Pujmanová, Marie - Pacientka doktora Hegla
Pacientka doktora Hegla
Marie Pujmanová
Tuto knihu vydal Československý spisovatel v Praze roku 1983.
Jazyk – spisovný
Pacientka doktora Hegla je krátký román o lásce a vzpouře proti konvencím měšťácké morálky.
Studentka (oktavánka) Karla Janotová je zasnoubena s Járou Křížem. Jára je z bohaté rodiny. Někteří lidé si myslí, že Karla si ho chce vzít jen z vypočítavosti, ale to není pravda.
Jejich budoucnost se zdá jasná, snadná, připravená, jako nalinkovaná. Kniha začíná idylickými přípravami na svatbu. Dovídáme se, že Karla a Jára už mají dokonce svůj byt.
Karla však náhle onemocní a později je dokonce operována. Léčí ji doktor Hegel. Karla skoro umírá, ale nakonec se uzdraví. Avšak mění se její povaha. Dříve byla hlučná, živá a temperamentní, nyní se z ní stává přemýšlivá a zádumčivá dívka.
Nějaký čas se také léčila u Heglových doma. Po uzdravení je dál navštěvuje. Odcizuje se Járovi a začíná mít ráda doktora Hegla. Heglova manželka (cizinka) to ví, a přesto Karlu dál zve k nim domů. Důvod je jednoduchý – chce mít manželovy milenky pod dohledem. A také je jí jasné, že tento vztah nebude dlouhodobý.
Jára jednoho dne potká Karlu s Heglem. Strašlivě žárlí, neunese pomyšlení, že Karlu už ztratil, a proto spáchá sebevraždu.
Karla později otěhotní. Její rodiče netuší, že chodí s Heglem a nepoznají ani to, že je těhotná. Karla se jim přiznává a je pevně rozhodnuta dítě si nechat, i přesto, že Hegel je ženatý a ona zůstane s dítětem sama. Rodičům se to nelíbí, Heglovi také ne, ale Karla si stojí za svým a dítě si nechá.
Na konci knihy Karla se svým synem potkává Hegla. Ten jde s mladou dívkou. Vzájemně se pozdraví. Doktor Hegel říká své dívce, že ta žena, co ho zdravila, byla jeho pacientkou a už si ani nevzpomíná, jak se jmenovala.
Karla Janotová – citlivá, temperamentní
Doktor Hegel – ctižádostivý, úspěšný, obětavý lékař, ženy ho milují a vše mu odpouštějí
Jeho filozofií je: „Ženu nezměníš, proto je nutno měnit ženy.“
Jára Kříž – citlivý, klidný
Citát:
„Pojďte,“ Hegel se zavěsil do Járy a vzal ho k telefonu. „Rád bych zavolal starého pána.“ „To je tak zle?“ Hegel se podíval na Járu pozorně. „Měla už nehmatný tep,“ pravil divně jemným, zdrženlivým přízvukem, který si Jára dlouho pamatoval.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát