný divadelní úspěch Bláznových zápisků v Paříži a v Londýně nebo i filmové zpracování povídek Plášť a Portrét. Gogolova tvorba také ovlivnila některé další spisovatele, jako například Dostojevskij nebo Čechov, o čem svědčí Dostojevského výrok :"Všichni jsme vyšli z Gogolova pláště."
I v Petrohradských povídkách se vyskytuje několik znaků typických pro realismus. Tzv. všemohoucí autor, který stojí nad dílem a vypráví tyto povídky, dále samozřejmě kritika, hlavně společnosti a také vysokých úředníků, různých tajemníků a radů, kteří také bývají hlavními postavami Gogolových povídek, velmi rozsáhlá charakteristika i třeba vedlejších postav, kteří v příběhu nemají moc významnou roli, Gogol poukazuje na rozdíly mezi bohatými a chudými, což je také znak realismu. Děj se většinou odehrává v Petrohradě v polovině 19.st. Dílo je psáno hovorově.
Něvská třída- vypráví o jedné netypické části města a o životě na ní a o mladém malíři Piskarevovy, který tam potkal krásnou dívku a sledoval ji až domu. Osmělil se a vešel za ni, ale zjistil, kde žije, jaká opravdu je, se sestrami se bavila o tom jak přišla domu na mol, pak sháněla opium a malíř z toho byl dost nešťastný, stále se mu o ní zdálo a rozhodl se, že ji z tohoto života vytrhne. Šel opět za ní, řekl jí o svých plánech, že on bude malovat, ona se naučí nějakou ruční práci a bude mu inspirací, ale ona se mu s opovržením vysmála, že si přece nebude vydělávat prací. On se nešťastný a zklamaný vrátil domů a podřezal se.
Nos- vypráví o kolegiálním přísedícím Kovaljovy, který se jednou probudil a zjistil, že mu chybí nos. Dlouho přemýšlel, jak se mu něco takového mohlo stát, pak vyšel na ulici a zahlédl ho v přestrojení za státního radu. Nos mu ale ujel a tak se Kovaljov rozhodl jít na komisařství, aby po nosu vyhlásili pátraní. Nos se nakonec našel, ale Kovaljovy nešel nandat zpátky. Ani doktoři mu nepomohli. A tak šel zdrcený Kovaljov spát opět bez nosu, ale když se ráno vzbudil, byl nos opět na svém místě.
Portrét- Vypráví o mladém talentovaném, ale neznámém malíři Čartkovovy, který už nemá peníze ani na nájem. Jednou si ale prohlížel na Něvské třídě u nějakého kupce obrazy a kupec ho nakonec udolal a Čartkov si koupil velmi zvláštní portrét starého muže. Čartkov nemohl spát a pořád musel koukat na oči starce na obraze. Měl z něj až hrůzu. Když konečně usnul, měl neobyčejně živý sen, že stařec vyšel z obrazu a v ruce měl nějaký měšec. Když se probudil zjistil, že je vše na svém místě, uklidnil se a šel znovu spát, ale sen se opakoval, pak znovu. Malíř ráno obraz pozorně prohlédl a našel v něm ukrytý měšec s tisíci zlatými. V tu chvíli se jeho život změnil, koupil si popularitu a kšefty se něj jen hrnuly.
Postupem času, už bohatého a uznávaného malíře ani nebavilo malovat, ani už nemaloval tak krásné obrazy, ale společnosti stačilo jen, že to je od Čartkova. Jednou se ale objevil nádherný obraz od neznámého malíře a Čartkov si uvědomil, co vlastně udělal, se svým talentem, slávu že si koupil a že si všechno to bohatství vůbec nezaslouží. Čartkov se z toho zblázní a začne za své peníze kupovat všechny různé obrazy, na aukcích proti němu nemá nikdo žádnou šanci a všechny obrazy ničí. Nakonec v rozčílení umírá.
Plášť- vypráví o úředníkovy Akakij Akakijevičovy Botičkinovy, který byl písařem a jeho práce bylo tím jediný, co znal. Pracoval denně od rána do večera a práci si bral i domů. Jednou však zjisti, když se pozdě vracel domů, že má na plášti díru. Šel tedy za krejčím Petrovičem, ten mu ale řekl, že plášť je moc starý a látka je už moc špatná- že to prostě nepůjde zašít. Akakij si tedy musel koupit nový, na něj ale neměl. Proto skoro půl roku šetřil, moc nejedl,večer ani nesvítil, chodil pořád ve stejných šatech, aby si nakonec mohl dovolit krásný nový plášť. Z pláště byl nadšený a byl na něj patřičně hrdý. V práci ho na oslavu nového pláště pozvali na hostinu. Akakij tam tedy šel, jenže ho to nebavilo a brzy odešel. Cestou domů ho ale někdo přepadl a plášť mu ukradl. Rozčílený Akakij vtrhl druhý den ráno k generálovy, aby s tím něco udělal. Generál mu ale vynadal, že neví co se sluší a patří a vyhodil ho. Akakij tedy chodil bez pláště a brzy dostal zápal plic a zemřel. Od té doby straší jeho duch v novém plášti u Obuchovova mostu.
Kočár- vypráví o aristokratovy Čertuckém, který ze zúčastnil jedné významné hostiny a když už hodně vypil, vytahoval se svým nádherným zdobeným kočárem. Pozval něj konečně přijela delegace, jenže je odvezen do blázince.tedy několik generálů druhý den na oběd, aby si kočár prohlédli. Druhý den se ale po včerejší hostině vzbudil až v poledne, když se blížili generálové na jeho panství. Oběd samozřejmě nebyl připravený, tak řekl ženě, ať je pošle domů, že musí brzy ráno odjet a pro jistotu se schoval do svého kočáru. Jenže generálové si řekli, že když už jsou tady, podívají se na ten kočár. Zjistili, že vůbec není takový, jak Čertokucký vyprávěl a příběh končí tím, že ho objeví schovaného uvnitř.
Bláznovy zápisky- jde o deníček úředníka, který věří, že se stal se stal Španělským králem. Řekne to služebné a ta to oznámí v blázinci. Blázen má radost, že si pro
On stále věří, že je ve Španělsku a to co se mu děje- že se z něj snaží nápad o Španělském králi vymlátit- je jen taková zkouška oddanosti. Nakonec se mu to zdá až moc a dojde mu, že ho podvedli.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát