Poštovní známky – minulost a současnost, vývoj a význam poštovních známek
Poštovní známky – minulost a současnost, vývoj a význam poštovních známek
První poštovní známky světa byly vydány ve Velké Británii v roce 1840 jako potvrzení, že odesilatel dopisu zaplatil poštovné. Vydání známek bylo součástí širší reformy poštovního systému – poplatky za dopisy byly tehdy stanoveny podle hmotnosti místo podle vzdálenosti, na kterou byly poslány. To přispělo k levnější a výkonnější službě pošty.
První poštovní známky byly vydány jako praktický prostředek pro zaplacení poplatku za doručení poštovních zásilek. Byly většinou v účelné malé velikosti, zobrazovaly často panovníka, prezidenta nebo symbol vydávajícího státu. Jejich základní uspořádání nebo formát se v řadě zemí dosud udržuje, i když dosud najdeme, které jsou větší a obrázkové. Tyto běžné, každodenní známky filatelisté označují jako výplatní.
Od původního nápadu po vydání hotové známky uplyne dlouhá cesta, mnohdy dva až tři roky. Z mnoha námětů na vydání poštovní známky, předkládaných jednotlivci nebo organizacemi, které chtějí připomenout nějakou příležitost, musí poštovní správa vybrat jen několik nejpoutavějších, aby sestavila zajímavý program. Největší počet lidí, zapojených do návrhu jediné poštovní známky byl zaznamenán v letech 1839-1840, kdy byly připravovány návrhy na první světové známky. Bez ohledu na 2600 návrhů zaslaných státní finanční správě, vycházejí skutečné poštovní známky z návrhu Rowlanda Hilla, ten použil profil královny Viktorie, vyrytý Williamem Wyonem a upravený Henry Courbouldem, na známku jej vyryli Charles a Frederick Heathovi.
Když se pošta rozhodne pro vydání určité známky, požádá jednoho nebo více výtvarníků k vypracování několika konceptů známek k danému tématu, po schválení známky komisí se koncept předá tiskárně, kde se může použít několik variant výroby. Má-li být známka tištěna ocelotiskem, musí zkušený rytec vyrýt zrcadlově obrácený obraz známky do kovové destičky. Přitom postup práce kontroluje pomocí zkušebních otisků. Hotová destička se zakalí a potom je obraz přenesen pod tlakem na moletu, obraz je nyní správný – nepřevrácený. Moleta je tvrzena a používá se k přenosu obrazu, opět zrcadlově obráceného, na tiskovou desku. Dále následují zkušební otisky desky, při nichž se vyberou vhodné barvy pro konečný vzhled známky.
Bude-li známka tištěna hlubotiskem nebo ofsetem, používá se pro přenos obrazu známky v požadovaném počtu na tiskový válec nebo desku fotochemický proces. Má-li být známka tištěna víc než jednou barvou, musí být pro každou tiskovou barvu vyrobena vlastní tisková deska. Po přípravě jsou tiskové desky zasazeny do stroje a jsou zhotoveny první tiskové zkoušky. A po nastavení stroje může začít tisk známek.
Většina vícebarevných známek je tištěna jen čtyřmi barvami: žlutou, modrou, červenou a černou. Přesto se u řady vícebarevných známek tištěných hlubotiskem používá barev více, aby se lépe dosáhlo požadovaného efektu. Pod lupou můžeme vidět drobné tečky jednotlivých barev, které dohromady tvoří obraz známky. Hlavní techniky používané pro tisk poštovních známek jsou čtyři: ocelotisk (obr. 1.), hlubotisk (obr.2.), ofset (obr. 3.) a knihtisk (obr. 4.). Někdy jsou na jedné známce kombinovány dvě techniky, obvykle ocelotisk a buď hlubotisk, nebo ofset. To umožňuje přidat známkám tištěným ocelotiskem další barvy. Tuto techniku filatelisté považují pro tisk známek za nejlepší, ale jen výjimečně se může použít pro vícebarevné známky.
Známka však také může mít chybu, která vznikne při tisku (obr. 5.), tyto známky jsou mezi sběrateli velmi oblíbené. Známky s chybějícími barvami nebo obráceným středem (obr. 6.), se zrcadlovým obrazem (obr. 7.), rozdílným textem (obr. 8.), nesmyslným námětem, či chybějícím komponentem (obr. 9.) jsou většinou nápadné a velmi hledané. Tyto a další známky s výraznými chybami – jako nesprávně zoubkované (obr. 10.), tištěné nesprávnými barvami nebo na nesprávném papíru mají často vysokou hodnotu.
Známky jako filatelistické zboží
Známky se začaly postupem času sbírat, touto činností se zabývalo čím dál více lidí, člověk, který známky sbíral se nazýval filatelista, toto slovo je odvozeno z řeckého slova ,,altes“, jež znamená ,,bez poplatků“. Filatelistou se nemůžeme nazývat dříve, než začneme poštovní známky blíže studovat. K tomu nám může sloužit například filatelistický katalog poštovních známek. Ten je základní pomůckou filatelisty, protože obsahuje podrobnosti o tom, proč a kdy byly známky vydány. Najdeme zde i informace o tom, jaké známky ještě do svého alba potřebujeme sehnat, aby bylo úplné, nechybí zde ani cena jednotlivých známek.
Dostupných je hned několik katalogů, některé mohou obsahovat soupis jen těch známek, které se liší obrazem bez ohledu na odchylky v zoubkování, jiné obsahují více podrobností, uvádějí všechny možné varianty známek a poskytují další užitečné informace, např. o autorovi návrhu a tiskárně. Katalogy mohou pokrývat buď skupinu zemí, např. Střední Ameriku, nebo jednotlivé země. Některé náměty jako, ptáci, železnice nebo lodě mají vlastní katalogy. Většina známých katalogů vychází pravidelně a k některým se tisknou dodatky, aby byly stále aktuální. Informace o nových vydáních známek najdeme ve filatelistických časopisech.
Mezi nesčetnými miliony známek, které byly vydány, je řada známek, jež mají velkou hodnotu a tím jsou pro každého filatelistu značně zajímavé. Obvykle je tomu tak proto, že jich existuje málo, nebo pro to, že obsahují pozoruhodnou chybu, také známky nejstarší (obr. 11.) a neobvyklé jsou značně vzácné (obr. 12.).
Patří sem i přetisky, slouží k pořízení zvláštních emisí. Běžné známky mohou změnit na známky pro služební použití nebo na příležitostné známky. Často jsou přetiskovány i příležitostné známky – například známky vydané k olympijským hrám nebo k mistrovství světa jsou často přetiskovány jmény vítězných jednotlivců nebo družstev (obr. 13.).
Dalším druhem známek jsou známky automatové (obr. 14.). Tyto známky byly vydány v řadě zemí, které je prodávají v elektronických automatech. Po vložení peněz zvolí kupující tlačítkem požadovanou hodnotu známky. Stroj po tom vytiskne známku, která je často na papíru se zvláštním podtiskem. Automatové známky se někdy označují slovem ,,Frama“ podle jednoho z výrobců prodejních automatů. Jiné označení ,,ATM“ je zkratka z německého ,,Automatenmarken“ (automatové známky).
Kde filatelisté známky shánějí? Mohou si koupit balíčky známek, ty jsou snadno dostupné, jejich obsahem může být několik známek jedné země nebo několik stovek známek z celého světa. Jsou ideální pro začátek sbírání. Tímto způsobem můžeme získat velký počet známek, obvykle každou jinou a poměrně levně. Dalším z důležitých zdrojů známek, pokud sbíráme známky vlastní země, je místní pošta, většina větších pošt má svou filatelistickou přepážku (obr. 15.), kde můžeme dostat nové nebo nedávno vydané známky. Mnoho zahraničních pošt má novinkovou službu pro filatelisty, jimž zprostředkuje informace o vydávání nových známek a prostřednictvím jí si je hned po vydání zakoupit.
O známky se však také musí nějak pečovat, snadno se mohou poškodit, pro to je třeba s nimi zacházet opatrně. Vždy používáme filatelistickou pinzetu (obr. 16.) a další filatelistické pomůcky jako je např. lupa (obr. 17.), zoubkoměr (obr. 18. – používání zoubkoměru), detektor průsvitek, vzorník barev, ultrafialová lampa a další. Známky uschováváme do alb, kde je pro ně vytvořena kapsa, pokud ne, filatelista si pořídí kapsičky pro jednotlivé známky (obr. 19.), do kterých je vloží, po té do alba vlepí.
Existují ještě některé druhy známek o které by filatelisté měli určitě zájem. Jsou to například: známky letecké, dvojdílné, rozpůlené, balíkové pro dopravu autobusem, dobročinné poštovní známky, šekové známky, známky pro okružní doručovací pošty, univerzitní známky, také známky pamětní.
Čím více je známka starší, tím se její hodnota zvyšuje, pro to mají některé exempláře známek nevyčíslitelnou hodnotu. Vzácnější známky, nebo i ty nejvzácnější můžeme vidět snad jen na vybraných výstavách.
Filatelista se také může stát členem filatelistického klubu, v ČR např. SVAZU ČESKÝCH FIKATELISTŮ, je to organizace sdružující filatelisty v České republice, který je členem MEZINÁRODNÍ FILATELISTICKÉ FEDERACE, mezi jejímiž zakladateli bylo v roce 1926 i tehdejší sdružení českých filatelistických spolků. SČF sdružuje filatelistické kluby a kroužky mladých filatelistů. V rámci SČF působí odborné společnosti pro zájemce o různé známkové země, poštovní historii, aerofilatelii a tak dále.
Stále oblíbenější mezi filatelisty je námětové sbírání. Na rozdíl od tradičního sbírání, kdy cílem je získat všechny známky určité země nebo období, si námětový sběratel vybírá známky podle toho, co je na nich zobrazeno. Námětová sbírka bude obsahovat staré i nové známky z mnoha různých zemí a nemusí obsahovat všechny známky patřící ke zvolenému námětu, aby byla ,,kompletní“. Tak je možné vytvořit opravdu zajímavé a neobvyklé sbírky bez velkých vydání. Možnost volby námětu je velmi široká. Známky byly vydány se všemi náměty, které nás můžou napadnout. Některým námětům je věnováno velké množství známek a jsou velmi oblíbené: například ptáci (víc než 7500 známek), lodě ( 11 000 ), železnice ( 6000 ) a savci ( 5000 ). Můžeme také sbírat užší námět – lépe zvládnutelných může být 650 známek s obrázky hub. Menší námět může být třeba doplňkem k hlavní sbírce.
Přílohy:
obr. 1:Tisk známky ocelotiskem
obr. 2:Tisk známky hlubotiskem
obr. 3:Tisk známky ofsetem
obr. 4:Tisk známky knihtiskem
obr. 5: Známky s chybami vzniklými při (nepozorném) tisku
obr. 6: Známky s obráceným středem
obr. 7: Známka se zrcadlovým obrazem
Zrcadlový obraz na známce vznikl nechtěným slepením dvou ještě vlhkých archů známek.
obr. 8: Rozdílný text na známce
Na známkách je francouzský filozof Descartes a jeho dílo ,,Discours de la Méthode“, Na známce je nesprávný text ,,Discours sur la Méthode“, stejná známka byla vydána také se správným textem ,,Home Secretary“.
obr. 9: Chyba obrazu známky
Letadlo nemá ocasní směrovku – pravděpodobně by nikdy nelétalo.
Kolumbus používá dalekohled předtím, než byl vynalezen!
Na známce Panenských ostrovů chybí postava uprostřed, říká se jí ,,chybějící panna“.
obr. 10: Známkám chybí zoubkování
Mezi dvojicí známek chybí zoubkování, takové známky by se měly sbírat ve dvojicích.
obr. 11: Nejstarší známky
obr. 12: Vzácné známky
obr. 13: Přetiskované známky
obr. 14: Automatové známky
obr. 15: Poštovní filatelistická přepážka
obr. 16: Pomůcka filatelisty – pinzeta
obr. 17: Pomůcka filatelisty – lupa
obr. 18: Pomůcka filatelisty – zoubkoměr
obr. 19: Úschova známek
Známky se také ukládají do fólií, kapsiček, alb…
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Stáhnout -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát