Ovidius Naso, Publius – Proměny
Ve starověkém Římě se velké oblibě těšily milostné elegické verše v duchu alexandrijských básníků.Řečnické umění začalo po skončení živého politického boje rychle upadat a nadaní lidé se začali více obracet k literatuře.Na podporu toho i sám Augustus začal budovat veřejné knihovny a organizoval veřejná vystoupení básníků a spisovatelů.
Proslulými básníky byli například Tibullus,Propertius.Dále pak Vergilius,Horatius a třetí člen „hvězdné trojice“ – Ovidius (celým jménem Publius Ovidius Naso).
Ovidius se narodil roku 43 př. Kr.v městečku Sulmoně.Pocházel z dobře situované rodiny,studoval v Římě a v Athénách.Získal značné vědomosti ze všech oborů tehdejšího vědění.
Byl nezávislý a opovážlivý.V době,kdy se Augustus bezúspěšně pokoušel povznést upadající morálku římských obyvatel a vydával zákony proti cizoložství,Ovidius vyhledával v dílech řeckých a římských autorů předpisy a příklady „ s prospěchem použitelné ve veřejném i soukromém životě.“Dokonce zašel až tak daleko,že je dával opisovat a následně rozesílat po celé říši úředním a vojenským činitelům.
Ovidius ve svých básních ignoruje všechny ideály a pohrdá kariérou.Roku 8 po Kr.byl vypovězen z Říma císařem Augustem do černomořské Tomidy mezi „barbary“.K vyhnanství vedla pravděpodobně báseň Umění milovat,ačkoli mezi vydáním této sbírky a Ovidiovým odchodem z Říma leží dobrých osm let.Těchto osm let paradoxně Ovidius strávil prací nad největšími a nejserioznějšími díly - Kalendář a monumentální Proměny.Ani ve vyhnanství však Ovidiův talent nepohasl.Básník nikdy nepřestal toužit po návratu do milovaného Říma,který mu však nikdy nebyl povolen.Svůj stesk tedy marně ukládal do prosebné korespondence do Říma a Žalozpěvů (Trista).Tyto dopisy patří k nejlepším dílům světové poezie.
Vyvrcholením jeho milostné poezie je nepochybně Umění milovat a nemilovat,Poměny (Metamorfoses) poukazují na Ovidiovu uměleckou zralost.
Tato sbírka obsahuje 250 bájí,jejichž jednotícím motivem je láska. I zde byly milostné epizody zpracovány zvláště mistrně.Tyto verše se staly velmi populárními mezi aristokratickou mládeží v Římě.
Ovidius čerpal z řecké mytologie,helénistických sbírek učených básníků a samozřejmě i z římské poezie Ennia nebo Vergilia.
Proměna je patrná v každém příběhu,i když někde vystupuje jako ústřední jev,což je zřetelné například v bájích Aktaion,Apollon a Dafne,zatímco v jiných básních - jako jsou třeba Faethon,Daidalos a Ikaros - působí pouze jako okrajový doplněk.
Proměna se nám rovněž představuje v různých obměnách.Často jde o proměnu člověka ve zvíře,rostlinu či dokonce kámen,ale též bývá vyjádřena v rovině filosofické(Pythagorova nauka o stěhování duší)nebo pojednává o vzniku světa a člověka,kdy se chaos mění v pořádek.
Za zmínku stojí i rozličná technika spojování mnoha drobných básní do jednolitého celku vystupujícího jako rozsáhlá epická báseň,zároveň je to však seskupení drobných helénistických epických medailónků (epillyemů).
Od vzniku světa vylíčeném hned na začátku a stvoření člověka,přes mýtus o čtyřech věcích lidstva – v nichž popisuje stále více přibývající lidskou zkaženost,přes následný trest seslaný na lidstvo bohy,o čemž pojednává
Potopa a vznik nového lidského rodu (Deukalion a Pyrrha),přechází ke zrození pokolení hérou.Následují cykly o zakladatelých měst a osudech jejich rodů v bájích Kadmos a Théby,Perseus a Argolis,poté se děj přesouvá na pověsti thesalské (Iason,Médea) a athénské – zosobněné Théseovým příběhem,které v zápětí vystřídají báje Minos,Minotauros,Daidalos a Ikaros oplývající pro změnu krétskou tématikou,poté přechází k příběhům héroů Melearga –pojednávající o slavném honu na kalydonského kance, Thésea a Harakla.Další cyklus – nyní již desátá kniha Proměn – je cyklus příběhů seskupených okolo postavy pěvce Orfea.Mezi nejznámější z nich patří Orfeus a Euridiké.Navazuje jedenáctá kniha a její drobnější příběhy krále Midáse,Peleusea,Kéýxe,Sen Alkyonin a pověsti trojského okruhu.Ty slouží jako odrazový můstek pro přechod k římské tematice reprezentované básněmi Aeneas,Pomona a Vertumnus,Romulus,Numa a Pythagoras,Aselepius.V závěrečné patnácté knize celé dílo vyvrcholí přeměnou Julia Caesara v kometu.
Tato časová posloupnost je dalším jednotícím faktorem a i čas je představen jako neustálá proměna.
Ke zpestření děje Ovidius využívá množství charakteristik postav,míst a výkladu místních jmen,které buď klade zcela volně vedle sebe nebo je naopak vkládá do útvarů rámcového vyprávění.Nepostradatelná je i básníkova nevysychající básnická obraznost.
Sám styl vyjadřování je velmi proměnlivý.Místy se podobá prosté všednodenní řeči,jež následně přejde k didakticky složitému výkladu,rétoricky vybroušené pasáži a nakonec se přemění v religiózně hymnickou mluvu.
Do barevného toku střídajících se scenérií čtenáře vtahují i naznačená gesta a bleskové „sestřihy“.Důležitou úlohu zaujímají kategorie pohybu a klidu,vystupování dynamiky vášně,sugesce časového sledu i zdůraznění pocitů jednotlivých hrdinů.
To vše tvoří dokonale zkomponovaný celek oplývající vynikající kulturou slova a gejzíry metafor.
Po rozpačitých reakcích raného středověku Ovidiovo dílo znovu ožilo v 11. a 12. století,kdy podle medievisty Traubeho nastává „Ovidiův věk“.Následně se Ovidius díky svým nezapomenutelným básnickým sbírkám stal předmětem školní výuky a dříve se dokonce studenti klasických gymnázií už od primy povinně učili recitovat verše prologu Ovidiových Proměn:
IN NOVA FERT ANIMUS MUTATAS DICERE FORMAS
CORPORA:DI,COEPTIS (NAM VOS MUTASTIS ET ILLIAS )
ADSPIRATE MEIS PRIMAQUE AB ORIGINE MUNDI
AD MEA PERPETUUM DEDUCITE TEMPORA CARMEN.
Což v překladu znamená:
Těla jak v podoby nové se změnila ,vyprávět hodlám.
Bohové mocní,vás prosím,vždyť vy jste strůjci těch proměn,
Přejte úmyslu mému a od prvopočátku světa
postupně do našich dnů mou báseň veďte svou přízní!
Ovidius sám ve svém epilogu správně předpověděl,je jeho veledílo nezničí ani Iovův hněv,ani oheň,meč nebo čas,ale že přežije staletí a že jeho autor se skrze svou tvorbu vznese ke hvězdám a dávno po své smrti bude mít lidem stále co říct.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát