LÍCOVÁNÍ
Při výrobě součástí nelze dosáhnout předepsaných rozměrů naprosto přesně. Skutečné rozměry se proto liší od rozměrů udaných na výkresu.
Aby bylo možno správně určit, jak velké mohou být nepřesnosti u jednotlivých rozměrů, rozlišují se podle účelu a důležitosti rozměry:
· funkční, které jsou rozhodující pro funkci součástí (např. délka ramena kliky, tloušťka stěny takové nádoby)
· montážní, které jsou důležité při montáži a opravách
· technologické, potřebné jen při výrobě, např. pro upevnění součásti v přípravku
· netolerované (volné), které nemají význam pro funkci ani pro montáž, ale jen pro výrobu (např. průměr rukojeti)
Vymezuje-li se nepřesnost pro společný (jmenovitý) rozměr dvou navzájem spojených součástí se zřetelem k jejich funkci (např. čep a ložisko), jde o lícování.
Vymezuje-li se nepřesnost pro součásti, které se spolu nestýkají, jde o tolerování (např. průměr a délka válcové frézy).
Lícování je všeobecné označení pro přesnost obrobení navzájem spojovaných součástí a pro jejich vzájemný vztah daný vůlí nebo přesahem
- každá lícovací soustava má určitý počet stupňů přesnosti – stupňů lícování (pak si může konstruktér volit pro každý jmenovitý rozměr různě velké tolerance – různé přesnosti)
- podle skutečných rozměrů hřídele a díry vzniknou různé vůle nebo přesahy, tak mohou vzniknout tři různá uložení:
· uložení s vůlí, u nichž je zaručena určitá min.vůle, která umožňuje vzájemný pohyb součástí, hřídel je vždy menší než díra
· uložení s přesahem, u nichž je zaručen určitý min.přesah, který zajišťuje požadovanou nehybnost spojení, hřídel je vždy větší než díra
· uložení přechodná, u nichž může vzniknout buď vůle nebo přesah, podle toho, ke kterému meznímu rozměru se blíží skutečné rozměry hřídele a díry; u těchto uložení se předem neví, vznikne-li uložení s vůlí nebo s přesahem, o tom rozhodnou teprve skutečné rozměry součástí
Lícovací soustava je řada uložení s různými vůlemi nebo přesahy, sestavená podle jednotného hlediska.
Všechny druhy uložení pro týž jmenovitý průměr hřídele a díry lze uskutečnit dvojím způsobem:
· v soustavě jednotné díry – pro všechna uložení téhož stupně lícování se dělá díra stejných rozměrů a podle uložení se mění rozměr hřídele (použ. se nejčastěji při výrob zem.a textilních strojů)
· v soustavě jednotného hřídele – pro všechna uložení téhož stupně lícování se dělá hřídel stejných rozměrů a podle uložení se mění rozměr díry (použ.se tam, kde se vyskytují dlouhé hřídele s několika druhy uložení)
Na volbu soustavy má vliv konstrukce součástí a náklady na jejich výrobu, náklady na výrobu měřidel, nástrojů apod.
Při kusové výrobě a malých sériích jsou v soustavě jednotné díry pořizovací a udržovací náklady na měřidla a nástroje menší.
Při větších sériích a hromadné výrobě jsou výhody obou soustav stejné a používá se pak často jejich kombinací.
V obou soustavách je jmenovitý rozměr východiskem pro rozdělení úchylek. V diagramech znázorňujících líc.soustavu je základní čára, která přísluší jmenovitému rozměru, nazývána nulovou čarou. Poloha tolerance k nul.čáře (ke jmenovitému rozměru) je určena jednou z mezních úchylek. Velikost (výška) tolerančního pole se rovná toleranci.
Nul.čára je v soustavě jednotné díry dolním mezním rozměrem všech děr. V soustavě jednotného hřídele je horním mezním rozměrem všech hřídelů.
Od nul.čáry nahoru se nanášejí v tisícinách mm hodnoty kladné, dolů záporné.
Lícovací soustava ISO stanoví tři skupiny uložení:
ü s vůlí, pro něž jsou v soustavě jednotné díry určeny hřídele „a“ až „h“, v soustavě jednotného hřídele díry „A“ až „H“
ü přechodná, pro něž jsou v soustavě jednotné díry určeny hřídele „j“ až „n“, v soustavě jednotného hřídele díry „J“ až „N“
ü s přesahem, pro něž jsou v soustavě jednotné díry určeny hřídele „p“ až „zc“ a v soustavě jednotného hřídele díry „P“ až „ZC“
Lícovací soustava umožňuje, aby se konstrukční oddělení jednoznačně a stručně dorozumělo s dílnami, jak se mají účelně a hospodárně vyrobit a kontrolovat součásti podle výkresu, aby svými rozměry a funkcí vyhovovaly svému účelu.
OZNAČOVÁNÍ DOVOLENÝCH ÚCHYLEK A ULOŽENÍ NA VÝKRESU:
Mezní rozměry součástí jsou určeny jmenovitým rozměrem a tolerančním polem. Na výkrese se zakótuje jmenovitý rozměr a k němu se připíše toleranční údaj buď toleranční značkou, nebo úchylkami (číselnými hodnotami).
Číselnými hodnotami se vpisují úchylky k jmenovitému průměru jen výjimečně, jde-li o úchylky. Zapisují se vždy obě úchylky (horní i dolní), pokud mají různou velikost. Obě úchylky se uvádějí stejným počtem desetinných míst. Je-li horní i dolní úchylka stejná, píše se jen jedna, ale s oběma znaménky, např. 75 ± 0,125. Je-li jedna z úchylek rovna nule, pak se nezapisuje. Druhá úchylka se píše v příslušné horní nebo dolní poloze.
V dílně se musí vyrobit s určitou přesností i rozměry, u kterých nejsou uvedeny úchylky. To znamená, že i tyto netolerované (volně) rozměry jsou omezeny určitými dílenskými výrobními mezemi. Byla pro ně vydána norma mezních úchylek netolerovaných rozměrů (ČSN 01 4240). Je uvedena ve strojnických tabulkách.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát