Umělecké směry 1. poloviny 20. století
Vliv uměleckých směrů 1. pol. 20. stol. na literaturu
Počátek 20. století znamená zvrat v klasickém pojetí literatury. Umělci - nejen literáti - hledali nové cesty k zobrazení světa a přiléhavější, nápaditější a barvitější způsoby postižení reality. Ruku v ruce šlo výtvarné umění s uměním spisovatelským a básnickým.
Za jistého předchůdce moderních uměleckých směrů lze považovat Francouze Guillauma Apollinaira (1880-1918), jenž se vlastním jménem jmenoval de Kostrowicki. Samo jméno napovídá, že Apollinaire měl polský původ. Dětství strávil v Monaku, pak se však usídlil v Paříži. Po válce, kde bojoval jako dělostřelec, zemřel na nákazu španělskou chřipkou.
Apollinairova tvorba nejvíce tíhne ke kubismu a futurismu. Tvrdě se postavil proti tradičnosti literatury. Vytvořil nový přístup k textu, nový básnický jazyk. Uplatňoval hru se slovy, do kterých zapojil fantazii, a nechal tak vzniknout zcela jiným představám a kontextům. Z jeho díla jsou nejznámější básnické sbírky Kaligramy a Alkoholy, odkud pochází nejúspěšnější báseň Pásmo. Jde o nevázaný tok nálad, vzpomínek a dojmů, které utvářejí a zachycují jedinečnost lidského života. Kromě básní psal Apollinaire také drama. Jeho Prsy Tiréziovy byly zároveň programem divadelního novátorství.
a) futurismus
Futurismus vznikl roku 1909 zveřejněním Manifestu futurismu italského básníka Filippa Marinettiho. Futurismus (futurus = budoucí) se bouřil proti tradici v umění. Rychlost, proměnu a pohyb světa se futuristé snažili promítnout do výtvarnictví i literatury. Neuznávali jakékoli předchůdce, hlásali revoltu, anarchii, destrukci a věřili ve svět techniky. Pro literaturu se stala výchozí tzv. teorie osvobozených slov, která usilovala o svobodu slova a nevázanost verše. Jednalo se o odstranění interpunkce, slovesa byla užívána pouze v infinitivu. Kromě Marinettiho (Zzang tůmp tůmp, Ohnivý buben, Futurismus a fašismus) futurismus zastupoval také Rus Vladimír Majakovskij.
b) expresionismus
Vzniká v 1. pol. 20. stol. v Německu, je zde také nejvíce rozšířený. Zakladatelem je německý dramatik Bertold Brecht. U nás je to tzv. Literární skupina (tj. básníci, kteří tvořili v Brně) - Ladislav Klíma, Richard Weiner (Škleb, Lítice, Mezopotámie). Je to reakce na 1. světovou válku. Základním cílem je proniknout k podstatě věci. Klade důraz na vnitřní výraz, prožitek, sny a spíše odpudivé a děsivé představy. V malířství byl představitelem Nor Edward Munch a jeho obraz Výkřik.
Jedním z nejznámějších a nejosobitějších představitelů tohoto směru je Franz Kafka, rodák z pražského Starého Města. Pocházel z židovské rodiny a velmi trpěl vz.ájemným neporozuměním s otcem. Po studiu práv pracoval jako úředník. V této neuspokojivé práci setrval až do roku 1922, kdy byl pensionován. Zemřel v rakouském léčebném ústavu na tuberkulózu. Na Kafkovu spisovatelskou činnost měl rozhodující vliv jeho židovský původ a život v čarovné Praze. Konflikty s otcem se hluboce vryly do jeho psychiky - uzavřel se do sebe, žil ve svém vlastním světě a stále pociťoval tíhu viny. V jeho románech - Proces, Zámek, Amerika, Proměna, V trestanecké kolonii - zobrazuje odcizení člověka, jeho existenci ve zmechanizovaném světě. Ten je absurdní a nelogický. Bojuje proti odstrašujícímu byrokratickému aparátu. Mnoho Kafkových postav nemá jméno (např. zeměměřič K. v Zámku).
c) kubismus
Název „kubismus“ pochází z latinského slova „cubus“, což česky znamená „krychle“. Kubismus jako jeden z moderních uměleckých směrů začátku století vznikl roku 1907. Kubisté se snažili rozložit svět na jeho nejjednodušší části, jimiž se stávaly geometrické útvary - především krychle. Jeho vůdčímí osobnostmi se stali Pablo Picasso, Georges Braque. Z českých umělců to byli Otto Gutfreund, Bohumil Kubišta a Emil Filla.
Kubismus se promítl také do světa literatury. Umělci však nerozbíjeli realitu, ale text. Na jeho nejmenších prvcích - slovech - tvořili nový obraz světa. Kromě G. Apollinaira tvořil kubistické básně Francouz Jean Cocteau (sbírky Chorál a Rekviem). Kubismus má tendenci k mnohotématičnosti, k prolínání časů. Základním prostředkem jsou asociace (tj. spojování různorodých skutečností), osvobozená slova, nesouvislosti, výtvarné uspořádání textu.
d) dadaismus
Dadaismus jako umělecké hnutí vzniklo už za první světové války. Největšího rozkvětu však dosáhlo kolem roku 1920 ve švýcarském Curychu, kde byl roku 1916 založen literární klub Kabaret Voltaire. Jeho členem (kromě jiných emigrantů) byl i Rumun Tristan Tzara, Němec Hugo Ball atd. Hlavními principy se stala náhoda, rozbití tradic a norem, mystifikace a slovní novátorství. Výtvarné umění zastupoval tvůrce tzv. optické básně Man Ray (americký fotograf) a Němec Kurt Schwitters. Dadaismus ovlivnil surrealismus.
c) surrealismus
Surrealismus ovlivnila psychoanalýza rakouského lékaře Sigmunda Freuda, který se jako jeden z prvních zabýval lidskými podvědomými duševními pochody. Zde se objevil pojem tzv. „automatismu“, jenž je protikladem mechanického vnímání. S automatismem souvisí hlavní z motivů surrealismu - plynulý tok impulsů vycházející z lidského podvědomí. Surrealistické umění neomezoval předem zhotovený plán, logická výstavba. Texty byly spontánní, překvapivé, nepravděpodobné. Za literaturou nezůs-talo opožděné ani výtvarné umění, prezentované malíři Maxem Ernstem, Salvatorem Dalím, Joanem Miró a dalšími.
Dalšími významnými představiteli surrealismu v literatuře byl Francouz Marcel Proust a Ir James Joyce. Francouzský spisovatel Marcel Proust napsal v letech 1913-1927 sedm svazků svého nejvýznamnějšího díla Hledání ztraceného času. Podobně jako H. de Balzac popisuje mravy, morálku a chování aristokratického měšťanského obyvatelstva Paříže. Do textu však silně pronikají vlastní zážitky a úvahy o smyslu lidského bytí. Anglicky píšící Ir James Joyce začal svou spisovatelskou dráhu na poli poezie. O mnoho zajímavější se stal jeho soubor povídek Dubliňané. Joyce se pak věnoval už hlavně próze. Využíval v ní metodu proudu vědomí, osoby byly vykresleny po psychické stránce a postaveny mezi neobvyklé prostředí času a prostoru. Joyceova tvorba vyvrcholila, po Portrétu umělce v jinošských letech, v románu Odysseus. Přesně do jednoho dne zahrnul celé dění knížky, podrobně vylíčil nejdrobnější a nejniternější
stavy a podoby lidského nitra. Hlavní postavou je bloudící Odysseus. Autor tak volně navazuje na Homérovu Odysseu.
Významným představitelem surrealismu u nás byl Vítězslav Nezval. Český surrealismus se začal rozvíjet až po Nezvalově cestě do Paříže. Roku 1934 vyšel Manifest surrealismu stavící se proti třídní společnosti a usilující o individualismus. Jeho surrealistické sbírky reprezentují Žena v množném čísle, Praha s prsty deště, Absolutní hrobař.
d) poetismus
Pojem „poetismus“ se objevil v roce 1924. Jde o jediný český směr avantgardního ladění, který byl mezinárodně uznáván. U jeho zrodu stáli Vítězslav Nezval se svou sbírkou Podivuhodný kouzelník a Karel Teige.
Poetismus u nás vzniká jako reakce na 1. sv. válku a Velkou říjnovou socialistickou revoluci (1917). V r. 1920 vzniká avantgardní sdružení Devětsil, kam patřili V. Nezval, J. Seifert, K. Teige, K. Biebl. Poetismus vyznává umění života (=žít a užívat si), život by měl být jeden velký zábavní park, snaha zobrazit všechny krásy života, radost ze života, obdiv k modernímu světu a k umění (cirkus, varieté), důraz na optimismus, hravost, vtip, asociace, obraznost (=metafory), rým, libozvuk, důraz na zvukovou stránku.
Vítězslav Nezval
- narodil se v Biskoupkách u Třebíče, kde studoval na gymnáziu
- studoval vysokou školu v Brně, později však přestoupil na filosofickou fakultu do Prahy
- byl členem Devětsilu a od r. 1924 komunistické strany
- psal monografie o malířích (A. Slavíček, R. Kremlička), překládal, vytvořil paměti (Z mého života)
Tvorba: poetistické skladby Podivuhodný kouzelník
Papoušek na motocyklu
poetistické sbírky Skleněný havelok
Pět prstů
Zpáteční lístek
Snídaně v trávě
Jaroslav Seifert
- narodil se v Praze na Žižkově
- stál u zrodu Devětsilu a pracoval jako novinář v Rudém právu
- r. 1984 obdržel Nobelovu cenu za poezii
Tvorba: poetistická poezie Na vlnách TSF
Poštovní holub
Slavík zpívá špatně
sbírka Jobova noc
Konstantin Biebl
- narodil se v Lounech, kde také studoval
- za války sloužil na Balkáně, pak studoval medicínu
- navštívil mnoho exotických zemí - Alžír, Tunis, Sumatru a Jávu
- byl členem Devětsilu a Brněnské literární skupiny
Tvorba: básnické sbírky Věrný hlas, Zlom, Zloděj z Bagdádu
S lodí, jež dováží čaj a kávu, Nový Ikaros
e) proletářské umění
Po první světové válce se u mladé básnické generace projevila touha po porozumění, sblížení, citu a sbratření. Poezie, která vznikala, měla téměř výhradně společenskou funkci a k lidem se obracela formou sdělení. Jedná se o soucit s dělníkem, sociální tématiku, nenávist k válce a k vykořisťovatelům, odpor k buržoasii, víru v revoluci. Proletářská poezie měla málo obrazných pojmenování (metafory, symboly), převládá přímé pojmenování, pravidelný rým, agitace (=hesla, výkřiky).Představiteli byli J. Wolker, S. K. Neumann, J. Hora.
Jiří Wolker
- narodil se v Prostějově v rodině bankovního úředníka
- vystudoval gymnázium a poté právnickou fakultu
- nejdříve se hlásil k Brněnské literární skupině, pak se stal členem Devětsilu
- trpěl těžkou nemocí a v r. 1924 plicní chorobě podlehl
Tvorba: sbírka Host do domu (vitalismus, vyjadřuje obdiv, úžas a učarování krásami života, básně Věci, Poštovní schránka)
básnická skladba Svatý kopeček
sbírka Těžká hodina (revoluční aktivita, vzpoura a odhodlání)
sociální balady Balada o nenarozeném dítěti, Balada o očích topičových, Balada o snu, Balada o námořníku
drama Nemocnice, Hrob, Nejvyšší oběť
Stanislav Kostka Neumann
- narodil se v Praze a již v dětství osiřel
- staraly se o něj tety v „olšanské vile“ na pražském Žižkově
- účastnil se hnutí Omladina, za což byl poslán do vězení, kde vytvořil svou první básnickou sbírku Nemesis, bonorum custos (Spravedlnost, ochránkyně dobrých)
Tvorba: dekadentní sbírky Apostofy hrdé a vášnivé, Jsem apoštol nového žití, Satanova sláva mezi námi
anarchistická sbírka Sen o zástupu zoufajících
fejetony S městem za zády, Kniha lesů, vod a strání, Nové zpěvy
sbírky Rudé zpěvy, Sonáta horizontálního života, Bezedný rok
Josef Hora
- narodil se v Dobříně u Roudnice
- pracoval v Právu lidu, vystudoval právnickou fakultu, byl členem KSČ, ale r. 1929 odešel
- předsedal Obci československých spisovatelů zaměřené proti fašismu
Tvorba: sbírka Strom v květu (vitalismus)
proletářská poezie Pracující den, Srdce a vřava světa, Bouřlivé jaro
socialismus Struny ve větru
romány Socialistická naděje, Hladový rok
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát