Napoleon I. Bonaparte
Napoleon I. Bonaparte
Napoleonovo mládí
Napoleon se narodil 15. října 1769 jako Napoleone Buonaparte v Ajacciu na Korsice, kterou 15 měsíců před tím získali Franzouzi od Janovanů. Narodil se v chudé šlechtické rodině Carla a Marie Letizie Buonapartovových jako druhý nejstarší syn. Měl 4 bratry a 3 sestry.V dětství byl Napoelon korsickým nacionalistou a Francouze považoval za utlačovatele, ale přesto studoval na královské válečné koleji v Brienne-le-Chateau, kde pobýval od dubna 1779 do října 1784. Školu dostudoval s podprůměrnými výsledky. Přešel od námořnictva k dělostřelectvu a odešel studovat válečnou školu do Paříže. 1. září 1785 získal hodnost dělostřeleckého podporučíka a byl přidělen k pluku sídlícímu posádkou v La Fére. V roce 1793 byla jeho rodina nucena odjet z Korsiky do Francie, kde se usadila v Marseille. V červnu 1793 se Napoleon přidal na stranu jakobínů a byl jmenován velitelem dělostřelectva v revoluční armádě generála Jeana Baptisty Carteauxe.16. září 1793 se Napoleon zapojil do úspěšného obléhání Toulonu, obsazeného britskými vojsky, která město 19. prosince opustila a Toulon padl do rukou republikánů. Napoleon byl povýšen na generála a v únoru 1794 byl jmenován velitelem dělostřelectva francouzské armády bojující v Itálii.Po pádu Robespierra se nakrátko ocitl ve vězení. Jako zástupce velitele armády potlačil 5. října 1795 protesty v Paříži, které pramenily z nelibosti ke způsobu prosazování nové ústavy. Direktorium (nová vláda) Napoleona odměnilo tím, že mu svěřilo post vrchního velitele vnitřní armády.V roce 1760 se Napoleon chladným dopisem rozešel se svou první láskou Deisrée Claryovou, prostou dívkou z Marseille, která se později stala švédskou i norskou královnou a zakladatelkou nové švédské královské dynastie, jež ve Švédsku vládne dodnes. V březnu se oženil s Josefinou de Beauharnais, které bylo již přes 30 let a měla dvě děti z prvního manželství (Eugena a Hortensii). Ve stejné době si Napoleon pofrancouzštil příjmení na Bonaparte.
Úspěchy v Itálii
Už tři dny po svatbě Napoleon jako velitel vnitřní armády rozhodně postupoval proti piemontským (sardinským) a rakouským vojskům. Po vítězství nad piemontskými vojsky u Cevy a Mondovi uzavřel konce dubna 1796 mír s Piemontem, kterým Francie získala Savojsko a Nice. 10. května rozdrtil Rakušany u Lodi. 15. května vstoupil do Milána a během května a června vytlačil Rakušany z Lombardie. Mantova, poslední rakouská pevnost, padla v únoru 1797. Napoleon vtáhl do Rakouska a 17. října 1797 uzavřel mír, kterým ukončil první z evropských konfliktů, vyvolaných francouzskou revolucí.
Neúspěchy v Africe a v Asii
Evropa byla Napoleonovými úspěchy nadšená. Francouzská vláda chtěla, aby zničil Anglii. Napoleon však nejdříve chtěl dobýt anglické kolonie v Indii. Bitvy u Káhiry sice vyhrál, ale admirál Nelson zničil Bonapartovu expediční flotilu v bitvě u Abukiru (1. srpna 1798). Napoleona to nezlomilo, táhl do Sýrie, ale i zde se setkal s neúspěchem. Navíc z Francie přicházely nepříznivé zprávy o rozporech ve vládě a o nevěře jeho manželky.
Napoleon konzulem
Napoleon se vrátil do Francie, armádu nechal v Asii. Aktivně se zúčastnil převratu proti direktoriu, k němuž došlo 9. listopadu 1799. Jako velitel pařížské posádky se stal i jedním ze 3 konzulů, kteří od té chvíle stáli v čele státu. Byl zvolen 1. konzulem s právem jmenovat členy státní rady, vládní úředníky a soudce.Napoleon se úřadu ujal v únoru 1800 a záhy si přisvojil takřka diktátorské pravomoci. Veřejnost mu to ale přála. V této době také vznikl "Code Civile" neboli "Code Napoleon", což byl občanský zákoník, který ve Francii platil ještě po stu let letech, a jehož zásady ovládly téměř všechny občanské zákoníky v Evropě. V roce 1801 uzavřel Napoleon s papežem Piem VII. dohodu, kterou se katolické náboženství obnovovalo jako státní náboženství. Napoleon také postavil francouzské hospodářství na zdravý základ, podporoval rozvoj průmyslu a zlepšil systém vzdělávání.Současně však nepřestával dbát o velmocenské postavení Francie. 14. června 1800 porazil Rakušany v bitvě u Marenga, následovala mírová smlouva v Lunéville (9. února 1801), jež přinesla krátký mír s celou Evropou. 2. srpna 1802 přiřkl vděčný národ Napoleonovi doživotní titul 1. konzula a právo jmenovat nástupce. Napoleon zase měnil tvář Evropy. Z Holandska udělal Batávskou republiku, ze Švýcarska Helvétskou republiku, Piemont připojil ke Francii a roku 1803 sjednotil svobodná města a drobné státečky Svaté říše římské. Toto vedlo v květnu 1803 k nové válce. Napoleon organizoval stosedmdesátitisícovou armádu pro invazi do Anglie, když bylo v Paříži odhaleno vražedné spiknutí zorganizované Brity proti jeho osobě.
Napoleon císařem
Znepokojený francouzský senát navrhl Napoleonovi dědičnou císařskou korunu. Napoleon byl císařem prohlášen 18. května 1804 a přemýšlel o své korunovaci. Měla to být velkolepá podívaná, která by předčila i bourbonské slavnosti a na moment soustředila pozornost celé Evropy k Paříži. U korunovace nesměl chybět ani papež, který by císaře pomazal a tím jej postavil na úroveň ostatních monarchů. Asi půl milionu diváků sledovalo, jak se Napoleon vlastníma rukama korunoval 2. prosince 1804 v katedrále Notre Dame.Napoleon své zvyky mnoho nezměnil, zůstal relativně skromným, ale jeho žena Josefina měla 700 šatů a 250 klobouků. Z Napoleonova postavení však těžili i jeho sourozenci. 26. května 1805 byl Napoleon korunován v Miláně na italského krále. Jako by nestačilo, že Napoleon, který vždy prosazoval republiku, začal dosazovat na trůny nově podmaněných zemí (Neapolska, Holandska, Vestfálska a Španělska) své příbuzné.Už před korunovačními slavnostmi vyvíjeli spojenci snahu vytvořit silnou koalici. Rusko vysílalo své emisary do Londýna, Berlína a Stockholmu. Kromě Pruska, které si přálo zůstat neutrální, všichni přislíbili svoji pomoc. V dubnu podepsalo Rusko smlouvu s Anglií a v listopadu 1806 i s Rakouskem, které chystalo novou válku. 19. října 1805 u Ulmu Napoleon obklíčil rakouskou armádu a donutil ji ke kapitulaci, ale 21. října zničil admirál Nelson v bitvě u Trafalgaru podstatnou část francouzské flotily. 13. listopadu Napoleon obsadil Vídeň a na čas se ubytoval v Schönbrunnu.
Bitva tří císařů u Slavkova
Bitva u Slavkova se udála 2. prosince 1805. Napoleon bojoval proti rakouskému císaři Františku I. a proti ruskému caru Alexadrovi. Bitva trvala jen půl dne, ale šlo o jednu z nejkrvavějších. Porážka Rusů a Rakušanů byla totální, ač byli v přesile. Toto byl Napoleonův životní triumf.O dva dny později si Napoleon vymohl u Rakouského císaře odchod ruských jednotek z habsburských území Německa a Polska. A František slíbil, že novou válku nezačne.Do Paříže došla zpráva o vylodění rusko-rakouských jednotek v Neapoli. Tamější královna Karolina tak porušila smlouvu o neutralitě. Francouzská vojska Neapol obsadila a císař nabídl korunu svému staršímu bratru Josefovi.V červnu roku 1806 se Napoleonův bratr Luis stal králem Holandska. 12. července 1806 Napoleon rozpustil Svatou říši římskou a vytvořil z ní Rýnský spolek, konfederaci německých států.Prusko pomalu ztrácelo zalíbení ve své neutralitě. Napoleon si je ovšem podmanil spojeneckou smlouvou, podepsanou pod pohrůžkou války, výměnou za původně anglický Hannover. Rovněž s Ruskem si Napoleon přál uzavřít mír, ale tato snaha ztroskotala na carově obavě, co by tomu řekla Anglie. Napoleon tedy Anglii nabídl Hannover (který nyní patřil Prusku), což se nelíbilo pruskému králi Fridrichu Vilémovi, a tak vytáhl do války proti Francii. 14. října utrpěl porážku u Jeny a Auersadtu, kde vyhrálo 20 000 Francouzů nad 70 000 Prusy. Válka skončila po dobytí Lübecku. 27. října 1806 vstoupil Napoleon do Berlína.14. června 1807 porazil Napoleon Rusy u Friedlandu a ještě v červnu začala mírová jednání v Tylži. Oba císařové si padli do oka, spolu zlořečili Britům.22. listopadu 1806 byla vyhlášena kontinentální blokáda - žádná země nesměla nic nakupovat od Anglie. Ale papež se nepodvolil, proto Napoleon v lednu 1808 obsadil Řím. Ale nepodvolilo se ani Portugalsko. Císař dal 27. října 1807 příkaz k jeho přepadení. Cesta vede přes Španělsko, a tak ještě španělský král uzavřel s Francií spojeneckou smlouvu. Po složitých tahanicích o trůn se ho 5. května 1808 Karel IV. vzdal a postoupil ho Napoleonovi. Ten na španělský trůn dosadil svého bratra Josefa. Zase zde byly problémy, ale Josef na trůně zůstal.Z Francie přicházely nepříjemné zprávy: Rakousko se připravuje na válku. Napoleon se vrátil do Paříže a začal shromažďovat vojsko. 20. dubna 1809 vyhráli Francouzi u Arensbergu. Rakušané ustoupili a 13. května 1809 se Vídeň Napoleonovi podruhé vzdala. 6. července 1809 se odehrála bitva, o které se mluví jako o "wagramském zázraku". Samotné bitvě předcházel francouzský útok, který už vypadal, že rozetne rakouskou armádu na dvě části a tím zvítězí, ale nakonec skončil téměř katastrofou, když po sobě začali střílet vojáci jedné strany. Ale nakonec přece jen Francouzi zvítězili.Následovala mírová jednání ve Vídni, František byl nucen podepsat smlouvu, která Rakousku určovala jeho druhořadé postavení mezi evropskými mocnostmi. Během těchto jednání došlo k pokusu o atentát na Napoleona, atentátník byl popraven.30. listopadu 1809 se Napoleon rozvedl s Josefinou, protože mu nemohla dát potomka a 2. dubna 1810 se oženil s dcerou Františka I. Marií Luisou. 20. března 1811 se Marii Luise a Napoleonovi narodil syn, kterého pojmenovali Orlík.Napoleon byl stále mocnější a už to nezvládal. Chtěl zavést jednotný zákoník a měnu, z Evropanů chtěl udělat jeden národ a z Paříže hlavní město světa. Avšak obrovité císařství spělo ke zhroucení.
Katastrofa v Rusku
Ruský car dal příkaz k uzavření přístavů francouzským lodím. 23. června 1812 překročila Napoleonova velká armáda řeku Němen. Po krvavé a vleklé bitvě u Borodina přijali Rusové účinnou taktiku vedoucí k vítězství. Místo aby bojovali, začali ustupovat, čímž lákali Francouze dál do vnitrozemí. Dokonce i když Napoleon vstoupil do Moskvy, car stále ještě odmítal bojovat. Moskva byla zapálena, dvě třetiny města lehly popelem. Napoleon neměl jinou možnost, než ustoupit. Velká armáda, sužovaná zimou, hladem a kozáky, se začala rozpadat a vojenské tažení se změnilo v katastrofu.Po tomto tažení se císařství rychle hroutilo. Francouzi prohrávali skoro všechny bitvy.
Bitva u Lipska
16. října 1813 začaly krvavé boje v okolí Lipska. Bitva národů (bojovalo jich deset) trvala 2 dny a francouzská armáda se marně bránila spojencům. V noci 19. října dal Napoleon rozkaz k ústupu. Ale ne všichni se zachránili. Celkem zamřelo asi 100 000 lidí.
Poslední Napoleonova léta
Císař se po prohrané bitvě vrátil do Paříže, o několik dní později musel vrátit Španělsko Ferdinandovi. Ani Holandsko už císařství nepatřilo. 24. ledna 1814 Napoleon opustil svého syna a vyjel naproti spojencům obléhajícím Paříž. 31. března 1814 hlavní město padlo. 4. dubna Napoleon abdikoval ve prospěch svého syna, koaliční mocnosti však Napoleona II. neuznaly, tak se Bonaparte vzdal 6. dubna definitivně.Do Francie se vrátili Bourboni a Napoleon byl vypovězen na ostrov Elba, kde byl císařem. Už v roce 1815 však uprchl, 1. března se vylodil nedaleko Cannes a 20. března vstoupil do Paříže, odkud vyhnal Ludvíka XVIII.16. června Napoleon porazil Rakušany u Ligny a týž den zvítězil nad Brity u Quatre-Bras, ale 18. června 1815 podlehl u Waterloo anglickým, holandským a pruským vojskům. To byl konec "stodenního císařství". Napoleon se vrátil do Paříže, 22. června abdikoval podruhé a byl vyhoštěn na ostrov Svatá Helena. Napoleon zde psal své paměti, jeho zdravotní stav se zhoršoval. 5. května 1821 Napoleon zemřel. Na jeho náhrobním kameni nebyl žádný nápis, ale u jeho hrobu stála stráž 19 let, než byly ostatky převezeny do Paříže a uloženy v Invalidovně.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát