Fridrich Wilhelm Nietzsche
Fridrich Wilhelm Nietzsche (1844 –1900)
Život a dílo
Narodil se r.1844 v Německu jako syn evangelického pastora, který brzy zemřel. Nietzsche byl tedy vychováván hlavně ženami. Stal se z něho slabý citlivý chlapec, čemuž se bránil otužováním a železnou sebekázní. Říká:“Čím nejsem, tím je pro mne bůh a ctnost.“ Na internátu se oblíbil řecký starověk. Dále studoval klasickou filologii v Bonnu a Lipsku. V tuto dobu na něj mělo velký vliv Schopenhauerovo dílo, které spolu s rodinou a antickým Řeckem ovlivnilo jeho myšlení a filozofii (byla to jeho duchovní síla). Nietzsche se přátelí s Wagnerem. Miloval totiž hudbu („Bez hudby by byl pro mne život omylem“). Byl povolán na volnu , ale brzy byl pro zranění propuštěn. Ve 24.letech již uveřejnil několik filozofických prací, díky kterým mohl přednášet filologii na basilejské univerzitě ve Švýcarsku. (Setkal se zde s historikem J. Burckhardtem a teologem Fr. Overbeckem). Jeho tamní působení přerušila válka (r.1870), které se Nietzsche účastnil jako dobrovolný ošetřovatel. Musel se ovšem brzy vrátit, kvůli onemocnění úplavicí, kterého se nikdy úplně nezbavil.
r.1871- vychází jeho spis Zrození tragédie z ducha hudby
- Nietzsche v něm říká, že v řeckém životě a umělecké tvorbě působí 2 živly – dionýský
- apollinský
- dionýský = beztvará pravůle, jejímž výrazem je hudba
- apollinský = síla smíru a harmonie
další dílo: Nečasové úvahy – kritika vzestupu Německa
V následujícím období jeho života se odvrací od svých ideálů a mistrů. Rozchází se s Wágnerem. Zaujímá kritický postoj k umění a metafyzice. Spásu hledá ve vědě.
Píše knihu: Lidské, příliš lidské (věnováno Voltairovi)
V této době se Nietzsche poprvé fyzicky zhroutil. Po uzdravení napsal knihy Ranní červánky a Radostná věda.
Nejvýznamnějším jeho dílem je Zarathustra.
vylíčil v něm 3 stupně jimiž člověk prochází
1.závislost na autoritách a mistrech
2. oproštění se od nich a dobytí svobody (negativní svoboda, svoboda „od“)
3.Obrat k vlastním hodnotám a definitivním cílům (pozitivní svoboda „pro něco“)
--toto třetí období pro něj začíná v roce 1882, kdy píše dílo – Tak pravil Zarathustra. (Mělo být
básnickým ztvárněním jeho filozofie)
Pokusil se též o systematický výklad svých myšlenek v díle: Vůle k moci ( pokus o přehodnocení všech hodnot).
Toto dílo nedokončil, ovšem stačil vydat jeho úvod s názvem Mimo dobro a zlo a Předehra k filozofii budoucnosti.
Nietzsche je v této době stále osamělejší, ale také sebevědomější.
Píše díla: Případ Wágner
Nietzsche kontra Wagner
Dokumenty psychologa
Soumrak model
Antikrist (útok proti křesťanství)
Ecco homo ( autobiografie)
To byly jeho poslední spisy, které jsou prý dost přepjaté.
Nietzsche téměř oslepl. Dostal paralytický záchvat (následek syfilidy).
V roce 1900 umírá – zešílel
Nietzschova filozofie
Nietzsche se hlásí k Herakleitovi, k jeho pojetí světa (svět, kde stále něco vzniká a zaniká)
Veškerá filozofie, která přišla po Herakleitovi ( Sofokles, Aristoteles, Platon,…)je podle něj scestná.
V závěru díla Vůle k moci píše: „Tento svět je vůle k moci – a jinak nic. Avšak právě tak i vy jste vůle k moci – a jinak nic!“
Podstatou světa je tedy pro něj vůle k moci a jinak nic. Tím odmítá veškeré metafyziky (kteří mysleli nějaký jiný „ideální“ svět.
Říká (v Zarathustrovi): „Bůh je mrtev“ a proto se snaží přehodnotit veškeré tehdejší hodnoty
Nietzschova stupnice hodnot
- N. se říká filosof s kladivem, protože on rozbíjí staré hodnoty a vytyčuje hodnoty a ideály nové. Nietzscheho postoj k hodnotám můžeme vystihnout sedmerým „anti“
Nietzsche - antimoralistický ( existuje dvojí morálka – morálka pánů a otroků.Tzn. to. co je dobré pro pána
není dobré pro otroka a naopak)
- antidemokratický (Evropská morálka = morálka stáda)
- antisocialistický (Socialistický ideál je naprostá davovost, stádovost. Podstatou všeho života je
přisvojování se, zraňování a přemáhání slabého, potlačování, tvrdost,
vnucování vlastního, vykořisťování…)
- antifeministický ( jakmile muži ztrácí mužnost, tak i ženy ztrácí svou ženskost. Emancipace
je podle něj znamením úpadku)
- antiintelektualistický (sází na instinkt. vědomí, rozum jsou jen povrchní služebníci vůle)
- antipesimistický („Kdo říká, že život nestojí za nic, jakoby říkal, já nestojím za nic“ narážka na
dřívější filozofy, kteří říkali, že život je k ničemu)
- antikřesťanský („Křesťanství shrnuje všechny převrácené přirozené hodnoty (pravda => lež…)
Křesťanství je úhlavním nepřítelem smyslovosti. Křesťanský bůh je bohem
nemocných
Nové Nietzschovi hodnoty
„Bůh zemřel, ať žije nadčlověk! Nadčlověk je smysl země.“
„Bůh nás vrací k myšlence pokory, což je jiná síla než je naše vůle.“
„To co hýbe člověkem je Vůle k moci“
„Člověk je provaz natažený mezi zvířetem a nadčlověkem. Je to provaz nad propastí.“ (Píše v Zarathustrovi)
Nadčlověk ví, že - bůh je mrtev.
- sám je součástí tohoto světa
- je kusem vůle k moci a jinak nic
Toto vědění nazývá Nietzsche „tragickou moudrostí“
Nadčlověk je člověk, který dokáže čelit Nietzschově myšlence věčného návratu (Tomu, že
všechno přichází a zase odchází,…)
Hodnocení Nietzscheho
osamělec osamění ho dovádí k šílenství
básník Zarathustra je mistrovské básnické dílo
psycholog byl psychologem vnitřních pohnutek, všeho nevědomého, uměl odhalovat přetvářku..
němec Mnoho jeho myšlenek se točí kolem německého bytí a osudu. Je zároveň němec i antiněmec.
křesťan křesťan i antikřesťan
Ve svém srdci nebyl nikdy zaujat proti křesťanství. Dokonalého křesťana označoval za
nejvznesenější formu člověka.
Jeho antikřesťanství se jeví jako projev jeho vnitřního zápasu, s nímž se bránil proti křesťanství,
jehož sílu v sobě cítil.
prorok vidí a prorokuje příchod evropského nihilismu – rozpad veškerého závazného hodnotového
a životního řádu
Nietzsche stojí na straně citu, instinktu, vůle, „života“, lze ho tedy řadit k filozofům života.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát