Romantismus v české literatuře
· V českých zemích se romantismus nikdy plně nerozvinul - vlastně jediným naším opravdovým romantickým autorem je Karel Hynek Mácha.
· český romantismus velmi různorodý (navíc ovlivněn politickou situací u nás a v zahraničí)
· Uvažuje se o tom, co to znamená poslání literáta - ten je považován za pěvce národa, který má obhajovat jeho identitu, dokonce i zasahovat do politiky
· Romantická díla u nás nebyla, na rozdíl od jiných zemí, příliš dobře přijímána
Karel Hynek Mácha
- Narodil se v Praze, kde později vystudoval gymnázium a právnickou fakultu. Při studiu se seznámil s díly zahraničních romantiků. Hudební nadání zdědil po matce. Později se jako ochotník účastní českých her v Kajetánském divadle, kde se seznámil s Lori Šomkovou. Pěšky procestoval krásy Čechy, dokonce se pěšmo vydal až do Benátek (byla to jeho velká záliba). Cítí dvojnásob svou odlišnost - má sice přátele, ale často je odrazuje svým pánovitým chováním, občas chce usazenou společnost provokovat. Zemřel ve velmi mladém věku.
- jediný typický český romantik
- jeho vrcholné dílo Máj společnost nepřijala (obviňován, že do Čech vnáší cizorodé prvky, navíc že nepobaví čtenáře; jiní se zase cítí dotčeni ateistickými prvky v Máji /J. K. Tyl/…)
- tvořit začal poměrně brzy - německy (česky až od chvíle, kdy si je jist, že už umí opravdu bezchybně česky psát).
- Píše poesii, prózu, dokonce i pokus o historický román
- Hrdinové jeho děl výjimeční (jako u ostatních evropských romantiků) - touží po svobodě, unikají společnosti…hlavními postavami bývají loupežníci, poustevníci a poutník, odcházejí do jiných krajů.
Svatý Ivan - první Máchova tištěná báseň (německy)
Máj
- Máchova nejzdařilejší lyrickoepická báseň (sám Mácha ho považoval za vrchol své tvorby -> nechal ho vydat na vlastní náklady)
- děj náznakový, neúplný, slouží jako podklad pro vyřčení vlastních reflexí
- subjektivnost, míšení žánrů
- jde o tragédii 3 lidí - svedené Jarmily, oklamaného milence, který zavraždil otce, a zabitého svůdce, který nejprve vyhnal syna a pak mu svedl milou.
- u tehdejší oficiální kritiky propadlo - vyčítají Máchovi, že se Vilém v před popravou nekaje, neprosí o milost, dále kritizují neestetické motivy při popravě, motivy lebky apod.
- autor se promítá do hrdiny, ztotožňuje se s ním
- Mácha využívá četných básnických prostředků:
- oxymorón - spojení slovesa s protikladným přívlastkem (zpěv padlé labutě)
- anafory, epifory (opakování)
- apostrofy (přirovnání)
- exklamace (zvolání)
- kompozice: na začátku uvedeno básní, která má úplně jiný charakter než celé dílo, podle všeho to nemá být ouvertura, nejspíš ji Mácha připojil coby úlitbu tehdejší společnosti, aby dílo prošlo cenzurou. Dále 4 zpěvy, 2 intermezza (po II. a III. zpěvu)
I. zpěv: přírodní lyrika, jednotlivé motivy ukazují krásy májové přírody, jež působí příjemně. Mácha zde používá jednoslabičných slov nebo slov, ve kterých přízvuk různě potlačen -> takže působí jambickým melodickým dojmem.
Jarmila na břehu jezera čeká na svého milého Viléma. Vilém ale nepřichází, místo toho přijde jeho přítel, který Jarmile oznámí, že byl odsouzen na smrt a přitom Jarmilu proklíná (Jarmila totiž byla kdysi svedena jakýmsi svůdcem - Vilém ji chtěl pomstít a tohoto zabil - čímž se stal otcovrahem, neboť dotyčný byl právě jeho otec, kterého v podstatě neznal). Konec vykládán tak, že Jarmila spáchala sebevraždu skokem do jezera.
II. zpěv: mění se schéma verše - trochej (toto schéma používá pouze ve druhém zpěvu). Čistá reflexivní lyrika. Vilém v kobce prožívá svou poslední noc, přitom má strach, neví, co přijde po smrti - nespoléhá ani v peklo ani v nebe. Přemýšlí o svém dětství, kdy ho otec vyhnal z domova, tak se dostal mezi loupežníky, stal se pánem lesů. V hvězdném nebi vidí vládu zákona, řád - což mu přijde ideální, ale zároveň i lhostejné k člověku. Řád na zemi vnímá jako nespravedlivý. Otázky, které Mácha klade Vilémovi do úst jsou vlastně obžalobou celé společnosti.
III. zpěv: vrací se k přírodní lyrice, dramatický děj - očekává se poprava, následuje pasáž, ve které Vilém vyznává svou lásku k rodné zemi a k zemi vůbec. Okamžik popravy líčen dosti drasticky.
IV. zpěv: O silvestrovské noci sem přichází básník, který se dozvídá příběh o strašném lesů pánovi. Dojímá ho jeho osud, ztotožňuje se s ním.
Intermezza: nezapadají do děje, spíš slouží pro dokreslení Máchových myšlenek. Objevují se zde promluvy patřící různým jevům květnové přírody - někdy působí i poněkud morbidním a strašidelným dojmem. II. intermezzo tvrdě cenzurováno za 2. světové války - příroda zde oplakává Viléma)
Obrazy ze života mého
- soubor povídek
- nedokončené dílo
- spadají sem pouze 2 povídky - Večer na Bezdězu
- Marinka
- Večer na Bezdězu - zachycuje Máchovy cestovní dojmy formou lyrizované prózy
- Marinka - drobná lyrickoepická skladba, promyšlenější kompozice než u Večerů na Bezdězu. Protiklady krásy a umění proti ošklivosti, života proti smrti (kontrast mezi bohatým vnitřním životem hlavní hrdinky a jejím chudým pohřbem), vznešenost proti hrubosti, představy proti skutečnosti atd. Hrdina opět pojat subjektivně.
Cikáni
- řeší otázku viny, trestu a pomsty
- rozpor mezi snem a skutečností
- mnohdy tematicky podobné Máji (mladý cikán zjistí, že jeho milá byla svedena, v otci poznává jejího svůdce a v milovaném pěstounovi vraha svého otce)
Pouť krkonošská
- próza líčící Máchovy toulky po vlasti
Kat
- pokus o čtyřdílný románový cyklus z doby Karla IV
- jednotlivé části se měly jmenovat podle českých hradů, nedokončil, napsal pouze první část - Křivoklát, kde hlavní postavou je Václav IV.
Ostatní autoři už patří k romantismu vždy jen s určitými výhradami
Sabina
- některými prvky ho k lze řadit k romantikům (např. jeho životní postoje a osudy)
- druhořadý autor
Frič
- jeho tvorba dnes už spíš historickou záležitostí
Karel Jaromír Erben
- K romantismu se přimknul hlavně díky svému obdivu k lidovým vrstvám -> sběratel lid. pohádek a písní
- Jinak člověk, který chce žít ve shodě s morálkou a řádem, čímž se stává pravým opakem Máchy.
- vytváří si svůj vlastní styl - inspiruje se lidovými pověstmi, které potom vykládá vlastním vybroušeným jazykem, přičemž vše podává velmi hutným způsobem - gnómické (Kytice).
- píše i odborné studie o lid. tvorbě vůbec (realistické)
Kytice
- jeho jediná originální sbírka
- tragika Erbenových balad většinou není tak vyostřená (až na vyjímky)
- důležitý prvek uvědomění si vlastní viny a následného pokání.
Mateřídouška - úvodní báseň (obsahuje jednak etymologiskou pověst - duše matky se vrátila a vtělila se v mateřídoušku; dále vlastenecké zaměření)
Záhořovo lože - polemika s Máchovým Májem (otázka viny a jejího odčinění, lítost, pokání). Mnohokrát odsuzováno coby nápodoba Máje - báseň uvedena popisem podzimní krajiny; poutník, který putuje daleko na západ, až do pekel, cestou potkává loupežníka Záhoře, který ho nechá projít s tou podmínkou, že mu cestou zpět sdělí, co viděl v pekle. Když se po čase poutník vrací, líčí Záhořovi, co vše strašného v pekle viděl, ale že nejhroznější věc z toho všeho bylo záhořovo lože - loupežník se zalekne, na rozdíl od Máchova Viléma se rozhodně konat pokání. Kaje se tak dlouho, až mu je odpuštěno, nakonec umírá smířen a očištěn od hříchu.
Vodník - na první poměrně banální provinění (dcera neposlechne matku a odebéře se k jezeru prát sobě šátečky) se kupí další provinění, až dochází k nesmiřitelnému konfliktu, který vrcholí tragickým koncem.
Polednice - matka se provinila tím, že klela na své dítě. Velmi sugestivní báseň, zvukomalba
Svatební košile - mladá dívka se z bolesti nad ztrátou milého rouhá, opovrhuje něčím tak cenným jako je lidský život. Je potrestána, její milý si pro ni přichází ze záhrobí, ona neví, že je mrtvý, vydává se s ním na dlouhou pouť strašidelnou noční krajinou… mnoho hrůzostrašných peripetií, silný vliv křesťanství, nakonec je trest zmírněn a hrdinka přežívá.
Josef Kajetán Tyl
- K romantikům ho pojí jeho způsob života (věnuje se kočovnému divadlu…)
- Jinak se považuje za služebníka národa, chce národ vyvést k uvědomění, jeho dílo tendenční - chce vychovávat, ukazovat, co je správné a co ne.
Strakonický dudák
- využívá romantických motivů - nadpřirozené síly, strašidelná prostředí, pohádkové motivy…to vše se prolíná se skutečným životem
- bývá mu vyčítán přílišný sentimentalismus
- romantické zápletky, šťastné náhody -> dobrý konec
- do děje vkládány kuplety - písně (kuplety ze Strak. dudáka dobře vystihují skutečné problémy a realitu - realistické prvky)
Poslední Čech - povídka, velmi komplikovaná a velmi romantická. Silně racionálně ji kritizoval Karel Havlíček.
Božena Němcová
- I v její tvorbě se mísí prvky romantické s realistickými, přičemž realistické prvky převládají (hodně se věnuje národopisům, obrazům ze života společnosti…)
- S romantickou literaturou se seznámila při svém pobytu v Chvalkovicích, kam byla poslána na vychování.
- Sbírala lidové pohádky - opět byla fascinována lid. tvorbou.
Babička
- Snaží se vytvořit model dobrého člověka (babička), dále postavy se vymykající - Viktorka.
- Romanticky nahlíží na vztahy mezi poddanými a šlechtici (v Babičce, V zámku a v podzámčí už je tento pohled realističtější)
- Snaží se zobrazit celý venkov i se svými báchorkami a pověrami (romantické) a zároveň ale realisticky vylíčit zdejší zvyky, těžké práce na polích a jiné.
- Idealistka - věřila, že positivní literární postava může kladně výchovně zapůsobit na čtenáře
Národní báchorky a pověsti
- zahrnují několik druhů lid. slovesnosti - především pohádky, ale i místní pověsti a legendy.
- Jedná se o vlastní převyprávění lidové látky (pohádkové motivy upravovala tak, aby realisticky zobrazovaly národní prostředí). Typizace - opět spíš příklon k realismu.
Časově by do tohoto období patřili ještě Karel Havlíček Borovský a Čelakovský, nicméně se stylem tvorby romantiků tito autoři nemají nic společného
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Stáhnout -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát