Immanuel Kant
Immanuel Kant
(1724 - 1804)
- Zakladatel německé klasické filosofie.
- Narodil se v Královci ve Východním Prusku. Vystudoval univerzitu v Královci, kde také začal přednášet. Věřící člověk. Jeho otec byl sedlářem.
- Byl profesorem metafyziky, logiky, fyziky, geografie, antropologie, práva. Nejprve se ale věnoval přírodě (Kant-Laplaceova teorie vzniku vesmíru – hypotéza o vzniku sluneční soustavy z rozptýlených částic hmoty).
- Zabýval se otázkami kosmogonickými, kosmologickými, mechanikou a antropologií.
- Ve svém druhém a hlavním tvůrčím období (tzv. kritickém) se věnoval zkoumání předpokladů ro-zumu. Před kantovští filosofové používali rozumu, aby kritizovali svět. Kant postupoval obráceně: podrobil kritice rozum sám.
- Rozvrhl své učení na část teoretickou, etickou a estetickou. („Kritika čistého rozumu“[1781], „Kritika praktického rozumu“[1788], „Kritika soudnosti“[1790], ale i mnoho dalších prací).
- Dějiny přírody považoval za pohyb od jednoduchého ke složitému, od chaotického k organizovanějšímu a uspořádanému.
- Kantova etika je založena na tzv. Kategorickém imperativu: „Jednej tak, aby maxima tvé vůle mohla vždy zároveň platit jako princip všeobecného zákonodárství.“
- Podstatou Kantova filosofického učení je jeho rozlišení „věci o sobě a jevů“. Rozdělil skutečnost na tu část, kterou vnímáme smysly, a na část, která naši zkušenost přesahuje. První nazval světem jevů a druhou světem „věci o sobě“.
- Celkově dospěl Kant k subjektivnímu idealismu a k agnosticismu.
- Kantův vliv na vývoj filosofie byl mimořádný. Další myslitelé se většinou inspirovali některou stránkou jeho učení.
- Posléze zesílila potřeba pokusit se překonat jednostrannosti vývoje; vzniklo novokantovství, fe-nomenologie. Je údělem filosofie takové pokusy činit neustále.
- Myšlenka: „Spal jsem a snil, že život je krása. Probudil jsem se a zjistil, že je povinnost.“
Pozn.: Kategorický imperativ (na rozdíl od hypotetického, podmíněného cílem jednání) = bezpodmínečný, apriorní příkaz jednat podle pravidla, které by se mohlo stát všeobecným zákonem; v takovém jednání má být lidství cílem, nikoli prostřed-kem jednání člověka.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT