Počátky české literatury od 9.století do počátku husitství
Počátky české literatury od 9.století do počátku husitství
Počátky česky psané literatury spadají do 9.století a jsou spjaty s šířením křesťanství v českých zemích. Základy písemnictví byly položeny na Velké Moravě, která byla ohrožována Východofranskou říší, a tak roku 862 požádal velkomoravský kníže Rastislav byzantského císaře Michaela III. o vyslání slovanské mise, která by položila základy vzdělanosti.
A tak roku 863 přišli na Moravu bratři ze Soluně Konstantin (přijal mnišské jméno Cyril) a Metoděj.
Do bohoslužeb zavedli staroslověnštinu a vytvořili písmo hlaholici, později cyrilice a z ní následně vznikla azbuka.
Jejich program nejlépe vystihuje slovanská památka Proglas, což je veršovaný úvod k překladu evangelia a vyjadřuje právo člověka na bohoslužebný mateřský jazyk. Také sem patří Staroslověnský překlad bible, kde najdeme liturgické texty a modlitby (Abecední motlitba). A nejvýznamnější památky jsou legendy Život Konstantinův a Život Metodějův (panonské legendy).
Roku 907 se VM rozpadá a kulturní těžiště území se přesouvá do Čech.
V Čechách se setkává staroslověnština s latinou a začíná být vytlačována. Útočištěm slovanského učení se stává Sázavský klášter, kde vznikají památky zachycující životy světců.
Dochovala se nám legenda Život svatého Václava a O svatém Václavu.
Z latinské tvorby pak skladba Život a umučení sv.Václava a babičky jeho sv.Ludmily (Kristiánova legenda, 10.století).
Legendy 10.století daly základ dějepisectví.
Prvním kronikářem se stal Kosmas – probošt vyšehradské kapituly, byl vzdělaný a do dějin se zapsal sepsáním Kroniky české, která je psána prózou latinsky a do textu vkládá česká slova tzv.bohemika, vychází z pověstí, vyprávění lidí a vlastních zážitků autora. Popisuje události od nejstarší doby až po tvůrcovu současnost. A dokazuje vítězství latinské vzdělanosti.
Kronika si našla mnoho pokračovatelů, avšak vyrovnat se jí může pouze Zbraslavská kronika Petra Žitavského (14.století).
Ani po vítězství latiny nezaniká vliv staroslovanské vzdělanosti, dokládá to česká duchovní píseň Hospodine, pomiluj ny, plnící funkci hymny. Další literární památkou jsou Pražské hlaholické zlomky a s první českou větou se setkáváme v zakládací listině litoměřické kapituly. Nejvýznamnější památkou v mateřštině je pak duchovní píseň Svatý Václave, vévodo české země (hymna).
Od 2.poloviny 13.století pozorujeme nárůst literárního života a kultury jako takové. Do literatury silněji proniká národní jazyk a toto období spolu s dobou Karla I . je dobou rozkvětu literatury v národním jazyce. Literatura je obohacena o světské prvky.
Hlavním dílem světské epiky je Alexandreis, česky psaný veršovaný hrdinský epos o 9000 verších, vznikl asi kolem roku 1300.
Ještě větší obliby dosáhla první veršovaná kronika Dalimilova kronika, je psána osmislabičným veršem, autora neznáme, ale v 17.století bylo autorství přisouzeno omylem Dalimilovi Mezičskému.
Doba vlády Karla I . je dobou rozkvětu středověké kultury.
Praha se stává místem politického dění a udržuje styky s Evropou. Roku 1344 je povýšeno pražské biskupství na arcibiskupství a o 5 let později je založena Karlova univerzita. Karel I . podporuje literární tvorbu a sám píše životopis Vita Caroli.
Vznikají veršované legendy Život svaté Kateřiny (královská dcera přijímá křesťanství a je umučena, skladbu převedl do nové češtiny Josef Hrabák) a Legenda o svatém Prokopu (líčí život opata Sázavského kláštera).
Oblíbeny jsou rytířské skladby, rozvíjí se nauková literatura a milostná lyrika, uplatňuje se i žánr cestopisu.
Zesvětštění náboženské tématiky se projevilo i ve středověkém dramatu, kdy se v klášterech dramatizovaly výjevy z evangelií.
Nejvýznamnější je hra O třech Mariích (ženách hledajících Kristovo tělo, aby mu rány pomazaly vonnými mastmi, anděl jim však zvěstuje Kristovo zmrtvýchvstání). Divadelním výjevem se stává hra s mastičkářem, fraška Mastičkář (zesměšnění podvodných lékařů, ukazuje život chudiny).
Vysokoškolští studenti vytváří žákovskou poezii, kam spadají satiry, básně, popěvky….jak české, tak latinské. Některé žákovské skladby jsou psány latinsko-česky a tyto verše dostaly označení makarónské.
Patří sem Píseň veselé chudiny, Podkoní a žák, Svár vody s vínem, Tkadleček (prozaická analogie legendy o svaté Kateřině).
Od 2.poloviny 14.století jsou známé milostné písně, představující typ západní dvorní lyriky, některé jsou lidového rázu – Byla ti sem v sádku, Ztratilať sem milého…
Nejvýznamnější památkou 14.století je Hradecký rukopis (z roku 1340) - je ze tří částí:
1. Desatero kázanie božie-kárání hříchů proti přikázáním božím
2. Sedm satir o řemeslnících a konšelích-kritika nedostatků měšťanské společnosti
3. Bajka o lišce a džbánu
Do tohoto období spadá i veršovaná skladba Nová rada (zvířecí alegorie) od Smila Flašky z Pardubic.
Ve 14.století sílí reformní myšlenky a snahy o nápravu společnosti. Jejich nositeli byli univerzitní mistři, kněží a kazatelé, kritizující nepravosti panující v církvi a společnosti.
Na posluchače působil silně svými reformními názory Jan Milíč z Kroměříže. O zpřístupnění náboženských děl se pokusil Tomáš Štítný ze Štítného (Knížky šestery o obecných věcech křesťanských-sborník traktátů).
Dalším protireformním kazatelem byl Walthouser, který hlásal,že náprava musí přijít shora, kázal v němčině a latině nebo Matěj z Janova, autor díla Pravidla starého a nového zákona, píšící latinsky.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát