Počátky světové literatury a literatura antická
Antická literatura se rozvíjí ve starověkém Řecku a Římě.Literatura starověkého Řecka převzala prvky z kultur starších, babylónské, fénické, egyptské. Kultura těchto národů dávno upadla v zapomnění a byla objevena až v 19.století - v té době byla některá písma rozluštěna.
Nejstarší literatury
Mezopotámie - dnešní Irák
4.tis. př.n.l. - 2 národy Asyřané a Sumerové, vzdělanost na vysoké úrovni (kalendář 12 měsíců)
Psalo se klínovým písmem na hliněné tabulky, rozluštil ho Bedřich Hrozný v 2 pol. 19.st .
V té době byla ve městě Ninive objevena knihovna (nejstarší na světě), zde byl objeven nejstarší spis Epos o Gilgamešovi - Gilgameš = krutovládce města Uruk ( ze 2/3 bůh z 1/3 člověk) vládl 126 let. Zpočátku to byl tyran - 6-ti letá válka s Enkídusem, ten vyhrál - přátelství.
Gilgameš si chce zajistit slávu a nesmrtelnost, avšak ukazuje se , že nesmrtelnost není, protože Enkídes se stane obětí Bohyně, která se do něho zamilovala, ale on ji odmítl a ta se mu pomstila tím, že zabila jeho přítele.Tento epos se stal inspirací pro další díla - Odyssea,Bible.
Egypt - Kultura dochována z 4.tis.př.n.l. Písmo hieroglyfy (na papyrech(svitky) a na stěnách chrámů - rozluštěny francouzem Champolionem. Z této doby jsou životopisy různých panovníků psané veršem i prózou. Knihy mrtvých -listiny vkládané do hrobů. V Egyptě studoval Platón (filosof), Herodotos (historik - otec historie). Alexandrie - velká knihovna obsahovala až 700 000 papyrových svitků, vyhořela, byla rozbořena - vypleněna Araby.
Hebrejská kultura - 2 tis.př.n.l.(psali zleva do prava) nemusela být objevována, udržela si kontinuitu.Největší část hebrejské literatury představuje Starý zákon a Talmud, ten navazuje na Starý zákon.Talmud - 2.-6.st.n.l., souhrn židovských komentářů a diskusí. Pojednává i o světských zvycích a normách, podle kterých žili a zijí. Díky němu byla zachována židovská kultura, často byl katolickou církví cenzurován, nejstarší Talmud je dochován z 1 pol. 14. st. n.l..Hebrejština se v průběhu let změnila na Jidiš (uměle vytvořený jazyk - vliv němčiny, polštiny)
Bible - slovo vzniklo z řečtiny (bibliá = knihy). Nejčtenější kniha středověku, vycházel z ní celý systém křesťanského učení. Do češtiny byla přeložena v 16. st. jako Bible Kralická . Užívá se též názvů Písmo nebo Písmo svaté.
Starý zákon-psán hebrejsky, nejstarší dějiny židů, má 39 knih
1.část : Pět knih Mojžíšových -z 5.st.př.n.l. , stvoření světa a člověka, o prvním hříchu a vyhnání z Ráje, o potopě světa a Noemově arše a stavbě Babylónské věže
2.část : Kniha proroků -obsahuje předpovědi o příchodu spasitele (mesiáše)
3.část : Žalmy - skutečná literatura. Píseň Šalamounova ( píseň písní- velepíseň) - epická vyprávění, vztah Davida a Goliáše.
Nový zákon-psán řecky, 27 knih, nejstarší křesťanská literatura (1.-2.st.n.l.).Obsahuje čtyři evangelia ( sv.Lukáše, Marka, Matouše, Jana ) život Krista, působení jeho žáků.
Indie -Indická kultura vzniká v 2.tis př.n.l. užité písmo sanskrt (užívá se dodnes). Tato literatura je pod vlivem náboženství : Budhismus, bráhmanismus, džinismus.
Védy : posvátné knihy, představy o světě, příběhy o Buddhových činech
eposy Mahábháráta, Ramájána - boj 2 královských větví, návod k jednání lidí ve společnosti.
Kámasutra- návod na sexuální život, jak nejlépe milovat
Persie - (dnešní Irán) 1000 př.n.l.,náboženské texty, klínopis - nápisová literatura
nejznámější Zarathuštra : myslitel, kazatel, mluví o boji dobra a zla prostřednictvím lidí
Arábie - ovlivnila literaturu Předního východu, antickou i evropskou.
Muhamed- položil základy muslimského náboženství - Islámu. Narodil se v Mekce - poutní místo (další Jeruzalém, Kajruhan-Tunisko). Muslimské náboženství je vírou v jediného boha - Aláha a jediného proroka - Muhameda. Korán : shrnuté učení islámu, literatura měla určený charakter, ale objevuje se i milostná a pijácká poezie. (Ramadán - posvátný měsíc, nesmí se kouřit a pít alkohol) Pohádky tisíce a jedné noci :jde o rámcovou novelu, ze které vyplívají jednotlivé příběhy - pohádky, které vypráví Šerehezáda králi.
Čína -2000 př.n.l., silně ovlivnila okolní kultury
Kniha písní - poezie, nejstarší dochovaná památka. Próza má spíše básnickou formu, historický námět Konfucius : myslitel, původem chudý šlechtic, hlásal potřebu určitého řádu ve společnosti. Vrchol učení - ''Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jiným ''.
V 7.-10. st. se mluví o vzniku klasické čínské poezie - básník Li Po
Zpěvy staré Číny : (přeložil Mathésius) soubor nejkrásnější čínské poezie všech básníků (především milostné a pijácké básně, sám Li Po holdoval vínu, to, se projevuje v jeho poezii b. Dopis děvčeti, Na domě pana Li Po, Tři kumpáni.
1) Antická literatura
Řecko - nutila člověka myslet, rozvoj vědy a kultury-dobrá poloha, vznik bajky
a) Archaické období - rozvoj eposu, lyriky, didaktického básnictví
lyrika Anakreon -psal oslavné básně na lásku, víno a ženy.Anakreonská poezie(pijácká,veselá)
Sapfó - Žila na ostrově Lesbos, kde založila dům múz,nechala postavit chrám Apollonovi
epos - Homér - nejznámější autor tohoto období. Illias a Odyssea, neni jisté jestli napsal obě
Illias : je válečný epos, líčí posledních 51 dní Trojské války. Trojský král ukradl Helenu a její manžel Menelaos se přišel pomstít a vyplenit město. Řekové válku vyhráli díky Odyseově lsti s trojským koněm.
Odyssea : lyrickoepická skladba. Vypráví o Itháckém králi Odysseovi, o jeho cestě po moři z Trojské války. Cestou ztratí přízeň bohů a zažije mnoho neuvěřitelných dobrodružství. Domů se dostane až po dvaceti letech a vyžene nápadníky své věrné manželky Penelopé.
Ezop - zakladatel bajek, Ezop byl ošklivý a hrbatý, leč velmi chytrý a duchaplný otrok, který díky své duchaplnosti získal od svého pána svobodu.Poukazoval na nešvary tehdejší doby pomocí bajek.V bajkách vystupují většinou zvířeta, věci, rostliny, které mají lidské vlastnosti a z jejich životní zkušenosti plyne mravní ponaučení.
b)Attické období - kulturním střediskem byly Athény, rozvoj dramatu - při oslavách boha Dionýse(5 dní). Divadlo hráli zpočátku jen muži i ženské postavy, nejprve hrál jeden muž a sbor, později dialog, divadlo- přírodní stupňovité (Dionýsovo, Herodotovo, 1.jeviště Akropolis)
tragédie - Aischylos - zavádí dalšího herce (dialog), účastnil se řecko - perských válek, napsal přes 90 tragédií jenom 7 se jich dochovalo, hry tvoří trilogie obsahově spolu související,
myšlenka - mravní zákony, jejich překročení = trest .Orestea :hra o lásce a nevěře.Agamemnon byl zabit milencem jeho ženy. Orestes, jejich syn, pak zabil milence i matku. Orátil se na bohy, aby ho soudili, ale ti ho poslali za radou starších, kde byl nakonec rozdílem jednoho hlasu omilostněn. Názvy částí : Agamemnon, Oběť na hrobě, Usmířené lítice.
Sofoklés - zavedl třetího herce, napsal 123 her, ale dochovalo se jich jen 7. Jeho hry ukazují jedince, kteří přecenili své sily a pikají za to. Elektra, Král Oidipus - Thébskému králi Láiovi bylo věštěno, že ho zabije vlastní syn. Proto dal svého syna pastýři, aby ho odnesl do lesa a nechal ho tam. Pastýř se nad děckem slituje a dá ho jinému pastýři. Když Oidipus vyroste zamiluje se do své vlastní matky a nevědomky zabije svého otce. Když zjistí svou chybu oslepí se. Antigona - navazuje na tragédii Král Oidipus
Euripidés - zavedl na scénu ženy a deus ex machina - na scénu se pomocí kladkostroje spustí herec, který představuje boha a vyřeší zapeklitou situaci. Dochovalo se 17 her. Zabývá se životem obyčejných lidí, ženské hrdinky a psychologie jejich duše, láska - Trojanky, Medea - tragédie ženy, která se mstí mužům.
komedie - zpočátku neměly tak plynulý děj jako tragédie. Byly to jednotlivé scénky, mezi nimiž vystupoval šašek a vtipně je uváděl. Později se komedie změnila na souvislý děj s hlavní postavou.
Aristofánes - kritizoval pomocí komedie athénskou demokracii a moderní umění, účastnil se peloponéských válek, hl. myšlenkou je mír. Mír, Jezdci, Žáby, Lysistraté - vypráví o vládě žen, které donutili své muže, aby ukončili válku mezi Spartou a Athénami
historická díla - Herodótos - historik, zeměpisec a etnograf ( popisoval národopisné zvyky dané oblasti) Thúkididés - zabýval se současnou historií, napsal Dějiny Peloponéských válek, ke své práci přistupoval kriticky, materiály si ověřoval.
řečnictví - bylo umění mluvit, vyjadřovat se . Démosthenés - řečnicky bojoval za řeky proti Filipovi III ( filipika = ostrá plamenná řeč )
filosofie - Sokratés - účastník peloponéských válek, byl obviněn za nabádání mládeže k nemravnostem a neuznával státem uznávané bohy. Byl odsouzen k trestu smrti - spáchal sebevraždu ( vlastní svědomí je největším božstvem ) Platón - Sokratův žák, sepsal jeho myšlenky. Obrana Sokratova. ''Vím, že nic nevím '', '' Kdo chce pohnout světem, pohni sám sebou '' Aristoteles - Platónův žák, věnoval se všem oblastem lidského poznání, zakladatel logiky, vychovatel Alexandra Makedonského
c) Helénistické období - centrem kultury byla Alexandrie. Alexandr Veliký dobýval nová území, kam s ním přicházela řecká kultura. Tím ztrácela svůj demokratický charakter a stávala se záležitosti vyšší společnosti. Rozvíjeli se exaktní vědy a ubývalo dramat a historických děl.
Téměř žádné literární památky se nedochovali.
Archimédes - matematik, fyzik, astronom. Objevil plování těles a páku ( dejte mi pevný bod a pohnu světem ) Pythágoras - matematik, astronom, fyzik, politik. Říkal, že podstatou všeho je číslo, i symbolem vztahů mezi lidmi. Euklides - matematik, astronom, zabýval se mechanikou a optikou.
Římská literatura ( latinská )
a) Období archaické - první literární památky jsou právnického a kultovního charakteru, první zábavná literatura - lidové frašky, nevalné umělecké úrovně, hodnotnou literaturu přinášejí do Říma až Řekové - např. Andronicius - přeložil Homérovy eposy a řecká díla
drama - Plautus - pocházel z chudého prostředí, odtamtud také postavy. Oslí komedie, Chudobný voják, Komedie o hrnci ( převzal Moliére )
naučná literatura - Cato - spis De agri cultura ( o rolnictví ) rady rolníkům
b) Období vrcholné ( zlaté, Ciceronovo, klasické )
Marcus Tullius Cicero - filosof a řečník, měl vybroušený sloh, napsal O státě, O zákonech
Titus Lucretius Carus - naučné a tendenční básnictví, O přírodě- zdůrazňuje duševní vyrovnanost, klid Gaius Julius Caesar - první římský císař a diktátor, Zápisky o válce Galské
Gaius Valerius Catulus - odpůrce Cicerona a Caesara, zastánce myšlenky ''Nenávidím a miluju'' , představitel mladořímské školy ( vrcholné období římské poezie )
Publius Vergilius Maro - Zpěvy pastýřské, Zpěvy rolnické - idealizuje venkovský život a Itálii
Aeneis - trojský hrdina Aeneas je považován za zakladatele Itálie, Vergilius se stal vzorem pro středověkou kulturu ( Dante Alighieri si ho vybral jako průvodce pro svou Božskou komedii )
Quintus Horatius Flaccus - tématika s ostrým kritickým zaměřením, lyrické básně
Publius Ovidius Naso - jeden z nejnadanějších básníků, vyhýbal se společenským otázkám
císař Augustus ho vyhnal z Říma, kam už se nikdy nevrátil. Umění milovat - milostná poezie mytologická poezie - Kalendář, Proměny - 250 řeckých a římských bájí, společným znakem je proměna boha v člověka, Žalozpěvy a Dopisy z Pontu jsou psány formou dopisu .
c) stříbrné období - po smrti císaře Augusta, přestože Řím zůstává ještě do 2.st.n.l. prosperujícím státem, společenský a kulturní vývoj má sestupnou tendenci
Publius Cornelius Tacitus -historická próza Letopisy, Historie - vývoj římské říše za císaře Nera Seneca - básník, filosof, vychovatel císaře, který ho nechal zavraždit. O duševním klidu
Iuvenalis -satirické básně
d) období úpadku - 2.st.n.l. Marcus Aurelius - Hovory k sobě
2) Národní eposy = hrdinská epika ( 8.- 9.st. )
Anglie : Beowulf - Líčí jeho zápas s vodní příšerou Grendelem, pak s Grendelovou matkou a nakonec s drakem střežící poklad
Francie : Chansson de geste ( píseň o činu ) nejznámější Karlovský cyklus - Píseň o Rolandovi
Německo : Píseň o Nibelunzích
Rusko : Slovo o pluku Igorově
jižní Slované : Junácké zpěvy
3) Středověká literatura
Do vývoje kultury a umění zasahovalo křesťanství. Středisky kultury se stávají kláštery. Vznikala díla především s náboženskou tématikou. Byla určena pro církevní život, ale měla působit i na vzdělání a výchovu. Tak vznikali legendy ( příběhy ze života svatých ), lyrické písně a modlitby. V dalším období vznikala díla v národních jazycích. Centra vzdělanosti se začala přesouvat z klášterů do univerzit. Prosazovala se světská tématika. Typické jsou skladby o životech feudálů. V 8.-9.st. vznikají hrdinské eposy, byly inspirovány Homérovými eposy a Vergiliovou Aeneidou. Od 12.st. se objevuje dvorská epika, ta je více zábavná, a dvorská lyrika.
Vývoj eposu vrcholí na přelomu 13.-14-st., kdy vzniká duchovní epos. Základní význam má Božská komedie od Dante Alighieriho ( Peklo, Očistec, Ráj )
4) Dvorská epika
Básně bretoňského cyklu - příběhy krále Artuše a jeho družiny
Píseň o Cidovi - španělská skladba
Dvorská lyrika
Začala se rozvíjet koncem 12.st. v jižní Francii. Uplatňuje se zde idealizace ženy a vztah k ní. Ve Francii tuto poezii rozšiřovali trubadúři, v Německu minnäsengři.
žánry : pastorela - pastýřská milostná píseň
epistola - milostný dopis, psaný formou básně
alba - jitřní píseň, o loučení milenců za úsvitu ( svítáníčka )
Pojmy :
Achillova pata : ( slabé místo ) Thetis ponořila svého syna Achilla po narození do Styx, řeky nesmrtelnosti. Držela ho přitom za patu, což bylo jeho jediné zranitelné místo.
Ariadnina nit : Ariadna, Mínósova dcera, dala Théseovi zlatou nit, kterou si odmotával při cestě labyrintem a díky ní cestou zpět nezabloudil.
Damoklův meč : ( symbol trvalého nebezpečí ) Ostrý meč zavěšený při hostině nad hlavou
syrakuského dvořana Damokla
Ikarova křídla : ( větší rozhled než je potřeba ) Mínos uvěznil Ikarose a Daidala ve věži. Daidalos vyrobil z vosku a peří křídla, pomocí nichž uprchli vzduchem. Ikaros letěl blíž ke slunci, vosk se roztavil, on se zřítil do moře a utonul.
Odysea : ( dlouhé strastiplné putování ) Odyseus putoval po moři dvacet let a zažil mnohá nebezpečí.
Sisyfoská práce : ( zbytečná práce ) Sisyfos byl odsouzen valit kámen do kopce, přičemž mu kámen vždycky vyklouzl a skutálel se dolů.
Tantalova muka : Tantalos zabil svého syna Pelopa a předložil ho bohům k jídlu. Bohové mu vrátili život a Tantala odsoudili k věčnému hladu a žízni.
Trojský kůň : ( skryté nebezpečí ) Dřevěný kůň, kterého zanechali před branami Tróji ustupující Řekové. Byli v něm skryti řečtí bojovníci.
Danaiský dar : nevděčný dar
Elektřin komplex : nenávist dcery k matce
Oidipovský komplex : nevědomky zavraždí svého otce
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Stáhnout -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát