Trestní právo
TRESTNÍ PRÁVO PROCESNÍ
Základní zásady trestního řízení – jsou základním kamenem výstavby všech právních institutů a stadií trestního řízení. Zásada stíhání jen ze zákonných důvodů znamená, že stíhat někoho lze jen způsobem stanoveným zákonem ( trestní řád ). Nelze stíhat toho, komu nebylo sděleno obvinění, případně v řízení před soudem nemůže rozhodovat samosoudce tam, kde zákon předpokládá rozhodování senátu.
Nevinný je ten, dokud pravomocným rozsudkem mu nebyla vyslovena jeho vina, označujeme za zásadu presumpce neviny.Tato zásada obsahuje požadavek vinu nepochybně prokázat lze z ní odvodit 2 důležitá pravidla :in dubio pro reo ( v pochybnostech ve prospěch viníka )
Obžalovanému musí být vina prokázána ( nemusí prokazovat alibi )
Zásada legality – státní zástupce stíhá všechny trestní činy,o nichž se dozví.Výjimkou jsou případy stanovené zákonem nebo mezinárodní smlouvou.
V zásadě oficiality – Orgán činné trestného řízení postupuje z úřední povinnosti ( ex officio ) a přitom
Co nejrychleji a s plným šetřením občanských práv zaručených Ústavou. Zásada oficiality je prolomena zásadou obžalovací ( soud se může zabývat konkrétní trestní věcí jen na základě obžaloby podané státním zástupcem, k vyvolání odvolacího řízení je zapotřebí podání opravného prostředku ).
Zásada vyhledávací – konkretizuje zásadu oficiality, pokud jde o důkazní řízení. Zjišťuje skutečnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Přispívá k naplnění rovného postavení stran v trestním procesu.
Jejím protikladem je :zásada vyšetřovací – ( inkviziční ), kdy procesní orgán vůbec nepřipouští aktivitu stran a spor mezi účastníky.
Novelizace trestního řádu z r. 1993 nahradila tzv. zásadu objektivní pravdy zásadou zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.
Zásada volného hodnocení důkazů – soud v hlavním líčení hodnotí důkazy podle svého volného uvážení, tedy bez toho, že by mu zákon předepisoval, jaká důležitost, míra potřeby jednotlivých důkazů.
V zájmu posílení výchovného působení trestního řízení a v zájmu předcházení a zamezování trestné činnosti je uplatňována zásada spolupráce se zájmovými sdruženími občanů. Je zde možné převzít záruku za nápravu obviněného nebo při náhradě vazby.
Zásada obžalovací – vyjadřuje rozdělení procesních funkcí mezi různé procesní subjekty. Obžalobu podává a před soudem zastupuje státní zástupce, proti němu stojí obžalovaný, popřípadě zastoupený svým obhájcem a jejich spor rozhoduje nezávislý a nestranný soud, který zároveň prostřednictvím předsedy senátu.
Důsledkem této zásady je to, že řízení před soudem je možné jen na základě obžaloby, dále státní zástupce může vzít obžalobu zpět až do doby, než se soud prvního stupně odebere k závěrečné poradě
A účast státního zástupce při hlavním líčení je povinná.
Zásada ústnosti – znamená, že soud rozhoduje na základě ústně provedených důkazů a ústních přednesů stran.
Zásada bezprostřednosti – soud má rozhodovat na základě důkazů před ním provedených, tedy na základě bezprostředního dojmu z provedeného řízení, a dále že má čerpat důkazy z pramene co nejbližší zjišťované skutečnosti.
Zásada veřejnosti – je zárukou správného rozhodování soudu, plní výchovnou a informační funkci.
Zásada zjištěného práva na obhajobu – je zaručení plné ochrany zákonných zájmů a práv osoby proti níž se řízení vede.
Mezi základní zásady trestního řízení řadíme také právo na užívání mateřského jazyka. Toto právo přísluší nejen obžalovanému, ale i svědkům, poškozenému a zúčastněné osobě.
Subjekty trestního řízení - jsou všechny orgány činné v trestním řízení ( soud, státní zástupce, vyšetřovatel a policejní orgán ). Pomocné orgány ( zapisovatel, tlumočník ) a dále obviněný, obhájce, poškozený, zúčastněná osoba.
SOUD
- rozhoduje o nejdůležitější otázce trestního řízení, tj. o vině a trestu.
Okresní soud – koná trestní řízení v prvním stupni o všech trestních činech s výjimkou nejzávažnějších, které zákon svěřuje krajskému soudu. Jde o trestné činy u kterých dolní hranice zákonné trestní sazby činí nejméně 5 let,anebo je možno za ně uložit trest výjimečný a dále o trestné činy teroru, záškodnictví, sabotáže a podle zákona na ochranu míru.
Krajský soud rozhoduje o odvolání proti rozhodnutím okresních soudů.
Vrchní soud řeší odvolání a stížnosti proti rozhodnutím krajských soudů a dále zaujímá stanoviska k výkladu zákonů jako nejvyšší soud ČR.
Nejvyšší soud – rozhoduje o mimořádných opravných prostředcích. Rozhoduje spory o příslušnost, je-li nejblíže nadřízeným soudem.
V trestním řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce. Senát – soudci, přísedící. Předsedou senátu a také samosoudcem může být jen soudce profesionál. Senát okresního soudu se skládá z předsedy senátu a dvou přísedících, stejně jako senát krajského soudu.
Státní zástupce – je oprávněn k podání obžaloby a soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalovaném návrhu. Pouze on může obviněného pohnat před soud pro konkrétní delikt a v důsledku zásady legality je povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozvěděl, nese i odpovědnost za to, že se zjištění pachatelé prokázaných trestných činů skutečně dostanou.
Přednáší obžalobu a závěrečnou řeč, může podat odvolání a návrh na obnovu řízení.
Vyšetřovatel a policejní orgán – policie – činný v řízení přípravném. Na vyšetřování se podílejí také – Vojenská policie, Vězeňské služby, celní úřady.
Zapisovatel a tlumočník – pomocné orgány činné v trestním řízení.
Zapisovatel – účastní se procesních úkonů, sepisuje o nich protokol.Podpisem stvrzuje správnost zapsaných úkonů.
Tlumočník – tlumočí obsah výpovědi nebo písemnosti. Tlumočník musí být poučen o trestních následcích vědomě nepravdivého tlumočení.
Obviněný, obhájce a jiné osoby s obhajovacími právy – obviněný – ten, komu bylo sděleno obvinění. Nařízením hlavního líčení se stává z obviněného – obžalovaný, zatímco odsouzeným je ten, proti němuž byl vydán odsuzující rozsudek. Jako podezřelého označujeme osobu zadrženou, a to až do sdělení obvinění. Obviněný nemusí vypovídat a k doznání nesmí být jakýmkoli způsobem donucován.Může výpověď odmítnout a v tomto směru musí být náležitě poučen, stejně jako o svém právu na obhajobu. Po celé řízení musí mít možnost vyjádřit se ke skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu, vyjadřovat se k nim a uvádět okolnosti ( důkazy ) na svoji obhajobu, činit návrhy a podávat žádosti či opravné prostředky.
Účelem obhajoby je aby obviněný nebyl stíhán pro čin, který nespáchal, respektive aby nabyl za prokázaný skutek neadekvátně potrestán.
Právo na obhajobu, které ze zákona zabezpečují i orgány činné v trestním řízení, může v praktické poloze obviněný vykonávat sám nebo prostřednictvím svého obhájce.
Úlohou obhájce je poskytovat obviněnému potřebnou právní pomoc, účelně využívat k hájení jeho zájmů zákonných prostředků obhajoby, poukazovat na nedostatky řízení a upozorňovat na okolnosti které vyvracejí nebo zeslabují obvinění. Je oprávněn podávat za obviněného návrhy, nahlížet do spisů a účastnit se vyšetřovacích úkonů. Klade vyslýchaným otázky a má právo pronést závěrečnou řeč nebo konečný návrh. Obhájcem může být jen advokát. Obhájce je vázán příkazy svého klienta, jen pokud nejsou v rozporu se zákonem. Je povinen zachovávat mlčenlivost, pokud ho klient mlčenlivosti nezbaví. Výjimkou je případ, kdy jen za cenu porušení mlčenlivosti lze překazit závažný trestní čin. Obhájce si může obviněný zvolit, pokud tak neučiní je-li nutná obhajoba je mu obhájce ustanoven.Obhajovací práva mají také zákonný zástupce, opatrovník a příbuzní obviněného a orgán pověřený péčí o mládež.
Zákonný zástupce obviněného vykonává obhajovací práva v zastoupení osoby obviněného. Činí za něj návrhy, podává žádosti a opravné prostředky a je oprávněn zúčastnit se všech úkonů, kterých se může zúčastnit obviněný. Kdo je zákonným zástupcem obviněného, který je zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jehož způsobilost k těmto úkonům je omezena, stanoví zákon o rodině.
Příbuzní obviněného – v pokolením přímém, sourozenec, osvojitel, osvojenec, manželka a druh nejsou vyrozumíváni o jednání soudu, nedoručuje se jim rozhodnutí a nemohou zasahovat do průběhu jednání.
Široká obhajovací práva ( vykonává jménem vlastním ) přiznává zákon orgánu pověřenému péčí o mládež, kterým je kurátor pro mládež. Doručuje se mu opis rozhodnutí, vyrozumívá se o jednání soudu, kde má právo činit návrhy, dávat vyslýchaným otázky a pronést závěrečnou řeč po závěrečné řeči mladistvého.
Poškozený a zúčastněná osoba – je ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví nebo způsobena majetková, morální či jiná škoda. Poškozený může být osoba fyzická, právnická, obec i stát. K trestnímu řízení může poškozený dát podnět trestním oznámení. U trestních činů pomluvy neposkytnutí pomoci, krádeže a zpronevěry lze trestní stíhání zahájit jen se souhlasem poškozeného.
Rozlišujeme dvě kategorie poškozených :
a). poškození s právem žádat náhradu škody
b). poškození bez tohoto práva
Poškozený s právem na náhradu škody tuto musí uplatnit nejpozději před zahájením dokazování ( výslechem obviněného ) v hlavním líčení. Uplatněný nárok je nutno podložit příslušnou specifikací a doklady. Projednání nároku poškozeného na náhradu škody je součástí trestního řízení – řízením adhezním. Poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, může podat odvolání proti výroku rozsudku o náhradě škody. Není tedy oprávněn napadat výrok o vině a trestu. Poškozený může být zastoupen zmocněncem, který je oprávněn činit za něho návrhy, podávat žádosti i opravné prostředky a účastnit se ve stejném rozsahu všech úkonů trestního řízení.
Zúčastněnou osobou – je ten, jehož věc byla zabrána nebo podle návrhu má být zabrána ( jde o vlastníka pistole, který spáchal trestný čin vraždy ). Stejně jako poškozený může nahlížet do spisů, zúčastnit se projednávání věci před soudem, klást vyslýchaným otázky, navrhovat důkazy a přednést závěrečnou řeč nebo návrh. Může se dát zastoupit zmocněncem, tj. jakoukoli osobou, jejíž způsobilost k právním úkolům není omezena.
Stadia trestního řízení – dělí se na pět etap – řízení přípravné, - předběžné projednání obžaloby, - hlavní líčení, - odvolací řízení a řízení vykonávací.
Přípravné řízení – úkolem je shromáždit veškerý důkazní materiál za účelem zjištění, zda je podezření ze spáchání trestního činu ohledně určité osoby odůvodněno natolik, aby byla podána obžaloba. Pokud opatřený důkazní materiál neopravňuje k podání obžaloby, trestní řízení se zastavuje.
Formou přípravného řízení je vyšetřování které provádí vyšetřovatelé – policie.Dozor nad vyšetřováním má státní zástupce, který je také jedinou osobou ze zákona oprávněnou k podání obžaloby. Přípravné řízení, a tedy i trestní stíhání vůbec, je zahájeno sdělením obvinění. Teprve pak může vyšetřovatel provádět důkazy. Vyšetřovatel po zahájení trestního stíhání přikročí k výslech obviněného. Jeho přítomnost se zajišťuje předvoláním. Osobu obviněného je možno pro účely trestního řízení zajistit též zadržením až na 24 hodin nebo vazbou. Vazba je procesní zajišťovací úkon, který nemá povahu sankce. Vzít do vazby může vzít jen soud na základě zákona, tj. jsou-li dány konkrétní skutečnosti odůvodňující obavu, že obviněný :
a). uprchne nebo se bude skrývat, aby se vyhnul trestnímu stíhání nebo trestu ( vazba útěková )
b). bude působit na svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit vyšetřování skutečností závažných pro trestní stíhání ( vazba koluzní )
c). bude pokračovat v trestné činnosti ( vazba předstižná )
Vazba smí trvat jen nezbytně nutnou dobu a jen zcela výjimečně může přesáhnout dva roky. Před výslechem musí být zjištěna totožnost obviněného, jeho rodinné, majetkové a výdělkové poměry a musí mu být sdělena podstata obvinění a dáno poučení o jeho právech. Obviněnému pak musí být umožněno podrobně se k obvinění vyjádřit, vylíčit skutečnosti, případně uvést okolnosti, které toto obvinění zeslabují nebo vyvracejí. K tomu může nabídnout též důkazy. Teprve po té mohou být kladeny otázky k doplnění výpovědi nebo odstranění její neúplnosti či nejasností a rozporů. Přitom jsou zakázány otázky kapciózní a sugestivní (otázky záměrně formulované tak, aby vyslýchaný nepoznal jejich pravý smysl). K ověření pravdivosti výpovědi obviněného se provádí tzv. konfrontace, tj. postavení obviněného tváři v tvář spoluobviněnému nebo svědkovi. Výpověď se zapisuje do protokolu, po skončení výslechu je obviněnému předložena k přečtení a obviněný má právo požádat o jeho doplnění či opravy. Jedním z velmi důležitých důkazů je výpověď svědka.
Svědek je FO, předvedená orgánem činným v trestním řízení. Povinností svědka je dostavit se na předvolání a povinnost vypovídat. Bezdůvodné odmítnutí výpovědi svědka lze sankcionovat pořádkovou pokutou. Musí být před výslechem poučen. Svědek je nezastupitelný, jedna a táž osoba nemůže v téže trestní věci vystupovat jako obviněný a svědek, ale může být současně svědkem i poškozeným. Jinak ovšem platí, že kdo je ve věci svědkem, nemůže být v téže trestní věci ani policejním orgánem, vyšetřovatelem, státním zástupcem, soudcem nebo přísedícím. Svědek nesmí být vyslechnut o okolnostech tvořící státní tajemství, ledaže by této povinnosti byl příslušným orgánem zproštěn. Vyšetřovatel musí upozornit na právo odepřít výpověď příbuzné obviněného v pokolením přímém, jeho sourozence, osvojitele, osvojence, manžela a druha, stejně tak jako osoby, které by svojí výpovědí způsobili nebezpečí trestního stíhání ( sourozenci, osvojiteli……….).
Je-li třeba objasnění okolností důležitých pro trestní řízení odborných znalostí, přikročí vyšetřovatel k přibrání znalce. Podání znaleckého posudku musí předcházet poučení znalce o významu znaleckého posudku z hlediska obecného zájmu o trestních následcích křivé výpovědi a vědomě nepravdivého znaleckého posudku.
Důležité pro trestní řízení jsou také věcné a listinné důkazy,které svým obsahem prokazují nebo vyvracejí dokazovanou skutečnost ( střelná zbraň, nůž, hůl,…….). Jedním z důkazních prostředků je i ohledání osoby a věci. Často se přikládají fotografie, náčrty, plánky či jiné pomůcky. Tak je tomu při pořizování protokolu o ohledání místa dopravní nehody. Také vyšetření duševního stavu obviněného je spojeno s omezením osobní svobody. Zákon také stanoví, že pozorování duševního stavu ve zdravotnickém ústavu nemá trvat déle než dva měsíce a tuto lhůtu lze prodloužit nejvíce o jeden měsíc.
Předběžné projednání obžaloby – je samostatným procesním stádiem, v němž soud přezkoumává, zda věc byla náležitě objasněna v přípravném,tj. zda výsledky přípravného řízení dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud a zda přípravné řízení bylo konáno v souladu se zákonem.
Účelem je, aby v hlavním líčení nebyla projednávána a rozhodována věc nedostatečně objasněná a aby před soud nebyl postaven občan bezdůvodně. Důsledkem předběžného projednání obžaloby může být postoupení věci jinému orgánu, zastavení trestního stíhání, přerušení trestního stíhání nebo vrácení věci státnímu zástupci.
Hlavní líčení – důležité stádium trestního řízení, v němž se rozhoduje o vině a trestu obviněného. Koná se veřejně, zákon stanoví výjimky, kdy veřejnost může být vyloučena. Soud na žádost obžalovaného musí připustit účast dvou jeho důvěrníků. Rozsudek je vždy vyhlášen veřejně. Předseda stanoví datum hlavního líčení. Hlavní líčení řídí předseda senátu, který dbá na jeho důstojnost a vážnost, aby bylo zaměřeno co nejúčinněji k objasnění věci. Zákon stanoví, že dokazování v hlavním líčení vždy začíná výslechem obžalovaného Výslechy svědků, znalců, za podmínek zákonem stanovených lze výjimečně výpovědi těchto osob přečíst. Čtení důkazů jsou lékařské či jiné protokoly o ohledání místa činu, zprávy o pověsti, opisy a další listiny. Obžalovaný musí mít možnost se ke každému z prováděných důkazů vyjádřit. Pořadí závěrečných řečí stanoví zákon tak, že po vystoupení státního zástupce promluví poškozený, zúčastněná osoba, společenský zástupce, obhájce obžalovaného, popřípadě obžalovaný. S výjimkou může stanovit i jiné pořadí. Po skončení závěrečných řečí udělí předseda senátu obžalovanému poslední slovo, pak následuje porada senátu.
Hodnotí se důkazy a zásada obžalovací. Ze zásady presumpce neviny vyplývá důležitý procesní princip ,, in dubio pro reo ( v pochybnosti ve prospěch viníka ) v případě nemožnosti odstranění stávající pochybností prováděním dalších důkazů je třeba rozhodnout ve prospěch obžalovaného ( důkaz, že čin spáchala jiná osoba ).Výsledkem závěrečné porady senátu může být odsuzující nebo zprošťující rozsudek, které soud učiní již v rámci předběžného projednání obžaloby.
Pokud soud při závěrečné poradě shledá překážku, pro kterou nelze věc spolehlivě rozhodnout, hlavní líčení se odročí.Kromě hlavního líčení jsou dalšími formami soudní jednání veřejné ( rozhoduje se o otázkách viny a trestu ) a neveřejné zasedání ( rozhoduje se rozhodnutí zahlazení ).
Konkrétně je to případ odvolacího řízení.
Odvolací řízení – z podnětu podaného odvolání přezkoumává zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku, správnost předcházejícího řízení. Revizní princip – přezkoumávají se výroky odvoláním nenapadané. V neprospěch obžalovaného může odvolací soud změnit napadený rozsudek jen na podkladě odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obžalovaného. Jestliže je věc vrácena soudu I stupně k novému projednání , je tento soud vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí soud odvolací je povinen provést úkony a doplnění, které odvolací soud nařídil.
Vykonávací řízení – tzn., že v případě odsuzujícího rozsudku představuje samostatné procesní stádium. Základním předpokladem je pravomocné a vykonatelné rozhodnutí soudu. K nařízení výkonů trestů nebo ochranných opatření je zásadně soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni. Důležitým institutem, který souvisí s vykonávacím řízením, je zahlazení odsouzení ( milost prezidenta nebo výrokem soudu ). Sebedokonalejší úprava trestního řízení nemůže vyloučit případ nespravedlivého postihu ( justiční omyl ). V takovýchto výjimečných případech zajišťuje náš právní řád postiženému náhradu škody, kdy nárok musí být nejprve projednán s ministerstvem spravedlnosti a nevyhoví-li ministerstvo žadateli v plném rozsahu do šesti měsíců ode dne podání žádosti, může poškozený domáhat nároku v řízení ve věcech občanskoprávních. O právní moci mluvíme jen tehdy, když rozhodnutí již nelze napadnout opravným prostředkem.
Rozhodnutí v trestním řízení – trestní řád rozlišuje tři základní rozhodnutí : rozsudek, trestní příkaz, usnesení. Rozsudkem rozhoduje jedině soud, a to senát nebo samosoudce. Trestním příkazem jedině samosoudce. Soud rozhoduje také usnesením. Ostatní orgány pouze usnesením. Proti opatření není nikdy přípustný opravný prostředek.
Rozsudek – rozsudkem rozhoduje soud ve věci samé, tj. o vině a trestu. Při veřejném vyhlášení je nutno povstat. Rozsudek se uvozuje slovy ,, Jménem republiky „ , následuje označení soudu, soudců, uvedení dne a místa vyhlášení rozsudku a označení obžalovaného. Pak to je výroková část ( skutek, který byl spáchán ), poučení o odvolání. Rozsudku předchází porada senátu ( Hlavní líčení ) a hlasování. Soud posoudí trestný čin pro který je obžalovaný stíhán, porada je tajná a nesmí být přítomen nikdo jiný vyjma hlasujících členů senátu a zapisovatele. Přísedící a soudci jsou si při rozhodování rovni ( každý má jeden hlas ), mladší hlasují před staršími, přísedící před soudci a předseda senátu hlasuje naposledy. Rozhoduje většina hlasů. Rozsudek vyhlašuje předseda senátu a následné jeho vyhotovení musí být v souladu s tímto vyhlášení
Miroslav Vítek
Student SOŠ PP v Šumperku
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát