Zrušte Vánoce
„No není rozkošná?“ zeptala se matka Rowena, s otřesným úsměvem na rtech, „no podívej!“ Tetička Lilly a otec Nat jen přikyvovali a smáli se stejně blbě. O pár řad před nimi, v Městském divadle, stála na pódiu uprostřed blonďatá Jill, vedle ní ještě pár černošek a Asiatek. Všechny byly ustrojeny do bílých tóg, v obou rukách držely zapálené svíce. Zpívaly jednu z těch otřepaných koled. Vedle sboru se vyjímal i smrček a nad holkami visel nápis „Vánoce – svátky pro všechny!“
Snad narážka na Martinův rasismus:
„Hnus!“ řekl Martin, ale přece jen potichu. Nechtěl si udělat faux-pa před střelenými sousedy a hlavně tetou, která mu dává často kapesné jako splátku za Martinovu přízeň. Jen si u ní nepohoršit!
„Taky se ti to líbí, Martine?“ zeptala se ho Lilly.
„Ano, teti, ano…“ zalhal.
„Tak vidíš, jakou máš pěknou sestřičku a ty si z ní děláš pořád jenom legraci!“vynadala mu stále s úsměvem teta Lilly.
Vždyť je to kripl, pomyslel si Martin. Osmiletý, nadaný génius. Na svůj věk byl docela dobře vyvinutý a to jak po stránce fyzické, tak i psychické. Když byl jednou přistižen při kouření, místo vynadání dostal pochvalu. Že už má pubertu.
Jsou to všichni kripli!
Jill byla devítiletý postižený trotl, chodící do zvláštní školy, něco jako Jedličkův ústav. Úspěch byl i to, že se naučila mluvit. A teď tam na pódiu kráká z těma mrzákama z Asie! Jill byla pravý opak Martina. Martin byl předčasně porozený, Jill vytahovali císařským řezem, Martin má vysoké IQ, Jill je mentálně retardovaná, Martin je pěkný, Jill odporná a zaekzémovaná. Protiklady se zkrátka přitahují. Vlastně v tomto případě odpuzují.
Mrzáci! Debili!
Tetička Lilly, otec Nat a matka Rowena si Jill všímali více, dávali jí více svého času a to jen díky jejímu postižení. Martin se choval jako samotář, byl odstrčený a vše se naučil sám. A uměl toho dost.
Konečně Jill a ostatní dozpívaly vánoční koledu a odešly, či dokulhaly do šaten. Tetička roztleskala celý sál a dívky se přišly děkovat.
TROTLI!
„A už jsi napsal Santa Clausovi co chceš do punčošky?“ zeptala se teta se svým typickým ksichtem Martina.
„Ještě ne, teti,“ odpověděl Martin se svým typickým otráveným výrazem. Jak naivní je to kráva, Santa Claus!
„Ale to je chyba, Martine! Jinak pod stromečkem nic nebude!“ strašila ho teta.
„Já vím, já vím, něco napíšu.“
„A už víš, co budeš chtít?“
„Plamenomet asi, ty krávo,“ zašeptal a odběhl do svého pokoje. Teta pokrčila rameny, jeho ďábelský nápad bohužel nevystihla.
Usedl za psací stůl, ze šuplíku vytáhl papír a vzal si z plechovky tužku:
„Ježíšku, já chci plamenomet!“ napsal.
Otevřel okno a s posměchem vyhodil papír z okna. Pak ho chladný vánoční vítr odnesl někam do tmy. Martin za ním ukázal i „fakáča“, vztyčený prostředníček. Pomyslel na starší Jill a na její vánoční přání.
Ulehl na postel a zkusil přemýšlet na něco, co ho vzrušuje. Představoval si asiateens, Pamelu, a svoji ztřeštěnou rodinu, jak je v Africe u kůlu a kanibalové jim vyjídají zaživa vnitřnosti. Zvláště tetičce Lilly a invalidní sestře Jill, tu by si vyžral nejraději. Nejdříve jim prokoušou díru až k vajíčkům, které si před jejich zraky vychutnají. Otci by pak mohli vykousat kule a uvařit si jeho čůráka jako páreček. Takový malinký páreček. Matka by mohla přijít o svoje poprsí, když by jí ho šaman urval.
To by se mu líbilo. Všiml si, že mu „pinďa“ (jak říkávala dementní Lilly i Jill) stojí. Bohužel to jsou jen sny, ale Martin doufal, že se splní.
24. 12. Už je to zase tady, říkal si pro sebe, štědrej den. Venku se chumelilo, byla tma už, rodina seděla u stolu a povídali si, co asi dostanou pod stromek. Martin nevěděl, jestli na něj čekají, ale přesto se k nim vydal. Přemýšlel o svých tajných přáních a přemítal, jak by bylo príma, kdyby někomu zaskočila kostička a na fleku se udusil. Všichni by lítali jak pominutí, jen Martin by seděl s úsměvem a jedl dál odporné jídlo, které šílená kuchařka Lilly přichystala. Krocan z výprodeje…
Došel do velké kuchyně, kde okolo stolu seděli členové jeho rodiny a dávali si na talíř porce krocana.
„A nemáš málo, Jill?“ říkala Lilly svým šišlavým hlasem.
„Ne… ne.. Te-to,“ zakokrhal dement Jill.
„Ale já ti stejně přidám!“ odsekla Lilly a už seškrabovala připálené spálené kusy masa do talíře. Martinovi se zvedl žaludek, když viděl, co má jeho sestra sníst a málem se poblil znova, když jeho sestru viděl. Odpuzovala ho svým vzhledem. Počkal, až teta příjde s hrncem šlichty až k němu.
Teta obešla všechno příbuzenstvo, které se na Štědrý den sjelo do domu Tannerových (Martinovo příjmení, Tanner). Rodina se k nim sjela v hojném počtu, ze všech koutů Států, ale i světa. Děda Jack až z Aljašky, kam se teď nastěhoval. Jeho manželka Nina by zůstala v Rusku, ale na Vánoce vyhrála zájezd do Ameriky a tak vyjela k Tannerům.
A zvláštní sebranka byli ti Fughsovi. Přijelo jich pět a ani tak součet jejich IQ nepřekračoval IQ Martinovo. Jejich farmářský intelekt, který poznal akorát jaká bude letos úroda, se s Martinovým rozumem srovnávat nedal.
Kripli!
Teta se dobelhala se zbytkem poslední porce krocana až k Martinovi a vysypala humus do talíře. Bych nedal ani praseti, kroutil Martin nad tím blivajzem hlavou.
Poděkoval, počkal až se Fughsovi budou slitovávat nad tím blbečkem Jill. Teta Lilly ji bude obhajovat, až vznikne velká hádka, jako každý rok. Starého Fughse minule Nat trefil flaškou do hlavy až mu mozek vytékal na podlahu. Po celé svátky byl v bezvědomí.
Až to bylo bouřlivé, Martin se nepozorovaně vzdálil, do svého pokoje, kde si jen tak ležel a poslouchal zuřivý boj Jill & Tannerovi versus Fughsovi. Pokud dojde na pěsti, ještě se tam Martin vrátí. A drasticky se zapojí.
Usnul…
Zdálo se mu o kanibalské seanci u nich ve sklepě. On, jeho kamarád Lui-Hui z Číny a Jack od sousedů, sedí do půlkruhu na pentagramu, naproti nim je od stropu přivázaná Margaret, Martinova speciální učitelka, právě se zaměřením na malé génie.
Byla hezká. Dlouhé, medové vlasy měla spadené do obličeje, takže nebyla vidět pěkná tvář, se zelenýma očima, malým nosem a svůdnými rty. Ruce se vztyčovaly ke stropu, takže odhalovaly vyholené podpaží, nijak nekazící souhru s macatým poprsí. Pod kozenkami se kroutil široký bok a vrchol těla, do čtverečku vedená královna klínu. Nejníže pak mohli vidět dlouhé nohy, dole opět přivázané.
Dlouho si ji tak prohlíželi, než Martin zavelel povel ke žranici. Všichni se zvedli a rozběhli k nebohé, ještě živé Margaretě. První se zakousl Martin, do jejího hebkého zadečku. A od té doby, co Margaret nosí ty nový plenky, je její prdelka heboučká…myslel si Lui-Hui, častý divák televizních reklam, ale litoval, že tuto pochoutku nedostal.
Krev vystříkla, Margaret zařvala a maso lezlo ze zadku dál. Martin zaklel a pronášel satanistické modlitby, zpět na pentagramu a požíral zbytky kdysi nádherné prdele. To brali Lui-Hui a Jack jako výzvu. Neváhali a s rudým výrazem ve tváři se rozběhli vstříc nedělnímu obědu.
Lui-Hui předběhl Jacka a urval si pravou kozu. Vysál krev a sežvýkal šlachy. Jako třešničku na dortu si vycucal bradavku. To stejné udělal i Jack s levým prsem. Mezitím, co se Martinovi kamarádi vyžívali a dojili kozy, Martin na hysterické Margaretě vyhlídl bod svého dalšího útoku. Kundu!
I přes cukající a řvoucí Margaretu se Martin odvážil a pomalým krokem a s Lillyiním úsměvem ve tváři se k ní hrnul. Před ní potom poklekl, naposledy se jí podíval do zděšeného a nechápajícího xichtu a hryzl! Nemusel se bát, že by ho chlupy v puse dráždili, Margaret byla pečlivá a klín si pravidelně vyholovala. Spolkl první sousto a prokousával se až k vejcím. Jo holka, ty už asi fagany mít nebudeš. Minul močový měchýř a šinul si to dost hluboko. Až vyvrtal díru, šáhl do ní rukou a vajíčka vytáhl. Mňam!
Margaret se držela statečně a nepředstavitelně dlouho. I když se ťaman Lui-Hui dobýval do žaludku, aby se podíval a následně sežral to, co měla Margaret naposledy k obědu. Jack to bral zezadu a nad vykouslou prdelí olízával páteřní obratle. Margaret ani po tomhle netrpěla nějakým ochrnutím a ani neomdlela.
Martin, Lui-Hui a Jack si stoupli do řady a dívali se na to skvostné dílo. Všichni kromě Martina už by si mysleli, že není co dodělat. Ale spletli by se.
„Ještě ten její povedenej ksicht!“ řekl Martin a vyšel za hrozného řevu, který už se ani člověku nepodobal, vstříc dobrým pochoutkám
Martin násilím otevřel její víčka a vydloubl oko. Hluk se znásobil. Margaret se druhým okem musela dívat, jak Martin cumlá rohovku a kouše se k panence. Až dojedl, zavolal Jacka, aby si šel pro druhé. Lui-Hui díky neznalosti anglického jazyka zůstal stát na místě a blbě se čuměl. Jack vzal vidličku, oko nabodl a kroutivým pohybem z důlku oko vytahoval. Martin si zacpával uši, když se oběd rozeřval.
„Už mě sere! Umlčíme ji,“ zařval Martin a obalil si ruku do svého trička, aby mu ruka po jazyku nesjela. Přišel k ní a jazyk pevně stiskl.
„Jacku, drž jí hlavu, ať to jde líp,“ požádal Martin Jacka. Ten to udělal.
Škub a jazyk byl venku. Sice s potíží, ale přece, rozdělil jazyk na tři části a své kamarády podělil. Margaret jen sípala.
„Zbývají tři poslední části. Žaludek, ten Lui-Hui nedodělal, srdce a mozek. Uvažuj, když jí teď vytáhnu mozek, nebo srdce, zemře. Ale když jí vyoperuju žaludek, ještě třeba bude žít,“ myslel Martin.
A také tak začal konat. Do žaludku se dostat bylo snadné, Lui-Hui už tuto práci načal. Martin po chvilce žaludek uchopoval do svých rukou, ale Margaret se poblila Martinovi přímo na hlavu. Samozřejmě se naštval.
„Ty píčo!“ zařval a mocnou ránou pěstí do břicha žaludek vystřelil Margaretě z těla, prorazil páteřní obratle a žaludek se rozplácl na protější straně. V břichu zůstala velká díra. Margaretě poklesla hlava a chcípla.
„Kuk!“ podíval se Martin skrz díru v pupku.
„Jdeme! Nebudem žrát mrtvoly! Nejsme přeci úchylové, že?“ zeptal se Martin a usedl s Jackem a Lui-Hui zpět na pentagram…
Ráno se Martin probudil díky radostnému řevu, který dole Jill ze sebe vydávala, když zjistila, že přišel v noci Santa Claus. Také byl slyšet zděšený křik matky Roweny a tetičky Lilly, když se snažily mrzáka Jill uklidnit – Pro Martina si nepřišel nikdo..
„Martine? Jsi tam? Santa Claus přišel…“ volal na něho Nat, když scházel po schodech dolů vedle Martinova pokoje. Aspoň někdo na něj myslí.
Martin vstal a sešel nepřevlečený dolů. Uviděl dvoumetrový vánoční stromek, pod ním mnoho krabic. Stejně v nich budou jen samý kraviny, myslel si Martin. Pak zahlédl i zoufalý hon po pokoji na Jill. Stále ještě nepřestala hysterčit. Martin seběhl rychleji ze schodů a kolem probíhající Jill mocným skokem srazil na zem a tím pomohl matce a tetě ji chytit.
„Co si to udělal?“ spustila na Martina matka, „co kdyby dostala psotník?“
„Si se zbláznil?“ ječela na něj teta.
Mezitím se Jill zvedla ze země a využila chvilkové nepozornosti svých pronásledovatelek. Rozběhla se směrem ke dveřím do kuchyně, ale díky svému desorientačnímu a mentálnímu postižení se zastavila o zeď vedle dveří. Okamžitě se odebrala do říše snů.
„Za to zase můžeš ty! Parch…“ spustila matka, ale jak viděla, že to s Jill bude vážné, okamžitě Martina nechala a šla Jill křísit. Odběhla do kuchyně, načepovala misku vody a chrstla to po Jill. Jenže tak nešikovně, že vodu vylila i na vánoční stromek a na elektrické lampičky a způsobila tím výpadek elektřiny, prostě kraťas. Martin šel pojistky nahodit. V hlavě se mu rodil ďábelský plán. Dále však ženy radši ošetřovaly Jill, teď se stejnou hysterii, kvůli které před chvíli Jill pronásledovaly.
Ve veselé náladě přišel otec, v rukou nesl velkou mísu salátu a hlásal, že je čas se jít podívat na dárky. Ženy ho nevnímaly a Martin doufal, že se stane, to, co se později opravdu stalo. Nat s úsměvem se pokusil hysterické ženy nějak obejít a přitom šlápl do kaluže, která na parketové podlaze zůstala po pokusu o vzkříšení. Dzzzz…
Nat sebou švihl hned vedle Jill a teta s matkou vykřikly ještě důrazněji. Teď tu leží dvě nehybná těla. Teta se stále věnovala Jill, Rowena se posunula k tuhému manželovi. Zkusila mu nahmatat tep. Ještě žil.
„Martine, Lilly, pojďte mi pomoci!“ řvala nepříčetně Rowena. Martin se líným krokem přišoupal k amatérským doktorům a nechtě pomohl matce dostat Nata na pohovku.
„Jak to vypadá s Jill?“ obrátila se na tetu.
„Už se probouzí…“ odpověděla Lilly a dále hladila Jill po hlavě: „Miláčku, probuď se…“
Najednou se na pohovce začal hýbat i Nat s ošklivými slovy. Obě ženy to přivítaly, Rowena ho vášnivě začala líbat. Nat teď začal litovat, že se probral a Martin byl samozřejmě hodně zklamaný. Poprava proudem mu nevyšla…
Ryk, který se zespoda ozýval, probudil i spáče Fughsovi, dědečka Jacka a jeho manželku z Matky Rusi Ninu. Děda zvědavé příbuzné svým pomalým krokem ostatní na schodech brzdil a tak byl nemilosrdně ušlapán. Dole se ocitl s částečnou amnézií a tak si ho Nina musela vzít na starost a vše mu vysvětlit, kde je a tak.
Matka a teta se snažily vše zalhat, ale na značně poškozenou Jill přišli brzo. Otec Nat odešel vypnout proud a stromek spravit.
Otec Fughs měl ohromné štěstí, protože Nat akorát proud odpojil v době, kdy se Fughs chystal svým kutilským umem vše spravit sám. Martin měl zase smůlu…
„No, moji milí, je čas podívat se, co nám Santa nadělil letos,“ uvítala ráno všechny příbuzné Lilly.
„Doufám, že nedostanu video grotesek, jako loni,“ zašeptal otec Fughs do ucha Nině, „zvláště už ne tu stejnou potřetí…“
„Pusťme se do toho,“ radostně zahlaholil Nat, akorát se vracející ze sklepa, kde vyhazoval pojistky.
Ostatní neváhali a šli se podívat pod stromek. Každý si opravdu našel své. Lilly dostala jako obvykle novou sbírku The best of Red Library, od Daniel Steelové.
„No to jsem si přála…“ děkovala anonymnímu dárci Lilly, s typickým šklebem na rtech.
„Ne!“ zařval otec Fughs, když dostal kolekci Chaplin in First WW, „potřetí!“)
„Hýk! Hýk!“ radovala se Jill, nad Asiat Barbie, se speciálně vyztuženýma nohama, proti urvání – to Jill s Barbie dělala nejraději. Urvala jim všechny údy.
Martin seděl v křesle a sledoval, jak se všichni hrabou v dárcích a jak Rowena zběsile pobíhá a křičí: Šetřete papír, šetřete papír!
Všichni si už své balíčky rozbalili a zbývaly už jen tři krabice. Pro Martina. Jedna byla malá, měkká, tu si Martin za pečlivého sledování některých příbuzných, rozbalil nejdříve.
„KURVA!“ zaklel, když v balíčku našel mikinu s Mickey Mausem. Ještě k tomu menší velikost.
„Martine? Co jsi to řekl?“ nadávala mu Rowena, „co jsi to řekl?“
„KURVA, ty PIČO!“ osočil se na ní Martin. Všichni příbuzní zbystřili své uši a sledovali, co se bude dít dále?
„Kdo je to ten sprostý chlapec?“ ptal se zmateně děda Jack, stále se neprobírající s amnézie.
„To je Martin, Tannerův syn,“ vysvětlovala Nina.
„Taky jakýho jinýho fracka by ten vůl mohl mít,“ rozzlobil se Jack, „i dcera je kripl!“
„Tak to jsi neměl, plesnivěj dědku!“ naštval se Nat Tanner, „toho budeš litovat!“ A už mu chtěl jednu vypálit. Avšak všudypřítomné ženské situaci vyřešily.
„DOPRDELE!“ nadával Martin, když rozbalil další dar, knížku Santa Claus vypráví… Dětské pohádky! To Martina muselo hodně naštvat.
„Co… Copak se ti… nelíbí?“ zeptala se Martina matka Fughsová, která knížku Martinovi dala. Odpovědí jí bylo Di do piče. Martin začal knížku trhat, škubat a cpát Jill do úst. Lilly ji zachránila před udušením.
Pak si ale Martin všiml velké krabice. Zkusil ji zvednout. Byla těžká a tak ji odsunul k pohovce po zemi. Škubal se zaujetím papír a byl nadržený, co uvnitř nalezne. Příbuzní se mezi sebou dohadovali, kdo Martinovi tento dar dal.
Už otvíral víko, už… Martin se nadechoval k dalšímu prokletí celé rodiny. Viděl uvnitř plastikovou hračku pistole. Na druhý pohled už mu bylo vše jasné:
„Jóó…“ vzdychl. Zevnitř krabice vytáhl nádherný, lesklý, s vyrytými iniciály M.T, přenádherný a přeúčinný plamenomet!
Příbuzní se k Martinovi naklonili, ale hned uskočili. Nejprve jim vůbec nedocházelo, co to je a pak si mysleli, že je to hračka.
„Ukaž! Dej to sem!“ sápala se po plamenometu Lilly. Martin si to už nenechal líbit.
„Stát, jinak z tebe udělám opýkanýho špekáčka!“ zarazil ji Martin a už pevně držel v rukou tu nebezpečnou zbraň. I teta pochopila, že už je konec.
„Martine, Martínku, vrať tu… věc, zpět, hm?“ začala na něj líbezně matka Rowena.
„Zůstaň kde si!“zařval Martin a objížděl hlavní lidi okolo, „celou dobu jste si mě nevšímali, opovrhovali jste mnou a měli za pomatenýho geniuse! Ale teď už je tomu všemu konec! Už nebudu méněcennej!“ řekl a na ukázku sežehl vánoční strom.
„Óóóó!“ užasli a stáhli se do pozadí členové rodiny. Nikdo z nich už skoro ani nedýchal.
„Tak od koho začneme… Jo, už vím. Budeš to ty!“ ukázal na nic nechápajícího dementa Jill.
„NE! Jill ne! Postavila se před ni matka. Martin ji ale jedním přesně mířeným šlehem zapálil. Začala poskakovat po místnosti, oplácávat si hořící místa, ale Martin ji přesto ještě jednou ožehl ze svého plamenometu. Tím ji dorazil.
„Byla šetřílek, a tak má kremaci zadarmo. Ale vy taky ušetříte, za pohřeb. Budete mrtví…“ zasmál se s ďábelskýma očima Martin. Na ukázku pustil plamenomet na otce a matku Fughsovi, kteří se láskyplně drželi kolem pasu. Zbyla z nich jen hromádka popele.
„Tak doděláme Jill a všechny ty malý, zasraný sígry!“ zařval Martin a zapálil Jill a tři Fughsovi děti, které naštěstí ani nevěděli o co jde. Byly taky malí dementíci.
Po obýváku se nesl zápach spáleného masa. Naživu bylo už jen pár lidí. Teta Lilly, otec Nat, Nina a Jack.
„Tak a co s vámi?“uvažoval naoko Martin, „Jo! Už to mám, asi vás spálím!“ A už mačkal spoušť, která měla ukončit životy těch „zlých“ lidí.
„Martine, proč to děláš?“ ptala se ho se slzami v očích Lilly.
„Ty dobře víš, vždyť si to byla ty, co mě nenáviděla. Neříkej že ne!“
„Ne!“ padla na kolena Lilly a prosila o milost.
„Dostaneš, co zasloužíš!“ a lehkým plamínkem zapálil její kudrnatou kštici. Také poskakovala jako před chvílí Rowena, teď už na pravdě boží, a pokoušela si hlavu uhasit. Martin to bral se smíchem. Hrál si s ní jako kočka s myší. Ožehával ji nohy, popaloval ji obličej a nakonec jí zapálil i šaty. Po chvilce padla na zem, osmažená jako její nechutné řízky. Jack, Nina a Nat zůstali s otevřenými ústy stát a dívali se na tu pohromu, kterou jim jejich syn a vnuk přichystal. Nemohli uvěřit a kdo by se divil.
Teď na popravu čekali jen tři lidé.
„Tak u koho začneme…“ přeměřoval si zbylé příbuzné Martin. Pak se zaměřil Jacka a Ninu. Pomalu se k nim blížil, s ještě víc zlověstnějším pohledem a s ukazováčkem na spoušti. Děda s Ninou s vyděšeným výrazem pomalu ustupovali k protějšímu rohu. Martin měl v hlavě jen zlo a tak si ničeho jiného nevšímal. Zmáčkl spoušť…
Nat už viděl, že ti dva už nemají šanci. Řvali jako turové a Martin se zaměřil jenom na ně. Nat toho musel využít. Teď, nebo nikdy! Rozběhl se k osudovému bodu jeho života. Jestli to vyjde, bude žít. Jestli ne, musí se připravit na hroznou smrt.
Když už byl na dva metry od Martina, který stále nadšeně dopaloval Jacka a Ninu. Už byl u něho a kopl. Mocný silný kop ukončil to divoké bestiální vraždění. Bylo ukončeno také vraždou. Nat svým silným kopem ukopl ďábelskému synovi hlavu, která se odkutálela do rohu, ke zbytkům vánočního stromku. Martinovo bezhlavé tělo dopadlo k zemi a Nat padl také. Rozbrečel se jako kluk.
Po někom to musel mít, přemítal Nat. Zadíval se na Martinovu hlavu a zdálo se mu, že se mu to líbí. Zvedl se, šel k bezvládnému tělu jeho sadistického a maniakálního syna a vzal plamenomet ze země. Namířil hlaveň proti své hlavě a stiskl spoušť…
THE END
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát