Louny
Lounský deník od 12. století
Ve 12. století, při brodu přes Ohři, u dnešního kostela sv. Petra, existovala osada Luna. V polovině 13.století nebo krátce po ní dochází k založení města tzv. na zeleném drnu. Louny se nalézaly na dvou dopravních tepnách. První z nich byla Ohře, po níž se dopravovalo zejména dřevo. Druhou komunikací byla zemská cesta z Prahy, která se za Louny větvila do hlavních směrů na Lipsko a Norimberk. Vlastní založení města bylo dílem kolonistů ze Saska. Od založení až do 16. století se Louny řídily magdeburským městským právem. Rozlohou 10,5 ha uvnitř hradeb patřily Louny k nejmenším ze 32 královských měst.
Ve městě byly dva kláštery. U Pražské brány ležel
dominikánský. Byl v něm kostel panny Marie a kaple sv. Barbory. Druhý klášter pro magdalenitky založil před rokem 1331 lounský rychtář Fricek Bér. Roku 1295 Václav II. založil nadaci na opravu mostu přes Ohři. Je to první zmínka o přítomnosti panovníka v Lounech.
V roce 1306, po smrti posledního přemyslovce Václava III. rozbil u Loun tábor římský král Albrecht Rakouský, který vedl do Loun vojenskou výpravu na podporu královské kandidatury svého syna Rudolfa. Albrecht do města Louny z nevysvětlitelných důvodů ani nevkročil.
V roce 1374 vznikly první městské knihy i mnoho královských privilegií. Ještě dnes se v lounském archivu uchovala listina z roku 1317 psána Janem Lucemburským. Král v ní městu odpouští placení berně na šest let s tím, že z ušetřených peněz mají opravit hradby. Na vydláždění ulic byla určena částka, kterou roku 1335 král Jan Lucemburský daroval lounským.
V polovině 14. století byla městská správa v rukou asi 20 rodin, které disponovaly největším vlivem a majetkem. Většinou to byly starousedlé německé patricijské rodiny, které byly spojeny příbuzenskými vztahy. V letech 1347-1362 se v Lounech vyskytovalo 48 druhů řemesel (o sto let později jen polovina). Většinu z nich tvořila potravinářská, následována řemesly, která pečovala o ošacení a obuv. Textilní výroba byla zanedbatelná.
Před rokem 1349 postihla Louny velká katastrofa v podobě dvou velkých požárů.
V roce 1398 povolil král Lounům aby vystavěly radnici a stanovil začátek každoročního osmidenního jarmarku na svátek Narození panny Marie (8. září). Do té doby probíhaly soudy na rychtě a zasedání městské rady v domě úřadujícího purkmistra. Počátkem 80. Let udělil Václav IV. Lounům soudní pravomoc v celém městském okrsku. Městský soud převzal i rozhodování o hrdelních sporech, což bylo do té doby starostí podkomořího. Od roku 1403 se v Lounských knihách začíná pozvolna objevovat čeština. V 90. letech 14. Století byl lounským farářem proslulý kronikář počátku husitské doby Vavřinec z Březové.
Louny byly počátkem 15. století zasaženy reformním náboženským hnutím. Svědčí o tom Husovy dopisy do města v letech 1410 a 1415.
Listin a knih z husitské doby se zachovalo málo: pouze městská kniha z let 1418-1442 a jedna listina z roku 1427. Městská soudní kniha zachycuje výhradně majetkové transakce mezi měšťany.
Husitská revoluce začala v Lounech zničením obou klášterů, hned po smrti Václava IV. v srpnu 1419. V jarních měsících roku 1420 se u Smolnice sešly husitské skupiny z Loun a Žatce. Po obdržení zpráv, že Praha je obležena Zikmundem, rozhodly se husité hlavnímu městu pomoci. Po cestě zničili benediktinský klášter Porta apostolorum v Postoloprtech. Do Prahy dorazil sbor posílený ještě o Slánské až roku 1420. Vedli ho zemané Záviš Bradatý, Petr Obrovec a Petr Špička. V téže době se však císaři Zikmundovi, který pobýval ve Slaném, dostavila delegace z Loun a poddala se mu. Do města se dostavila obávaná uherská jízda a dopustila se mnoho násilností, zejména na ženách. Lounské vojsko nadále setrvávalo v Praze a účastnilo se všech významných akcí. Dne 15. srpna svěřil císař Louny pod ochranu Zikmundovi z Vartenberka. Císař Zikmund se v Lounech zastavil ještě v polovině října 1420. Husitskými se Louny staly teprve v březnu 1421. Pod dojmem masakru, který uspořádalo 16. Března spojené vojsko Žižky a Želivského v dobytém Chomutově, vyslali Lounští vracejícímu vojsku vstříct do Žatce vyslance, kteří dojednali podrobení se Pražanům.
Tvrzení že Louny vždy stály na straně husitů je oprávněné až do té míry, že se po březnu 1421 už nepřiklonily ke katolické straně. Až do vlády Jiřího z Poděbrad České království sužovala permanentní občanská válka všech proti všem.
Od roku 1426 byl hejtmanem žatecko-lounského svazu Jakoubek z Vřesovic. Vojsko pod jeho velením dosáhlo mnoho úspěchů. Jakoubek zároveň získal v severních Čechách obrovský majetek. Když mělo dojít k střetnutí u Lipan, Jakoubek s lounskými obléhal roku 1434 hrad Kostomlaty. Díky němu jeho sbor nepostihl osud polních vojsk a ještě se mu podařilo hrad dobýt. Přesto se lounsko-žatecký svaz střetl i s Jakoubkem. Bylo to u Želenic roku 1438, kdy Jakoubek vedl míšeňské vojsko. Jakoubek použil osvědčené taktiky předstíraného ústupu a své bývalé spojence porazil.
Nakonec se Zikmund do Loun ještě jednou vrátil. Za husitských válek se totiž zmocnil 26 vesnic. Zikmund začal od jejich obyvatel vybírat dávky a stal se tak obecnou pozemskou vrchností. Od krále Zikmunda se očekávalo, že nově nabytý majetek legalizuje. Král na závěr návštěvy roku 1437 skutečně přislíbil vydání majestátu, k čemuž však nedošlo. Krátce nato Zikmund ve Znojmě zemřel a tím lounským způsobil značné komplikace...
Na svatojiřském sněmu roku 1452 se kromě správcovství Jiříka z Poděbrad rozhodlo o vrácení statků, na něž praví majitelé neměli žádné papíry, královské koruně. Proto některá města včetně Loun přešla proti zemskému správci do opozice. Jiřík z Poděbrad řešil situaci válečným tažením. Louny se připravovaly. Když se však Jiříkovo vojsko objevilo před hradbami, Louny bez boje kapitulovaly. Při pozemkové revizi pak Lounům zůstaly vesnice bývalého kláštera a ty na něž měly papíry, tj. Raná, Nečichy, Dobroměřice, Březno, Malnice, Blšany a Smolnice. Přesto Louny z husitských válek vyšly Louny posílené a mnohem sebevědomější ve vztahu ke svým šlechtickým sousedům a konec konců i ke královské moci.
V roce 1543 jsou Louny ze všech královských měst na šestém místě pokud jde o městský majetek. Mají zhruba 2 000 obyvatel. V rozkvětu je nezastavil ani požár 25.března 1517, který zničil velkou část města. Novou stavbu zničeného kostela postavil Benedikt Rejt. V první polovině 16.století se rozvíjí dolování v Krušných horách. V Lounech té doby nacházíme nejvíce obchodníků s obilím a sladem. Dále se zde dařilo vinařství, chmelařství a do poloviny 16.století i soukenictví. Louny se jako utrakvistické město rovněž připojily k protihabsburskému odboji v roce 1547. Po jeho porážce následoval trest – konfiskace veškerého nemovitého majetku za hranicemi města, uvěznění 18 měšťanů v Bílé věži a pokuty 5000,- míšeňských kop. I když Ferdinand I. městu vzpouru odpustil, šest zádušních vesnic jim vrátil teprve roku 1561.
Silnou komunitu tvořili v Lounech židé, kteří se tu objevili ve 14.století. Část České ulice se dokonce jmenovala Židovská. V důsledku královských protižidovských mandátů se ve čtyřicátých letech 16.století museli ze země vystěhovat. Zpět se do města vrátili v polovině 17.století.
V průběhu 16.století postihly Louny nejméně tři morové epidemie. V roce 1542 bylo asi 900 obětí, pro rok 1582 padesát denně a pro léta 1598 až 1599 dohromady 956 mrtvých.
V Lounech byla latinská škola, kterou město vydržovalo ze svých prostředků. V renesančním období byli školními správci universitní mistři jako například Adam Cholossius Pelhřimovský nebo Petr Casselius Hradecký. Škola měla i své vlastní knihovny. Učila se náboženská, luteránsky orientovaná literatura.
Díky Martinu Rakovskemu a Slezanu Janu Villenbergowi máme představu o podobě města v oné době. V roce 1558 zachytili podobu Loun slovem i obrazem. Vznikla také vlastivěda.
Louny se stabilní ekonomikou mohly financovat několik významných stavebních podniků.Roku 1561 byla postavena nová škola, od roku 1576 zdobila lounské náměstí honosná kašna, kamenný most přes záplavové území směrem k Dobroměřicím byl dokončen roku 1587. V roce 1590 byla postavena dvoupatrová dělová bašta v sousedství Pražské brány a v roce 1606 byla provedena celková rekonstrukce hradeb. Blížila se třicetiletá válka...
...Louny se od počátku přidaly na stranu protihabsburského povstání. Finančně podporovaly vládu Direktoria a uznaly za krále Fridricha Falckého, který vydržel jen jednu zimu. Dostal proto přízvisko „Zimní král“. Stavovské povstání nemělo dlouhé trvání. Kapitulaci Loun provázely dramatické okolnosti. Na přelomu října a listopadu 1620 se v Žatci objevil plukovník Albrecht z Valdštejna. Před Louny dorazil Valdštejn 3. listopadu a ihned zapálil obě předměstí a předložil městu požadavek okamžité kapitulace. Město se den na to vzdalo. Škody které napáchal Valdštejn prý byly až za 360 000 kop grošů. Hned v roce 1621 byly městu opět konfiskovány všechny zádušní vesnice. Ty získal roku 1623 do zástavy Volf Ilburk z Vřesovic. Ačkoliv císař v roce 1627 udělil Lounům generální pardon a uznal jejich právo na konfiskované vesnice, odmítl Vřesovec majetek vydat. Po jeho smrti získali vesnice jeho věřitelé a dědicové markrabata Bádenští a teprve za Leopolda I. roku 1684 se Louny domohly svého majetku definitivně zpět.
Třicetiletá válka znamenala pro Louny katastrofu. Počet 329 domů se snížil roku 1654 na 190. Klesl počet obyvatel a město se topilo v dluzích.
Období 1650-1850 se nazývá „temnými staletími“ Od roku 1730 vycházejí kroniky Jana Mojžíše (1727-1824).
Louny už nikdy nedosáhly významu jako v době husitské. Louny jako jedno z mála měst začalo být výhradně české. Žatec se v 19. století stal centrem světového chmelařství.
Roku 1680 opět na město udeřil mor. Bylo přes 900 obětí. Stavba špitálu v roce 1695. Roku 1757 bylo v Lounech stále jen 204 domů, v nich žilo 1558 obyvatel.
Roku 1675 stála na kopci Oblíku dřevěná kaple sv. Jiří. Oblík je znám výskytem zajíců a šneků.
V roce 1828 vznikla Ponfiklova topografie. Počet domů se zvýšil na 307. Nalezl se železitý pramen Mikuláška na konci Žateckého předměstí. Druhý minerální pramen se nacházel mezi Černodoly a Lužerady. Po josefínských reformách tvořili městskou radu zkoušený starosta, jeden zkoušený a dva nezkoušení radní. Tři úředníci pracovali v jejich kanceláři. Městská škola měla 3 třídy po šedesáti žácích. Ve městě působil jeden lékař, dva ranhojiči a dvě porodní báby. Pošta odcházela z Loun dvakrát týdně. Z pěti místních hotelů měly dva-U tří lip a U zlatého šífu- taneční sály.
Jan Havránek, který založil v roce 1883 při pramenu Mikuláška lázně byl výborný kreslíř. Roku 1970 začal vydávat časopis Lounsko očima věků.
Další požár vypukl 6. září 1849 v domě č. 68 v dnešní Hilbertově ulici a vyžádal si 35 domů. Lounům velmi pomohl příspěvek 612 zlatých. Téhož roku došlo v Lounech ke zrušení magistrátu. Na základě nového zákona byly vypsány volby.
První obecní zastupitelstvo vzniklo roku 1850. Mělo 18 členů, kteří si zvolili starostu. Starostou byl bohatý statkář a měšťan Josef Valter, který starostoval městu 127 měsíců. Nové volby se konaly až v únoru 1861.
V lounském křesle se vystřídalo celkem 12 mužů, z nichž byly někteří voleni víckrát (Hilbert, Fousek...)
Hilbertovou zásluhou byl ve městě zřízen nový vodovod, obnoveny vanové veřejné lázně, zavedeno pravidelné čistění ulic, veřejné osvětlení apod.
Byla úspěšně završená snaha napojit Louny na železniční síť.Železnice se v Lounech objevila už počátkem 70. let, kdy nejprve vzniklo dnešní hlavní nádraží jako důležitý uzel na Pražsko-duchcovské dráze.
Stručný prúvodce Lounskem
Cítoliby-Kostel sv. Jakuba vyzdobili V.V.Reiner a M.B.Braun
a také zámek z období 18. století
Brloh-kostel sv. Havla z roku 1763
Vlčí-kaple z 20. století
Smolnice-kostel sv. Bartoloměje z 2. Poloviny 15. Století
Toužetín-barokní zámek z vodní tvrze z roku 1697
Donín-větrný mlýn z roku 1846
Panenský Týnec-klášterní chrám Petra Parléře
Vrbno nad lesy-gotický kostel
Peruc-Oldřichův dub, barokní kostel a zámek
Slavětín-kostel sv. Jakuba
Pátek-renesanční mlýn z roku 1567
Radonice-Radonický kostel v novogotickém slohu
Orasice-Orasický kostel z roku 1725
Počedělice-kostelík sv. Havla
Obora-kostel sv. Kateřiny s Gotickou věží
Vršovice-barokní zámek
Černčice-Černčický kostel z 18. Století
Blšany-zámeček z 16. Století
Dobroměřice-kostelík sv. Matouše z 16. Století
Raná-gotický kostel ze 30. Let
Lenešice-kostel z roku 1262
Březno-archeologická lokalita se skanzeny
Postoloprty-hradiště Dragůš
Jimlín-šlechtické sídlo z roku 1465
Ročov-augustiniánský klášter
Divice-věžovitá tvrz
Lounská významná místa
Kostel matky boží
Stavěl se v letech 1491-1493. V roce 1612 byla přistavěna věž- stavbu řídil kamenický mistr Mikuláš Renkvic. Portál v přízemí věže má tvar oslího oblouku; dokazuje to určitou konzervativnost výtvarného názoru architekta. Tak se totiž stavělo v období vladislavské gotiky sto let před tím. Na věži byl umístěn reliéf Vzkříšení lazara od Vincenta Strašryby, který byl původně na hřbitovní zdi u kostela sv. Petra. Do roku 1789 se kolem kostela ohrazeného zdí, pohřbívalo. Roku 1913 byl restaurován.
Socha Panny Marie
Tuto ušlechtilou plastiku vytvořil v roce 1673 zakladatel českého barokního sochařství Jan Jiří Bendl (1620-1680). Znázorňuje Pannu Marii jako neposkvrněnou (Immaculata), prostovlasou dívku s rukama na prsou, stojící na hadovi jako symbolu hříchu. Datum jejího vzniku je ukryto v chronogramu, který zní v českém překladu takto:“Matko boží, buď ochránkyní svých Loun!“. Původně snad byla umístěna na Pražském předměstí, ale už v morovém roce 1714 stála na náměstí a konaly se u ní bohoslužby. Roku 1829 ji na náklady místních měšťanů pozlatil hrnčíř Mikuláš Rudl.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát