MODERNÍ UMĚLECKÉ SMĚRY KONCE 19. AŽ POČÁTKU 20. STOLETÍ
MODERNÍ UMĚLECKÉ SMĚRY KONCE 19. AŽ POČÁTKU 20. STOLETÍ
ČESKÁ LITERÁRNÍ MODERNA
Česká literární moderna
Období konce 80. let a 90. let 19. století. Je to významný předěl ve vývoji české literatury (nastupuje nová gene-race básníků a spisovatelů). Snaží se dostat z vlivu (měšťácké) politiky. Mladá generace je nespokojená s politikou staro/mladočechů. Nespokojenost se obrací k Vídeňské vládě. Mizí mezi veřejností ideály, ze kterých vyrůstala česká literatura 19. století. Charakteristika doby: F. X. Šalda: „Byla to podivná doba, ten konec 80., ten začátek 90. let. Staré bylo dávno dožito, odumíralo již, ale neodpadlo z větve života a bránilo tak rozpuku nové-ho, které se nemohlo narodit.“. Omladina (1893), její vystoupení odhaluje veřejně politiku mladočechů => vyhlá-šení hesla otevřeného odporu proti Vídni. Představitelé hnutí jsou sledování a hlídání. Roku 1895 vydala skupina autorů tzv. Manifest české moderny. Česká moderna - opoziční hnutí, sdružení kulturních činitelů a náplní hnutí byl rozchod s dosavadním uměním, negace nevyhovujícího. Oficiální program neexistoval. Myšlenky manifestu - právo autora na osobité pojetí tvorby, psát pravdivě, zpřístupnění světové a evropské tvorby (překladatelství), volnost literární kritiky. Jedná se o průkopnický čin v umění, pokrok, změna k lepšímu. Provokuje společnost - tvorbou, oblečením, způsobem života (bohémstvím). Znaky:
nonkonformismus - nepřizpůsobivost všemu ostatnímu,
individualismus - autoři prosazují svoji tvorbu,
útěk od současnosti - k náboženstvím, ideály,
revolučnost - radikální revoluční názory a
sensibilita - citová reakce smyslů člověka na vlivy okolí.
Prokletí básníci
Francie - básníci, kteří svojí tvorbou a způsobem života protestovali proti tehdejší francouzské společnosti. Ro-zešli se se společenskými normami. Vsadili na nové, netradiční pojetí umění.
Charles Baudelaire (1821 - 1867), zakladatel celého hnutí. V sedmi letech ztratil otce. Matka mu přivedla otčíma se kterým se nesnášel. Před svými deseti lety odešel z domova. Začal se věnovat literatuře. Lákalo ho cestování - dostal se až do Indie. Psaní se mu stalo nutností. Do jeho tvorby se promítli dva směry: dekadence - úpadek, sym-bolismus - prvky symbolismu.
Květy zla - po napsání této sbírky byl postaven před civilní soud jako rušitel morálky. Snaží se v ní vystupovat proti morálce, snaží se utéct pocitům skepse a pesimismu. Krásu hledá v ošklivosti. Jeho básně fantasticky překlá-dali V. Nezval, F. Hrubín a J. Vrchlický. Obsahuje báseň Mršina.
Opíjejte se - drobná lyrizovaná próza
Arthur Rhimbaud ( 1854 - 1894), výstředný člověk, nežil uprostřed rodiny, toulal se, rád cestoval, jeho život byl poznamenán tragickým přátelstvím s Verlainem. Sbírky napsal ve věku 15-20. Později se vypracoval na zámožné-ho obchodníka. Zemřel na rakovinu v Marseille. Imponovala mu pařížská komuna.
Spáč v úvalu - protiválečná báseň, nejpůsobivější báseň ve světové literatuře působící proti válce
Paul Verlaine (1844 - 1896), od mládí typ člověka, který inklinoval k tuláctví a bohémskému způsobu života. Stálé zaměstnání měl minimální, od rodiny odcházel. Jeho přítel byl A. Rhimbaud, kterého postřelil a byl odsouzen ke 2 letům vězení. Po návratu propadal pesimismu, tuláctví a alkoholismus. Nebyl již schopen tvořit. Na následky jeho života i zemřel.
Písně bezeslov
Symbolismus
Umělecký směr vznikající v 90. letech minulého století. Vycházelo se z tvorby prokletých básníků. Symbolisté chtějí zachycovat svůj vnitřní svět pomocí konkrétních znaků (symbolů). Symbol = znak, abstraktní obraz, pocit. Poezie je pro běžného čtenáře těžká a obtížná. Projevuje se subjektivismus. Cíl působení na city => chce navozo-vat čtenáři náladu nebo emociální cítění. Metafora - nejběžnější básnický prostředek. Jsou psány volným veršem. Místem, ke kterému se obrací je příroda a její obrazy. Představitelé: A. Sova, O. Březina a J. S. Machar.
Impresionismus
Vzniká ve Francii v poslední třetině 19. st. Projevuje se hlavně v malířství, v hudbě a později v literatuře. 1874 - v Paříži proběhla na bulváru výstava obrazů současných autorů. Mezi nimi byl i obraz od Clauda Moneta - Impre-se. Zachycoval východ slunce na přístavem. Zachytil okamžik nálady přírody v krátkém okamžiku - nový vyjadřo-vací prostředek pomocí barevných skvrn. Ten se ujal a byl nazván impresionismus. Představitelé: malíři: A. Re-noire, E. Degas, A. Slavíček, Toulouse Lautrec (pařížské kavárny), V. van Gogh (slunečnice), J. S. Machar, A. Sova, A. Rodin - sochař; hudba: C. Debussy, M. Rawell, V. Novák, J. Suk
Antonín Sova (1864 - 1928), zakladatel impresionismu v české poezii a zároveň je významným symbolistou. Po-chází z jižních Čech - Pacov, vystudoval v Praze a práva nedokončil. Pracoval v knihovně. První sbírky v 90. letech.
Květy intimních nálad, Z mého kraje - vyznává se k lásce k rodnému kraji
Ještě jednou se vrátíme - báseň Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy
Zpěvy domova - vlastenecká poezie
Próza: lyrické romány a povídky. Děj se odvíjí v minulosti, věnuje se duševním zážitkům
Ivův román - zachycuje city, nálady Ivo Dolanského - student práv, citově založený, ale fyzicky neaktivní. Před problémy rezignuje, nedokáže se vyrovnat s nešťastnou láskou
Otokar Březina (1868-1929), vlastním jménem Václav Jebavý, pocházel z Moravy, maturoval v Telči, stal se učitelem. Napsal 5 sbírek převážně symbolistických. Idealistický názor - duchovní svět je podstatnější než skuteč-nost bezprostředně vnímaného hmotného světa. Konfrontuje člověka s představami o duchovním světě. I příroda je prostoupena bohem => pantheismus.
Tajemné dálky
Svítání na západě
Větry od pólů
Stavitelé chrámů
Ruce - touží v ní po lidském přátelství, po bratrství. Chce, aby lidi spojovala láska, chce být při tom.
Josef Svatopluk Machar (1864 - 1942), básník, publicista, literární kritik. Věnoval se tétonistické tvorbě. Pochází z Brandýsa nad Labem. Po vystudování žil 27 let ve Vídni. Po 1. světové válce se stal inspektorem čs. armády. Ve 30. letech se dostal až na pokraj fašismu.
Comfiteor [komfiteor - vyznávám se, zpovídám se]. Bývá přirovnána k první sbírce Nerudy. Je pesimistická, plná smutku, ale i provokativní, ironická, kritizuje morálku lidí.
Tristium Vindobona [Vídeňské žalozpěvy], vlastenecká poezie, kritizuje nedostatky ve státní správě a společ-nosti. Charakterizuje povahu českého člověka => český národ, díky své povaze je neustále pod nadvládou národa jiného. Psal fejetony, hlavně zaměřené na kritiku kultury a politiky.
Zde by měly kvést růže - zbavuje se kritiky, pesimismu. Věnuje ji ženám, se kterými má soucit. Vidí jejich nepl-noprávnost.
Próza: korespondence s A. Jiráskem a J. Vrchlickým.
Česká literatura ve 20. a 30. letech 20. století
28. října 1918 - vyhlášení samostatného státu. Nástupnické státy R-U: Československo, Rakousko, Maďarsko a baltské státy. Osobnosti podílející se na vzniku Čs.: TGM - president, M. R. Štefánik, Dr. E. Beneš. V novém Čs. koncipuje nová národní kultura včetně literatury. V 1. pol. 20. let je literatura orientována levicově, zesiluje se dělnické hnutí. Později (8 let) se spektrum vyrovnává. Vznikají organizace, které rozjíždějí vývoj naší kultury, vydávají časopisy - Červen - S. K. Neuman, Kmen, Var - Z. Nejedlý. Vzniká 1. sdružení zejména mladých autorů nastupující generace - tzv. avantgarda - pokroková organizace, revolučně naladění spisovatelů, básníků, prozaiků, kritiků - F. X. Šalda, výtvarníci, stavitelé => Devětsil (1920), skupina levicových autorů s pokrokovým progra-mem - S. K. Neuman, J. Hora, J. Hořejší, J. Wolker, V. Nezval, V. Vančura, J. Seifert, V. Závada, F. Halas, J. Werich, J. Voskovec,... ,E. E. Kisch, architekt - J. Šíma, K. Honzík, K. Frágner. Pod vlivem evropské kultury i u nás se rozvíjejí další umělecké směry. V naší literatuře jsou dva specifické: poetismus a proletářské umění.
Futurismus
- vznikl v 1. desetiletí 20. st. Zakladatelem se stal Francesco Marinetti - Ital. Program: destrukce, boření dosa-vadních uměleckých tradic celého dosavadního umění, horovali novému umění - pokrok, společenské změny, civilizace, technika. V poezii neusilovali pro tvorbu rýmu, vychází se z tzv. osvobozených slov, v Itálii se stal směrem, který podporoval fašismus. V sovětském Rusku se prosadil po ruské revoluci.
Expresionismus
- vznikl v 1. čtvrtině 20. st. v Německu. Měl vyjadřovat pocity nejistoty, strachu, zoufalství lidského jedince v soudobém kapitalistickém světě. Toužili po lepším životě, nebyli však schopni se postavit společnosti. Předchůdci: Vincent van Gogh, Paul Gauguin, Eduard Munch. Pokoušeli zachytit subjektivní výraz. Využívali citově zabarvených lexikálních prostředků, významných nadsázek - hyperbol. U nás působil v brněnské Literární skupině - proletářská poezie.
Kubismus
- vznikl ve Francii. Zakladatelé: Pablo Picasso, George Braque, Fernand Léger. Stavěli umělecký řád a jasnou kompozici. Chtěli obhlédnout svět i z nezvyklých úhlů, odmítli pouhý popis vnější skutečnosti, duševních stavů, snažili se proniknout pod povrch reality. Rozkládali skutečnost na geometrické tvary - kubus - krychle. Básníci: G. Apollinaire, Max Jacob, Jean Cocteau.
Dadaismus - koníček, hračka
- vznikl ve Francii. Vysmíval se všemu, co patřilo k akademickému umění, k hodnotám znávaným měšťáckou společností. Přicházeli s programem převrátit naruby vše, co bylo od té doby považováno za nedotknutelné. Za nesmyslný prohlásili svět založený na honbě ze penězi, svět válek a utrpení. Ve svých dílech hromadili nesmysly, podobně jako futuristé uvolňovali významy slov z jejich logických souvislostí. Zakladatel: Tristan Tzara. Uplat-ňoval se v počátku českého avantgardního divadla.
Surrealismus
Zakladatelé: Louis Aragon, André Breton, P. Soupault, Paul Eluard. Chtěli osvobodit umění, hlavně poezii, od pasívního nazírání na svět, zbavit tvorbu literárních konvencí, ale také uvolnit prostor své touze po neznámých světech, po všem, co je ještě obestřeno tajemstvím, široké pole otevírali básnické fantazii. Vyšli z učení Sigmun-da Freuda a pokoušeli se najít zdroj nejpůvodnější umělecké tvorby v lidském podvědomí. Ve svých básních popřeli rozumovou logiku a tzv. automatickými texty se pokoušeli zaznamenat proud nahodilých pocitů, představ, snů a halucinací člověka. Automatický text, stejně jako automatická kresba, koláž, frotáž i snová malba nedefino-vaných objektů v dílech od S. Dali, Y. Tanguy, H. Arp, J. Miró. Zdůrazňovali člověka jen jako součást přírody, ne jako tvora společenského. Hlásili se k dělnické třídě, k revoluci a komunismu. Jejich protest byl často velmi působivý, provokoval a dráždil měšťáka. Surrealistickým básním Nezvalovým či Bieblovým a Teorii surrealismu od K. Teiga se dostalo u nás už ve 30. letech zásadové marxistické kritiky od Bedřicha Václavka, Kurta Konrada a Ladislava Štolla.
Poetismus a konstruktivismus
- čeští devětsilovští poetisté a konstruktivisté věřili, že zrušením soukromého vlastnictví proletářskou revolucí se v krátké době sám život stane uměním a že ani bojovného proletářského umění nebude zapotřebí. Ke svému cíli chtěli dospět oddělením čisté umělecké tvorby od tvorby čistě účelové. Po vzoru ruských konstruktivistů byl pro-hlášen ze nesrovnatelně důležitější než jakékoliv umění zcela nový životní sloh. Měl být založen na technické funkčnosti - funkcionisté, kteří kladli důraz na životní účelnost a užitečnost, na amerikanistickou strojovou civili-zaci bez kapitalismu. V období vývoje techniky se již imperialismus za 1. svět. války postavil proti zájmům lidstva, nevylidňovali konstruktivisté obavu před vzpourou strojů, proti člověku jako tehdy ve svých utopistických romá-nech a dramatech Karel Čapek. Vkládali naději do lidí, kteří se stroji pracovali.
Avantgardní architektura
- levicově avantgardní architekti devětsilu: K. Honzík, J. Havlíček, V. Obrtel, J. Frágner, J. Kroha, B. Fuchs a další kladli na 1. místo dokonalejší životní funkci, přiměřenost a přístupnost nejširším vrstvám. Samostatně roz-víjeli funkcionalismus, který prosazoval francouzský architekt Le Corbusier, německá skupina Bauhaus a sovětští konstruktivisté. Projekty kolektivních domů, kol-domů jež vznikali od poč. 30. let ve studiích architektů Levé fronty předběhly svou dobu.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát