Literární moderna
konec 19. stol.
dosavadní úspěšný rozvoj společnosti umožňoval optimistický pohled na skutečnost; koncem století – změna: rychlé životní tempo, konkurenční boj, katastrofické představy, chaos a desorientace ð růst napětí, neshod a kritické pozornosti ke každodenní realitě, odmítnutí hodnot a ideálů měšťanské společnosti 19. stol. ð pesimistický životní pocit, beznaděje;
vliv filozofie Arthura Schopenhauera; něm. filozof Friederick Nietzsche: obdiv k silnému jedinci, jeho vůli k moci, odmítnutí demokracie, útok na křesťanství; nový životní pocit souvisí i s vlnou spiritualismu (duchovnost)
odraz v literatuře ð proměny směrů, zvl. v poezii (hledání nového uměleckého slohu, cest), vyjádření odporu spisovatelů ke společnosti, její morálce a vkusu; zdůrazňování svobody jedince (individualismus); prosazování nových estetických norem ð rozmanitost stylů, směrů, žánrů a různá východiska: idealistické teorie, náboženské představy, radikálně revoluční názory
společné rysy:
q soustředění na vnitřní život člověka, jeho senzibilitu (citovost smyslů a nervů na podněty)
q právo na osobité vidění světa, pravdivé a nezastřené vyjádření osobních zkušeností, prožitků, nálad bez falešných ohledů, zábran morálky
Autor: SCHOPENHAUER ARTHUR; NIETZSCHE FRIEDRICH
Nové umělecké směry konce století
1) impresionismus
z lat. impressio = dojem
původně francouzští malíři C. Monet, A. Renoir, E. Degas, sochař A. Rodin, hudební skladatel C. Debussy;
Monetův obraz Imprese – zachycuje východ slunce na mořské hladině
v malířství:
jasné, čisté barvy; vystižení bezprostředního dojmu, nálady (hra světel a stínů), mozaika barev, neurčité kontury
v literatuře:
q sdělení bezprostředního subjektivního dojmu, vyjádření okamžité nálady, neopakovatelné chvíle (smutek, radost, melancholie, nostalgie)
q potlačení rozumové účasti na obsahu
q volné řazení zrakových a sluchových dojmů (melodičnost)
q v popředí lyrika, zvl. přírodní; lyrizace prózy (uvolnění kompozice, oslabení příběhu, fragmentárnost)
fr. básník P. Verlaine, v české literatuře A. Sova, K. Hlaváček, v próze F. Šrámek
2) symbolismus
reakce na realismus, naturalismus i impresionismus
q vyjádření pomocí náznaků, symbolů, obrazových pojmenování (přenášení významů, vyslovení abstraktní nebo skryté představy, nečekané spojování představ ð rozvoj básnické obraznosti)
q důraz na hudebnost verše
q podmanivá působivost, snaha vsugerovat pocit
q volný verš
fr. básníci Ch. Baudelaire, P. Verlaine, A. Rimbaud, S. Mallarmé aj., v české literatuře O. Březina, A. Sova, K. Hlaváček
3) dekadence
z fr. décadence = úpadek
q zalíbení v náladách smutku, skepse, nudy, marnosti, opovržení životem; pocity rozkladu a smrti (únik z reálného světa, který básníkům připadal těsný, úzký, nedokonalý, do světa snů, k mystice – víra v nadpřirozený svět, v Boha)
q úsilí o ”čisté umění” (lartpourlartismus – umění pro umění)
fr. básníci P. Verlaine, S. Mallarmé, ang. spisovatel O. Wilde, v české literatuře Karel Hlaváček, Jiří Karásek ze Lvovic
Autor: MONET CLAUDE; RENOIR AUGUSTE; DEGAS EDGAR; RODIN AUGUSTE; DEBUSSY CLAUDE; VERLAINE PAUL; SOVA ANTONÍN; HLAVÁČEK KAREL; ŠRÁMEK FRÁŇA; BAUDELAIRE CHARLES; RIMBAUD JEAN ARTHUR; MALLARMÉ STÉPHANE; BŘEZINA OTOKAR; WILDE OSCAR; KARÁSEK ZE LVOVIC JIŘÍ
MSL ve Francii
tzv. ”prokletí básníci”
ve své době sice nepochopeni (svou tvorbou a životním postojem pobuřovali měšťáckou morálku), ale otvírali cestu nové poezii
Charles Baudelaire (1821–1867)
básník a překladatel (E. A. Poe), kritik; do češtiny přeložen poprvé Vrchlickým;
protiměšťácký postoj, bohémský život v Paříži
– lyrická sbírka Květy zla (odsouzena z mravnostních důvodů k pokutě)
titul – spojení představy krásy a zla (oxymóron); provokující otevřenost, pobuřující cynismus ð hledá krásu i v ošklivosti
např.
b. Zdechlina – syrový obraz rozkladu a hniloby × závěr: skutečná krása mrtvých lásek; kontrast: život × smrt; krása je v pravdě (vliv klasicismu)
b. Co povíš dnes večer – intimní zpověď, čistá lyrika; pocity smutku, samoty × touha po kráse a plném životě
b. Ó, já tě zbožňuji – zoufalství, milostná zklamání × uctívání krásy; láska × pohrdání; láska přináší radost, ale i zklamání; naturalistická přirovnání
b. Vztahy – vztah člověka k přírodě = harmonie; bohatá obrazotvornost, fantazie, citlivost; v přirovnání – dojmy sluchové, čichové, vizuální, chuťové; forma sonetu
b. Epigraf na odsouzenou knihu – útok na čtenáře, kteří autora nepochopili; báseň v próze Koláč – doklad básníkova sociálního cítění
Baudelairův přínos:
q hledání harmonie, čistoty × skutečný svět
q touha po kráse a jejím pravdivém, citlivém (až syrově otřesném) vyjádření
q bohatá obrazotvornost, fantazie, lyrismus, vytříbená forma
q cynismus a otevřenost pobuřuje měšťáky
Paul Verlaine (1844–1896)
představitel symbolismu
bohémský způsob života, toulky Evropou s Rimbaudem; za jeho postřelení vězněn
– programová báseň Básnické umění
– formulace principů symbolistické poezie:
q obsahová neurčitost (nepřímý, volný vztah ke skutečnosti, obraz nemá přímo zachycovat realitu)
q básnění náznakem a odstínem
q vnitřní opravdovost, citovost; subjektivita
q hudebnost
(”Především hudbu,
ta buď vším v tvých verších”)
q představivost a sen
q vsugerovat čtenáři pocit ð nálada okamžiku
b. Podzimní píseň (sb. Saturnské básně) – přeložena mnoha básníky (Holan, Hrubín, Seifert, Jelínek aj.);
pocity vzbuzené podzimní přírodou ð nejistota, beznaděje
smyslové vnímání, odstíny citu; zachycení okamžité nálady, volně řazené představy, náznakovost, symboly; hudebnost (využití dlouhých vokálů, dvojhlásky ou, sykavek); rytmus verše
Jean Arthur Rimbaud (1854–1891)
”božský rošťák” (F. X. Šalda)
dokonalé básnické dílo vytvořil ve svých 15–19 letech; uveřejněno jen v časopisech (soubor Iluminace vydal posmrtně P. Verlaine)
b. Mé bohémství – výraz odporu k soudobé společnosti, básníkův životní postoj, tuláctví (rozbitý střevíc, děravé kapsy, svrchník už shodil skutečnost, roztržené kalhoty); pocit spokojenosti, štěstí a klidu (”Mé hvězdy šustěly tam v sladkém šumotu”) – zvukomalba
b. Večerní modlitba – bohémství, tuláctví – snaha šokovat čtenáře (viz název = pobuřující, ironizující)
”Jsem jako anděl v rukou kadeřníka
a držím džbánek piva se žlábky...”
zákl. umělecký prostředek – protiklad; sen se prolíná s realitou, která bolí:
”Mé sny jak trus.....mně
tvoří sladké připáleniny...”
obě básně
– budovány na všestranném smyslovém vnímání
– bezprostřední subjektivní prožitek
– forma sonetu
– využití zvukomalby:
”A milý jako bůh ve svatostánku
očím do výše a kupředu
se souhlasem svých slunečnic a vánků”
– všední slova
b. Opilý koráb
– snová báseň (nikdy neviděl moře) ð fantazie, obrazotvornost; obraz bouřlivé plavby
– řetězec metafor, které přecházejí do symbolického vyjádření ð symbolický obraz básníka totožného s lodí (pohyb v jeho tvorbě)
”mne, zbloudilou loď”, ”...já, koráb z mlhovin”...
b. Samohlásky – zvuk každé samohlásky spojuje s barvou:
”A čerň, E běl, I nach, O modř, U zeleň hlásek”
b. Spáč v úvalu – obraz přírody a spícího vojáka; závěrečný verš je šokující (hrůzný okamžik – mrtvý voják); forma sonetu
Rimbaudova poezie:
q budována na bezprostředním osobním zážitku a fantazii
q metafory často kontrastní, barvité
q propracovaná zvuková stránka verše (zvukomalba)
q vedle důsledně spisovného jazyka i obraty z periferie
q kritický vztah k měšťácké společnosti, šokující otevřenost
Stéphane Mallarmé (1842–1898)
– hudební koncepce poezie: nejen libozvučnost hlásek, ale hudebnost poezie v její podstatě
Autor: BAUDELAIRE CHARLES; POE EDGAR ALLAN; VRCHLICKÝ JAROSLAV; VERLAINE PAUL; RIMBAUD JEAN ARTHUR; HOLAN VLADIMÍR; HRUBÍN FRANTIŠEK; SEIFERT JAROSLAV; JELÍNEK HANUŠ; ŠALDA FRANTIŠEK XAVER; MALLARMÉ STÉPHANE
Dílo: KVĚTY ZLA; ZDECHLINA; CO POVÍŠ VEČER DNES; Ó, JÁ TĚ ZBOŽŇUJI; VZTAHY; EPIGRAF NA ODSOUZENOU KNIHU; KOLÁČ; BÁSNICKÉ UMĚNÍ; PODZIMNÍ PÍSEŇ; SATURNSKÉ BÁSNĚ; ILUMINACE; MÉ BOHÉMSTVÍ; VEČERNÍ MODLITBA; OPILÝ KORÁB; SAMOHLÁSKY; SPÁČ V ÚVALU
MSL v Belgii
Émile Verhaeren (1855–1916)
– obraz průmyslového velkoměsta i venkova (Flandry); symbolismus a civilismus ð sociální revolta; obavy o člověka a budoucnost světa; sbírka Chapadlovitá města
Autor: VERHAEREN ÉMILE
Dílo: CHAPADLOVITÁ MĚSTA
MSL v Anglii
Oscar Wilde (1854–1900)
dramatik, básník, prozaik; představitel anglické dekadence
– jediný román Obraz Doriana Graye
(jediný cíl života = krása a rozkoš; složitá fantazie)
– pohádkové sbírky, např. Šťastný princ a jiné pohádky (např. Slavík a růže), komedie Ideální manžel, Jak je důležité míti filipa aj.
Autor: WILDE OSCAR
Dílo: OBRAZ DORIANA GRAYE; ŠŤASTNÝ PRINC A JINÉ POHÁDKY; SLAVÍK A RŮŽE; IDEÁLNÍ MANŽEL; JAK JE DŮLEŽITÉ MÍTI FILIPA
MSL v USA
Walt Whitman (1819–1892) – průkopník civilismu
severoamerický básník, publicista, hlasatel demokracie (b. O sobě zpívám)
sbírka Stébla trávy
– nový obsah: moderní život, civilizace
oslava všedních věcí, přírody, lidské práce, družnosti, člověka
rozmanitost světa a života, jeho protiklady
snaha vsugerovat představu krásy i radosti ð oživit život, dát mu jas a krásu (život je pozemský dar);
tematická rozsáhlost, myšlenková hloubka, civilní patos (zvolací věty)
ð nové pojetí krásy a pravdivosti
– nová forma: rozbití tradičních forem básně, nová obraznost: pásmo dojmů a představ ð lyrické pásmo (zdánlivě bez logické souvislosti), hudba slov (dlouhé samohlásky, např. b. Zpěv radostí, ráznost pochodu), náznaky – symboly, fantazie
– volné členění básně
– prozaizace poezie ð volný verš = na rozhraní poezie a prózy (nemá předepsaný počet slabik, přízvuků, nositelem rytmu = intonace, která ztotožňuje verše s významovými celky textu; verš nemusí být nerýmovaný; výskyt přesahu)
Autor: WHITMAN WALT
Dílo: STÉBLA TRÁVY; ZPĚV RADOSTÍ
MSL v Německu
Rainer Maria Rilke (1875–1926)
rodák z Prahy; vývoj od impresionismu, dekadence k hymnickým meditacím (o životě, lásce, utrpení, smrti)
– sbírky Kniha hodin, Nové básně, Sonety Orfeovi
b. Závěrečný zpěv (Nové básně)
”Velká je smrt
a my jsme její radostný hlas.
Když zdá se, že život zní nejplněji,
tu slyšíme ji,
jak vzlyká v nás.”
Autor: RILKE RAINER MARIA
Dílo: KNIHA HODIN; NOVÉ BÁSNĚ; SONETY ORFEOVI; ZÁVĚREČNÝ ZPĚV
MSL v Rusku
Alexandr Alexandrovič Blok (1880–1921)
představitel symbolismu
Verše o krásné dámě, poema Dvanáct (po říjnové revoluci 1917)
Autor: BLOK ALEXANDR ALEXANDROVIČ
Dílo: VERŠE O KRÁSNÉ DÁMĚ, DVANÁCT
Česká moderna – 90. léta 19. st.
prohloubení krize politické (nedořešen boj za politickou svobodu národa, sociální rozpory) ð rozchod kultury s vládnoucí společností, pocity hořkého zklamání a osamocenosti ð program negace dosavadních společenských a uměleckých ideálů
mladá generace spisovatelů vystoupila s Manifestem České moderny (1895)
J. S. Machar, A. Sova, O. Březina, V. Mrštík, J. K. Šlejhar, F. V. Krejčí, F. X. Šalda aj.
q bez jednotného uměleckého programu (různorodost zaměření spisovatelů)
q jednotící prvek: rozchod s vládnoucí politikou, nonkonformismus; polemické srážky s představiteli politiky
q odlišnost od předchozí generace (ostré útoky proti lumírovcům i realistům), návaznost na Havlíčka a Nerudu
q individualismus, právo na osobité pojetí tvorby; senzualita
krátké trvání skupiny pro vnitřní diferencovanost; pronikání nových uměleckých směrů = ”otvírání oken do Evropy”
Významní představitelé české literatury 90. let
Josef Svatopluk Machar (1864–1942)
autor Manifestu České moderny, mluvčí generace Česká moderna, básník, představitel realistické subjektivní a politické lyriky, satirik
« Kolín, úředníkem ve Vídni, ale podíl na českém politickém a kulturním životě; před 1. světovou válkou nepřítel prázdného vlastenectví a klerikalismu; po válce názorové rozpory, stoupenec krajně pravicové pozice
raná tvorba:
b. sbírka Confiteor I. – III. (z lat. zpovídám se, vyznávám) – společenská a politická lyrika;
polemické zaměření, pocit zklamání, rozchod s dosavadní literaturou; soustředění na vlastní nitro, nálady; subjektivní obsah poezie, provokativní otevřenost: kritika měšťáctví, buržoazní politiky, falešné morálky, frázovitého vlastenectví; ironie, výsměch; verš prozaizovaný, bez patosu; jednoduché jazykové prostředky, prvky hovorového jazyka
sbírka Čtyři knihy sonetů – tón zklamání, vyjádření pocitů generace, např. b. Sonet o sobě - prosazuje individualismus, dokazuje nelhostejnost, charakterizuje smysl své tvorby
b. Sonet o dějinách sonetu – charakteristika předchůdců, otevřená polemika se vznešeným rétorickým patosem lumírovců; proti bohaté metaforičnosti a zdobnosti důraz na významovou stránku poezie (sdělení); nutnost přímého pojmenování a kritičnosti
sbírka Tristium Vindobona (žalozpěvy z Vídně)
– lyrika politická, inspirace Ovidiovými žalozpěvy z vyhnanství; kritika české politiky, skeptický pohled do budoucnosti; vřelé vlastenectví autorovo
sbírka Zde by měly kvést růže
– veršovaná epika, kritika měšťácké společnosti – pokrytectví, zbabělosti, neupřímnosti; osudy žen, jejich otrocké postavení ve společnosti;
prozaizace verše, využití hovorového jazyka; forma nadsázky, ironie, sarkasmus
totéž v románě ve verších Magdaléna
pozdní lyrika – obrat:
po letech odporu a negace hledá pozitivní východiska, ideály – nachází je v minulosti, zvl. v antice (ideál harmonie osobnosti) ð básnický cyklus Svědomím věků (vliv V. Huga a J. Vrchlického), např. sbírka V záři helénského slunce – starověké Řecko, Řím, obdiv k silným individualitám, nepokořeným, s lidskou důstojností
Přínos Macharův:
q odvážná kritika měšťácké společnosti (lhostejnost, pokrytectví, prázdné vlastenectví)
q kritika církve
q realistický, střízlivý, otevřený, strohý, analytický a provokující pohled na skutečnost
q subjektivní a politická lyrika, veršovaná epika (důraz na významovou stránku poezie), individualismus
q forma: satira, ironie, sarkasmus, nadsázka; záliba v sonetu; prozaizace poezie
q návaznost na Havlíčka, Nerudu
Antonín Sova (1864–1928)
představitel České moderny, impresionista a symbolista, básník české krajiny (rodného kraje),
”největší moderní básník lásky” (J. Hora)
« Pacov, obliba jižních Čech
1) impresionistická přírodní lyrika
sbírka Květy intimních nálad
b. U řek – lyrická krajinomalba, básnický impresionismus – zachycení okamžiku: barevné odstíny a subjektivní nálady (viz titul), bolestné snění; ne objektivní obraz krajiny ð do ní promítá své duševní stavy, melancholii a smutek; hudebnost verše; podobně i b. Olše
sbírka Z mého kraje – citlivý vztah k rodnému kraji, barevnost, smysl pro odstíny (malířský zrak), impresionistická vnímavost – detaily přírodních proměn i projev sociálního cítění (chudoba, drsnost krajiny)
sbírka Soucit a vzdor – výraz revolty, odporu, vzpoury (b. Suchopar); hudebnost (b. Píseň)
sbírka Zlomená duše (b. Smetanovo kvarteto Z mého života) – rozpor snu a skutečnosti; pocit, že každá radost musí být vykoupena hořkostí a smutkem (skladatelova tragédie, zákonitý úděl génia, uštvaného okolím); volný verš
2) symbolistická poezie
sbírka Ještě jednou se vrátíme
b. Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy – obsahová neurčitost, náznakovost, vnitřní citová opravdovost, snaha vsugerovat pocit, náladu okamžiku; melodičnost
2 okruhy motivů – ústřední motiv sadu a motiv plavby – oba časově určeny ročním obdobím: jarem a podzimem = symbolické obrazy pro vyjádření duševního stavu lyrického hrdiny
(smutek, hořkost, nemožnost uskutečnit krásné a velké životní představy); ne přírodní, ale intimní lyrika; forma vyjádření – střídání tázacích a oznamovacích vět
sbírka Údolí nového království – vrchol individualismu
– vidina budoucí společnosti – šťastná země sociálního vykoupení; motiv poutníka – básník se z hor snů vrátil k zemi:
”... v údolí, kde jsem byl zrozen. Tam hlína voněla,
lidská bolela srdce a duše marně toužily.”
návrat do reálného světa – ne harmonické uklidnění, ale citové disonance; patetický, široce stavěný volný verš
sbírka Zpěvy domova – reakce na 1. světovou válku, vyznání vztahu k národu, domovu, odpor k válce
3) próza
– Ivův román, Výpravy chudých, novela Pankrác Budecius kantor; lyrizace epiky
Sovův přínos:
q citlivý vztah k rodnému kraji
q básnický impresionismus a symbolismus, lyrika přírodní a intimní
q své subjektivní nálady vkládá do obrazu krajiny
q sociální cítění a patos aktivního boje, vzdoru
q mnohotvárnost a tvůrčí proměnlivost
q patetický verš i píseň
Otokar Březina (1868–1929)
představitel České moderny, symbolista
« Počátky; učitelem v Nové Říši na Moravě a v Jaroměřicích
– myšlenkový vývoj od pochmurných nálad až k sociální humanitě;
– básník přesvědčen o existenci nadpozemské skutečnosti, odvrací se od pozemského života, navazuje kontakt s duchovním světem
sbírka Tajemné dálky
b. Moje matka – hymnický výraz, patos; ústřední postava = sám básník: zpověď z bolestných zážitků, hluboký vztah k mrtvé matce; pocit samoty
sbírka Svítání na západě (titul – oxymóron); západ – smrt je vykoupením z pozemského utrpení
b. Tys nešla – neurčitost tématu (čekání na ženu, inspiraci, matku, smrt?); obraz duševního stavu lyrického hrdiny, smyslově konkrétní obrazy (zapojeny všechny smysly – rozsvítil lampy, natrhal kvítí, vůně v plamenech šlehají krví; vína, v nichž slunce minulá svítí, vína hořkla) osobitý výraz, široký proud obraznosti
sbírka Větry od pólů – vrchol abstrakce, filozofie smyslu života: soucit, bolest, láska
sbírky Stavitelé chrámu a Ruce – spojení člověka s vesmírem, optimističtější víra v budoucnost;
– mlhavá představa o sbratření lidstva (symbol spojených rukou)
”... ruce milionů potkávají se, magický řetěz,
jenž obmyká všechny pevniny... vzpíná se k bratřím.”
2 knihy esejí: Hudba pramenů, Skryté dějiny
Březinův přínos:
q bezmezné obrazové bohatství (napětí mezi světem pozemským a metaforickými představami)
q zhuštěný, hymnický výraz, patos
q citovost (bolest, stesk)
q Březinovo kosmické vizionářství × Whitmanovo pozemšťanství, Sovův návrat k zemi
q bohatý jazyk (náboženské pojmy, biblické parafráze), složitá stavba dlouhých souvětí
q hudebnost verše
Karel Hlaváček (1874–1898)
představitel české dekadence; skupina kolem časopisu Moderní revue (též Arnošt Procházka, Jiří Karásek ze Lvovic)
sbírka Pozdě k ránu
– úvodní text: neskutečná krajina, snový pohádkový měsíc, přelom mezi nocí a dnem; přírodní jevy jsou obrazem básníkova nitra; pocit melancholie, zmaru, marnosti
sbírka Mstivá kantiléna – vzpurné revoltující tóny; symbol odboje – motiv gézů (z nizozemského odboje proti Španělům)
b. Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji
b. Hrál kdosi na hoboj
tematická neurčitost: snovost krajiny pozdě k ránu, pocity smutku, marnosti, úzkosti; záměrná monotónnost; hudebnost, melodičnost verše (eufonie, opakovací figury, rým)
František Xaver Šalda (1867–1937)
– profesor světových literatur na Filozofické fakultě Karlovy univerzity;
– básník, prozaik (román Loutky a dělníci boží), dramatik (Zástupové, Dítě), největší literární kritik 19. století;
– nové pojetí literární kritiky = samostatná tvorba, rovnocenná umělecké činnosti; velký společenský význam kritiky; ð zvědečtění kritiky (od zachycení dojmů z díla k objevování a vysvětlování zákonitostí literárních jevů)
studie Syntetism v novém umění – zdůrazňuje nejen pasivní popis vnější skutečnosti, ale celistvý pohled (jednota světa, schopnost osobitě vidět celek)
Boje o zítřek – úvahy o smyslu umění v životě, psychologie umělecké tvorby;
význam literatury:
q schopnost orientovat člověka k plnějšímu vnímání a chápání reality
q výchovné poslání
q intenzivní prožitek života
Duše a dílo – medailony českých a světových autorů (např. Mácha, Němcová, Vrchlický, Sova, Březina, Ibsen, Flaubert aj.)
– zdůrazňuje individualitu a nezávislost uměleckého projevu; Šaldův metaforicky rozvinutý jazyk, bohaté parafráze, blízkost básnickému vyjádření
– nový žánr – kritická esej o umění (menší literární útvar, pojednává duchaplně a zajímavě o otázkách filozofických, uměleckých; styl je na rozhraní uměleckého a vědeckého, zdůrazňuje autorovu osobitost)
– studie Mácha snivec a buřič (3 osobní symboly Máje – poutník, vězeň, země)
O nejmladší poezii české – Šaldovo pochopení pro nejmladší literární talenty (Wolker)
Šaldův zápisník (1928–1937) – časopis s vlastními kritickými a beletristickými příspěvky, náročné požadavky na uměleckou hodnotu díla
Autor: MACHAR JOSEF SVATOPLUK; SOVA ANTONÍN; BŘEZINA OTOKAR; MRŠTÍK VILÉM; ŠLEJHAR JOSEF KAREL; KREJČÍ FRANTIŠEK VÁCLAV; ŠALDA FRANTIŠEK XAVER; HUGO VICTOR; VRCHLICKÝ JAROSLAV; HORA JOSEF; WHITMAN WALT; HLAVÁČEK KAREL; PROCHÁZKA ARNOŠT; KARÁSEK ZE LVOVIC JIŘÍ; MÁCHA KAREL HYNEK; NĚMCOVÁ BOŽENA; IBSEN HENRIK; FLAUBERT GUSTAVE
Dílo: MANIFEST ČESKÉ MODERNY; CONFITEOR; ČTYŘI KNIHY SONETŮ; SONET O SOBĚ; SONET O DĚJINÁCH SONETU; TRISTIUM VINDOBONA; ZDE BY MĚLY KVÉST RŮŽE; MAGDALÉNA; SVĚDOMÍM VĚKŮ; V ZÁŘI HELÉNSKÉHO SLUNCE; KVĚTY INTIMNÍCH NÁLAD; U ŘEK; OLŠE; Z MÉHO KRAJE; SOUCIT A VZDOR; SUCHOPAR; PÍSEŇ; ZLOMENÁ DUŠE; SMETANOVO KVARTETO Z MÉHO ŽIVOTA; JEŠTĚ JEDNOU SE VRÁTÍME; KDO VÁM TAK ZCUCHAL TMAVÉ VLASY; ÚDOLÍ NOVÉHO KRÁLOVSTVÍ; ZPĚVY DOMOVA; IVŮV ROMÁN; VÝPRAVY CHUDÝCH; PANKRÁC BUDECIUS KANTOR; TAJEMNÉ DÁLKY; MOJE MATKA; SVÍTÁNÍ NA ZÁPADĚ; TYS NEŠLA; VĚTRY OD PÓLŮ; STAVITELÉ CHRÁMU; RUCE; HUDBA PRAMENŮ; SKRYTÉ DĚJINY; MODERNÍ REVUE; POZDĚ K RÁNU; MSTIVÁ KANTILÉNA; SVOU VIOLU JSEM NALADIL CO MOŽNO NEJHLOUBĚJI; HRÁL KDOSI NA HOBOJ; LOUTKY A DĚLNÍCI BOŽÍ; ZÁSTUPOVÉ; DÍTĚ; SYNTETISM V NOVÉM UMĚNÍ; BOJE O ZÍTŘEK; DUŠE A DÍLO; MÁCHA SNIVEC A BUŘIČ; O NEJMLADŠÍ POEZIE ČESKÉ; ŠALDŮV ZÁPISNÍK
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Stáhnout -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát