Borovský, Karel Havlíček - Král Lávra
Byl jednou jeden král. Byl to Ir a jeho lidé ho měli rádi. Ale měl jednu slabost. Zanevíral na holiče a nechal se stříhat jen jednou za rok. Ten holič, který ho stříhal dostal vždy šibenici. Lidi to mrzelo a za čas si i zvykly. Jenže holiči si neustále zvyknout nemohli. Každý rok se metal los o to, kdo půjde krále ostříhat. Tentokráte padl los na Kukulína. Syna staré vdovy. Ostříhal tedy krále a když ho vedli k šibenici, jeho matka se za něj přimlouvala. Radši že jí mají zabít místo něj a prý jestli má vůbec cit člověka za nic nechat zabít. Král se za ty řeči styděl. Pozval si tedy mladého Kukulína k sobě a řekl mu, nechť přísahá že nikdy neřekne co viděl pod jeho vlasy. Mladík samozřejmě přísahal a král ho jmenoval dvorním holičem. Po několika letech ho chytla zášť a matka se zeptala co ho trápí. On neodpověděl. Poradila mu, ať jde za lesním poustevníkem. Tedy šel. Ten mu řekl, že to tajemství má jít vyzradit do kmene staré vrby. Hned ten večer šel a vyzpovídal se vrbě. Hned byl zdraví! Uplynul krátký čas a král nechal svolat úředníky, jezdce a ostatní umělce, že udělá bál. Když na ten bál šel i muzikant pan Červíček, ztratil z basy kolík. Po cestě uviděl vrbu. Uřízl z ní větev a nahradil ten kolík. Když na bále začal hrát, větévka zpustila: Král Lávra má dlouhé oslí uši, král je ušatec. Král nechal muzikanta vyhodit. Ale nebylo to nic platné. Lidé si to stejně potom pověděli mezi sebou. Jenže potom měli krále radši než dřív. Měli ho rádi takový jaký je.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát